Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Úklid pokojíčku
Uklízí si vaše děti každý večer pokojíček? Moje dcera musí a nedávno přišla ze školy s tím, že je jediná z celé třídy… Tak nevím, jestli bych neměla taky trochu povolit. Jak to funguje u vás? Předem děkuji za všechny názory.
Virenko, z tvého příspěvku slyším nějakého politika, který vlastně mluví o ničem. Já po dětech nevyžaduji žádnou frekvenci, ale jen pořádek. Kvalitativní vylepšení našeho žití, to je taky hezký, ale asi jsem málo inteligentní, mluvím a píšu jak mi zobák narostl
Marinado, nevím, jestli jsi mě pochopila. Myslím, že mezi námi je rozdíl v míře vyžadovaného úklidu, ne nutně toho, který samy odvádíme. Vycházím z tvého:
U dcery ve třídě je skutečně jediná ze všech 9ti holek, která si každý večer dává věci na své místo. Moji synovci (11 a 7let) tohle také neřeší – pouze občas musí dát věci na své místo.
Čili ty po dceři vyžaduješ vyšší frekvenci než já po synech, obě jsme s tím spokojené. Pro mě zvýšení frekvence není priorita, necítím v tom žádné kvalitativní vylepšení našeho žití. Tolik pro snad lepší srozumitelnost.
bordel v bytě, šťastné dítě:-) to mi řekl kdysi známý psychiatr a měl pravdu:-) ale bordel jen do určité míry samozřejmě. synci si uklidit musí a basta. neříkám jim teď hned ukliď, ale do xy (do večera, do zítřka, do neděle…)si ukliď pokoj. neuklidí, zákaz počítače nebo něco jiného. ale u dětí s adhd na které mám štěstí je nemožné chtít aby měly pořád uklizeno. nepořádek mají i v diagnoze:-))
se zájmem sleduju celou diskuzi 🙂 řešila jsem jak naučit dceru uklízet,ať v noci nemusím stoupat na kostičky z lega,opravdu to dost bolí.Měla období kdy si uklízela ráda,zkusila jsem skřítka nepořádníčka,schovat hračky,ale vždy uklízela jen z povinnosti,takže s kraválem a je fakt,že jsem nebývala až tak důsledná 🙁 postupem času,přibyl syn,roste z ní slečna a ona sama přišla na to,že když to uklidí hned ,tak toho pak není až tak moc a snáze své věci najde.Takže honí i malého,protože mají společný pokoj :-)na čem jsem vždy trvala a stále trvám,večer jdou z obýváku všechny hračky do pokoje.nechci po nich striktně roztříděné hračky v košíkách,to děláme jednou za čas podle toho,které= hračky jsou v kurzu,ale už se dá bezbolestně jít i po tmě :-)co mě vytáčí momentálně je oblečení.Má mánii převlékání a jak je v poklusu tak svršky dává na postel,večer je dáí na židli a tak pořád dokola 🙁 takže jí je asi někam schovám podobně jak s hračkama a třeba ji to vyléčí 😀
Lien, tak ta Tvoje poslední věta, kdyby se přenesla z teorie do praxe, tak to by bylo fajn. Ale to je nereálné. Já se snažím aspoň o to, aby ty věci, co musím, nepřevládaly nad těmi, které chci. A sem tam se mi to i podaří.
Ještě jsem chtěla napsat něco, co jsem si uvědomila až na tom kursu. To, že budu k dítěti přistupovat v duchu domluvy vůbec neznamená, že to bude dítě, které působí vychovaně a poslouchá atd. To jsou spíše děti vychovávané autoritativně. Je to ale vklad do budoucna, pro jeho sebeúctu a jeho sebevědomí.
Taky se možná s mnoha neshodneme proto, že já až tak nesouhlasím s tím “taky musím něco dělat i když nechci, to už tak v životě chodí, tak ať to děti poznají od malička“, nevím to úplně jistě, ale myslím, že nemusím dělat to, co nechci.
Virenko, myslím, že v tomhle mezi námi rozdíl asi nebude 🙂
Vzhledem ke své časové zaneprázdněnosti uklízet skoro nestíhám…a o to víc mě to nebaví.
Marinado: “… a nikdy se mi nechce uklízet, ale musím…“
V tom bude rozdíl mezi mnou a tebou, já mám k úklidu sice velmi specifický vztah, ale jasně, uklízet se musí, rozdíl ale bude v míře. Moje osobní nastavení je jiné, nevnímám jako prioritu uklízet celý prostor (tedy i ten dětský) denně, i když někdo jiný to tak má. Někdo tu zmínil FlyingLady, kdysi jsem taky na ty stránky koukala a i když jsem nedokázala využít (ono těžko si udělat plán, když 3 dny ze 7 nedojdu vůbec domů a každý týden jsou to jiné 3 dny), pochopila jsem jednu podobnost se sebou, totiž vycházet z aktuálních dispozic a vždy uklízet jen určitou část. Určení priorit je důležité, i když cílem je nežít v bordelu a zvyšovat úroveň uklizení. Už tak mě dost energie stojí můj vlastní postoj k úklidu, takže u kluků trvám na tom určitém kompromisu, který pro některé bude “bordelem“, pro jiné ještě moc přísný… Takže bych třeba kluky nenutila uklízet rozehrané Monopoly – někdy to hrajou i 3 dny, protože nemají 2-3 hodiny v kuse jen na hru. Jsou vidět, ale překáží málo, zatímco plošně rozložené kolejiště nebo stavebnicové kostky překážejí a ty musí odklidit – ne nutně sklidit – tak, aby cesty byly životu bezpečné. A je fakt, že je neodhrnuji já, ale oni a většinou je sklidí, když nemají v práci úžasnou světovou stavbu 😉
ten můj poslední příspěvek byl reakce na lien..
jasně, ale to, co tady píšeš, že neděláš, ti nikdo nevnucuje a já taky nepíšu, že něco takového dělám. Když po něm něco chci, tak to důvod má a taky mu ho řeknu. A když něco udělat nechce, tak chci taky slyšet důvod.
Demokracie je podle mě v pořádku. Anarchie je něco jiného.
Ty dvě situace jsem srovnávala proto, žes psala, že úklid hraček děláte, když je to nevyhnutelné, ne když se ti to nelíbí. Nesrovnávám tedy estetiku s nebezpečím nemoci.
Já už raději končím, začínám to pitvat víc, než bych chtěla a nemyslím, že by to někomu prospělo. Důvody proč to dělat tak či tak jde najít vždycky a jestli se nad tím aspoň zamýšlíš, víš jen ty.