Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Úklid pokojíčku
Uklízí si vaše děti každý večer pokojíček? Moje dcera musí a nedávno přišla ze školy s tím, že je jediná z celé třídy… Tak nevím, jestli bych neměla taky trochu povolit. Jak to funguje u vás? Předem děkuji za všechny názory.
Ono nejde o to zda nastavit či nenastavit hranice, tam se určitě shodneme všichni, že ano. Jde o to JAKÝM ZPŮSOBEM. Život není černobílý.
Markittko, to je krásný závěr. Tím bych asi diskuzi za sebe ukončila, jestli můžu. Moc všem děkuji a přeji pěkný den 🙂
Nějak se to tady celé otočilo od úklidu pokojíčku dítětem po opravdový úklid 😮 to je přece o něčem jiném…
Dětí a mladých lidí, kteří neměli nastavené nikdy pravidla si užívám v práci. I k nám chodí dobrovolně, když potřebujou např.nějakou pomoc, protože jejich způsob života je ve většině případů ohrožuje anebo ohrožuje někoho jiného. Nikdy je nikdo do ničeho nenutil, všechno udělali až se jim chtělo a spíš se jim většinou nic nechtělo …. ani chodit do školy. Sebevědomí jim nechybí, to je fakt….Šikana je mezi nima běžná, radši ani nevědět které moje zlatíčka se už objevily v krimi zprávách … vypadá to tak, že služba musí fungovat minimálně ve dvojici pracovníků a pepřák je můj dobrý kamarád. Rozhodně vím, čeho u svého dítěte nechci dosáhnout a pokud tomu mají pomoct drobné mantinely, které když se dodržují, nemusí být mantinely dlouho, tak je nastavím.
Včera jsem se vrátila z práce a přítel mi popisoval situaci. Umýval nádobí a malý se jej ptal: “Co můžu dělat já?“ Přítel: “A co bys chtěl dělat?“ Syn: “Něco pomoct.“ a vysál dvě společné místnosti… 🙂 nátlak? vůbec…
Pěkný den a nepřehánějte to s úklidem …. 🙂
Virenko, bohužel já taky přesně nerozumím, co jsi mi vlastně napsala a v čem se náš názor liší, naopak, pořád si myslím, že na pořádek i spoustu jiných věcí máme zhruba stejný názor, jen to každá píšeme trochu jinak a nerozumíme si.
Padmé, mám to nastavené stejně. Jsme skoro pořád venku, ale doma teda pak kmitám. Do kolonky “úklid“ mám zařazené i praní, žehlení, nákup…, takže pak vlastně dělám skoro pořád něco. Já mám problém s tím, když je bordel na stole, rozházené boty v předsíni a tak, ale tam si jsem vědomá toho, že se jedná o puntičkařství. Nemůžu za to, ale prostě mi vadí rozházené věci – hned je musím rovnat. Jinak ale uklízím taky jednou týdně, když není nic mimořádného – mytí vany, záchoda, podlahy, luxování, utírání prachu atd. Myslím, že z diskuze nějak vyznělo, že jsem uklízecí maniak, ale do toho mám opravdu hodně daleko.
Radko, Tvůj doktor je velice moudrý 🙂
Marinado, díky za “téma“ :-). Nejen, že jsi mě dokázala “přitáhnout“ na VD, abych nakoukla, jak se diskuze vyvíjí, ale “donutila“ jsi mě zapřemýšlet i nad tím, jak to u nás vypadá – s tím úklidem :-).
A naprosto souhlasím s tím, co píše Virenka i Radka, každá to píše sice trochu jinými slovy – ale tu podstatu vnímám stejně – je lépe někdy (v určitých situacích) mávnout rukou a povznést se nad věc (nad úklid), než být vystresovaná a nevyspalá a tím pak být následující den “protivná“….
To jsou prostě ty priority… každá je vnímáme a cítíme trochu někdy jinde… pro mě osobně nikdy nebyl úklid na prvním místě… a tak se nemůžu divit, že ani pro mého syna není… a vlastně se ani nedivím 🙂 Cítím to asi tak, jak říká naše dětská doktorka: “Byt má sloužit mně a ne já jemu.“ 🙂 A tím je vlastně řečeno vše. Ano, setřu podlahy, když jsou upatlané. Ano, vysaju, když je to zapotřebí. Ale vždycky mi bude přednější věnovat se svému synovi, být s ním, povídat si s ním, uvařit mu dobrý oběd nebo večeři, vyprat a vyžehlit mu jeho oblíbené oblečení do školy… A rozhodně nebudu chtít strhnout “úklid“ za cenu nevyspání nebo nervování.
Každopádně… to si musí každá maminka rozhodnout sama… podle toho, jak to cítí… a jak to vnímá… 🙂
radka2 : Jednoduše,srozumitelně a hlavně pravdivě napsané!!! 😀
Ludlinko : 😀
ludlinko, já to kvalitativní… chápu tak, že prostě je lepší přehlídnout prach nebo neustlané postele, nebo ……a být v pohodě. mě kdysi, když jsem skončila u psychiatra, protože mé první dítko spalo od narození jen 4 hodiny denně a já se po dvou letech nespaní sesypala řekl:proč nespíte, když konečně usne? musím uklidit. proč? no aby bylo uklizeno. co si myslíte že je horší pro dítě a rodinu, unavená protivná matka před zhroucením a čisto v bytě nebo odpočatá maminka věnující se dítěti v bytě kde je binec? co víc chce dítě, kterou z nich? uzavřel to tím, že bordel v bytě šťastné dítě. od té doby neám, a i když je v baráku binec a venku hezky, vezmeme kola a jdem si zajezdit, a pořádnej úklid je jednou za týden, jinak neřeším. tchýně mi jednou řekla – hele, ty nemáš umytý okna?! já jí podala clin, hadr a byl klid. od té doby nekomentuje. bordel doma nemáme, ale naleštěno rozhodně ne.a kdyby bylo naleštěno, nijak by mi to tu kvalitu života a soužití nezlepšilo.
Ludlinko,
smůla je, že mně narostl zobák takto a jsem si vědomá, že jsem pro někoho nesrozumitelná. Vidím, že i pro tebe, nicméně příspěvek byl pro Marinadu, protože ona reagovala na mě poněkud jinak, než měl být smysl mého předchozího příspěvku.
Nemám žádný problém s tím komunikovat, jak mi zobák narost, ale tím si občas nerozumíme, jak vidíš. Jestli je to zobák politika, tak potěš koště, jsem lékařka. 😯
ludlinko, tak jako my si musíme zvyknout, že ty mluvíš, “jak ti zobák narostl“, budeš si ty nejspíš muset zvyknout, že někteří tady svůj slovní projev kultivují a než svůj příspěvek odešlou, pilují ho, tak jako upřesňují své myšlenky…
No, v konečném důsledku jsem se od tebe k tématu úklidu v dětském pokoji taky nedozvěděla nic nového… ba nazvala bych tvůj příspěvek “OT“.
A abych byla spravedlivá – já do kategorie “OT“ tímto příspěvkem spadám též… Leč potřeba podpořit Virenku je silnější než já.
😀