Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tykání versus vykání v práci.
Zdravím :-)chci vysondovat jak to máte s tykáním /vykáním v práci?před rokem a něco jsem nastoupila do nového kolektivu tvořeného především ženskýma,věkově plus mínus,při seznamování padalo ono můžeme si tykat?!V podstatě mi to problémy nedělalo.Vůči těm věkově trošku starším se mi to párkrát seklo do vykání,ale zvykla jsem si.jenže..pracuju i s muži a jsou tam i mladší /už/ než já.a nejsou mí přímí nadřízení,ale přeci jen jsou ,,výše“/sestra versus lékař/.S tím s kým si rozumím jsme se nějak spontánně domluvili na tykání,ale je tam takový namyšlený co si od začátku nesedíme,ale spolupracovat musíme a já moc chuti na tykání s ním nemám,nicméně zeptal se mě jestli by mi to vadilo,že ač ví,že bych tykání měla nabídnout já,tak jestli si můžeme tykat.Kývla jsem tedy na to,ale moc mi to přes pusu nejde,asi jsme se víc bavili,když jsme si vykali.
Odmítnuly jste někdy někomu tykání a jak to je,když jde o věkově starší ženu/asi ti mladí lékaři budou stále mladší :-)/ale významová hierarchie je,že ten mladší chlap je ,,nad“ vámi?
Myslím, že když dotyčnému žena řekne, že by se raději vrátila k vykání, protože jí to jde příjemněji přes ústa, tak by to měl muž přijmout. Nevím tedy, co na to pan Špaček, ale myslím, že by snad řekl něco podobného?? Jinak v práci na tykačku jen s muži na stejné úrovni, asi bych se zdráhala tykat i nadřízené ženě… V minulé práci si kolegyně tykala se šéfovou, nějak se znali z osobního života, a před ostatními zaměstnanci si spolu vykali. Což mi teda přišlo naprosto katastrofální řešení vzhledem k tomu, že všichni věděli a v práci je i kolikrát přistihli, že jinak si normálně tykají. Je to opravdu podivné kolikrát…
ahojky, myslím že to není problém odmítnout tykání. Mě v práci nabídla starší šéfová tykání a já jsem se omluvila, že bohužel v ní vidím autoritu a tak ji tykat nebudu. Jí jsem nabídla že mi tykat může, ale je pravda že v konverzaci po čase opět i ona sklouzla k vykání. Myslím, že záleží na vysvětlení odmítnutí tykání. Pája
Hm. Já jsem takhle byla v trapné a pro mě bezvýchodné situaci se svým nadřízeným. Věkově byl jen o pár let starší, ale jednak z osobních důvodů a jednak asi i z určitých konzervativních (měla jsem pocit, že tykání s věkově blízkým nadřízeným, který trochu bojoval s autoritou, pozici nadřízeného může spíš podtrhnout) jsem o tykání naprosto nestála. Přesto jsem k němu byla vyzvána, celkem ostře. Odmítla jsem s tím, že tykání jeho ke mně mi nevadí, ale já tykat nechci. Následovaly opakované ataky s tím, že co pořád proti tomu mám, se stoupající agresí. Po několika měsících situace skončila patem, o tykání jsem se nakonec pokusila, ale nešlo mi to do pusy (což se při odporu dalo čekat) a následovaly tím pádem velmi nepříjemné narážky a výčitky tohoto. Byla to pro mě velmi trapná situace, která neměla schůdné řešení.
Všeobecně nemám s tykáním potíže, ale v práci jsem se naučila (musela jsem se to naučit), že s určitými lidmi není tykání ideální – v krizové situaci se odstup někdy hodí a vztahy nadřízenosti a podřízenosti ztrácejí jednoznačné kontury. Je to jednoznačně dané typem profese, urgentní situace vyžadující rychlé, autoritativní řešení, jsou každodenní. S některými jsme s náznakem podobné situace přecházeli do vykání automaticky, ačkoliv jinak jsme si tykali… naopak na oper. sále jsme si opakovaně “zatykali“ s lidmi, s kterými by to jinak bylo nemyslitelné. Je to celé trochu nestandardní, ale přesto jsem čekala, že pokud zřetelně odmítnu, bude to druhou stranou nakonec přijato. Nestalo se tak. S nikým jiným jsem naštěstí potíže se dohodnout neměla.
Lien, to Tě šlechtí. Já potřebuju uživit sebe a dítě, tak musím občas v práci něco překousnout.
Ale i tak – jak už jsem psala – bylo by mi to trapné i vůči té osobě. Asi jsem nějaká přeslušná, nebo co 🙂
Uff, tak ještěže jsem neslušný buran, a že mě užírat se něčím takovým dva roky absolutně míjí :-).
Ale i teď, když už to vím, že je to neslušné a měla bych to od společensky významější osoby přijmout, bych to neudělala.
špaček je snad jediný, kdo to tvrdí. etiketa je o slušnosti, která je třeba k tomu, aby se lidé cítili dobře a slušně se k sobě chovali. a takovou věc jako tykání nelze vynucovat. i špaček ale tvrdí, že je to neslušné jen tehdy, pokud je to společensky dle etikety ok, tj. jsou dodržena přesně pravidla kdo komu může tykání navrhnout.
tady další pěkný článek
http://www.asistentka.cz/node/3790
radka2
Lien, tykání mi nabídl např. ředitel. Opravdu si neumím představit, že bych tuhle nabídku mohla odmítnout. A užíralo mě to dva roky, než jsem si na to zvykla. A v tom je právě ten zakopaný pes – pokud Ti tykání nabídne společensky významnější člověk (což je vlastně teoreticky pokaždé), odmítnout to nejde. Pokud mi tykání nabídl např. otec kamarádky, byla to jiná situace a řekla jsem mu, ať on mi klidně tyká, že budu ráda, ale já že dál zůstanu u vykání.
A proč řešíte, jestli je slušné nebo ne, důležité přeci je, co je pro každého jedince přijatelné, a pokud se budu užírat tím, že mi někdo tyká, protože jsem mu to ve slabé chvilce odkývla, tak mě osobně je jedno zda je to slušné nebo ne a vysvětlím mu, že mi to vadí.
Radko, nechci se dohadovat, nerozumím otmu, jen zkopíruju slova odborníka na etiketu:
Odmítnout tykání je podle odborníka na společenské chovaní Ladislava Špačka hrubou urážkou. S díky ho ale můžete odmítnout, pokud vám bylo nabídnuto někým, kdo k tomu nemá „právo“, třeba vaším žákem.
odmítnout tykání NENÍ v žádném případě neslušné. neslušné je ho naoko přijmout a dál vykat.
např. tady je o tykání pěkný článek
radka2