Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
mamánek
Dobrý den mám problém se synem 19měsíců. Nechce být s nikým jiným než se mnou do teď si ho bez problémů brali babičky ale je to pár dnů co všechny odmítá a když vidí mě že někam jdu jen na chvilku třeba jen na záchod tak brečí jak šílený. Manžel mi nadává že si za to můžu sama že ho moc rozmazluji ale mě to nepřijde prostě jen jsem s nim celý den, nevím jak se mám chovat jestli prostě to tak brát a být s nim dokud ho to nepřejde, doufám že je to jen chvilkové a že ho to přejde.Kojili jsme jen na noc a ted kojíme 3krát denně protože brečí a chce mlíčko. Děkuji za rady Jana
Určitě to není tím, že by byl malej rozmazlenej. To v tomto věku snad ještě ani nejde. Děti mají prostě taková období. Zřejmě to něco zapříčinilo, třeba stačí to, že je dítě nemocné a dlouho je jen s maminkou doma. Malé děti totiž nemají moc rády nějaké změny. Jsou rády v klidu a v bezpečí u maminky. Ale neboj, jednou na to budeš ráda vzpomínat. Náš Adam měl také takové období a dnes jsem ráda, když si s maminkou alespoň 5 minut povídá:-). Ale určitě bych ho v tom nepodporovala. Snažila bych se, nechávat ho chvilkama s někým jiným. Jestli máš babičky nablízku a jsou ochotné ho na chvíli pohlídat, tak proč ne. Začala bych jen chvilkama, třeba jen, než si odskočíš nakoupit(ne na hodinu do supermarektu). Babička ale musí dítě nějak zabavit, aby malej zjistil, že být s babičkou není zas tak špatný. I maminka by měla mít chvíli čas sama na sebe a ne mít děťátko stále na sobě přilepené. Není to dobré ani pro maminku, ale ani pro dítě. Já jsem byla taky takovej mamánek a měla jsem veliké problémy, když jsem měla jít do školky a ještě horší do školy. Nejhorší to ale bylo když mi maminka zemřela. Byla jsem na ní asi závislá celý život.
Tak moje děti to taky tak měly, různě dlouho a různě intenzivně, starší z toho vyrostly a nemají teď problém ani s babičkami ani s dalšími lidmi z okolí. Nejmenší 16 měsíců, je taková od narození. Přímo i nesnáší návštěvy, když někde jsme nebo i když na ni někdo cizí venku promluví, tak se rozbrečí… Má ráda akorát mě, tatínka a sestřičky. A taky jí nevadí děti. Pořád jsou u nás nějaké další děti od sousedů a z okolí, tak ty bere taky v pohodě.
Věřím, že částečně se otrká přes léto, budem víc venku mezi lidmi, ale přejde to i celkově a samo.
A jak bychom to měly my maminky na rodičáku dělat, než být s dítětem celý den i noc? 😉 Přece jim neutečeme?! 😀 Asi je to dost nepříjemné, ale také bych to neřešila, švagrová to měla také tak (náš malý zatím vydrží u kohokoliv)a teď, když se její malý na ni ani nepodívá když jde třeba k nám, tak je z toho také špatná :-). Přeji brzké “odmamání“! 😉
:)) radko,tak teď si mě pobavila s tím “mamahotelem “ :))..ono je to asi všude stejný,za nás byla doba,kdy jsme hned po “dvacítce“ utíkali od rodičů,ale dnes se ratolesti doma drží ještě pomalu ve 30..je jasný,maminka uvaří,vypere,upeče,vysmejčí a to jim vyhovuje 😀
jinak tímhle obdobím si projde každý dítko,i moje děti byly zvyklé na babičku a dědu a najednou ze dne na den je nechtěli,ale trvalo pár týdnů a pak se z toho dostaly 🙂
a jak píše radka,manžel může s malým trávit víc času,ale to by se z něj mohl stát zase “tatánek“ 🙂
vypusť to z hlavy,nic si nevyčítej,vždyť i tvůj manžel si tím obdobím jako malej prošel:)
samozřejmě že je rozmazlenej:-) všichni své děti s láskou rozmazlujeme, a tak to má být:-) pokud se to tatínkovi nelíbí, tak ať si ho častěj bere sám na procházky, hraje si s ním, ať si synek zvykne na to, že může být i s jinými lidmi.
mimochodem, mý děti byly a jsou všechny mamánci. a je jim mnohem víc let. jen nevím, jestli ten 24letej spíš než z lásky není mamánkem kvůli “mamahotelu“:-))
Ano, v tomto období si dítě víc uvědomuje. To, že chce být s maminkou je úplně v pořádku!
Nemá to s rozmazlováním vůbec nic společného.
Je potřeba si uvědomit, že je to přesně naopak.
Čím víc si dítě připoutáme, tím dřív se samo odpoutá.
A toto opravdu tak platí! Dítě, které věří své rodině, má v ní důveru, se pak rychleji osamostatňuje.
Určitě bych nedávala malého na hlídání, pokud by měl hodně plakat. Neutíkala bych mu apod. Tím myslím, neodložit u babičky a v nepozorované chvilce zmizet. Klidně říct, že bude chvilku s babičkou, protože maminka si jde někam něco zařídit a za chvilku přijde. A to také vždy dodržet.
Chce to trpělivost, ale vyplatí se to. Na okolí bych nekoukala vůbec, je to vaše dítě, at si babičky říkají co chtějí. Rozmazlenost toto opravdu není. Jedná se o utváření důvěry, jistoty a to se nám ve výchově v pozdějším věku vždycky v pozitivním smyslu vrátí.
jo, to za chvíli přejde, vyhověla bych mu, čím víc se tím bude okolí zabývat, tím to bude horší, nic se nemusí řešit, chce to jen čas a uspokojit tuto momentální potřebu.