Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Všechny vás zdravím
Nebyla jsem tu sto let, děti vyrostly, ale přesto na vás často vzpomínám. Některé asi vzpomenete kdo jsem.
Osud mě zavál zcela jinam. Trochu jsem sice čekala, že bude změna, ale bylo jich víc než dost a během nich jsem neměla sílu sem docházet a komunikovat.
Dnes bych se zase ráda poohlédla po novinkách, co tu máte. I když už mám děti velké, mám to tady ráda, a je to jako vracet se po dlouhé těžké nemoci zpět do života.
Mám vás ráda, holky.
Dáša P.
No, Cvrčku, tak Dáša už tu je, když se přidáš i ty, tak se třeba postupně začnou nabalovat i další 😉 Tak koukej napsat, jak se máte, jak žijete atd. atd. atd.
Ahoj Dášo, přinutila jsi mě se přihlásit:-))
Téda, to už je hodně dlouho, co jsme měly “hubnoucí“ zápisníček… Od té doby jsem trošku přibrala:-)))
Moc ráda Tě tu vidím. Já občas nakouknu, ale spíš jen do diskuze, počtu, co je nového a tím alespoň trošku udržuju kontakt. Ale už to není ono a chybí mi tu ty “staré“ známé, jako třeba Ty…
Ahoj, ani já jsem neměla tu čest, ale pamatuji si tě z nějakých tuším zápisníčků, kde jste s Vírenkou vedly astrorohovory, tedy jeslti se nepletu.
A pak z několika starých diskusí, ale může si jen plést nick, ať je to jak je to, doufám, že se ti tu bude líbit, i když už jsou VD asi trošku jiná.
tak jsem si to tu pročetla a asi budu první která si jméno nějak nevybyvuje, ale jsem tu necelé tři roky tak to bude asi tím…
nicméně vítej a budu ráda pokud se více rozpovídáš a i o tom špatném já myslím že i to sem patří a mě samotné to tu vypustit několikrát pomohlo….holky pofoukaly bebí
zatím jsi psala jen v náznakách a já se neorientuji 😀
jinak já mám tři kluky 15,10 a 2 roky
hezkej den Dáši a těším se na tvé další psaní
Ahoj Dáši, vzpomínám si na Tebe a taky Tě moc zdravím po dlouhé době a jsem moc ráda, že se tady schází staré dobré tváře.
Dášo, vítej..jsem moc ráda, že jsi zpátky…
Maki, takže 3 holčinky, jo? Toje moc milé.
Mně se dlouho zdálo o třetím klukovi, měla jsem i pro něho jmého.
Jak jsi psala o tom řešení sporů a blikání lampiček…víš, tak nějak to u nás není moc jiné, akorát že ten “opruz“ jsem já, když chci kluky dostat od PC, a nepomůže vymezený čas na budíku…kolikrát po několika upozorněních pomůže jen vypnout PC, nebo světlo nebo rovnou elektřinu. Jo, hranice, s těmi stále bojujem a vždy budeme. A protože tyhle chlapy už nejde vzít a odtáhnout, vřískající, do pokoje jako batole,musím to řešit takhle různě. Hlavně mladšípotřebuje disciplínu velmi silně.
Já teďbudu 14 dní bez nich, no to je jak za svobodna. 😉
Horší je, že už teď mi oba hlásí, že si tam rozhodně nebudou prát ponožky a spodní prádlo, natož se mýt a česat, tak se upřímně děsím, co že mi to domů vlastně za zvířátka přijede. Asi budu blinkat.
Tož tak.
Jo,s tím povoláním, já se s tím netajím, příležitostně napíšu, je to o sociální práci. Baví mě to. 😉
Ale ztráta statusu hudebníka (ne z vlstního rozhodnutí ani viny), na kterou jsem byla hrdá, ta bolela, moc. Moje ego dostalo zabrat. Celá psychika dostala zabrat. a s ní i tělo. Ale o tom jindy-
Přeji všem krásný víkend.
Dášo, no konečně chvilka klidu, všichni spí, nikdo po mě nic nechce podávat, číst, nikdo mi tu nestojí před monitorem, netahá za myš, nebliká s lampičkou, nemusím odbíhat řešit spory atd. 🙂
No a jak to v pubertě jde? 😀 To teda fakt uteklo, Já pamatuju tak nejvíc dobu, kdy mladší chodil do druhé třídy.
U nás tři princezny, nejstarší oslavila osmé narozeniny, prostřední má 3,5 a nejmladší 15 měsíců. A máme se dobře.
Já myslím, že můžeš psát i to smutnější a těžší, ale zas chápu, že se Ti třeba nechce otvírat se tu přede všemi.
Tak snad i to zlé bylo k něčemu dobré a snad teď máš před sebou lehčí a veselejší období.
A copak děláš za práci, tajnůstkářko? 🙂
Makinea,
ahoj, co že nespíš? 🙂
Ach ano, máme dva pubertální synky. 15 a 13 let. Jak to je u vás?
Uvažovala jsem napsat něco o sobě, aby pak bylo možné lépe pochopit mé případné komentáře k příspěvkům jiných lidiček.
Za poslední 3 roky jsem nějak moc rychle dospěla,a prožila toho tolik,že si netroufám to tu nějak moc rozebírat. Přece jen má to tu být o dětech a spíše pozitivní…nerada bych to tu kontaminovala svou zkušeností.
Za zkušenost jsem ráda, ale jsou věci, co bych si znovu prožít nechtěla.
Jsou období,kdy bych vůbec prožívat a existovat nechtěla.
Když si člověk sáhne na dno,přestane se ho bát. Všechno dostane jiný smysl.
Také jsem odhalila svůj narcismus a realizuji se nyní v pomáhající profesi (původně jsem vystudovaný a roky praktikující hudebník)
a dělám to hlavně pro sebe. Protože je to krásnej pocit-být prospěšná. Ospravedlňuje to moji existenci.
Dobrou noc,všechny maminky i rodinky. 🙂
Ahoj Dášo! 🙂
Teda to je milé překvapení!! Já si na tebe právě vždy vzpomenu když se tu znovu vynoří tvůj článek o Tourettově syndromu, takže jsem si zrovna včera nebo kdy vzpomněla.
Ale nejen včera… Vlastně skoro vždy, když narazím na něco, o čem jsme si psaly… Tehdy jsem asi hodně věcí nechápala, myslím, že jsem byla ještě takové telátko, ale tvoje smýšlení mi utkvělo, možná jsi i byla první, kdo mi trochu ukázal i to, že dá na některé věci dívat jinak… tak když k něčemu z toho dojdu sama, tak si právě taky na Tebe vzpomenu a v duchu tě zdravím a říkám si, jakpak se Ti daří.
Tak tedy, vítej zpátky.
A když napíšeš něco o sobě, budu ráda.
A kde se u vás doma vzali puberťáci? 😀 Vážně to tak uteklo? (Ani se teď nějak nemůžu dopočítat, jak už jsou kluci velcí)
No a samozřejmě nesmím zapomenout připsat, že vlastně VD jsi mi poradila Ty. Za což díky. Markéta