Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jsem zralá na Chocholouška.
Holky nějak to na mě padlo a vůbec nevím co s tím. Nezvládám své emoce, nebo jak to napsat, jsem už kolikátý den podrážděná. Dnes to vyvrcholilo celé odpo kůvli něčeme řvu na kluky. Cokoliv udělají, nebo řeknou tak na to reaguju špatně…do toho i malej měl den D.
Ani nevím jak a proč to je, ale pořád dokola je to stejné….vytáčí mě ty blbiny co děti dělají a neposlouchají…padesátkrát dokola jim říkám at udělají to nebo naopak at něco nedělají, mají ze mě snad psiniu či co a za chvilku jak kdybych nic neříkala jedou v tom samém…a já už nějak nemám sílu argumentovat pořád dokola….
Při hodinovém nočním uspávání malého jsem si pobrečela a došlo mi že už tu klidnej a pohodovej den nebyl ani nepamatuju….nevím asi je to i tím že jsme se pustili do té rekonstrukce ložnice a manža si dá kafe a mizí a jsem na kluky sama, ale to je prostě potřeba udělat at ted nebo za měsíc…
Včera i končil dřív abych se naložila do vany a odreagovala, nepomohlo….dnes jsem si i rozdělala bublinky a popíjím to a upřímně nepomáhá to také…
Nevím co s tím dělat vím že takhle to dál není možný, tenhle stav není prvně a bohužel asi ani naposled..už jsem i přemýšlela nad psychologem, ale prášky brát nechci….
Stejně jsem ted nějaká labilní nebo co na jesnu stranu nervní a vytáčí mě dnes to byl fakt hnus odpo a na druhou stranu budu brečet, když jsem vykládala kamarádce jak jiná kamarádka se za nás modlila když jsme byli v nemocnici s Honzíkem stará věc a rozhodilo a dojalo mě to do slz….
Pochybuju o sobě …….