Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jsem zralá na Chocholouška.
Holky nějak to na mě padlo a vůbec nevím co s tím. Nezvládám své emoce, nebo jak to napsat, jsem už kolikátý den podrážděná. Dnes to vyvrcholilo celé odpo kůvli něčeme řvu na kluky. Cokoliv udělají, nebo řeknou tak na to reaguju špatně…do toho i malej měl den D.
Ani nevím jak a proč to je, ale pořád dokola je to stejné….vytáčí mě ty blbiny co děti dělají a neposlouchají…padesátkrát dokola jim říkám at udělají to nebo naopak at něco nedělají, mají ze mě snad psiniu či co a za chvilku jak kdybych nic neříkala jedou v tom samém…a já už nějak nemám sílu argumentovat pořád dokola….
Při hodinovém nočním uspávání malého jsem si pobrečela a došlo mi že už tu klidnej a pohodovej den nebyl ani nepamatuju….nevím asi je to i tím že jsme se pustili do té rekonstrukce ložnice a manža si dá kafe a mizí a jsem na kluky sama, ale to je prostě potřeba udělat at ted nebo za měsíc…
Včera i končil dřív abych se naložila do vany a odreagovala, nepomohlo….dnes jsem si i rozdělala bublinky a popíjím to a upřímně nepomáhá to také…
Nevím co s tím dělat vím že takhle to dál není možný, tenhle stav není prvně a bohužel asi ani naposled..už jsem i přemýšlela nad psychologem, ale prášky brát nechci….
Stejně jsem ted nějaká labilní nebo co na jesnu stranu nervní a vytáčí mě dnes to byl fakt hnus odpo a na druhou stranu budu brečet, když jsem vykládala kamarádce jak jiná kamarádka se za nás modlila když jsme byli v nemocnici s Honzíkem stará věc a rozhodilo a dojalo mě to do slz….
Pochybuju o sobě …….
Bami, čtu až teď a též se přidávám mezi adeptky. Možná nám pan Chocholoušek dá množstevní slevu 🙂
Já teď nevím, co dřív, začala jsem chodit do rekvalifikačního kurzu, do toho mají problémy manželovi rodiče, sem tam do toho zasáhne manželova babička, k tomu puberta dcery….. Dnes jsem nerozjela auto, takže pěšky – ovšem v oblečení nalehko (do toho auta), tak jsem přišla odpol zmrzlá jak preclík. Včera jsem po pubertální dceři ječela, že je – stydím se to napsat, ale fakt už jsem z ní někdy na nervy – no že je kráva, protože ona odmítá nosit kozačky sněhule, protože se jí prý nehodí ke kabátu, a nosí tenisky – plátěné!!! Venku bylo minus dvanáct…. No hádka jako blázen, k tomu čas letí, ráno rozvoz dětí do školky a dvou škol a já prvně na ten rekvalifikáč, přijela jsem pozdě, no hrůza. Manžel doma až kolem osmi, unavený z práce, ale v klidu….
Hlavně že jsme zdraví 🙂
Držím palce všem, ať to vydržíme! 🙂
Jé, já se taky přidávám do klubu adeptek na Chocholouška….
Nemusím tedy řešit zdravotní problémy, ale první třída holek v kombinaci s mým studiem a pracovními povinnostmi mi dávají zabrat.
Navíc mám pocit, že děvčátka mají “provozní hluchotu“ – některé věci jim můžu říkat v klidu desetkrát – a bez odezvy.
Tak se pak už někdy fakt neudržím a zvýším hlas.
A doráží mě tchyně, která mi opakovaně sděluje, že péči o holky nezvládám, že u ní jsou děvčátka tak hodná a poslušná…. (ale už viděla rozdíl, když pak přijedu – to se začnou předvádět).
Do toho Any už asi fakt natvrdo dorazila do puberty (nebo minimálně prepuberty) – to její “no a co“ na jakoukoliv větu jejím směrem dokáže taky pěkně vytáčet.
No a pak přijde nějaký drobný úspěch, a je zase dobře. Aspoň na chvíli.
😉
Teď mi už taky pomáhá, že ráno už vstávám skoro za šera a když jdu z práce, bývá občas ještě světlo.
Tak se těším na delší dny. A příznivější teploty venku.
😉
Ahoj Bamisko, tak čtu Tvoje řádky až teď a musím Ti hned zprvu napsat, že jak jsem si přečetla nadpis “jsem zralá na Chocholouška“, napadlo mě “já taky!“ :-D.
Jen jsem mrkla, že holky Ti už psaly, tak doufám, že už Ti je o kousínek líp :-).
Víš, Bami, já si myslím, že tenhle “stav beztíže“ má občas každý. A to, že o sobě pochybuješ, je podle mě úplně normální a úplně přirozené.
A že Tě kluci nechtějí poslouchat? A Ty pořád opakuješ to samé? Co si asi tak myslíš, že dělám já??? 😀 A co asi tak dělají jiné maminky? 😀 Například: “Běž si vyčistit zuby.“ – to jsem řekla snad už tisíckrát! A stejně to musím říkat každý večer zas a znova.
Nevím, jestli máš tu možnost, ale pokud by to jen trochu šlo, tuším, že bys potřebovala nějakou tu chvilku pro sebe. Aspoň já to tak mám. Dojít si na masáž, jít do sauny, zalyžovat si nebo zaplavat… prostě “něco“… bez kluků za zády… 🙂
A co mi zaručeně pomáhá je to, dostat to ze sebe ven. Ne nadarmo se říká, že sdělené trampoty, poloviční trampoty. Tak klidně piš! 🙂 Nebo se někomu vypovídej. Ono to někdy člověka popostrčí a pomůže mu to utřídit si myšlenky.
Bami, hlavu vzhůru :-). Zas bude dobře :-). Uvidíš :-).
Mati, mě to bylo hned divné! 😀 No ale fakt teda nevím, proč ten svůj přístup neaplikoval pro chystání večeře. Možná byl tak unavený, že bylo jednodušší nachystat tu večeři než vést hovory…
Máš Mati pravdu, může se vyskytnout i špatný psycholog, který napáchá škody…
Bami, prášky určitě ne!! To až v krajní nouzi, zatím máš nás! 😀 No a ten plán prací už jsi zredukovala? !! Basamafousama..
Míša ted přišel domů a první jeho věta byla
mami já bych se ti chtěl omluvit za ten včerejšek
matildo momentálně se virtuálně objímáme dočetla jsem až do konce, a jsem ráda že píšeš i o sobě…jednak se uleví i tobě a já aspon vidím že se v tom neplácám jen sama..
vždyt víš jak tvoje romány ráda čtu
zavi děkuju jsi sluníčko a asi se prostě přestěhuješ blíž ke mě, bych někoho takového u sebe potřebovala…musím vyzjistit, já jsem po rozvodu chodila jen mi ale dávala prášky a větou hmmm to máte složité….zkussím zjistit jestli tu někdo je kolem nebo ve vedlejším městě, mám pocit že kamarádka říkala že maminka její někam chodí….
Zavi dík 🙂
Umíš si představit Vladana, že by po někom řval? 🙂
V životě na děti nezvýšil hlas… ječím doma jenom já…
Naopak, občas s dětmi řeší, pokecá si s nimi – zrovna včera dělal pořádek, když Anička večer zjistila, že se jí “někdo“ hrabal v makeupu a ten někdo mohl být jedině Kačka, Vladoš by tam nedosáhl a Kačka zapírala, jak mohla…
Takže následoval kravál, Áňa hysterka, že je to drahé a kdesi cosi, Káča řvala, že ona to nebyla (vždycky lže a nikdy se nepřizná), já jsem to vzdala a šel nahoru manžel, v klidu si s nimi pokecal a bylo, takže on opravdu s holkama funguje celkem fajn…
A holky už to taky zkoušely – není to náš táta, tak tehdy jsem nastoupila já a vysvětlovala přesně, jak říkáš, že tátu mají jen jednoho, ale tohle je člověk, který prostě patří mezi naše blízké, vzal si nás k sobě domů a dobrovolně nás živí, záleží mu na nich moc, takže zpětná vazba je nutná, myslím, že to chápou, Kačka se s ním často mazlí, myslím, že tady problém není, přiznám se, že nechápu, kde se ta jeho úvaha vzala tak najednou… Ale u nás je pravidlo nevyřčené, že co jednou zůstane takhle trčet ve vzduchu, nepomine samo o sobě, nastane chvilka, kdy si to vyříkáme a vysvětlíme v klídku.
Bami, souhlas se Zavou, nemusíš být pořád perfektní, omez věci, které omezit můžeš bez zbytečných výčitek. A k tomu psychologovi – doporučila bych poptat se, nejít k někomu jen tak podle telefonního seznamu, kamarádka má zkušenost ne zrovna dobrou, pohřbilo ji to ještě hlouběji do sr…k, takže tam jsem já opatrná…
Jestli můžu, vložím reakci pro Matildu. Pokud holkám vysvětlíš, že Vladan má pravomoci jako jejich táta, přece jen “je živí“, měly by ho respektovat a on by se neměl bát po nich něco chtít. Nemusí přece po Aničce, když není přichystaná večeře v té chvíli hned řvát, stačí ji zavolat, ať tu večeři nachystá? V noci nebo druhý den už se to řeší hůř.
Já si Bami myslím, že už to není jen o tom vypovídání se, že potřebuješ, aby ti někdo “z venku“ poradil, jak na ten stres. Není to ani o organizaci práce, myslím, že si hravě poradíš, poradila sis, když byl Honzík prcek a ještě ses k tomu učila, poradila by sis i teď . Hnízdí ti něco v hlavičce a je potřeba to odhalit a zbavit se toho. A to se samotnému člověku špatně dělá. Tvořeníčko sem snad není nutné tvořit každý týden, my to chvilku vydržíme, i když nám bude smutno. A recenze musí vyjít teď?
Měla jsem pocit minulý týden, že snad ani nebudu spát, práce se nakupila a nakonec se to zvládlo. Pusť obavy z hlavy, ono to nějak dopadne. O tom to je: Netrap se tím, co by mohlo přijít… stačí to, co přišlo. Bude zase líp.
Bami, víš, tak jak to píšeš, je to stejné, jako u nás, však víš, psala jsem v plkárně, mám permanentní depku, chvíli je dobře a pak jsem jak v ponuré jeskyni, tři děti, barák opravdu obrovský, dopoledne uklidíš, odpoledne všude binec, večer kravál, nikdo nechce uklízet, Aničce dáš každodenní úkoly, počítač jen hodinu denně, přijdeš z práce, nic hotového, večeři dětem místo ní chystá utahaný manžel, který zrovna přijel z práce a děti se na něj sesypou, že jsou hladové a Anička sedí v pohodě nahoře na počítači…
V důsledku toho já pak večer dostanu kázání, že jsme se přece na něčem dohodli, jak to, že je Anička furt na compu, když tam má být jen od 17-18 hod., jak to, že tvrdě nestojím za svým, proč to má pak dělat on, já na něj koukám, v jedenáct v noci to dospěje do totální hádky, prostě deprese je na všech stranách, ne jen u mě…
Tím ti chci jen říct, že prožíváme všechny něco podobného… Na psychologa nemyslím, já mám s kým pokecat a probrat to, vyventilovat to ven, u mě je to fakt o tom, že zima mě deptá, nemůžu trávit celé dny venku, děti jsou protivné, u nás se teda nestřídají nemoci, jsou zdravé až moc, lítají po baráku svrchu dolů, běhají, skákají na balónech, honí se, řvou, pro mě je ten prostor, i když z hlediska vás ostatních třeba obrovský, ale pro mě už malý, nemůžu se dočkat práce na zahrádce, kde jsem jenom já, sama, samotinká, jen sama pro sebe… Doma nemám ani chviličku, abych mohla myslet jen na své potřeby…
Bami, radu nemám, pro mě jsi úžasná už tím, čím sis prošla a dokázala ještě s tak nemocnou prdelkou studovat, pořád něco vytváříš a zásobuješ nás nápady, stihneš toho udělat tolik pro ostatní a navíc tě nesmírně oceňuji i v tom, že pak jdeš za klukama a umíš se jim omluvit, žes po nich ryčela, to já jsem na tom jinak, omlouvají se mi děti, protože opravdu nedodrží to, co mají, nejde o Vladánka, to je prcek a u něj je to jinačí, ale holky už fakt musí své povinnosti dodržet a není jich tolik, aby to nezvládly, pak se opravdu vždycky strašně naštvu a v konečném důsledku to pak schytám ještě od manžela, který už taky mele z posledního, chudák, že si neumím doma udělat pořádek, na mé námitky, že se má v tu chvíli ozvat i on, mi odpoví, že není holek táta a že na to můžou zareagovat i špatně, i když teď mají mezi sebou vztah moc pěkný oboustranně, tak se prostě bojí, že by se něco mohlo rozbít – no to je sice pěkné, ale v konečném důsledku jsem pak jenom já doma ta fůrie, že? Ta, která furt ječí a řve a dělá pořádek, a pak to ještě večer schytá…
No vidíš, zase román, to je moje vyjádření, kolik mi toho leží na srdíčku a jak moc tě chápu… Radu nemám jinačí, než dýchat zhluboka, trochu slevit ze svých nároků – návštěva, to je fajn, ale jen do té doby, než ti příprava na ni zabere 3 hodiny času – promiň – zbytečně. Udělej si trochu pořádek v každodenním harmonogramu – pleteníčko, to je super, že na něj najdeš čas, to moc chválím, já takhle nestíhám – ale urči si třeba, že uspíš malého a dáš si na půl hodinky vanu s knížkou v ruce – to je opravdový relax, jednou za čas ty bublinky k tomu a nemá to chybu… 🙂
Nevím, jak to máš doma, ale zaúkoluj víc kluky, třeba svačinky ať chystají spolu večer, než jdou spát a dají do ledničky, takhle to je u nás a v pohodě, jsou už velcí, už by toho mohli hodně zvládnout sami a myslím, že tam je opravdu řada i na manželovi, aby si s nimi dal oddechovou chvilku a šel si s nimi pokecat jako chlap s chlapama, v čem mají mezery a v čem by mohli víc pomáhat, a říct jim, no není to fajn, mít pak spokojenou usměvavou mámu a vás to nebude stát takové úsilí, jako když ona je fakt na všechno sama?
Bami, teda jestli jsi se tím prokousala až do konce,máš virtuální objetí ode mě, ty se tu hroutíš a já místo, abych pomohla, píšu o nás… 🙂
Moc na tebe myslím, svěř se s čímkoliv a trochu polev ze svých zásad, fakt nemusíš fungovat na 250% 🙂
marinádo asi budu muset to tentokrát takhle obejít..no jsou zvyklé na plný stůl blbin domácky dělaných……
Bami, co se týká pohoštění – udělej jim kafe a kup pár koláčků nebo dortíků a ušetříš spoustu času 🙂