Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jaká máte přání - doživotní
V souvislosti s těmi přáními jsme mluvily i o přáních, kterí si chceme splnit, dokud jsme na světě (a máme k tomu více času než jen ty dva dny).
Samozřejmě si všichni přejeme zdraví pro své blízké i pro sebe, i pro široké okolí, světový mír, dobrou práci a tak. Ale co ta trochu praštěná přání, taková ta trochu sobecká?
Já bych tam asi měla
– chci se naučit tančit (to už se mi začíná dařit, společně s Quendolinou a našimi muži jsme začali chodit do tanečních pro dospělé – stálo to sice hodně přemlouvání a trochu vydírání, ale podařilo se a už i chlapi jsou spokojení)
– chtěla bych se naučit dobře anglicky a pokud možno i nějaký jiný cizí jazyk
– chtěla bych vylézt na Rysy
– chtěla bych se podívat na všechny díly světa (světadíly)
– chtěla bych tady po sobě něco zanechat, až už na světě nebudu (ale ještě nevím, co 🙂 )
A dál zatím nevím….
A co Vy? 🙂
Hani, to asi občas každá z nás, co? :-):-D
Jo mám jedno přání…praštit toho mýho chlapa po palici,aby se probral a byl jako dřív 😀
Opět nereálné :-),takže jen jedno jediné…ty děti.
Virenko, jé, to jsi mě zahřála u srdíčka 🙂 Jsem ráda, že jsem Tě mohla potěšit 🙂
Jinak snad aspoň trochu rozumím. Práce, která má i jakousi nadčasovou cenu, a je k užitku i jiným, to má jistě něco do sebe (ale to děláš už i teď, že 🙂 ). A takové – co by bylo, kdyby – a proč se někdy nezasnít. Třeba člověka může i něco přínosného napadnout 🙂
Mmch, to miminko je moje “tajná“ touha taky, jen to je prostě v mém případě už nereálné….
Tady už bych se mohla realizovat víc, když tedy vynechám světový mír a tak :D.
Já jsem tedy na cestě k dalšímu splněnému životnímu přání, když nás bude o jednoho víc, protože děti se z mých přání dlouhodobě nedostávají. Ale jinak, hlavně až bude ta první (a pro mě nejkrásnější a nejvíc naplňující) doba miminkovská pryč, já bych si asi pro sebe přála:
No, těžko se mi to sděluje. Težko se mi to formuluje i pro sebe, v nitru, ale snad je to aspoň trochu srozumitelné.
Mimoto, díky Jovanko, za tohle téma. Přimělo mě znovu se zamyslet. I nad tím, že jsem už ve střední fázi života tak daleko, že mě předchozí životní rozhodnutí dovedla do určité reality, z které není možné uskutečňovat všechna niterná přání. Něco musí zůstat na nějaké příští. A díky tématu jsem si uvědomila, že mi to vůbec nevadí, že jsem sice leckdy v mládí očekávala jako výsledek svých rozhodnutí víc, než nyní mám nebo ještě budu mít, ale nedělala bych kvůli tomu jiná rozhodnutí. Ale někdy lituju, že člověk nemůže žít dva životy. Já si například umím představit svůj profesní život i v oblasti informačních technologií, kdybych tehdy zvolila tuto zcela odlišnou cestu přípravy, žila bych prostě zcela jiný život a to už dohnat nemůžu, to nejde vyzkoušet si to a zažít to. A je to lákavé i ve vztahu k tomu, co mě dál zajímá, například u té astrologie by hlubší znalost matematiky a informatiky, než mám, mohla dát úplně jinou úroveň chápání a rozvoje, než budu schopná teď… je to moc lákavé, je to uzavřená větev na stromku možností, já jako JÁ bych dnes taky nevolila jinak, ale to odlišné naplňování životního směru při odlišných získaných dovednostech je někdy lákavé opravdu hodně. Já na představy jinak nehraju, takže teď jsem (určitě i díky imaginační dispozici jiného stavu) si to užila a třeba představa, že nemám žádné lékařské a jiné zdravotní vzdělání a nejsem tak plná informací v době nemoci mých dětí, je tak lákavá, jako je možná pro někoho myšlenka na balík peněz… Moje představivost je příjemně vzrušená a toto jsem si užila a ještě užívám, díky, Jovanko 🙂 🙂
Kukačko, jaké jiné než zdravé by mohlo být? 🙂
Keen, no možná pojedeme někam na stejné místo. Láká mě to, co píšeš, taky 🙂 S tím ječením – to mám taky někdy podobné. Obdivuji lidi, kteří vždy zachovají klid a nadhled. Říkala jsem si, že budu počítat do deseti, ale vždy na to zapomenu 🙂
Haňulko, hezké, ale asi ne všechno reálné, co? 🙂 A co by bylo příjemné jen pro Tebe, takové soukromé přáníčko?
Krásná přání máte….
Já jen tak tři a snad to vyjde i bez zlaté rybky 😀
První,abych práci měla a dráha mě nevyhodila.První den důchodu a všechny splátky splacený :-D.
Představa jít na pracák na 15let s tímhle splácením hypotéky a okolo,fuj…ani nepomyslet :-(.
Druhé přání mé,aby děti zvládli svůj život bez větších karambolů.
A třetí? Nevím….snad,aby konečně v tý naší zemičce / né jen tady,ale všude/se vše ustálilo.Už žádný krize,strach co nás ještě čeká a hrůza,aby naše děti a jejich děti měli poklidný život bez stresů co bude dál.
Jak z čítanky,že? Ale tím že bude jistota půjdou mé přání plnit se samy.Bez stresů a v klidu se život žije líp,né?
Sakra to jsou pecky.
Radko, synátora nezabíjej :-), už takhle je potlučený dost. Hlavně, že to dobře dopadlo.
Jovanko – já cestuju zatím hlavně teoreticky – asi můj největší sen je Grand canyon – a podobný krajiny. A pak hory, i když nejsem horal ani horolezec, turista, nějak mě ty masivní skály, rokle, kaňony přitahujou.
A pak Island, Irsko atd. Takový trochu nehostinný kraje.
A ještě jsem zapomněla jedno přání – abych přestala “ječet“ na prcka. Snažím se, ale prostě někdy a někdy bohužel x krát za den se neudržím. Přitom oproti spoustě vás, které řešíte zdrav.problémy svoje, dětí, domácí krize atd. – tak my neřešíme skoro nic.
A srnky a sms taky dobrý :-))))
Haha, já to taky četla jako “smsky“. Ale říkala jsem si, že to “něco mezi váma“. Jovanko, mé soukromá přání jsou spojená s těmi rodinnými, ale teď je to hlavně to zdravé miminko 🙂
Jo mati, tak to už jsem doma :-):-)
Jsou tu ještě, stačí přijet…. 🙂
Jovanko 🙂 Srnky přece, ne smsky 🙂