Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jaká máte přání - dvoudenní?
Ahoj holčičky,
mluvila jsem před časem s kamarádkou, která byla na jednom velmi zajímavém semináři. Byl dvoudenní.
Hned na začátku je lektor požádal, aby sepsali seznam věcí, které by udělali, kdyby věděli, že jim zbývají dva dny života.
Když to za pár desítek minut měli napsané, řekl jim, ať si seznam vezmou, že seminář ukončuje, a aby šli udělat aspoň něco z toho svého seznamu….
Co byste tam měli Vy? Jestli to není tajné. A uděláte to? 🙂
Jovanko, taky by mě zajímala cena semináře 😉
Strávila bych je s rodinou. To by mi před koncem světa úplně stačilo.
Tady toho ale přibylo – Pavlinkav, proč myslíš?
Nemělo to vést k zamyšlení, že za dva dny už nebudeme a uvrhnout nás tak do deprese, to se fakt moc omlouvám všem, co to tak pochopily. Spíše jsem chtěla vyprovokovat debatu o tom, jestli třeba pro něco, co děláme “do budoucna“ neokrádáme současnost – od “omluvím se mu, až bude čas“ nebo “ať přijde on sám“ až přes za vlasy přitažené “stále šetřím na horší časy, ale proto nechodím za kulturou, nejezdím na dovolené – ale abych někdy vůbec stihl ty peníze užít“.
Omlouvám se všem, v kom jsem vyvolala negativní emoce. Ale snad někomu to pomohlo v tom, že napsal někomu blízkému (dočasně pohádanému) nebo si více užil mazlení s dětmi či partnerem.
Udělali bychom si s rodinou pořádný mejdan
Můžu se podepsat pod Pavlinkav?
Mne se o tomto tématu raději nechce ani přemýšlet.
Tak jsem právě pochopila, proč se diskuse najednou tak rozjela…
Taky nemám ráda “co by, kdyby“ a hlavně toto ohraničení času mě dost děsí.
Takže bych se je prostě snažila prožít příjemně…
Jezdil bych načerno, popřípadě neplatil za parkování. Šel bych do hotelu, dámská společnost samozřejmost, užíval bych si do sytosti.
byla bych se svými nejbližšími
Zařídil bych setkání s rodinou v duchu “Oslava bez smutku“, hlavně bych každému na závěr setkání popřál pěknou budoucnost.
Nemá ráda toto “kdyby“. Stejně nemá ráda kartáře a věštce. A po pravdě řečeno, ani o tom nechci přemýšlet.