Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bohaté zážitky
Ahoj VDčáci,
nedá mi to rychle nepozdravit, protože jsem přišla domů a zjistila jsem, že se v noci asi samovolně zapnul noťas (občas to dělá), a místo prostého vypnutí jsem samozřejmě zapla VD, jakože chvilkový relax…
Máme za sebou bouřlivou noc. Moje cesta do Prahy proběhla celkem v dobrém, žádná havárie, vrátili jsme se ve středu celkem pozdě, tak jsem se chystala, jak si ve čtvrtek po práci orazím. Udělala jsem si oběd, padl na mě spánek, užuž se natáhnout. Bylo ale zrovna po 15 hod. a starší dorazil ze školy, po chvilce z něj vylezlo, že ho bolelo břicho. Po další chvilce se ukázalo, že se to rychle zhoršuje. Trochu jsem doufala ve větry, i když bolest byla jednoznačně vpravo dole. Sehnat mladšího z kroužku, byla jsem jak na trní, když starší musel zůstat tu chvíli sám doma. Pak jsme jeli do nemocnice a večer operace slepého střeva. Jsem tu s klukama sama, tak jsem ho dovedla na sál a chtěla jsem malého doma uložit, že se potom ještě přijedu podívat. Ale volali mi, že se probudil z narkózy špatně, je hodně neklidný, abych přijela na noc. Tak jsem musela vzít s sebou i malého. Nebyla to dobrá noc, starší zvracel, bříško bolí, ale už je ráno a všechno bude lepší.
Já mám po předchozích dnech a neprospané noci dost, bříško naštěstí nebolí, ale zvedala jsem 30kg dítě v noci několikrát, tak mi trochu mrazilo. Navíc na dětském leží nějaké infekce. Manža v hodně daleké cizině, no, prostě takovej je život. Teď mi připadá, že na tento týden dlouho nezapomenu, ale nevím, jestli to není jen začátečnické přání neuvědomit si, že takový je prostě život samotné matky s dětmi a k tomu těhotné. On to spíš bude názorný příklad, že únikem z velkého zápřahu pracovního (po dobu těhu) se ta zátěž asi nesníží. Protože asi nějak ty svoje horoskopické konstelace naplňovat musím. Hernajs, ale nemuselo by se to naplňovat zrovna přes moje tři děti. Už se těším, až se vyspím a zase se vrátí optimismus, naštěstí mám mnohokrát odzkoušeno, že spánek přesně toto dokáže udělat 😉
Večer doufám budu s mladším doma a staršímu bude lépe.
…tak psali, že rok draka bude náročný, ale už tak zkraje a takhle!?
Virenko, drž se!
Malému (velkému) ať je brzy líp.
Moc ti přeju, aby se ti to závěrečné přání splnilo. Zvládli jste to, to je nejdůležitější, už bude jen líp… Ano, máš pravdu, jak to máme nalinkovaný, tak to bude. A ten nahoře dobře ví, komu naložit může. Jsem moc ráda, že to všechno dobře dopadlo.
teda sluníčko to jsou horké chvilky, teď by jsi si měla užívat klidu a pohody, jenže to v tomhle počtu nejde 😀 zvykneš si …to je blbé konstatování viď
je mi líto že se to přihodilo zrovna v době kdy by jsi měla ležet a odpočívat a nenervovat se,, ke všemu na tebe čekal horší proběh probírání narkozy, ani nevíš jak tě chápu a vím čím jsi si prošla(Honzík to měl také brečící, vztekající se dítě mlátící kolem sebe)
tak ted je důležité aby jsi tam nic nechytla, po tom tahání nebyly následky ale já věřím že to bude v pořádku, a hlavně aby malému bylo jen a jen líp a každým dnem bolístka ustupovala….nějaká hračka by tomu mohla pomoct 😀
snad dnes dospíš a trochu orazíš a nabereš energii na dalšěí bojování….
Ježiš, Virenko,
já tě fakt obdivuju!
Moc přeju, ať je zbytek těhotenství v pohodě a zdraví slouží celé rodině.
Ahoj VDčáci,
nedá mi to rychle nepozdravit, protože jsem přišla domů a zjistila jsem, že se v noci asi samovolně zapnul noťas (občas to dělá), a místo prostého vypnutí jsem samozřejmě zapla VD, jakože chvilkový relax…
Máme za sebou bouřlivou noc. Moje cesta do Prahy proběhla celkem v dobrém, žádná havárie, vrátili jsme se ve středu celkem pozdě, tak jsem se chystala, jak si ve čtvrtek po práci orazím. Udělala jsem si oběd, padl na mě spánek, užuž se natáhnout. Bylo ale zrovna po 15 hod. a starší dorazil ze školy, po chvilce z něj vylezlo, že ho bolelo břicho. Po další chvilce se ukázalo, že se to rychle zhoršuje. Trochu jsem doufala ve větry, i když bolest byla jednoznačně vpravo dole. Sehnat mladšího z kroužku, byla jsem jak na trní, když starší musel zůstat tu chvíli sám doma. Pak jsme jeli do nemocnice a večer operace slepého střeva. Jsem tu s klukama sama, tak jsem ho dovedla na sál a chtěla jsem malého doma uložit, že se potom ještě přijedu podívat. Ale volali mi, že se probudil z narkózy špatně, je hodně neklidný, abych přijela na noc. Tak jsem musela vzít s sebou i malého. Nebyla to dobrá noc, starší zvracel, bříško bolí, ale už je ráno a všechno bude lepší.
Já mám po předchozích dnech a neprospané noci dost, bříško naštěstí nebolí, ale zvedala jsem 30kg dítě v noci několikrát, tak mi trochu mrazilo. Navíc na dětském leží nějaké infekce. Manža v hodně daleké cizině, no, prostě takovej je život. Teď mi připadá, že na tento týden dlouho nezapomenu, ale nevím, jestli to není jen začátečnické přání neuvědomit si, že takový je prostě život samotné matky s dětmi a k tomu těhotné. On to spíš bude názorný příklad, že únikem z velkého zápřahu pracovního (po dobu těhu) se ta zátěž asi nesníží. Protože asi nějak ty svoje horoskopické konstelace naplňovat musím. Hernajs, ale nemuselo by se to naplňovat zrovna přes moje tři děti. Už se těším, až se vyspím a zase se vrátí optimismus, naštěstí mám mnohokrát odzkoušeno, že spánek přesně toto dokáže udělat 😉
Večer doufám budu s mladším doma a staršímu bude lépe.