Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bohaté zážitky
Ahoj VDčáci,
nedá mi to rychle nepozdravit, protože jsem přišla domů a zjistila jsem, že se v noci asi samovolně zapnul noťas (občas to dělá), a místo prostého vypnutí jsem samozřejmě zapla VD, jakože chvilkový relax…
Máme za sebou bouřlivou noc. Moje cesta do Prahy proběhla celkem v dobrém, žádná havárie, vrátili jsme se ve středu celkem pozdě, tak jsem se chystala, jak si ve čtvrtek po práci orazím. Udělala jsem si oběd, padl na mě spánek, užuž se natáhnout. Bylo ale zrovna po 15 hod. a starší dorazil ze školy, po chvilce z něj vylezlo, že ho bolelo břicho. Po další chvilce se ukázalo, že se to rychle zhoršuje. Trochu jsem doufala ve větry, i když bolest byla jednoznačně vpravo dole. Sehnat mladšího z kroužku, byla jsem jak na trní, když starší musel zůstat tu chvíli sám doma. Pak jsme jeli do nemocnice a večer operace slepého střeva. Jsem tu s klukama sama, tak jsem ho dovedla na sál a chtěla jsem malého doma uložit, že se potom ještě přijedu podívat. Ale volali mi, že se probudil z narkózy špatně, je hodně neklidný, abych přijela na noc. Tak jsem musela vzít s sebou i malého. Nebyla to dobrá noc, starší zvracel, bříško bolí, ale už je ráno a všechno bude lepší.
Já mám po předchozích dnech a neprospané noci dost, bříško naštěstí nebolí, ale zvedala jsem 30kg dítě v noci několikrát, tak mi trochu mrazilo. Navíc na dětském leží nějaké infekce. Manža v hodně daleké cizině, no, prostě takovej je život. Teď mi připadá, že na tento týden dlouho nezapomenu, ale nevím, jestli to není jen začátečnické přání neuvědomit si, že takový je prostě život samotné matky s dětmi a k tomu těhotné. On to spíš bude názorný příklad, že únikem z velkého zápřahu pracovního (po dobu těhu) se ta zátěž asi nesníží. Protože asi nějak ty svoje horoskopické konstelace naplňovat musím. Hernajs, ale nemuselo by se to naplňovat zrovna přes moje tři děti. Už se těším, až se vyspím a zase se vrátí optimismus, naštěstí mám mnohokrát odzkoušeno, že spánek přesně toto dokáže udělat 😉
Večer doufám budu s mladším doma a staršímu bude lépe.
Jéje, Virenko 🙂 Teda u prvního miminka jsem lítala do práce a cítila jsem až pořádné pohyby. Ale u druhého a třetího jsem byla doma a cítila pohyby už v 16.týdnu, to bylo to malinkaté šimrání, a já byla úplný závislák, vyhledávala jsem ty klidné chvilky, ležela na gauči, ruce na bříšku a snažila se mimi povzbudit k pohybu 🙂
Faktem je, že štíhlé bříško a klid je toho výhodou, ale v podstatě je to prkotina 🙂 Hlavně že je všechno ok.
Chápu, že to auto tě mrzí, ale hoď to za hlavu, vyřizování nech na mužíčka, hlavně že se nestalo nic vážného, v podstatě je všechno v pořádku, ty se držíš, Tom se uzdravuje, snad máte zas nadlouho problémy za sebou. Ťukám na náš dřevěný stůl 🙂
To jsou pěkné zprávy. 🙂
Ať je marod brzo úplně fit! Sněhu už si letos asi moc neužije, ale to vůbec nevadí.
No auto se dá dohromady…hlavně,že nic horšího.
Jo kdyby šlo poslat pardubický počasí,suché silnice,mrazy kolem -11,sluníčko přes den IHNED posílám.
Takže mimčo se už hlasí…to je krásný :-). Já tu normálně časky,odporně závidím :-D.
Akorát nějak nerozumím tomu motýlkování 🙁
No tak se tam opatrujte a hlavně pozor na sebe dávejte.
Virenko, díky za nové zprávičky, jsi hodná, že jsi napsala.
Přeji Vám vše dobré :-).
Matildo, ten nárazník je ťuklý opravdu jen malé místo, v pohodě by tak mohl i zůstat, ale díky tomu mrazu se rozšklebil a nehne s tím nikdo, protože by to hned prasklo úplně. Z toho si houby dělám, ale je to fakt poslední završení toho vyčerpání. Černá tyč potmě je asi vidět blbě vždycky, na druhou stranu já jinak při parkování na cizím místě čučím i kolikrát vylezu z auta (pod sněhem je kolikrát leccos i veliké šutry či zídka), tentokrát jsem na to prostě už neměla.
Motýlí křídla, to bych asi chtěla někdy zažít, ale tohle je určitě poslední a tedy, ani tohle mimi motýlí křídla neumělo
Od prvního pohybu žďuchá zřetelně a jemnost motýlů to naprosto postrádá 😀 😀
Tak přeji už jenom samé růžové zprávy a žádnou šedou.
Virenko, jsem ráda, že píšeš i dobré zprávy – teda krom toho nabořeného autíka, ale to jsou maličkosti.
Tomíkovi hodně zdraví a síly do rekonvalescence, tobě holka přeji co největší uvolnění po práci, ať si užíváš těch motýlích křidýlek v bříšku 🙂
Dávejte na sebe pozor, hlavně ta ledovka je straaašně nebezpečná. U nás je to podobné, jen toho sněhu je o půl metru míň, ale díky za sluníčko, nebýt jej, bylo by o hodně hůř. Ale mrazy jsou hrozné, budu ráda, až bude po nich, u nás bylo dnes po ránu -20, už čtvrtý den…
Virenko,
dnes dopoledne jsem na tebe myslela, jak asi válčíte. Co tom a jak zvládáš ty mrazy.
Super je, že miminko kope 🙂
A že Tom to má zdárně za sebou.
Snad se už nic nepo… a zbytek těhotenství bude v pohodě.
Ahoj, vím, že jste tu některé asi čekaly na nové info, omlouvám se za výpadek. Tom je doma od pondělí a všechno vypadá ukázkově, konečně jednou něco, co neprobíhá podle pravidel pro doktory, ale podle pravidel pro obyčejný lidi. Líp si osud ten moment vybrat nemohl, jsem moc ráda.
Ale jak tak bývá a jak jsem o sobě už věděla předem, padla na mě šílená únava, břicho bolelo, no děs, tak jsem neměla žádnou energii dokonce ani na net. Celý den mám pocit, že jsem na nohou a přitom jsem jen v kuchyni, fakt jsem ze sebe byla překvapená, ale jinak to nešlo. Navíc se mi podařilo poslední den všech trablů ťuknout autu nárazník (potmě o takovou děsnou železnou tyč, která vůbec nebyla vidět), tak ještě dotazy v autoservisu, bude to potřeba vyměnit, protože díky mrazu praskl blbě a čumí z toho ostré hrany, správně by to vůbec nemělo na silnici. Tak až se chlap vrátí, ať si ve svém “systému“ najde papíry od havarijka. To byla poslední kapka. U nás jsou jednolité ledovky, byla jsem radši s autem v servisu kvůli chladicí kapalině, protože nevím jistě, ale manža snad říkal, že ji máme do cca -20°C a dneska tedy těch 20 bylo, ale naštěstí to změřili na -30 a to doufám už počasí nepřekoná. Ale po těch ledovkách člověk jede furt na dvojku a víc než 30 tam nejde dát. Zima je úplně pohádková, závěje sněhu cca metr či víc, slunce celé dny. Moc se mi to líbí, ale jsem straaašně unavená, ven se mi nechce nikdy a vůbec, dneska do práce jsem měla pocit, že snad budu podávat nějaký nadlidský výkon.
Ale to hlavní, Tom, je už skoro za námi. Zítra stehy, zkusím rovnou zajet za dětskou dohodnout další věci kolem tělocviku a tak, protože příští týden budu bez auta a tak bychom se nedostali. Tak využijeme prázdninový zítřejší den, mladší asi nebude rád, že budeme po doktorech. No jo.
Ale mimi už žďuchá 😀
Neboj,to bude ze dne na den lepší. Hanča po slepáku začla pořádně brát jídlo až po 14ti dnech.Kňourala,že jí to bolí tak 3-4 dny a za 14dní byla jak rybička.
Jo věřím Ti,že je to záhul být sama na děti,mám to za sebou.Není to lehký,ale dá se to zvládnout.Však brzo bude líp.
Jen se pěkně opatruj a hlídej si pohodu,teď musíš…nejsi sama.Ale co píšu,vždyť to znáš :-D.