Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Adenotomie?
Ahoj holky,
potřebovala bych poradit a podpořit.
Syn má vpodstatě od září, kdy nastoupil do školky, kašel, občas rýmu, měl i zánět ucha. Dostal antibiotika kvůli nálezu na průduškách, po dobrání ale pořád kašle a má rýmu. Takže jsme navštívili ORL.
A tam nám bylo řečeno, že syn má zvětšené nosní mandle, takže bysme mu je měli nechat odstranit.
A já vlastně nevím, co mám dělat. Při odchodu z ordinace jsem si říkala, že nic takového absolvovat nebudeme. Ale vrtá mi to hlavou a teď už si zdaleka nejsem tak jistá.
Hodně by mi pomohlo, kdybyste napsali, jestli s adenotomií u dětí máte nějakou zkušenost, hlavně jestli to stojí za to, jestli se po zákroku stav opravdu zlepší. Slyšela jsem od různých lidí dost rozdílné názory a nechci syna vystavovat téhle operaci zbytečně. Na druhou stranu nechci za každou cenu odmítat něco, co by mu pomohlo, protože problémy s dýchacími cestami mívá opravdu často.
Děkuju všem, kdo napíšete svůj názor nebo zkušenost, hrozně se toho bojím, nechce se mi a prostě vůbec nevím, co dělat.
Holky, chtěla bych vám po pár týdnech napsat, jak se situace vyvíjí.
Především jsem se uklidnila, zjistila jsem, že je dost těch, kterým adenotomie opravdu pomohla, takže jsem přestala být zaujatá, i když pořád zákrok vidím jako poslední řešení v nouzi.
Hned jsem objednala kapky od paní Jarmily Podhorné, jsou to výtažky z různých bylin, koupila jsem i koupel na zlepšení funkce lymfatického systému.
Malý je na tom zatím dobře, po vyléčení rýmy v prosinci už neonemocněl, je trochu zahleněný, ale ani v noci nekašle, slyším ho třeba po usnutí jednou zakašlat, jinak nic.
Nemůžu zatím posoudit, jestli se stav opravdu zlepšuje nebo jen neletěla kolem žádná infekce, ale doufám, že mu kapky opravdu pomůžou.
Držte palce, ať se nám podaří to vyřešit bez zákroku.
Virenko, už jsem se rozhodla to řešit jinak, nemocnost je samozřejmě problém, ale pokud to nepřekročí určité meze, je to prostě věc, se kterou člověk musí po určitou dobu počítat.
A taky bych se obávala zvýšení rizika bronchitid po adenotomii, k tomu má syn sklon.
Uši, to je věc, která mě na celé záležitosti trápí nejvíc, ale doufám, že najdu způsob, jak stav zlepšit, nebudu rozhodně jenom čekat, až z toho syn vyroste.
Díky za podporu a za rozumný a střízlivý pohled na věc.
Danni, při tom, co píšeš, bych o jeho slovech ani neuvažovala. Ale vezmi v potaz, že spousta rodičů vnímá častou nemocnost běžným rýmovým nachlazením velmi negativně a žádá zlepšení. V oblasti nosohltanu dochází po adenotomii ke zlepšení. Velká část rodičů se o pozadí moc nezajímá a prvoplánově je ráda (a v okolí chválí), že došlo k úbytku nemocnosti, což opravdu u většiny dětí dojde, i kdyby třeba dočasně na rok dva. Jestli jsi ochotná běžnou nemocnost s dítětem snášet (jak to nakonec potřebuje, pokud navštěvuje kolektiv, protože tomu promořování se nijak předejít nedá), tak to snad pusť z hlavy. Snad se záněty středouší u vás nestanou častým hostem 🙂
Virenko, mně se na naší situaci nejvíc nepozdává to, že jsme na ORL byli poprvé, pravda, po delší rýmě, kašli a ATB (bez teplot), čemuž předcházel problém s uchem (zánět). Ale viděl nás zkrátka poprvé a hned nás posílá na adenotomii. Mám z toho rozporuplné pocity, doktor se choval hodně příjemně a i s malým to uměl, komunikace celkově na hodně vysoké úrovni. Ale nečekala bych, že po první návštěvě takhle rozhodne.
Nejsem v tomhle směru nějak radikální, kdyby se stav výrazně zhoršil a měla bych pocit, že může zákrok pomoct, nebudu se za každou cenu bránit, ale teď si nemyslím, že by to bylo jediné možné řešení.
Díky, že sis na tento elaborát udělala čas, já asi teď hodně potřebuju o tom mluvit a řešit to, aby se to nějak usadilo.
Já mám zkušenosti obě. Už jsem tu parkrát psala, že mám dvě velmi různé děti. Starší bojoval s těžkými komplikacemi očkování, trpěl na záněty středouší, vždycky nutnost ucho píchat a spousta hnisu, 40 horečky. Pokaždé silná ATB, měla jsem štěstí na doktory, protože někteří mu ta ATB nedávali rovnou, ale u něj to vždycky pokračovalo a průběh s vysokými horečkami i po píchnutí zaváněl zánětem mozkových blan. Ovšem tento starší taky dobře reagoval na homeopatika, takže po první kůře značné zlepšení všeho. Po 2 letech se situace opakovala, už měl 7-8let, každý 2.měsíc píchané ucho s ATB, nic nepomáhalo. Až v této fázi na nás začali naléhat na odstranění nosní mandle. Je to už věk, kdy bývá jak velikostí, tak zmíněnými projevy spíš na ústupu, taky jsem už věděla, jak komplikovaný synek je. Odmítala jsem, co to šlo, situaci opět vyřešilo konstituční homeopatikum, tentokrát vybrané jiným lékařem, protože už asi bylo potřeba čerstvého pohledu. ORL doktorka se hodně zlobila, nedokázala nijak reagovat na to, že po homeopatickém vstupu už neměl jediný zánět ouška, že neměl žádná ATB (asi mu to tím pádem skoro zachránilo život, protože mu ATB úplně zničila tlusté střevo), z jejího pohledu je to neuvěřitelná shoda náhod, já jsem naprosto nezodpovědný rodič, který si takovou nepravděpodobnou snůšku štěstí nezaslouží a dítě je skutečný, mými postoji na zdraví ohrožený chudák.
Ve stejné době, kdy starší procházel druhou vlnou nemocnosti, jel na podobné vlně mladší 2-4letý. U něj plíživější průběh při trvalé rýmě (v létě silná alergická, ve zbytku času virová), často zadní, uši píchané taky, ale lépe to snášel, líp snáší bolest a nemíval tak často horečku. Zato dlouho a špatně slyšel, měl těžkou poruchu rozvoje řeči. Foniatři nám řekli, že s mandlí ven, musí se vyloučit hlubší problém s řečí a když neslyší, je to maskované. K tomu bylo málo co dodat, navíc tento synek na homeopatika nereaguje žádnou změnou a i jiné doplňující přípravky či postupy nenesly žádný zřetelný efekt.
Tudíž s mladším jsme na adenotomii byli v jeho 5 letech. Nemožné bylo ho udržet 2 týdny v kuse zdravého, bez teploty, rýmy, kašle. Proto jsem se cpala na první termín po létě (kdy je na tom zdravotně nejlíp), bylo to v září, kdy ještě kvůli vyššímu riziku krvácení po výkonu leckde neradi operují. V den nástupu začal kýchat, smrkat, druhý den operace, celou noc v nemocnici kuckal, teplotu naštěstí neměl. Při vizitě jsem s malou dušičkou raději poctivě ohlásila, koukli do krku, prý – to by mělo jít (věděli dobře, že déle než týden se takové dítě zdravé udržet nedá ani mimo kolektiv, což tedy byl). Operace bez sebemenšího problému, doktor ale říkal, že zánět v oblasti mandle byl při výkonu velký, spousty hnisu všude a oni se komplikací docela báli. Nekrvácel, byl v pohodě. Od té doby žádné píchané ouško, rýmy ale trvaly dál a pořád hůř slyšel s každou rýmou. Nemocnost přece jen ustoupila, celkem o dost, když nepočítám stálou rýmu. Bála jsem se přesunu na průdušky, ale nekoná se. Nic nedorůstá, teď je po operaci 2 roky a už s rýmou o sluch nepřichází, věřím, že už zasáhl věk a vše je na ústupu taky přirozenou cestou.
U staršího jsem přesvědčená, že jsem se rozhodla správně pro něj, u mladšího ale taky. U mladšího si myslím já, že jsme měli trochu toho štěstí a dopadl dobře, nedošlo k posunu příznaků do jiné oblasti a uším (potažmo vývoji řeči) se odlehčilo a pomohlo. Ale on to štěstí potřeboval, protože stav, ve kterém byl, mu na mnoha frontách ubližoval mnohem víc.
A náš spádový ORL doktor říká, že nezáleží jen na velikosti mandle, ta je ve věku do 10-12 let zvětšená prakticky vždycky, ale na míře a frekvenci potíží, které jsou s ní spojené. On nám první návrh na odstranění dal až po vyjádření foniatrů kvůli řeči, předtím jen říkal, že to souvisí s věkem 😉 Je to kliďas a já jsem s ním spokojená.
Holky, ještě jednou díky všem za názory.
Jen mě trochu zklamalo, že se neozvalo víc lidí s osobní zkušeností.
Na druhou stranu tuto zkušenost nikomu nepřeju a je fajn, že tím neprochází tolik rodin, jak jsem si myslela.
Přidávám se – nedělejte to.
Nedávno mi přišla poděkovat kamarádka, které jsem to na jaře rozmluvila, i když už byla rozhodnutá. Její chlapeček za tu dobu najednou povyrostl a je to najednou samo od sebe v pořádku.
Hlavně – ty mandle pak pravděpodobně znovu dorostou.
Protože se to tak naučili ve škole a je to lege artis, tak proč přemýšlet, jestli to fakt funguje, nedej bože neškodí.
Holky, vpodstatě mě utvrzujete v mém původním názoru, jediné, co mě znejistilo, jsou příznaky u malého, hlavně obava o uši. Ale už jsem vlastně rozhodnutá řešit to jinak.
Jen tak trochu pořád čekám na nějaký kladný ohlas na adenotomii, ne proto, že bych svůj názor měnila, ale spíš abych pochopila, proč se tak často provádí.
Danielo, já se také řadím k odpůrcům a tedy k většinovému názoru tady, jak koukám… 🙂
Jednak mandle velmi často stejně doroste a ORL lékaři pak opět navrhují opakovaání zákroku.
Každá “věc“ v těle má své místo a svůj úkol. I to “blbé“ slepé střevo. Stejně tak nosní mandle. A její odstranění obvykle stejně nic neřeší. A když, tak se “problém“ přesune jinam. A mnohdy se zhorší…
Navíc jsem ještě nepoznala maminku, jejíž dítko zvětšenou nosní mandli nemá 🙂 A nesetkala jsem se s ORL lékařem, který by nedoporučil jejich odstranění… 🙁
Já už jsem byla taky 2x dotázána, zvětšenou jí malý má, ale už jsem odpověděla, že mu ji trhat prostě nenechám, basta fidli… 😉
Přeju snazší rozhodování a rýmy a kašle čáry máry fuč!!! 😉