Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak je u nás skoro mrtvo
Ahoj holky, tak jsem se rozhodla, že se s vámi musím podělit o naši momentální situaci.
Už třetí týden jsem marod. Nějaká breberka na mě sedla a nechce se jí ode mě odejít. Beru už druhé ATB a stále se trápím.
Začalo to “řídkými“ dny. Řídké byly horem i spodem (klasický obrázek sedící postavy na wc s kyblíkem před pusou), k tomu se přidaly 40°C horečky. Domov vytopený na 231C a se mnou mlátila zima, druhý den státní svátek, takže k doktorům se nešlo a upřímně, nebyla bych schopná dojít ani ze schodů. Další den se mi rozrostl krk o dva další, na každé straně jeden, nemohla jsem otočit hlavou, sklonit, prostě nic. Takže nakonec jsem se k dr. dostala, tam vzniklo podezření na příušnice, které jsem neprodělala v dětství a obvoďačka začala přemýšlet, kdy se očkují prcci, jestli nenakazím malou a tak mi hned volala sanitku a jela jsem na orl, kde naštěstí dg. vyloučili, ale nic jiného nepotvrdili. Tak zítra se snad už dozvím výsledky stěrů z krku a kdo že si to ustlal v mých útrobách bez dovolení a ještě ke všemu se mu tam líbí.
A aby toho nebylo málo, tak….
Maminka moje zlatá, která se o děti chtěla postarat, zatímco já se budu léčit, tak si řekla, že umyje okna. Spadla ze žebříku (máme lehce nadstandardní stropy 3,6 m.), zadek má sedřený, celý fialový a navíc odštípnutý kolenní kloub. Takže nemůže ležet, sedět, prostě nic a o chůzi ani nemluvím. Zítra jde na ortopedické vyšetření, na chir. ambulanci ji řekli, že má odštípnutý kloub, že to vypadá na artroskopii, že se má šetřit a objednali ji za týden a nedali ani ortézu ani sádru. Tak se trápí, chudák… Ale zítra se snad něco pohne.
Můj milovaný “budoucí bývalý“, jak mu ráda říkám, tak se snaží zalepit naši finanční díru, která se nám nečekaně roztrhla, takže potřebujeme zaplatit menší dluh (technická a menší opravy na autíčku-takové ty jednorázové vydání), tak chudák jezdí na brigády na montáže a snaží se.
K tomu všemu má babička, o kterou se starám a věčně vysmáté a dobře naladěné děti, které jsou jako dráčci. Byť s rýmou a kašlíkem, ale stále vitální.
Takže shrnutí:
V naší téměř mrtvé rodině, jsem stále já ta, která se musí postarat a jsem ráda, že toho jsem ještě schopná 🙂
Bojujeme a nevzdáváme se a určitě vyhrajeme!!! 🙂
Mějte se moc hezky a buďte hlavně všichni zdraví. Já jsem asi něco zanedbala. Pořád mi říkají, že se to musí spálit slivkou a nějakou tou kořalou, ale když já jsem na tom tak bídně s tím alkoholem…
Tak si dejte malou štamprličku na zdraví! (i za mě 🙂 )
Hezký den *