Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak jsme se doma pohádali...
Ahoj holky, přeji dobrý večer Vám všem, nechci na Vás “přelívat“ svoje emoce… ale VEN to prostě musí…
My jsme se doma pohádali. Míním tím – já s manželem. A proč? Kvůli malýmu. Teda – přesněji řečeno – kvůli známkám ze školy. Malej nastoupil do prváku na gympl. A já počítala s tím, že už nebude nosit samé jedničky (jako doposud). Byla jsem na to “nachystaná“ (duševně), bylo mi jasné, že gympl bude obtížnější než ZŠ, víc učiva, neznámé prostředí, noví učitelé…
No a manžel ty jedničky po něm CHCE. Trvá na tom.
Všechny moje argumenty “spláchnul“.
Už nevím, co s tím.
Potřebovala bych to s někým probrat… a co teď v neděli večer… ufff…
Jasně, to chápu, nejde říct jednoznačně, jaký je kdo typ. Ale rámcově možná tušíš, jestli je u něj časté, že upraví svůj názor potom, co si má možnost věci nějaký týden “promýšlet“, nebo jestli sbírá informace, případně názory a dle nich potom uvažuje dál…
Píšeš, že jsi byla na schůzkách a slyšela jsi třídního, to jsem si myslela a taky jsem si myslela, že, jak je to obvyklejší, jsi to slyšela ty a ne muž nebo oba. Častěji chodí na schůzku matky. Myslím, že i on by to mohl takto slyšet, od člověka, u kterého ví, že má zkušenost, slyšet jeho tón, slyšet, že se to týká spousty (většiny) studentů, ne jen toho vašeho nadějného ratolístka. A že se na ně ten tlak vytvářet NEMÁ, aby šance na úpravu zůstaly dobré a neznechutila se jim svými nároky škola jako taková.
Moje častější zkušenost s chlapy je, že dají snadněji na “odborný“ názor, ale jestli by to byla naděje u vás, mohla bys spíš odhadnout ty 😉
Nemají to drobci jednoduché, čtvrtletí a pololetí prvního roku je tvrdý. Ale srovnají se s tím oba, syn i táta, neboj.
Virenko, děkuji za napsání… Já byla na třídních schůzkách (koncem listopadu) a třídní profesor tam o tom mluvil – právě na toto téma, že je to všechno “v normě“, že se neděje nic “světového“… že si ty děti přivyknou na jiný styl, vyjedou si nové koleje a vše se srovná (někdo dřív, někdo později, někdo hůř a někdo lépe). Prostě to tak je. Tedy – já to tak beru, že to tak je.
Docela jsi mě zaskočila… s tím, jaký je manžel typ… já sama nevím, protože u něj se to odvíjí od toho, o co se jedná, o koho se jedná, jestli je to pro něj “osobní“… nejedná vždy stejně… ale pravdou je, že má na většinu věcí svůj vlastní názor (a ten si málokdy nechá “vzít“).
Padmé, taky nemůžu poradit, na to asi rada není, jak jiného přivést k přijetí pro něj nepříjemné pravdy.
Jestli se brání slyšet na tvoje argumenty a není ten typ, kterému pomůže trocha času, aby se mu to “rozleželo“, napadá mě jedině využít konzultaci přímo ve škole. Mají většinou nějakého poradce, pokud by nestačil třídní, jde o to, aby manželovi někdo se zkušeností vyložil ten přechodový propad, nutný čas, který syn potřebuje, a možnost, že zase bude špičkou třídy. No, je tu samozřejmě i možnost, že v rámci takto vybrané skupiny špičkou nebude a bude průměrný. Tohle asi manželovi nikdo přijmout nepomůže, zvlášť jestli je typ, který je přesvědčený o velmi usilovné práci.
Ale jestli není zarytý příznivce jen vynikajících výsledků, názor někoho “z oboru“ by mohl domácí situaci zklidnit. I kdyby aspoň dočasně pro tento rok, příští rok bude synek zase lépe zvládat případný přetrvávající tatínkův tlak na výkon. Někomu to nakonec i pomůže, i když já taky nejsem ten, kdo by si toto pro své děti přál.
Můj syn začal chodit na osmiletý gympl (takže je jakoby v 6. třídě).
A tohle pro manžela není argument… že on nastoupil na gympl ve 14 letech…
Lien, já vím, jak to myslíš, ale my to neprobírali před malým. Nicméně – je mi jasný, že to cítí… že mamka to bere jinak než táta…. Jenže tomu nejde zabránit.
Ale on snad nechodil na gympl tak brzy jako malý, nebo už je tak velký?!!
No právě že nedáš, nemyslela jsem jen tlak od tatínka ale právě celou tu situaci, škola, on, tatínek, maminka……
Lien, problém je asi možná v tom, že on sám ty jedničky měl (na gymplu) a bohužel i na vysoké….
A o malýho si určitě starosti nedělej, protože já ho “nedám“.
ježíš těch chyb, se omlouvám, mám na sobě spící lauru
No Padmé to mě překvapuje, že jste tohle neprobrali s mužem předem, je to naivní chzíz stejné známky na gymplu, ale tohe ty vášm spíš by potřeboval naše názory (předpokládám, že stejně jako ty a já uvažuje většina lidí) slyšet spíš manžel, třeba to chce jen čas aby pochopil…
Neporadím, jen je mi rošku líto malého, musí to být obrovský tlak, co se domluvit s mužem, že tedy bude mít jedničky ale zpátky na Zš, pokud to vůbec jde
Ahoj holky, přeji dobrý večer Vám všem, nechci na Vás “přelívat“ svoje emoce… ale VEN to prostě musí…
My jsme se doma pohádali. Míním tím – já s manželem. A proč? Kvůli malýmu. Teda – přesněji řečeno – kvůli známkám ze školy. Malej nastoupil do prváku na gympl. A já počítala s tím, že už nebude nosit samé jedničky (jako doposud). Byla jsem na to “nachystaná“ (duševně), bylo mi jasné, že gympl bude obtížnější než ZŠ, víc učiva, neznámé prostředí, noví učitelé…
No a manžel ty jedničky po něm CHCE. Trvá na tom.
Všechny moje argumenty “spláchnul“.
Už nevím, co s tím.
Potřebovala bych to s někým probrat… a co teď v neděli večer… ufff…