Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak jsme se doma pohádali...
Ahoj holky, přeji dobrý večer Vám všem, nechci na Vás “přelívat“ svoje emoce… ale VEN to prostě musí…
My jsme se doma pohádali. Míním tím – já s manželem. A proč? Kvůli malýmu. Teda – přesněji řečeno – kvůli známkám ze školy. Malej nastoupil do prváku na gympl. A já počítala s tím, že už nebude nosit samé jedničky (jako doposud). Byla jsem na to “nachystaná“ (duševně), bylo mi jasné, že gympl bude obtížnější než ZŠ, víc učiva, neznámé prostředí, noví učitelé…
No a manžel ty jedničky po něm CHCE. Trvá na tom.
Všechny moje argumenty “spláchnul“.
Už nevím, co s tím.
Potřebovala bych to s někým probrat… a co teď v neděli večer… ufff…
Holky, tak jste mě rozesmály, obě dvě :-D. Tím komentářem na manžela. On je totiž úplně “normální“ chlap, když mu napíšu lísteček s nákupem, 100% doveze něco jiného, když ho objednám k zubařce, tak na to zapomene a tak dále a tak dále :-D.
Manžel ani tchyně můj postoj ke známkám nechápou. Tchyně mě soustavně nutí k tomu, abych mladýho tlačila k jedničkám jako to dělala ona (tenkrát s manželem), protože jí to připadá správné.
Ale já se nedám! 🙂 🙂 🙂
Ano, i já se v tomto případě před manželem skláním 🙂
Tak hlavně, že už se to krapet ustálilo na nějaké rozumné mezi 🙂
jojo ptala jsem se po roce a jestli jsi si všimla tak jsem to stihla na správné i datum…nemohla jsem totiž dohledat tu diskuzi jak se probírali ty písemky at….a napadlo mě jaký je stav v současné době…. no a jak vidím tak se zlepšilo oboje. to je dobře…tak hlavně at to vydrží….
a jinak manželovi skláním poklonu je vidět že je velmi chytrý…já si snad ani nikoho tak dobrého u nás ve třídě na gymplu nevybyvuji
Ahoj Bami, ptáš se, jak na to kouká manžel teď? Po roce?
No… už na to “netlačí“ (na ty jedničky)… sice občas (sem tam) brblá, že by to mohlo být lepší… a já už celkem standartně odpovídám: “Buď rád, že máš zdravýho a šťastnýho syna.“ A tím se jaksi vyhýbám nějakému střetu :-).
Ono to v něm je (v manželovi), ale pro mě je důležité, že to neprosazuje.
Klouček je “lenošník lenošný“ a rezervy má velké, já to moc dobře vím ;-). Není to typ šprtajícího studentíka :-).
Manžel by holt chtěl- přál si, aby se syn učil a šprtal. A já ho nechávám “na volno“. Známky má slušný, tak to nehrotím.
A ta biologie?
To musím zaťukat – ťuk, ťuk, ťuk – dohoda z třídních schůzek funguje (zatím). Test jim ohlásila dopředu, podklady měli dostupné na internetu a i když té látky bylo fakt hodně, dopadlo to dobře, syn přinesl dvojku :-).
Hanzlici, no, to je právě “ono“, manžel gympl má a prošel s těma jedničkama. On tedy s jedničkama udělal i vysokou. Takže v tomto ohledu se s ním moc diskutovat nedá :-D.
Manžel asi nechodil na gympl, že? Osobně můžu potvrdit, že i já se během prvního pololetí stala z premiantky naprosto průměrných žákem (dokonce i nějaké trojky byly!!), a spolu se mnou i většina ostatních.
Napiš, jestli už to nějak vstřebal nebo jestli se s malým aspoň učí 😉
Padmé tak co manžel jak na to kouká?? a hlavně mi letí hlavou jestli se od toho sezení rodičáku atd..opravdu ten přistup učitelky změnil a je to jiné pro děti lepší??
Zavo, Marinado, Berulinko, děkuju :-).
Jsem ráda za Vaše řádky… někdy je to tak, jako byste mi četly myšlenky… a někdy se dozvím něco, co potřebuji… a někdy mi nabídnete jiný úhel pohledu… dííííky moc :-).
Marinado, Ty jsi uhodila hřebíček na hlavičku… mě se nikdy nikdo na známky neptal… je to zvláštní… ale nikoho to nezajímalo… a taky už mě napadlo, co by bylo v mém životě “jiné“, kdybych měla horší (nebo špatné) vysvědčení… a tuším, že asi “nic“ 😀
A teď už opravdu jen douška k dobru…
Můj šéf zrovna nedávno vyprávěl (při neoficiálním sezení), jak na gymplu bojoval se známkama… jaké bylo moje překvapení, když z něco vylezlo, že ani čtyřky na vysvědčení se mu nevyhly (pravil, že některé předměty se ho opravdu “nedotkly“, jako např. biologie či fyzika). Přitom pak vystudoval VŠ, nastoupil k zahraniční firmě a vypracoval se na post ředitele :-).
… ono to v podstatě jen dokresluje, co si o známkách myslím … 😀
Přeji příjemný den :-).
Padmé,jupíííí,jásám s tebou :)..určitě je nejdůležitější,aby byl malej v poho a ono to pak půjde samo..držte se,opatrujte se,ty stále hlídej a vrrrrč,kdyby se mělo něco změnit a nedej na malýho dopustit..i tak z něj něco bude,je šikula,táta se nemusí strachovat,že by byl třeba kominíkem..malýmu přejeme hodně štěstí 🙂
Padmé, to je super zpráva a moc Ti to přeju. A dobré známky časem přijdou, o tom nepochybuju.
Mimochodem, dobré známky jsem měla a už kolikrát jsem přemýšlela o tom, že kdybych odmaturovala na čtyři čtyřky, vůbec nic by se v mém životě nezměnilo. Ale před dcerou tenhle svůj názor zatím úspěšně tajím 🙂
To jsem ráda Padmé, bylo mi jasné hned, že se “domluvíte“! Jé, jen aby to nevyznělo jinak než jsem to myslela. Chtěla jsem říct, že tak inteligentní holka to umí vzít za správný konec a najít ty správné argumenty a taky by si nevzala někoho, kdo by nakonec nepochopil situaci.