Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Za dobrotu na žebrotu
Milé maminky,potřebuju si postěžovat a povzbudit.Udělala jsem veliké rozhodnutí a před třemi lety jsem se pustila do vztahu s mým nynějším mužem,který v té době měl 4měsíční holčičku a partnerka mu zemřela.Po půl roce vztahu jsem se vzdala práce a zůstala s ní doma.Holčina byla do té doby tak různě u babi a tety a u nás,všichni jsme chodili do práce….tak byla a je stále dost nevyrovnaná.Tak jsem si myslela,že jsem fakt dobrá,ale co začalo dít….nejdřív rodiče po matce nás dali k soudu,samozřejmě kvůli mě,že ji chtějí každých 14dní na víkend – soudce to rázně zamítnul.Jenže pak přišla tchýně,že jsem na ní zlá,že mám radši psy než jí,že tohle a že tamto…pak se nám narodil syn a dopadlo to tak,že na jeho narozeniny nikdo nepřijde,malá dostane hafo dárků a malej jeden,spousta lidí mě prý nemá rádo,že nejsem k malé dost vstřícná nebo co…..to už říkali,že jsem ji nutila,aby se v roce a půl sama oblíkala a že jsem ji dokonce bila.Jsem už na pokraji zhroucení,čím víc se do mě navážejí,tím horší je pro mě nedělat rozdíly.Jsem hrdá na to,že se chovám k oběma dětem stejně,samozřejmě jsou každej jinej,ale věnuju se oběma,učím malýho stejně jako před lety malou,tresty jsou stejný – úměrně věku.Nikdo k nám nechodí,ale všichni chtějí malou na hlídání,tam se jí ptají,jestli jí dávám bonbony a tak….a že maminka ji tohle nedovolí,tak my ti to dovolíme….no a malá samozřejmě miluje babičku a ani se jí kolikrát nechce domů.Nejradši bych vzala do zaječích a vůbec nevím co dělat.Jsem ublížená,zklamaná a připadám si jak idiot,všichni mě probírají a přitom nikdo nic neví.A hlavně až si toho začnou obě děti všímt,že jeden je oblíbenější,co pak?Jak jim to budu vysvětlovat????
katko já tak přemýšlím …nepsala jsi tu už o problémech s manželem a možná i trochu o té situaci…..prosím tě neshazuj se a na psychiatra je nás tady polovička 😀 každá má nějaký problém at děti, zaměstnání, rodiče, děti postižené, nebo s různými poruchami…nemluvě o rozvodech a vztazích….takže sem pásneš 😀
no a jak jsi popsala tak stejně nevím co ti holkka poradit, on asi tak nějak z toho čtení i vyznívá, že problém je hlavně i v tatínkovi
záleží co chceš ty a jak by jsi to chtěla srovnat, a potom v tom směru jednat…nevím jakým způsobem se prostě nechá jednat s tchýní tak bych startovala klidně pokud by nešlo po dobrém
je potřeba aby manžel začal fungovat jako táta a upřímně přiznám, že se divím že jsi se do takového vztahu pustila, já bych ho asi na mém místě zabila, ale to je o povahách já bych prostě takového člověka vedle sebe mít nemohla…ale chápu že zamilovanej člověk nevidí neslyší…mě tak nějak přijde jak kdyby si hledal chůvu k dítěti a pak se nemusel starat…
asi bych s ním řešila jak se hodlá starat a co dělat, a dala mu nůž na krk, má děti a tak at se podle toho chová….neznamená to že všeho zanechá, i jiní tatínkové si dojdou na tenis…ovšem nevyhledávají ženské….ale jsou zodpovědní….a věk ho neomlouvá pokud uměl splodit dítě musí přijmout zodpovědnost….
moc ti přeju aby jsi to nějak ustála a nedělala jim tam tak nějak služku, z toho tvého čtení to na mě vyplývá….
vztah ke zvířatům je krásnej a koníka bych záviděla, vždyt je paráda když dítě má tu možnost a být se zvířaty v kontaktu a né jen na obrázkách…..
Jo,manžel s naší výchovou souhlasí,nemá s mým vztahem k malé problém.Ale svoji matku ani jednou neuvede na správnou kolej,jako že mám malou ráda….problémy jsou jen s rodiči od manžela.Rodiče po matce mi nakonec psali emaily a vozili mi zavařeniny.Píšu mi protože můj manžel jezdil raději na tenis a na fotbal,než aby byl u jejich návštěv a tak jsem to absolvovala já.Bohužel nakonec přestali jezdit a malou ani nechtějí na víkend.
Já jsem to šptaně napsala,problémy nejsou s dcerou jako takovou,ale s celou situací kolem ní…..Jí se snažím z toho vynechat,nemluvíme před ní o tom,teda aspoň my rodiče.Nikdy jsem jí nic neřekla nebo nevyčetla.Já vím,že ona za nic nemůže.
Holky,moc děkuju za příspěvky.Situace je hrozně zapletená.
S těmi rodiči po matce – malou měli pravdielně,ale přišla doba,kdy se nechtěla ode mě hnout a strašně brečela,tak jsem je pozvala k nám,aby poseděli a malá až se uklidní,tak ať jedou.Vytrhli mi ji z ruky,hodili do auta a mazali pryč…..malá pak měla průjem a na každé návštěvě brečela a držela se mě jak klíště.Tak jsem se s nimi chtěla domluvit,že bychom tam jezdili a oni k nám,aby si malá přešla přes tohle období v klídku,odpověď byla obsílka k soudu.Tam jsme MY navrhli,že dvakrát v týdnu není problém a oni že jim stačí jednou za 14dní….pár měsíců to fungovalo,když si malá konečně zvykla,tak přestali jezdit,psát a už ji třičtvrtě roku neviděli,dokonce ani na její narozeniny nepřijeli…tak to mi hlava nebere.
Tchýně je trochu jiný kafe.Podle manžela mi nemůže odpustit,že jsem jí vzala vnučku,kterou chtěla vychovávat…takže od toho pak se to odvíjí dál.
Co se týká vedení manžela – chápejte to tak,že děti sice má,ale nestará se o ně,respektive nestaral.Na malou se vybodnul úplně a až když jsem já dělala halo,že se jí nebude zbavovat a že je jeho dcera,tak se trochu vzchopil….pak na něj přišla krize,to jsem byla těhotná a on se rozhodl,že mu chybí pařby a lovení holek.Byl furt pryč,já doma s malou (děti jsou od sebe dva roky přesně) na rizikovém,na baráku,no pohoda.Děti koupal doteď cca dvakrát,že by si s nima pohrál,to už musim zase reptat,no a tak.Naštěstí si dá domluvit 😀
A s malou – já jsem nikdy nepřemýšlela,jestli je nebo neni moje.Jen jsem neměla zkušenosti s dětmi a o to to bylo těžší.Teď už vím,že nemusím lpět na všem a tak,ale to neznamená,že jsem tyran a děti biju.Samozřejmě dostane přes ruku nebo přes zadnici,ale mám rozum,když po osmý vleze do misky s vodou,tak očividně domlouvání nepomáhá….Jenže právě situace se tak zhoršuje,že právě začínám přemýšlet nad tím,jaký je rozdíl mezi dcerou a synem,tedy mezi vlastním anevlastním dítětem.Nedokážu se tomu ubránit.Ale samozřejmě se chovám stejně,vždyť ta malá za nic nemůže.Pro ní jsem máma já,ale pro okolí je děsnej chudáček a podle toho to vypadá.Ona s nima cvičí jak s opicema,ale jim je to jedno,protože je to chudinka….já vím,že přišla o mámu,ale ona vlastně tu mámu má,já s ní žiju od jejího půl roku,kdy jsme bydleli u tchýně,abych se zacvičila nebo jak to nazvat.Mít už jednoho prcka,tak by to bylo lehčí.
A zvířata – tchýně chodí a říká,že mám radši psy a pak všude vypráví,jak se mě ti psové bojí,že jsem na ostrá a biju je…..Nerozumim tomu.A zvířata uvádim jako první nevim proč.Mám je ráda,ale kvůli dětem bych se jich vzdala.Koně jsem taky odvezla,abych měla čas na děti,psa jsme prodali,a hlavně jsem se vyprdla na práci….to nestačí jako důkaz toho,že prostě děti jsou na prvním místě????Co mám udělat,aby mi někdo uvěřil,že mám ráda obě svoje děti stejně?Sice jinak ale přece stejně.Stejně mě baví a stejně mě štvou.
Jo a v roce a půl snad ani malá nevěděla,že se oblíká….začala se sama oblíkat až ve školce.Copak jsem pitomá?
No asi jo,jak to po sobě čtu.Možná bych potřebovala nějakou psychologickou poradnu,abych to ze sebe schodila.Asi to neni tak veliký,jen jsem na to sama…tak se holky nezlobte.Já vám moc děkuju za podporu,úplně se mi ulevuje,jak to píšu.
Milá Katko, je mi líto, že musíš řešit takové problémy. Není každá taková, která by si vzala na starost miminko, je to závazek na celý život….
Nechápu ale to s těmi prarodiči – jsou to rodiče biologické maminky nebo rodiče manžela?
To s tím “mladým vedení potřebným manželem“ se mi taky nezdá. Vždyť ten chlap má dvě děti, zkus mu dát prostor, ať se projeví sám. Určitě budeš příjemně překvapená.
Prarodiče to někdy s vnoučaty a podrýváním autority rodičů dělají i “vlastním“ – o tom by myslím většina z nás mohla napsat román (od pojď na bonbonek, když ti ho maminka nedopřeje až po usínání u hororů v jedenáct v noci). Rozhodně bych doporučovala komunikaci – a pokud vám to nejde, ať už z jakéhokoliv důvodu, zašla bych na poradnu pro mezilidské vztahy (dříve manželská poradna), tam ti určitě poradí.
Držím palce, neboj, všechno bude ok 🙂
Milá Katko, moc Ti držím palce, ať se vše brzy urovná. Je to pro všechny strany hodně těžká situace a je pak jednoduché všechno svéct na Tebe. Obě děti jsou teď v náročném věku, bohužel to musíš vydržet…S příbuznými, které nasazují na Tvojí výchovu, bych si to ale na Tvém místě vyříkala. NIKDO NESMÍ PODRÝVAT U DĚTÍ AUTORITU RODIČŮ.
PS: Závidím Ti, že Tvůj koníček je zároveň i Tvým povoláním a muselo být pro Tebe velmi těžké se kvůli dceři práce vzdát. Doufám, že Ti to jednou v dobrém vrátí.
Když jsem znovu četla Katko tvůj problém,tak mi vyznívá nespokojenost.Když se zamyslím,že bych dítě měla ve své péči od věku od 10ti měsíců,nějak mi nesedí označené nevlastní,vlastní.Okolí to tak asi vnímá.ale to mimčo určitě samo neví,kdo ji porodil,ale vnímá mámu tebe.jinou ani nezná.tak mě trošku zaráží ten vztah,rozdíly.Určitě je jiná spolupráce s dětmi ve starším věku,kdy jim do života vstoupí jiný rodič než když jsou na startu.To ty jsi pro ni středobodem vesmíru..a ještě jak jsi to myslela se synem?to jsou rodiče od manžela,kteří dělají takové rozdíly mezi svými dvěma vnoučaty?pak bude asi problém komplexnější.Nová maminka bývá určitě pod větším tlakem,ale pokud je nastolená nějaká domluva,tak by to mělo nějak fungovat,ne?jaký máte mezi sebou vztah ty jako snacha?I to se pak možná odráží na těch výtkách.
Jinak mám kamarádku,která je velikou milovnicí zvířat a mnohdy jssem z ní měla pocit,že o nich mi povykládá více/i když já takové zaměření nemám/než o svých dětech a párkrát jsem měla podobné konstatování na jazyku,to přiznám.ale je to prostě její veliký konížek a mě do toho nic není.Z druhé strany holčina ten zápal podělila také a už jezdí na výstavy s ní 😀
Milá Katko, dobrá opravdu jsi, ukousla sis velké sousto. Musela to být velká láska k budoucímu manželovi. Moc přeju, abyste to s manželem a nejlépe i s babičkama všechno ustáli. Jestli tomu dobře rozumím, v 10ti měsících malé jsi se stala její “náhradní maminkou“. Píše se, že tohle období je nejdůležitější pro vztah matka-dítě a malá v tomhle období šla z náruče do náruče. Asi se není co divit, že je nevyrovnaná. O to víc potřebuje dostávat najevo, že ji milujete. Oba. Vím, že je to těžké, milovat stejně své i “partnerovo“ dítě. Moc ráda bych tě ještě nějak povzbudila, ale možná ti trošku víc pomůže můj pohled na tvoje řádky.
Tchánovci ti vyčítají, že máš raděj zvířata než děti a tvoje info o sobě (pod článkem) začíná slovy: “jsem veterinářka a doma máme plno zvířat“. Na prvním místě. Nechci tím říct, že je to špatné, může být lepší matka ta, která třeba nemá na prvním místě děti než ta, která píše, že děti jsou u ní nejdůležitější.
Podivně na mě zapůsobilo, stejně jako na holky, to “vedení“ manžela. Třeba nám k tomu napíšeš víc, snad to má své opodstatnění. Nebo to jen vyznělo jinak, než to ve skutečnosti je.
Rodiče zemřelé maminky to musí mít opravdu moc těžké. Přišli o dceru a zdá se, že i o vnučku. Nevím, jestli jim ji nakonec půjčujete, když soud zamítl víkendový pobyt. Musí být opravdu těžké, vyrovnat se s tím, že moje vnouče vychovává úplně cizí člověk. Předpokládám, že se s tchánovci snažíte domluvit na “pravidlech hlídání dětí“, že spolu o těch věcech komunikujete. Že to není jen jednostranná výčitka z jejich strany k tobě. Opravdu by mě zajímal postoj tvého muže. Tak mladý, aby s k celé věci nepostavil jako chlap, zas nemůže být. Je fakt, že můj muž se v některých věcech jako chlap nedokáže chovat ani v 45..:-D
Nikde se nezmiňuješ o rodičích svých. A jak se chová manžel k oběma dětem? Jak vidí tvoji péči o ně? Má stejný názor na tvoji výchovu obou jako ty nebo jeho rodiče?
Už si nepamatuju, kdy se děti začínají samy oblíkat, ale není to fakt v roce a půl brzo? Mám pocit, že ty moje se samy neoblíkly (úplně) ani když chodily do školky:-D Ale je to fakt už 20 let.
Věřím, že celou situaci ustojíš, do zaječích nevezmeš. Podle psaní, jsi bojovnice a ty to nevzdávají! Snad se srovná váš vztah s prarodiči, malá odroste a brzo pochopí, že bombony nejsou všechno. Moc přeju, aby to nastalo co nejdřív!! A napiš nám, jak se situace vyvíjí.
sluníčko tak to není jednoduchá situace a asi nebude ideální asi nikdy, pokud s tím něco neuděláš
ted budu trochu asi nepříjemná, malinko mě zaráží že manžel je mladý? ty né a musí se vést, tak to vyznívá jak kdyby jsi měla vedle sebe další dítě a rozhodovala za něho a i možná díky tomu my tu chybí jak se k tomu staví on, vždyť to musí vidět, nebo mu své pocity musíš říkat, tak na to nějak musí reagovat…myslím že by bylo fajn s tím něco udělat hlavně z jeho strany a možná si to i s ostatními vyříkat….trochu mě i zarazilo, že jste se dali ve 4měsících dítka dohormady na mě nějak brzy
jinak holčička má věk kdy prostě zkouší to je normální a hlavně když je podporovaná ze strany rodičů tak to je špatný, měla by mít určité nastavené pravidla a to by se mělo tak nějak dodržovat všude, ale všechny prarodiče rozmazlují a tohle porušují, ale to co dělají prarodiče je špatný a je tam špatný úmysl…já bych si s nima promluvila pokud by to mělo šanci nějak pomoci
no a k dárkům….tak mě tak projelo hlavou že si asi vynahrazují dceru o kterou přišli nic jiného mě nenapadá
rž se a snaž se to nějak urovnat hlavně at se máte hezky všichni….
I mě je líto, že se na vás všichni sypou ze všech stran, ale nemají k tomu tedy opravdu důvod? Píšete, že s dcerou jsou potíže, myslíte jako ty vztahy okolo ní? Zato ale ona přece ve čtyřech letech nemůže? Možná by to chtělo, aby jste si vy dospělí věci mezi sebou vyříkali, ale aby u toho maličká nebyla. Situaci vám nezávidím, ale za vaší větou manžel je mladý, tak je potřeba ho “vést“ se mi něco nelíbí. Přeju vám, aby jste kvůli dětem našli řešení.
ahoj Katko,netroufám si nějak radit,věřím,že situace je složitá a pro tebe hodně nepříjemná.Holčička je i ve věku kdy zkouší různé hranice a potřebuje pevné mantinely o které se může opřít a bohužel vázne podpora ze strany prarodičů.Co mi chybí úplně je i pohled jak na celou situaci reaguje manžel,tedy tatínek obou dětí.Myslím,že je důležité táhnout za jeden provaz.