Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Za dobrotu na žebrotu
Milé maminky,potřebuju si postěžovat a povzbudit.Udělala jsem veliké rozhodnutí a před třemi lety jsem se pustila do vztahu s mým nynějším mužem,který v té době měl 4měsíční holčičku a partnerka mu zemřela.Po půl roce vztahu jsem se vzdala práce a zůstala s ní doma.Holčina byla do té doby tak různě u babi a tety a u nás,všichni jsme chodili do práce….tak byla a je stále dost nevyrovnaná.Tak jsem si myslela,že jsem fakt dobrá,ale co začalo dít….nejdřív rodiče po matce nás dali k soudu,samozřejmě kvůli mě,že ji chtějí každých 14dní na víkend – soudce to rázně zamítnul.Jenže pak přišla tchýně,že jsem na ní zlá,že mám radši psy než jí,že tohle a že tamto…pak se nám narodil syn a dopadlo to tak,že na jeho narozeniny nikdo nepřijde,malá dostane hafo dárků a malej jeden,spousta lidí mě prý nemá rádo,že nejsem k malé dost vstřícná nebo co…..to už říkali,že jsem ji nutila,aby se v roce a půl sama oblíkala a že jsem ji dokonce bila.Jsem už na pokraji zhroucení,čím víc se do mě navážejí,tím horší je pro mě nedělat rozdíly.Jsem hrdá na to,že se chovám k oběma dětem stejně,samozřejmě jsou každej jinej,ale věnuju se oběma,učím malýho stejně jako před lety malou,tresty jsou stejný – úměrně věku.Nikdo k nám nechodí,ale všichni chtějí malou na hlídání,tam se jí ptají,jestli jí dávám bonbony a tak….a že maminka ji tohle nedovolí,tak my ti to dovolíme….no a malá samozřejmě miluje babičku a ani se jí kolikrát nechce domů.Nejradši bych vzala do zaječích a vůbec nevím co dělat.Jsem ublížená,zklamaná a připadám si jak idiot,všichni mě probírají a přitom nikdo nic neví.A hlavně až si toho začnou obě děti všímt,že jeden je oblíbenější,co pak?Jak jim to budu vysvětlovat????
Jsem moc ráda, Katko, za to hezké čtení o tom, co ti malá řekla! 😀 Je potřeba si všímat takových věcí a nad řeči se povznést. A k tomu třesu malé – nemůže to být nějaká dědičná psychická porucha, když měla problém i maminka? Zkus to ještě jednou probrat s pediatrem, snad by tě mohla poslat ještě na nějaká jiná vyšetření!?
Lussy,
já už jsem u psychologa byla,dokonce nás tam poslal pediatr,ale tam mi řekla,že teď se to nedá řešit a doporučila nám hmeopatii.Po homeo je klidnější,ale ten třes mi připadá spíš jako neurologický problém,protože pro ní je problém se napít z hrnečku,jak se jí třesou ruce,doteď není schopná střídat nohy po schodech nahoru a bez držení je ani nevyjde ani nesejde.Já i říkám,jestli to nebude třebas štítná žláza,i když samozřejmě hraje roli to,čím si prošla – když byla v bříšku,už procházela stresem,při porodu to samé a první týdny taky.Její maminka byla trochu nervově slabší nebo jak to nazvat,prostě si ze všeho dělala hlavu,brečela a tak….já jsem si říkala,že bude chyba ve výchově nebo prostě ve mě,v naší situaci,ale ať jsme to změnili jakkoli,tak je všechno stejně….Jen přemluvit pediatra,aby mi dal doporučení,nějak se mi to nedaří.
Ale k psychologovi se klíďo zase objednám.Díky za radu.
Katko,
četla jsem tvůj dotaz v poradně ohledně třesu malé.
Já osobně bych na nic nečekala a zašla k psychologovi.
Já s psycholožkou řešila skoro půl roku jen to, že když bylo dceři 2,5 roku, hrozil mi předčasný porod, 14 dní jsem byla doma a manžel jí vozil k babičce na hlídání, pak jsem musela na 5 týdnů do porodnice, z toho jí 3 týdny hlídaly babičky, každý den jiná, pak 2 týdny do mého návratu manžel, protože ona už to nezvládla.
Tak to je řeklo by se prkotina, ale nevěděli jsme si s ní rady a dnes je to dobrý.
O mámě a tchýni pomlčím, to je pomalu všude stejný.
Tvoje malá sice byla miminko když jí zemřela maminka, ale všechno má v sobě,věř mi.
Je fakt,že malá nikdy nezareagovala tak,že bych měla pocit,že bych ji – byť třebas nevědomky – odstrkovala.Samozřejmě když jsem přišla z nemocnice,tak to nesla těžce,hlavně kojení,ale holt jsem kojila s ní na klíně…po dvou měsících to nějak překousla a už to bylo dobrý.
Když to tak čtu,tak je to přesně jako u posledního příspěvku….babička se na ní hodně zafixovala a opravdu ji má spíš za dceru než za vnučku.To je furt,kdy mi půjčíte malou,kdy mi jí přivezete,já jí vůbec nevidím – a k nám nepřijde celej rok.Protože já nemám problém s nikým jiným,než s tchýní a švagrovou a samozřejmě jejich kamarádkami.Přistěhovala jsem se do města ,nikoho jsem neznala a najednou se o mě povídalo,jak se starám o malou….zvláštní,když jsem s ní zprvu byla buď sama doma nebo pryč u sestřenky,která mimochodem tady taky nikoho nezná.
Takových dětí lidi týrají,nechtějí je a dávají je do děcáků a tady řeší mě…..to mě asi mrzí ze všeho nejvíc.
Manžel se pomalu zlepšuje,ale podporu u tchýně se nejspíš nikdy nedočkám.Ale už o tom mluvíme,aspoň to :))
Ono je tohohodně,na román,za ty tři roky,samej klacek pod nohy,ale říkám si,že malá má rodinu jako jiný děti,maminku taky,jsem tu každej den,každý ráno s ní vstávám,když brečí i když zlobí jsem tu.Tak ty babičky řeči,že jí nic nedám,jí snad časem přijdou jako blbiny.A hlavně,až se jednou dozví pravdu o mamince,tak mě i tak bude mít ráda.
Je mi teď mnohem líp,trochu jsem si to urovnala a přemýšlím o tom jinak.Je mi líto,že se malá k babi tak těší,ale je to asi normální,však jí všechno dovolí,nemusí si uklízet hračky,jí co chce a tak.Ale vítá mě s radostí,leze mi na klín,objímá,tak snad opravdu nedělám nic špatně.Bohužel mě ten tlak donutil přemýšlet nad svým chováním i když jsem to dřív dělala automaticky,myslím že jsem je nerozlišovala,a říkala jsem si,že asi jsem to fakt pos…
Jen mi chybí moje máma,nemám nikoho na svý straně a proto mě to asi tak sejmulo.
Božínku,já vám všem moc děkuju!!!!
Jo a minule mi malá říká : “Maminko,ty jsi hodná a babička je taky hodná,ale někdy i trochu zlá.Ale ty jsi jenom hodná.“ Tak nejsem zase tak špatná,když tohle říká,ne?
já vidím problém hlavně také v babičce.je uplně jedno,zda je to díte z prvniho či druhého vztahu,OBĚ jsou její vnoučata a je to jen její chyba!že nadržuje jednomu,a věřte že to vždy nemusí být o detech z jiných vztahů.u nás je to tak,že jsme do roka a pul prvni dcery bydleli namačkaní u nich v bytě.pak jsme se odstehovali a po trech letech druhá holčina.nejdřív si ji brali aby mi pomohli(nic proti),pak jsme se přestehovali kousek od nioch,a starší přebíhá od nás k nim jak se ji to hodí.vse bylo OK,dokud jsme nezačli tehdy mit finanční problémy.najednou otočila.že jsme meli mít jen jednu(samozřejmě tu první,jejich miláčka).že se druhá ani nemela narodit a jedna že by stačila(to byla fakt vytočená,tak nevedela co mluví).věčně se jí vyptává(holka tam chodi spat i v týdnu a ráno přijde pro tašku a jde do školy,ne denně,jen jdyž se jí chce).jestli dostala najist,jestli menší nedostane neceho víc jak ona,a výsledek-holky jsou na sebe jak radary,odpočítávám pomalu i bramburky na počet.babička kupuje oblečení starší,ale mala když potřebuje třeba boty(babička již koupila starší například dvoje,je ohen na střeše že jsem starší nekoupila taky když kupuji malé).ted má například starší troje botasky,mala žádný,je uz zima a me se to zdá zbytečný,koupila jsem ji balerinky a ted kotničkové černoružové.starši má ovšem dvoje kotnikové,ale nic moc krasa,tak budu muset koupit i ji kozačky(i když uz hnede má od babi(já bych hnede teda nekoupila).a tak je to se všim,mela vysvedčení,ji jsem koupila pěkný dárek a malé drobnost,babí hned,že to by chtela starší určo taky.no ale to by mela STRŠÍ dve hračky a malá jednu-ale to už přece nevadí.
no ted tedy koupila každé k vanocm pěkný darek pro každou(az na to že jsem já vybrala tasku do školy do prvno třídy pro malou,ona zaplatila že ji to koupí,starší obr kufr,tak je to konečně na stejno a ja myslela,že se to trochu rovná.
hahaha
to bych musela když mi dovolá telefonem,hned mobil vypnout,ona to nedelá,tak slyšim co řílá este aspon 5 minut,tak jsem včera slyšela,že se starám jen o magora(to myslí malou)a na straší kašlu.malá se jako mrně od 8 měsíců do 3,5roku vstekala a urážela,až sebou flakala na zem.přeslo ji to az ve školce.
když jsem u nich a mluvim o malé kouká z okna,jen HM,HM.jak začnu o starší hned mluví a rozplývá se blaHEM.
TOŽ SE HLASIM DO SPOLKU VSECH TU CO BY TAKY MOHLI OBČAS CHOCHOLOUŠKA 🙂
Teda Katko, nejsi v lehké situaci. Naprosto souhlasím s holkama, že by jsi měla trochu zapracovat na manželovi. Myslím, že by se měl taky více zapojit do péče o děti, nejen aby to nebylo vše jen na tobě, ale aby se i ten vztah mezi nimi rozvíjel. A taky si promluvit a třeba mu i říct, že bys potřebovala,a by se tě zastal. Zkrátka aby vy dva jste byli za jedno a měli v sobě oporu.
A za další… Pak se můžeš povznést nad chytré rady ostatních. Věř si. Ty víš, že máš ráda obě děti, myslím, že to nemusíš nikomu dokazovat!! A myslím, že se nemusíš před nikým obhajovat. Toto je zkrátka hlavně jejich problém.
Děti myslím, že poznají, že je máš ráda. A pokud Tě někdy obviní z toho, že máš jedno z nich raději, nenech se tím rozhodit. Toto si říkají i vlastní sourozenci ve vlastních rodinách, kde si opravdu ani jeden ani druhý nemůže stěžovat na nedostatek lásky…
Ono jde to totiž opravdu… mít rád stejně? Stejně moc ano, ale každé dítě přece jen jinak.
Dovolím si doplnit Padmé. Když manželovi nějaký úkol dáš (samozřejmě nějak diplomaticky), tak ho nechej, ať to udělá sám a NIC nekomentuj. Pokud to všichni přežijí, což je velmi pravděpodobné, tak se nade vše ostatní povznes. Jeho to příště bude více bavit (když by měl poslouchat, jak je neschopný, tak se do toho příště moc hrnout nebude) a sám si ověří, že je fakt dobrý. Uvidíš 🙂
Ahoj Katko, to Tvoje “psaní“ působí velmi smutným dojmem. A přesto se domnívám, že důvod ke smutku (jako takovému) tu není. Hlavu vzhůru :-). Zkus to brát tak, že ses “zamotala“ úplně normálním způsobem, jako se “zamotá“ občas každá maminka. Vím, že máš tu výchozí pozici jinou, než mají ostatní maminky nebo spíš – většina ostatních maminek, ale to přece nevadí! Každý máme ten “start“ někde jinde a každý si ten život žijeme po svém. Podívej se na to takovým tím obyčejným selským rozumem: jsi na mateřské a máš dvě malé děti … myslím si, že každá maminka na mateřské občas prožívá chvíle, kdy si říká, že jí buď přeskočí nebo že musí vyhledat odbornou pomoc :-). Víííítej v klubu! 🙂
Co se týče manžela – je spousta mužů, kteří se ke svým dětem chovají jinak, než by si jejich ženy (manželky) představovaly. Prostě to tak je. Dokud jsou děti maličké, muži si k nim obvykle špatně hledají cestu a s přibývajícími lety se to zlepšuje. Je to na Tobě – tohle je věc, kterou můžeš řešit a na kterou máš dosah. Formou dialogu se to řeší nejlépe :-). Pak to také jde řešit formou úkolů, prostě manžela zaúkoluješ – na rovinu nahlas řekneš, co je zapotřebí, aby udělal on. Každý z nás je trochu jiný a reaguje jinak, Ty bys měla nejlépe vědět, jak na něj :-).
A k tomu, co o Tobě říkají jiní lidé nebo co vypráví tchyně… čím víc se tím budeš zaobírat, tím víc Tě to bude trápit a necháš sebou “manipulovat“. Bude Tě to “užírat“ zevnitř. Moje rada zní: “Nech to plavat!“ A myslím to vážně. To, že někdo něco řekne, přece ještě vůbec neznamená, že je to pravda! To, že někdo “plivne jedovatou slinu“, je jeho problém, ne Tvůj.
Představ si, že máš na sobě pláštěnku a venku prší. Ty kapky vody stečou po pláštěnce a spadnou na zem.
Přesně takhle se má zacházet s “jedovatými slůvky“, neměly by se Tě dotknout (uvnitř). Přece Ty sama víš, jaká jsi, jak se ke svým dětem chováš a že je máš ráda obě dvě. A nepotřebuješ nikoho k tomu, aby Ti o tom povídal.
Je to hodně o Tobě, o Tvé vnitřní síle a o Tvém postoji. Dej si čas, získej nadhled a dopřej si dostatečný odstup. Vypiš se z toho. Vymluv se (s kamarádkou). Pusť to ven. A pak to nech ustát. Uvidíš, že si tu svou cestičku najdeš. Jen ji teď nevidíš… ona se Ti ukáže…
🙂
Trochu jsem si Katko myslela, že to bude jinak než situaci cítíme z tvého psaní. Když to tak čtu, problém mají rodiče a nejvíc asi tvůj nevyspělý manžel. Pokud ti na něm pořád ještě záleží, stojí za to bojovat. Jednoho dne se snad vybouří (pokud už se nevybouřil v době tvého těhu) a bude vzorný táta. Oni někdy chlapi berou děti za své až jsou větší. Ta poradna je skvělý nápad, minimálně jim to tam odvykládáš znovu a to ti pomůže srovnat myšlenky v hlavě. Možná ti i poradí, jak na manžela, aby se tě u rodičů zastal, chlap má v první řadě držet se svou manželkou! Opravdu klobouk dolů, že situaci ještě zvládáš… Drž se.
A omlouvám se, jestli jsem se tě něčím dotkla. Ono přes ta písmenka není poznat, jaká jsme která máma ve skutečnosti. Věřím, že se snažíš dělat vše co nejlíp. Bohužel někdy se můžeme stavět na hlavu a stejně si okolí myslí svoje… mám taky takovou tchýni:-D
Jestli Ti to pomáhá, určitě piš, třeba tím najdeš i nějaké řešení, když si to dáš “na papír“.
A rozdíly mezi dětmi prostě jsou, s tím nic nenaděláš. A je úplně jedno, jestli mají stejné rodiče nebo každé jiné. Každé dítě je originál.