Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Úraz
Taky se musím podělit se svými “trápeními“.
Tenhle článek je o mém bývalém manželovi, otci Marušky. Neví nikdo co bude, extchýně mi volala, že byla v nemocnici, spadl na temeno hlavy, je po několika operacích, má zhmožděný mozek, zlámaná žebra a propíchané plíce udržovaný v umělém spánku. Prý mu dávají nula procent. Tak teď nevím, asi bych se tam měla jít podívat, tchýně by chtěla, prý dodat nějakou energii, mám brát dcerku sebou nebo vůbec nevím co a jak. Třeba už se neprobere a pak bych si to mohla vyčítat, nevím. Zítra do Plzně jedeme, tak by to bylo možné. Co si o tom myslíte vy?
Padmé, makineo děkuju za reakce
Je pravda, že čas letí jeko blázen 🙂
Makineo k matce je škoda se snad i vyjadřovat, zase jsem byla svědkem naprosté nechutnosti a nejradši bych jí poslala k šípku.
Ex se ptal proč musí zpět do té léčebny, že by chtěl být doma u mámy a ona mu odpovídá, protože nejsi vyléčený, jsi nemocný, až nebudeš nemocný, nebudeš tam muset být. A on aha, to je ale těžké zstávat tam tu roli nemocného, to je opravdu těžké. A ona, že musí do práce, že u ní nemůže být. On: Mně je to jedno, to si klidně choď, já tě tam nepotřebuju, jen chci být doma ne v té léčebně, tam je to náročné, oni mi nerozumí. A ona na mě: Vysvětli mu to nějak!!!!!
No otočila jsem se a odešla a potom když tam nebyl jsem s ní mluvila, že je to jako dost hnusné, když mu takhle lže, že by mu měla říct, proč nemůže domů, že ho tam nechce a co jako vůbec hodlá dělat, když jí řekli, že už ho tam dlouho nenechají a ať hlavně nechce po mě, abych se přidávala k té její lži. No kouká jako sůva z nudlí a nic neřekne, tak mám právě dost obavu co s ním bude dál :-(.
Díky za novinky.
No na jednu stranu si říkám, dobrý – vhledem k vyhlídkám po úrazu, ale na druhou stranu je to pořád takový smutný, že je ještě tak “mimo“, že si nedokáže vybavit, že jsi jeho bývalá žena, že Maruška je jeho dítě…
A to nemluvím o tom, jak se k tomu postavila jeho matka.
Ještě tak nějak dokážu pochopit, že se starší žena nedokáže postavit čelem k péči o dospělého chlapa, když se to týká i přebalování, když je agesivní atd. Ale když už je na takové úrovni, jak píšeš, tak mi to přijde nepochopitelné.
Tak mu přeju, ať se dostane do stavu, kdy už ani tu matku nebude vůbec potřebovat a dovede žít sám.
Lien, díííky za nové zprávy… ten čas neuvěřitelně letí… ono už je to osm měsíců? … zdá se to být jako “včera“…
Těší mě, že se ten poúrazový stav Tvého bývalého manžela vyvíjí “pozitivně“ :-).
Jo, jo, já to říkám pořád – “zázraky se dějí“ :-).
A zaplať Pán Bůh za to! 🙂
Přeji, ať se to vyvíjí i nadále dobře :-).
Asi to nebude nic jednoduchého a ta cesta k uzdravení ještě potrvá… ale podle mého názoru už to, co píšeš, je naprosto skvělé (proti tomu, co bylo).
Palečky pro štěstí postisknu :-).
Lussy, taky mi to občas probleskne, jaké by to bylo kdybychom ještě byli manželé.
Bami děkuju, mně nepřipadá, že bych se k němu chovala nějak hezky, dělám to ryze sobecky kvůli Marušce, považuji za správné, aby jí otec nebyl zapírán, takže jsem ráda, že se můžeme vídat. Navíc já ho taky ráda vidím a jsem moc ráda, že se mu i pamět vrací, i když si to nedokáže spojit se současností. Možná je to pro něj i lepší, že tam nepociťuje nějakou emoční zátěž. Hlavně tedy ve vztahu k matce, otci, měl to opravdu komplikované a teď má jakoby šanci začít znovu s čistým stolem.
Jen jsem zvědavá, jak chtějí vyřešit to bydlení, mám hrůzu aby se zase nedostal třeba do LDN, protože on tam přestal chodit a má hodně velké problémy (přitom předtím normálně chodil po svých). Pokud by absolvoval další čas v takovém zařízení, tak je z něj určitě ležák. A prý už jí upozorňovali tady, že si ho tam nechat nemůžou, ať koukají něco sehnat.
lien tak jsem ráda že se to posunulo směrem k lepšímu a třeba za nějaký čas to bude ještě lepší…
lékaři se diví že to přežil a je v takovém to stavu, je to asi silný člověk…
to co popisuješ jeho výpadky, raagování…se smutné a upřímně nevím jak bych to ustála a jak by si člověk “zvykl“ …
je zvláštní, že si člověk pamatuje něco, něco né a zapomene část svého já…nikdy jsem s nikým takovouto zkušenost osobní neměla..
je smutné že rodina se odvrací zády a nesnaží se pomoci…
a je naprosto kouzelné jak k němu přistupuje Maruška a hlavně i ty 😀
tak přeji hodně daších pokroků jen a jen k lepšímu stavu těla i mysli
Lien,
musím se smát, ale je to teda hodně tragikomický.
Je to opravdu zázrak, že je ex na živu.
Tělo se dá dohromady a v hlavě je takový zmatek, že ten popis fakt sedí na mimozemšťana.
Co mě teda vždycky napadne – ještě že už nejste spolu. Je to asi hnusný, ale bylo by to šílený, mít doma “cizího“ chlapa.
Švagrová má kamarádku, je jí 21, má s manželem 3 letého kluka. Manžel jí bil, výplatu prohrával v automatech, ona byla rozhodnutá odejít, litovala, že si ho vůbec vzala a mají dítě. No a jednoho dne, když se měla odstěhovat, tak tomu manželovi se stal pracovní úraz – dělá v hutích, praskla hadice s něčím vařícím a celého ho postříkala. Má popáleniny 2 a 3 stupně na 70 % těla, znetvořený obličej. Doktoři taky říkají,že je to zázrak, že žije. Ta holka řekla, že ho neopustí, že se o něj postará v dobrém i ve zlém a má ho už měsíc doma.
Nevím, jestli bych se dokázala takto zachovat – myslím, pokud by vztah nefunogoval. V opačném případě ano.
Tak po osmi měsících píšu další info.
Dnes jsme byly s Maruškou za exmanželem na zahradě, kam ho vyvezla matka s bratrem z psychiatrické léčebny.
Je údajně uzdraven a mají si ho vzít domů, to odmítají, proto je stále v léčebně, ale mají mu najít nějaký domov.
Situace je taková, že mi odvyprávěl celkem podrobně celý náš vztah, všechno o sobě i o mě, ale jen do doby otěhotnění to si nepamatuje ani nic potom (takže v podstatě dokud to mezi námi bylo dobré).
Když jsem mu ale říkala, že to co mi vypráví je o mně, koukal a dokola opakoval, že tomu nerozumí, jestli mu to můžu nějak vysvětlit, prostě vůbec si mě nespojil s tou ženou na kterou si pamatuje ani když jsem mu to stokrát řekla a všichni okolo, nespojil si to, pořád to po nás chtěl opakovat a chtěl tomu rozumět, ale nic. Akorát říkal, no jako je ti trochu podobná, ale ty se směješ a ona byla ledová a ty si zdravá a ona nebyla.
NO jinak už chodí o francouzských holích, v sebeobsluze je samostatný, dá se s ním normálně mluvit i po telefonu, hodně se směje a už i chápe že některé jídlo je pro něj a některé ne.
Primář se prý vyjádřil, že je to zázrak, že tomu nikdo nevěřil, že by se stav mohl takto vylepšit.
Problematický je vztah k Marušce, ona je bezprostřední, hnípe se mu v jizvách, ptá se na to oko (má ho skoro sešité) a leze po něm atd. On se jí bojí, utíká jí a říká ať jde pryč to dítě, to je hrozně náročné, já nevím co mám dělat, to je vztahově náročné, co mám dělat, co chce, ona do mě šťourá, já jsem nesvobodný, ať jde pryč. A směje se tomu, pak si zase chvíli povídají a za chvíli zase začne, ježíš co chce, já nevim co mam dělat, to je moc náročné, já to nezvládám. Ale pocit z toho mám pozitivní, Maruška byla ráda, že ho vidí a docela dost se k němu měla i přes tyhle řeči.
Pak se mi ptal co to jako je. Tak jsem mu vysvětlovala kde se berou děti a on že to ví, že z milostného vztahu. A jestli jsme si jí teda vyrobili 😛 a pak se hodně smál a že je to prý zázrak.
No prostě celkově působí jako “normální“ člověk, který ale přišel z nějaké jiné planety :-P.
Díky za reakce, mankaš, taky mi to připadá hodně brzy.
Jinak včera otec konzultoval stav se svým známým lékařem (myslím neurolog nebo psyhciatr), ten se zhrozil, za prvné, že UŽ je doma a za druhé ty koňské dávky tlumicích léků, polovinu úplně vyškrtl a druhou polovinu snížil dávkování v podstatě jen na noc.
Matka ale řekla, že má svůj život, že už nemůže a odvedla ho k hospitalizaci do LDN :-(. Ještě došlo k nepříjemné hádce, protože ji otec obvinil, že si ho vzala jen do doby, než jí sociálka potvrdí posílání nemocenské na její účet. No skoro to tak vypadá, druhý den poté, co jí peníze přiklepli ho odvedla. Takže v nějaké zlepšení s tímto zázemím tedy moc nedoufám.
Lien, jak jsem tady už kdysi psala, kamarádčin přítel měl nehodu na motorce, léčení trvá už od srpna, od srpna do prosince, vlastně byl v nemocnici, ale pořád to ještě není dobré…myslím, že při takovém zranění a pokud ho pustili domů,zdá se mi, že relativně brzo, tak to chce opravdu čas, určitě je pro něho moc důležité, aby mu nejenom někdo pomáhal, ale i ho stále držel nad vodou a ne každý na to má sílu…Určitě si jednou uvědomí jakého má bráchu a i bývalou ženu…držte se, snad ten čas opravdu pomůže
Lien, je mi to líto. Ale ani já si nemyslím, že je to trvalý stav. Když už se stal ten zázrak a vstal z mrtvých. Jen najít ten správný přístup toho správného člověka. Nevím, nedělám si valné iluze o našem zdravotnictví, ale snad existují ústavy, kde by s ním rehabilitovali (možná i přímo rehab. ústav) i když asi osoba blízká ho dokáže motivovat líp. Zase odborníci mají zkušenosti a ví, jak na to fyzicky i psychicky. Snad bych se poptala po netu, po známých, možná má někdo osobní zkušenost. Myslím na něj i na vás ostatní… Třeba ta kolektivní energie tady něco zmůže.