Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
otáčení ze zad na bříško
už jsem se zmínila v plkárně, ale protože tam ne všichni chodí, ráda bych více názorů.
Dceři bude za týden půl roku a vůbec se nepřetáčí ze zad. Přitom na bříšku už se začíná plazit, umí se vrátit zpět na záda, krásně pase a i zkouší dát kolínka pod sebe, ale jak je na zádech, leží, kouká, max. si cucá palec a lehne si na bok. Lákat jí na hračky apod. už jsem zkoušela, ale nic, taky jí samozřejmě zkouším různě pomáhat, ať už narovnáním ručičky, nebo nožiček, s pomocí jí to jde, ale sama ne a ne.
No a já jsem z toho samozřejmě na nervy, první holčina už se otáčela od čtyř měsíců a to pořád a téhle se nechce. Příští týden jdeme na půlroční. Mám se připravit, že bude problém, nebo to někdo zažil i když bylo miminko v pořádku?
Lien, zrovna jsem chtěla napsat, že má ještě týden tabulkového času a že když je tak šikovná, že se určitě otočí každým dnem-co nevidět-a koukám, že už se tak stalo:-) Prvorozený se mi takto otočil také až těsně před 6stám měsicem, v 7mi už lezl po čtyřech, v 8mi stál a před rokem začal chodit-takže nic mnení ztraceno :-)-Vlastně ani kdyby se otočila později…
Lien, koukám, že je u vás vše už vyřešeno 😉 Jinak náš prcek se začal přetáčet asi až v 9 měsících. Normálně lezl, seděl, stoupal si, ale když byl na zádech, nenapadlo ho, že by se mohl sám přetošit 🙂 Pak jsem mu to párkrát ukázala (přetočila ho) a už to dělal pořád 🙂
Děkuju, to je jasné, těžko posoudit, když jí nevidí 🙁
Ale dneska se holčina otočila zase a dokonce už oblečená s plenou, tak snad to nezakřiknu, ale bude dobře.
Já si právě pamatuju Marušku, že ta jak na to přiška, tak to dělala úplně pořád dokola, takže jednou za den mi to přijde divné, ale nejspíš má taky jiný temperament, tak uvidíme.
Lien,
já se jí už zeptala :-). Takže kopíruju odpověď, ale nic novýho se nedozvíš:
k tomu mimi – myslím , že by mělo touhle dobou se otáčet na břicho. Každé dítě je jiné, musela bych vidět jeho motoriku jako celek, takto nejsem schopná to posoudit.
Lussy, ještě jsem zapoměla
Jestli chceš můžu tenhle dotaz překopírovat naší rehabce co ta na to říká, abys byla připravená.
Určitě, pokud můžeš, budu ráda za názor, děkuju.
V tomhle jsem úplně jiná. Já bych nedokázala čekat, jestli se to vyvrbí nebo ne.
U malýho jsem se Vojtění bála, hlavně toho, že to nebudu s 2,5 letou Lůcou zvládat. Neurolog v porodnici řekl, že je OK. Ale protože byl nedonošený a vím, že se s nedonošenci cvičí často i preventivně, vzala jsem ho do Prahy k neurologovi, kam jezdím odmala s Lůcou.
Ten řekl, že je to na hraně, že cvičit nemusíme a máme několik měsíců vyčkat, ale kdyby to bylo jeho vnouče, že by cvičil. A tak jsme začli cvičit, ale jen 1x denně. Pak jsme museli 2x a teď pořád cvičíme, ale už to není vojtění. To se cvičí jen když je vyloženě nějaký neurologický nález. Pokud je dítě OK a přesto se nevyvíjí je spousta různých jiných cviků a metod, jak dítě rozhýbat.
A ještě k tomu odkládání vyšetření – Marek má od 5 měsíců brýle. co já denodenně vyslechnu řečí. Že je na to moc malý, že přece u takovýho prcka nemůžou 100 % zjistit, že ty brýle jsou opravu potřeba, že už nevím co roupama dělat.
V těch 5 měsících jen hrozně šilhal na obě oči a pořád to bylo horší a horší. Po vyšetření se zjistilo, že kromě šilhání má 3 a 3,5 dioprie a levé oko nepoužívá. Není slepé, ale mozek ho prostě má tendenci vyřadit.
Po 5 měsících nošení brýlí se šilhání na jedno oko zlepšilo (bez brýlí se mu oči okamžitě rozutečnou na obě strany) a je šance, že na to levé oko bude v budoucnu vidět, i když blbě.
Nevím, čemu bych pomohla, kdybych to nechala být. Ale to je můj názor, berte mě s rezervou 🙂
makineo, tos napsala moc pěkně, přesně takhle to cítím já, jen jsem to nedokázala zformulovat.
A ještě k tomu co píše Peťka, je pravda že malou nosím v této poloze, taky bych si ráda přečetla článek, ale myslím, že tím to nebude, první dcerku jsem tak nosila pořád a vyvíjela se normálně. Jinak na bříšku se chová správně, nepase jen zakláněním hlavičky, zvedá se na ručkách, už se výborně plazí, prostě normálně.
A největší novinka: Laura se dnes po vyspání přetočila a potom ještě třikrát :-), tak snad už to bude dobré, i když ještě nejásám, protože to už mi předvedla před více než měsícem a od té doby zase nic.
Jinak ještě k té době trávení na bříšku asi jí to stačí, protože ona se vlastně buď chová, nosí nebo je na bříšku, tak si možná ty chvilky na zádech užívá a nemá důvod se točit.
Dám jí ještě nějaký čas, pokud mi tedy pediatra neřekne, že má vyloženě nějaké nesprávné držení a pak se pokusím najít někoho ku pomoci.
Díky vám všem
TAk já jsem určitě velkou zastánkyní přirozeného vývoje, už jsem tu jednou dávala odkaz na článek, co nedělat a jak je nejlépe nechat dítko, ať na vše přijde samo. Nevěřím, že je jedno, když dítě přeskočí např. lezení. Myslím, že je potřeba, aby ten vývoj šel krok za krokem, jak má.
Strašně mě vytáčí, když někdo dítko posazuje, chodí s ním za ruce atd.
Jinak osobně bych malé ještě dala čas (třeba měsíc ještě necvičit)… Myslím, že se otočí raz dva (podle toho, co píšeš, jak je čilá na bříšku). Víš a možná paradoxně bych zkusila opak. Nechat ji na zádech, nepomáhat jí. Nevím, jak dlouho bývá na bříšku, ale možná ji ta doba tam uspokojí a pak už nemá potřebu snažit se tam dostat.
Mně připadne, že jakmile se miminko dostane k fyzioterapeutovi, tak už snad každé cvičí Vojtovu metodu. Víš, mám takový pocit z toho, že se s dítkem cvičí zbytečně brzy, že když by se to nechalo být, tak se to spraví nebo vyřeší samo. Možná by se dítko neotočilo v předepsaných šesti měsících ale v sedmi, možná by chodilo v osmnácti měsících místo v šestnácti…
Ale to je takový můj pocit z toho. Poslední dobou mi fakt přijde, že tu Vojtovu metodu cvičí strašně moc dětí.
Jenže jde o to, kdo pozná, že to tak bude, že… Takže dokážu pochopit, že se tak i ti doktoři jistí, že je pro ně jednodušší aby dítko začlo cvičit zbytečně, než aby prováhali ten nejdřívější okamžik u dítěte, které to samo nezvládne.
Moje první dcera se otočila už před čtvrtým měsícem, další dvě těsně (fakt asi týden) před tím šestým. Takže mluvím z pozice maminky dětí, kde opravdu stačilo nechat je být a neřešit. Chápu, že maminky, co mají děti s nějakým handikepem nebo dříve narozené, které museli s dětmi cvičit a pracně si vybojovat to, co je pro mě samozřejmost, budou na to mít jiný pohled.
Peťko, kdybys ještě věděla, kde jsi to četla, tak budu ráda, když hodíš odkaz nebo bližší informace. Docela bych si článek i přečetla. Třeba s tím nošením v šátku tomu moc nevěřím, že vadí. I když souhlasím, že podmínky v dnešní době jsou jiné, tak pořád ještě se nezměnilo, že v břiše je mimino v klubíčku a tak je pro ně přirozenější postupný přechod… Chvíli v šátku jako v bříšku, chvíli třebas na rovné podložce v postýlce, na zemi… Tím jak jsou doširoka nožky si myslím, že se právě docílí toho, aby páteř nebyla namáhána, protože zadeček je podsazený a zádíčka zakulacená, je to pak jiná pozice než sed ( i když to tak působí). To je ale poloha, která mi u novorozence nesedí a přijde mi lepší až pro ty děti od dvou tří měsíců, do té doby raději jiný úvaz. Ale je to spíš můj pohled na věc, těžko se některé věci budou prokazovat.
Jak píšete o následcích v dospělosti, tak tomu věřím.
Lien už jsem psala do plkárny, ale teď mě ještě napadlo, že jinak se na to dívají ty maminky, co už cvičily – tím myslím, že já jsem byla už tak poučena od neuroložky a rehab. sestry, co by se vše s dětmi dělat nemělo a mělo…ale u nás to hodně kazila tchýně – dělala přesný opak toho, co syn dělat neměl…a mohli jsme jí to říkat pořád dokolečka dokola a výsledek prakticky žádný…
je fakt, že se to může projevit v dospělosti….
zrovna nedávno mi říkal manžel, jak syn pěkně rovně chodí i sedí, jako málokteré dítě…. což je velká odměna za to, čím vším jsme si prošli…
já se budu řídit u dalších dětí tím, že když se mi cokoliv nebude zdát, tak to radši zajdu zkontrolovat a buď bude vše OK nebo budem zase cvičit, ale určitě kratší dobu, než to bylo u syna…výsledky jsou opravdu vidět…
a myslím si, že jsou tady pořád proti vojtění a cvičení celkově určité předsudky – nebo nevím, jak to napsat, vhodnější výraz mě nenapadl….nejčastější názor s kterým jsem se setkala, že to děti bolí – což není pravda… nebo že to cvičení vůbec nepomůže…
nepřihl. Marysek
bami, však neříkám že to zlehčuješ 🙂
Mě to taky překvapilo, člověk se svlíkne, pár minut na tebe koukaj, řeknou předkloňte se, ukloňte se, zakloňte se a mají jasno :-))