Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vesnice versus město
Ahoj holky,
musím se Vám svěřit, co se mi (resp. mě a manželovi) honí hlavou.
Bydlíme na vesnici 10 km od města (16 000 obyvatel), 30 km od okresního města a 40 km od kraje Prahy – Ruzyně.
Já pocházím s vesnice z domku, manžel bydlel do 16 let v paneláku a pak na vesnici, ale v bytě.
Když jsme spolu začli uvažovat o společném bydlení, o bytě nás vůbec nenapadlo uvažovat. Máme rádi přírodu, pobyt venku, zvířata. A tak jsme koupili domek, kde teď bydlíme, už je to 11 let. 3 roky jsme ho dávali dohromady, prakticky jsme ho postavili od základů znovu. U domu je 1 500 m2 zahrada.
To jsme od začátku věděli, že bude pustá, protože nějaké pěstování brambor a spol nás teda nebere.
Před 8 lety jsme se sem nastěhovali, šťastný, že jsme ve svém. Po roce jsme si koupili vysněného psa – berňáka, za půl roku druhýho.
To byl takový první impuls, kdy jsme si poprvý řekli – pane bože, proč jsme dům koupili zrovna tady? Není tu vůbec žádná příroda – les, polní cesta nic, kam by se dalo se psy jít. Všude jen velká pole. Takže jsem s nima chodila po polích a riskovala, že nás zastřelí myslivci nebo po vsi na vodítku. Do lesa jsme jezdili autem o víkendech.
Po 5 letech bydlení zde se nám narodila dcera – a to už jsem odhalovala další mouchy. Kromě přírody tu nejsou skoro nikde chodníky. Takže procházka s kočárkem se rovná nerváku, kdy uskakuju před náklaďákama do příkopu a po návratu kočár vypadá jak když jsem projela hnojištěm.
Když malá povyrostla, došlo mi, že tu vlastně není ani dětské hřiště a to jde zde i 3 přidruženými obcemi přes 1 000 obyvatel – máme poštu, školu, školku, nákupní středisko,vlakové nádraží.
Tak jsem jezdila na plavání a do mateřského centra s malou do města.
Skoro před rokem se nám narodil syn. Malá začla od září chodit do školky. A já mám čím dál větší depku.
Školka má otevřeno do 15.30, ale ideální je vyzvednout dítě do 15.00.
Jelikož jsou děti od sebe 2,5 roku, vyjde to, že jeden rok budou chodit do školky současně.
Do práce se nemám kam vrátit, už jsem vymyslela i variantu práce z domova, protože vozit malou do školy do města, malýho do školky a pak zase vyzvedávání, to bych musela najít práci max. na 4 hodiny abych to odjezdila. Když jeden onemocní ,tak nevím jak bych to dělala. Manžel je v práci od nevidím do nevidím.
Prostě to na nás najednou padlo a nechceme tu být. Rozhodně ne za pár let, až půjdou děti do školy.
Kolikrát tu čtu, jak svážíte děti z kroužků v sedm večer a honem děláte úkoly.
Na to dům se zahradou nepotřebujeme. to je dobrý, když jsou děti malý, ale pak? budou chtít za kamarády ze školy, do kroužků a jediná možnost bude ta, že je tam odvezu autem.
A já se nehodlám smířit s rolí celoživotní taxikářky.
Notabene, projedeme neskutečný peníze už teď.
Takže co nás napadlo?
Odstěhujeme se do města, do bytu. Tady to prodáme a mělo by to vyjít tak, že za co prodáme dům, pořídíme byt. Tím se zbavíme hypotéky (ještě by zbylo i na její doplacení), ušetříme několik tisíc za benzín a možná by nám stačilo jednou auto. I kdyby ne, nebudeme muset jezdit nakoupit, cvičit, k některým doktorům.
Pejskům je 7 a 6,5 roku, takže dokud budou žít se neodstěhujeme. Ale jinak nás tu nic nedrží.
Omlouvám se za román, děkuju všem kteří dočetli do konce a všem kteří napíšou nějaký důvod proč tu zůstat nebo proč nejít do města.
Lussy, já pocházím z baráčku na maloměstě, manžel z bytu velkoměstského, prošla jsem mnoha pronájmy a KONEČNĚ jsem se dostala zpátky do domečku, nikdy bych už do bytu nechtěla. Takže já ti radím dobře si to rozmysle, pokud jsi nezažila životní realitu bydlení v bytě, být tebou zkusila bych si to alespoň rok dva a pak možná budeš ráda, že se máš kam vrátit, ale jak to udělat, že? Možná kámoška z bytu, co by ráda do domečku by si na pár let vyměnila bydlení :-P. No tak za mě, pozor, abys nelitovala.
Manžel jako typický měšťák už by do bytu taky nechtěl, ale věřím, že tím, že tam má kořeny by při eventuálním návratu do bytu a města tolik nestrádal, já už si to ale nedokážu ani představit.
Docela jsi mi vyrazila dech.
Ahoj holky,
musím se Vám svěřit, co se mi (resp. mě a manželovi) honí hlavou.
Bydlíme na vesnici 10 km od města (16 000 obyvatel), 30 km od okresního města a 40 km od kraje Prahy – Ruzyně.
Já pocházím s vesnice z domku, manžel bydlel do 16 let v paneláku a pak na vesnici, ale v bytě.
Když jsme spolu začli uvažovat o společném bydlení, o bytě nás vůbec nenapadlo uvažovat. Máme rádi přírodu, pobyt venku, zvířata. A tak jsme koupili domek, kde teď bydlíme, už je to 11 let. 3 roky jsme ho dávali dohromady, prakticky jsme ho postavili od základů znovu. U domu je 1 500 m2 zahrada.
To jsme od začátku věděli, že bude pustá, protože nějaké pěstování brambor a spol nás teda nebere.
Před 8 lety jsme se sem nastěhovali, šťastný, že jsme ve svém. Po roce jsme si koupili vysněného psa – berňáka, za půl roku druhýho.
To byl takový první impuls, kdy jsme si poprvý řekli – pane bože, proč jsme dům koupili zrovna tady? Není tu vůbec žádná příroda – les, polní cesta nic, kam by se dalo se psy jít. Všude jen velká pole. Takže jsem s nima chodila po polích a riskovala, že nás zastřelí myslivci nebo po vsi na vodítku. Do lesa jsme jezdili autem o víkendech.
Po 5 letech bydlení zde se nám narodila dcera – a to už jsem odhalovala další mouchy. Kromě přírody tu nejsou skoro nikde chodníky. Takže procházka s kočárkem se rovná nerváku, kdy uskakuju před náklaďákama do příkopu a po návratu kočár vypadá jak když jsem projela hnojištěm.
Když malá povyrostla, došlo mi, že tu vlastně není ani dětské hřiště a to jde zde i 3 přidruženými obcemi přes 1 000 obyvatel – máme poštu, školu, školku, nákupní středisko,vlakové nádraží.
Tak jsem jezdila na plavání a do mateřského centra s malou do města.
Skoro před rokem se nám narodil syn. Malá začla od září chodit do školky. A já mám čím dál větší depku.
Školka má otevřeno do 15.30, ale ideální je vyzvednout dítě do 15.00.
Jelikož jsou děti od sebe 2,5 roku, vyjde to, že jeden rok budou chodit do školky současně.
Do práce se nemám kam vrátit, už jsem vymyslela i variantu práce z domova, protože vozit malou do školy do města, malýho do školky a pak zase vyzvedávání, to bych musela najít práci max. na 4 hodiny abych to odjezdila. Když jeden onemocní ,tak nevím jak bych to dělala. Manžel je v práci od nevidím do nevidím.
Prostě to na nás najednou padlo a nechceme tu být. Rozhodně ne za pár let, až půjdou děti do školy.
Kolikrát tu čtu, jak svážíte děti z kroužků v sedm večer a honem děláte úkoly.
Na to dům se zahradou nepotřebujeme. to je dobrý, když jsou děti malý, ale pak? budou chtít za kamarády ze školy, do kroužků a jediná možnost bude ta, že je tam odvezu autem.
A já se nehodlám smířit s rolí celoživotní taxikářky.
Notabene, projedeme neskutečný peníze už teď.
Takže co nás napadlo?
Odstěhujeme se do města, do bytu. Tady to prodáme a mělo by to vyjít tak, že za co prodáme dům, pořídíme byt. Tím se zbavíme hypotéky (ještě by zbylo i na její doplacení), ušetříme několik tisíc za benzín a možná by nám stačilo jednou auto. I kdyby ne, nebudeme muset jezdit nakoupit, cvičit, k některým doktorům.
Pejskům je 7 a 6,5 roku, takže dokud budou žít se neodstěhujeme. Ale jinak nás tu nic nedrží.
Omlouvám se za román, děkuju všem kteří dočetli do konce a všem kteří napíšou nějaký důvod proč tu zůstat nebo proč nejít do města.