Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co mám dělat? 🙁
Holky, tohle téma zakládám jako anonymní, i když mě pravděpodobně poznáte.
“Válčím“ se svojí mámou asi od puberty. Ale není to otevřený boj, o to je to horší. Bojím se, až se jednou pohádáme, že to bude dost brutální. Spoustou věcí mi ublížila, já se s tím snažím po svém poprat. Např. si našla před lety přítele, napsala mu dost osobní SMS a omylem jí poslala mě. Místo aby dělala jako by nic, nebo konečně přiznala, že tátu podvádí, tak mi zavolala, samý ha ha hi hi, to je sranda. Já půjčila kolegyni mobil,že napíše manželovi SMS a ona to omylem poslala tobě. Jenže podle jedné věci jsem věděla, že to psala 100 % ona. Takových věcí bylo víc, já jí nikdy nebyla schopná něco říct, spíš mě vždycky vyšokovala jaká je a já byla ticho.
Někdy na jaře napsala z ničeho nic mému muži nechutný mail. Vůbec jsem to nechápala, měla jsem pocit, že jí přeskočilo. Útočila na něj, že naši dceru nemá rád, že jí psychicky týrá, že z něj má malá trauma a že na něj pošle sociálku. Manžel jí odepsal něco v tom smyslu, ať mě tím nezatěžuje (ona mi nejdřív napsala SMS, že manželovi napsala, že jí je jedno co si o tom myslíme) a jestli má s ním nějaký problém ,ať mu to řekne do očí. Máma za týden přijela na návštěvu a dělala jako by nic.
manžel ale není splachovací a udržuje si určitý odstup.
No a dnes mu přišel další mail. Jak blesk z čistého nebe.
Že mi máma zatím nic říkat nebude, aby mě nezatěžovala, ale manžel mi to dal přečíst a vůbec to nechápeme, obávám se, že jí přeskočilo.
Napsala, že jí manžel pomlouvá kudy chodí, že ona ho má za ty roky co jsme spolu plný zuby, že ho má prokouklýho, že by nejraději skočil na každou ženskou co se kolem něj mihne, že schválně zůstává v práci dýl než aby byl s rodinou, byl to mail přes celou stránku. Na konci je napsáno, že si ho má vytiskout a každý den si ho přečíst aby mu došlo co je zač.
Mě je z toho úplně nablití, zítra tam musím jet, vůbec nevím, jak se chovat, ona zase bude dělat jako že nic….
Tak to je smutné.Jenže moje máma dělá něco podobného.Až na to že to dělá obráceně.Mně hecuje proti manželovi a když ne proti němu tak proti jeho tátovi ne bo bratrovi.Vím proč se tak chová je v podstatě neštastná a i tak trochu duševně nemocná.Ona v podstatě pořád někoho proti někomu štve.Jeden čas brala prášky na uklidnění a bylo vše v pohodě.Nevím jestli by jsi to dokázala,ale vem dopis sebou a zeptej se.Zkus to rozštípnout.Já bych to teda nedokázala tak ti držím palce
Tvoje maminka je hodně nešťastná, myslím, že to velmi dobře ví, ale bojím se, že to je prostě v ní, že se snaží dlouho přetvařovat a chovat se navenek tak, jak by se mělo, ale začas to v sobě tak nastřádá, že to musí ven a proto ubližuje ostatním, bohužel hlavně těm, které má ráda. Nejspíš má velmi malé sebevědomí, ale na okolí působí přehnaně sebevědomě a to stojí velké úsilí. Není tvoje mamka náhodou blíženec? Její chování mi připomíná mého bývalého – žárlivce, který mi ubližoval ve vlnách bez příčiny a bez důvodu. A já říkám, že v tomhle případě o nemoc jde, ale obávám se, že maminku nikdy nepřiměješ k tomu, aby s tím něco dělala, i když myslím, že to o sobě ví.
Ach jo to je situace…napadla mě nejen nemoc,ale i závist…Moje mamka je alkoholička, už ne tak častá jako dřív, když jsem byla ještě dítě, ale prostě všechny problémy řeší alkoholem. Poslední dobou pozoruju, že se nedovede srovnat s pomyslnou konkurencí…Holky byly na prázdninách u tchýně dýl něž u ní, dostaly jsme od někoho něco víc než od ní nebo prostě zajdeme v neděli i k někomu jinému na kafé než k ní…Je schopná mě to všechno vyčíst,říct že ji nemáme dostatečně rádi, ale my jí nic neděláme naschvál, jenom si prostě žijeme podle sebe a ne podle ní. Přesně jak říká Lien, vždycky se prostě chvíli nestýkáme, pak se to zase uklidní. Kdyby o některých věcech co mi řekla věděl manžel, snad by tam ani holky nemohly chodit to nevím. Někdo tady zmínil, že možná opravdu na manžela něco ví, tak už záleží opravdu jen a jen na důvěře…je škoda že jsou takové vztahy, když si člověk chce žít v klidu a pořád ho něco v tom ruší i když ne jeho vinnou…
asi moc neporadím, taky mám s maminkou takové zvláštní vztahy, u nás nakonec vždy nevydržím, řeknu jí co si myslím a pak jsme zhruba půl roku bez kontaktu a pak se zase nějak někde potkáme, nebo se ozvu a zase chvíli fungujeme, než to přeteče a zase jí řeknu……… a tak už to jde deset let pořád dokola 😛
Já jsem vlastně spokojená, jen jsem se musela smířit s tím, že ten vztah je takový jaký je, tedy jsou potřebné dlouhé měsíce odpočinku, abychom zase chvíli fungovali
osobně radím otevřený rozhovor s přijetím možnosti, že to skončí “tichou domácností“
K duševní chorobě, o své mamince si to myslím též (a nejen já), přesto se nedá nic dělat, podle ní je v pořádku, takže nikam nepůjde, nikoho neohrožuje, takže jí to nikdo nemůže nařídit a tím to hasne.
Byly doby, kdy mě to trápilo a toužila jsem po vřelém vztahu matka-dcera, nejtěžší je asi přijmout fakt, že to tak není a potom se člověk spokojí s tím, jak to je a zjistí, že to není tak špatné, maminku mám a vídáme se tak, jak chceme, že to není každý týden? No a co?
Opravdu nezbyde nic jiného než si s maminkou promluvit. V opačném případě to budeš nosit v sobě, budeš se trápit. Nalaď se na rozhovor pozitivně, pravděpodobně to chování v sobě maminka ovlivnit nemůže. Kdo stanoví hranici mezi “normálním psychickým stavem“ a nemocí? Pokud jsou maminčiny výtky opravdu neoprávněné, zkus jí to vysvětlit. Pokud to nebude mít účinek, nemá smysl se celou situací dál zabývat. Pak jsou dvě možnosti – s maminkou se nevídat nebo mhouřit oči nad jejím chováním, brát ji takovou jaká je. Možná má nějaké kladné vlastnosti, za které ji ráda máš. Ty ostatní se pokus ignorovat.
A ještě si dovolím poznámku k “nevěrné“ SMS. Nechci omlouvat nevěru. Ale když člověk nevěrný je, určitě se nepřizná. Nějak mi to přijde logické, že se snažila celou situaci zahnat do autu. Spíš by bylo divné, kdyby za tebou přišla – já mám milence, ta SMS patřila jemu… tak a máme společné tajemství! Nebo bys šla a tatínkovi to řekla? Vždyť bys mu tím ublížila, trápil by se i on. Takhle jsi neměla jistotu na 100 %, i když se to jistě blížilo. Bylo jednodušší i pro tebe uvěřit báchorce o kamarádce.
Přeju hodně duševní síly.
co dělat neporadím, to je těžké zminují tu nemoc je to možné asi bych se zkusila někde objednat a je mi jasné že tam maminku nedostaneš, ale vypovídat jaké jsou příznaky a jak se chová a třeba psych usoudí jestli se o něco jedná…
na druhou stranu píšeš, že někoho měla, že jsou problémy stále, to že asi manžela nemá ráda není stav posledních dvou mejlíků, vztahy stojí za houby a jestli jsi ten koho tuším tak stále jen rovnáš a snažíš se rovnat to co v rovině držet nejde…asi bych zkusila vyloučit jestli se nejedná o tu nemoc a pokud né tak nasadila pravidla a pokud je nebude respektovat tak bych ukončila vztahy, už jsem ti to tuším radila, vím špatně se to dělá ale ty máš svou rodinu a pokud je to jen vinou debilního chování že to má v povaze, tak bych si zle v rodině teda nechtěla dělat…i představa že pak jedu na kafe a dělám jako by se nic nedělo se mi dost příčí, bych se to snažila řešit at to stojí co to stojí dle mého je to neúnosný stav, který se bud bude horšit a nebo se ho pokusíš vyřešit ……..
stále se tím trápíš nečtem to tu prvně a posun k lepšímu není, no a pokud to bude ta nemoc což přeju aby to nebylo, tak na druhou stranu by jste znali příčiny a věděli jak k tomu postupovat…
drž se jak jen to jde a snad nějaký posun brzy budem číst…
Mě taky hned napadla duševní nemoc 🙁
Peťko,
to často dělám já. Když mi máma pošle nějaký extra výživný mail, tak neodepisuju a pak jí řeknu, že mi nic nepřišlo, když se ptá proč jsem jí neodpověděla.
Jarmuschko,
tak ta duševní nemoc je moje noční můra.
Úplně totiž vidím, jak se takhle choval děda (její táta). Jenže u něj to začlo v 80 letech, tak jsme to připisovali stáří. Mámě není ani 60.
Ale když si vybavím, jak děda psal všem svým dětem naprosto nesmyslný dopisy a celou rodinu to rozhádalo, protože tomu někteří věřili. Přitom to byli takový hovadiny typu, že ho snacha, která se o něj starala, sexuálně obtěžuje, vnuci, že mu kradou peníze, doktor,že ho chce zabít atd.
A děda, když v 85 letech zemřel, tak máma zavolala jeho doktorovi a obviňovala ho, že za to může…
Napíšu, co mě napadlo první – že se u dotyčné začala projevovat nějaká duševní choroba…
A to teda potěš koště.
😯
Ahoj. Tak to je opravdu zapeklitá situace.
Vidím v tom dvě možnosti. První, že mamka opravdu něco na tvého manžela ví. Má podezření, manžela viděla někde s nějakou paní apod. Možná vidí něco, co nevidíš ty. Možná má opravdu pocit, že se u vás něco děje a třeba i, že vaše dcera nějakým způsobem trpí. Bojí se to řešit přímo a proto zvolila tento postup.
Pravděpodobně to bude ale všechno jinak. Je babička nyní sama?
Z nějakého důvodu jí tvůj manžel vadí, což je asi patrné. Bylo by dobré si to vše vyříkat. Ujistit maminku, že jsi v manželství šťastná. Zkusit z ní nějakým způsobem vytáhnout, proč tohle všechno dělá? Nechce se mi věřit, že by vlastní máma, i když nemáte dobrý vztah, nepřála dceři šťastný život. A když už ne kvůli tobě, tak alespoń kvůli vnučce by se měla chovat trošku jinak.
Je jisté, že emaily píše ona? Určitě by bylo dobré sednout si a v klidu si vše vyříkat.
Možná se jen “nudí“ a tak píše emaily na všechny strany. Není tzv. notorická stěžovatelka? Tedy osoba, která píše emaly všude kde se dá a neustále jen stížnosti?
Pokud je u vás vše v pořádku, myslím si, že nejvíc pomůže k utnutí psaní emailů nereagování na ně. To pak člověka přestane bavit, aby něco psal, když chybí odezva.