Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pozdrav po nějaké době
Ahoj všichni,
nedivila bych se, kdyby si mě tu už většina nepamatovala, dneska jsem tu ale četla většinu známých jmen, tak doufám, že tak zle není. Každopádně, dlouho jsem tu nebyla. Poslední měsíce tu víc četl manža než já, občas mi do telefonu říkal – tam se píše to a to. A já, i když jsem se k odkazovanému třeba dostala, jsem nesehnala vůli odpovědět. Čas ale zase odplynul a vypadá to, že to zase bude s mým výskytem tady lepší.
Myslela jsem ale na vás často, na všechny. Já jsem poslední rok prošla spoustou událostí, které byly velmi tvrdé. Týkaly se práce, tudíž o tom nemůžu psát, ale sešlo se toho tak strašně moc, že bych byla nikdy, nikdy nevěřila, že to lze takto zažít. Seriál typu Pohotovost mi přestal připadat jako fantaskní dílko, bohužel o pár měsíců později jsem měla pocit, že prožívám realitu Přeletu nad kukaččím hnízdem. Při tom všem naštěstí neonemocněl ani nezemřel nikdo z mé rodiny. Za to pořád dokolečka děkuju. Velké těžkosti se nevyhnuly mým rodičům, manža prožívá značné posuvy v práci, s podzimem se ukáže, kam až posuvné vlastně budou. Spoustu věcí bych tu byla ráda napsala, ale zrovna není čas psát a po třech dnech už je všechno převrstveno dalšími situacemi. Takže vlastně nového nic, ale pocit mám, že jsem úplně jiná než ještě před 2 lety.
Kluci dělají běžné starosti a spoustu radosti. Mladší půjde do první třídy, takže chystáme :). Proměřuju na kapsář, pytel na tělocvik. Chodí poslední týdny do školky a každý den vyhlíží podzim, nechce do školky, ale už do školy :). Já se pokouším dělat něco v domácnosti a zjišťuju, že jsem povětšinou vyloženě neschopná něco stihnout. Musím chystat podklady pro přednášku, k tomu se už dlouho chystám a začíná mě tlačit čas, přesto večer vařím a žehlím místo ležení v knihách. Takže vás radši pozdravím, než zjistím, že jsou zase dva měsíce v trapu a já rozlítaná všude možně, jen ne tam, kde bych občas ráda 🙂