Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vzpomínky na porod
Když se sejde maminkovský “babinec“, většinou se hovor točí kolem dětí, případně manželů, nezřídka se stočí také k porodním příběhům.
Porod je snad pro každou ženu silné téma, které láká k vyprávění, ať už ho pojmeme jakkoli. Pojďte si s námi popovídat nejen o tom, jak probíhal právě ten váš porod. Svěřte se i se svými představami, jak by měl probíhat v ideálním případě. Napište nám i o tom, co bylo pro vás největším překvapením, zklamáním nebo co vás nejvíc potěšilo.
Čekáte nebo plánujete miminko? Povězte nám o tom, jak ho chcete přivést na svět.
Krátké postřehy si rádi přečteme v této diskuzi. Téma je ale natolik povídací, že určitě nebude problém vzpomínku na vlastní porod zachytit alespoň 250 slovy – v takovém případě ji pak pošlete jako článek přes náš webový formulář (když bude trošku kratší, uši vám určitě neutrhneme ;-)). Váš porodní příběh se tak dostane k většímu množství čtenářek (a čtenářů) a zároveň tak zvýšíte svoji šanci na výhru.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Na konci prázdnin vybereme dva aktivní diskutující nebo autory článků, kteří dostanou malou odměnu (viz. článek Pojďte si povídat… o prázdninách 2011).!!!!!
Nuninko, přidávám se k Tobě, abys na ty porody nebyla sama… přeci jen, co kdyby se nám to rozrodilo více dam z VD, tak abys to zvládla… 🙂 Sice nejsem studovaná porodní asistentka, ale zažila jsem jeden nepřirozený porod a pokusím se asistovat, co mi síly budou stačit 🙂
ježíši.. dvakrát a s hrubkama… 🙂 No, jako obvykle… Ale komu by se to chtělo po sobě číst.. :-):-):-)
Použiju stejný mode.l jako Petra – ne, že bych se chtěla opakovat, ale při štení otázek mě to taky napadlo… Taky jsem rodila dvakrát, v roce a 2006 a 2009.
1)
a) nějak jsem se netěšila, nevěděla jsem, do čeho jdu, ale snažila jsem se myslet na to, že když to zvládlo tolik ženských přede mnou,že to zvládnu i já v pohodě…. Snažila jsem se myslet pozitivně.
b) po prvním produ jsem měla strašný strach, jak to dopadne. Měla jsem strach, že to půjde zase špatně a věděla jsem, že pokud by to špatně orpavdu šlo, těžko bch to už podruhé rozdýchávála, protože po prvním porodu jsem si připadala neschopná. Nechápala jsem ty amtky, které o porodu mluvily jako o “krásném“ zážitku, připadalo mi to trochu přitažené za vlasy.
2)
a) vůbec ne, skoro nic nebylo podle mých představ
b) téměř ano, drobné nedostatky bych našla, ale nestojí mi moc za zmínku…
3)
a)ano, vynikající přístup naší Babyfriendly porodnice, nemůžu si je vynachválit… Sice vrchní paní doktorka je trochu drsná – upřímná, ne každý to umí rozdýchat, nicméně kdo si chce nechat pomoct a vysvětlit, tak je obětavá a opravdu naučí a pomůže. Spíše zvláštní pro mě bylo zjištění, že spoustu mamin si poradit ve skutečnosti nechce nechat (třeba s kojením) a je mi jasné, že potom vykládají, jak prostě kojit nemůžou.. Moje zjištění tedy… překvapující…
b) kdybych potřebovala, pomohly by, ale nebylo potřeba… byla jsem v takovém euforickém stavu, k tomu druhomatka, všechno šlo ukázkově…
4)Samozřejmě bez komplikací.. :-):-):-)
j nejsem zastáncem epidurálu a jiných injekcí proti bolesti, zvládla jsem to bez nich a myslím, že tělo potom reaguje samo a přirozeně. Pamatuju si, že u druhého porodu jsem v bolestech manželovi říkala, že až někdy zase budu machrovat (kdybych náhodou měla ještě rodit), že nic na boelst nechci, tak aby mi to připoměl, že jsem blbá… Ale už hned u porodu, už u šití jsem na veškerou bolest zapoměla.. a vím, že kdybych měla rodit znovu, tak opět bez….
5)
a) vůbec ne, dlouho mi připadalo, než jsem se s tím nějak smířila, připadala jsem si strašně neschopná, dodnes nemám úplně jasno. Ještě, že tyto myšlenky přebil druhý porod…
b) ANO, krásný zážitek, jak jsem předtím nevěřila, že to může někdo říct…. tak jsem to zažila.. Kdyby mi někdo po porodu řekl, že pokud chci, můžu jít domů…tak bych si vzala miminko, poděkovala a odešla… cítila jsem se výborně.
6)
a) i b) vlastně v bodu 5…. už se mi to nechce přepisovat.. 🙂
Použiju stejný mode.l jako Petra – ne, že bych se chtěla opakovat, ale při štení otázek mě to taky napadlo… Taky jsem rodila dvakrát, v roce a 2006 a 2009.
1)
a) nějak jsem se netěšila, nevěděla jsem, do čeho jdu, ale snažila jsem se myslet na to, že když to zvládlo tolik ženských přede mnou,že to zvládnu i já v pohodě…. Snažila jsem se myslet pozitivně.
b) po prvním produ jsem měla strašný strach, jak to dopadne. Měla jsem strach, že to půjde zase špatně a věděla jsem, že pokud by to špatně orpavdu šlo, těžko bch to už podruhé rozdýchávála, protože po prvním porodu jsem si připadala neschopná. Nechápala jsem ty amtky, které o porodu mluvily jako o “krásném“ zážitku, připadalo mi to trochu přitažené za vlasy.
2)
a) vůbec ne, skoro nic nebylo podle mých představ
b) téměř ano, drobné nedostatky bych našla, ale nestojí mi moc za zmínku…
3)
a)ano, vynikající přístup naší Babyfriendly porodnice, nemůžu si je vynachválit… Sice vrchní paní doktorka je trochu drsná – upřímná, ne každý to umí rozdýchat, nicméně kdo si chce nechat pomoct a vysvětlit, tak je obětavá a opravdu naučí a pomůže. Spíše zvláštní pro mě bylo zjištění, že spoustu mamin si poradit ve skutečnosti nechce nechat (třeba s kojením) a je mi jasné, že potom vykládají, jak prostě kojit nemůžou.. Moje zjištění tedy… překvapující…
b) kdybych potřebovala, pomohly by, ale nebylo potřeba… byla jsem v takovém euforickém stavu, k tomu druhomatka, všechno šlo ukázkově…
4)Samozřejmě bez komplikací.. :-):-):-)
j nejsem zastáncem epidurálu a jiných injekcí proti bolesti, zvládla jsem to bez nich a myslím, že tělo potom reaguje samo a přirozeně. Pamatuju si, že u druhého porodu jsem v bolestech manželovi říkala, že až někdy zase budu machrovat (kdybych náhodou měla ještě rodit), že nic na boelst nechci, tak aby mi to připoměl, že jsem blbá… Ale už hned u porodu, už u šití jsem na veškerou bolest zapoměla.. a vím, že kdybych měla rodit znovu, tak opět bez….
5)
a) vůbec ne, dlouho mi připadalo, než jsem se s tím nějak smířila, připadala jsem si strašně neschopná, dodnes nemám úplně jasno. Ještě, že tyto myšlenky přebyl druhý porod…
b) ANO, krásný zážitek, jak jsem předtím nevěřila, že to může někdo říct…. tak jsem to zažila.. Kdyby mi někdo po porodu řekl, že pokud chci, můžu jít domů…tak bych si vzala miminko, poděkovala a odešla… cítila jsem se výborně.
6)
a) i b) vlastně v bodu 5…. už se mi to nechce přepisovat.. 🙂
nuninko, děkuju, že ses toho tak rychle ujala 😉
Rovnou odpovím na tvé otázky ;-), pokusím se stručně :-)) a protože jsem rodila dvakrát (2003 a 2006), tak to rozdělím na a) a b) 🙂
1a) řekla bych, že převládala zvědavost, obavy jsem měla spíš z toho, jak to budu zvládat potom
b) samotný porod jsem nijak zvlášť neřešila, brala jsem to tak, že když to šlo jednou, zvládne se to i podruhé, zase jsem spíš řešila, jak skloubím ty dvě děti
2a)víceméně ano, personál bez připomínek
b)ze strany personálu maximálně dle mých představ, jen se mi “podařilo“ omdlít v 1. době porodní, což jsem si teda fakt předem nepředstavovala 🙂
3a)první sestřička na šestinedělí byla anděl, pomohla, poradila, jinak ale myslím, že podpora kojení měla být větší
b) bez připomínek
4)tu si dovolím teď přeskočit, stručně bych to nezvládla a na víc nemám už energii
5a)určitě, vždycky se u vzpomínek náramně pobavíme (tatínek byl tehdy vážně okouzlující)
b)teď už ano, ale chtělo to víc času
6a) úleva a uvolnění
b) naprosté vyčerpání a zároveň jakási hrdost, že jsme to zvládli
Těším se, až si přečtu, co ostatní 😉
Ahojky lidičky 🙂
Tak mě tady zase máte a Vzpomínky na porod budu moderovat já. Pokud se s moderováním bude chtít někdo přidat je vítán, stačí napsat 🙂
[i]A ještě doplním k Petře pár dalších otázek.
1.-Těšili jste se na porod, nebo jste ho očekávali v obavách?
2.-Proběhl porod podle Vašich představ?
Co personál?
3.-Pomohly Vám sestřičky v začátcích? (starost o miminko, kojení, poporodní ošetření…..)
4.-Jak by měl vypadat porod podle Vašich představ?
5.- Vzpomínáte na porod rády?
6.- Jaké byly Vaše pocity po porodu?
Omlouvám se, že Vás doslova bombarduji otázkami 🙂 Ale ohledně porodu mám spoustu pocitů a vzpomínek a tak by mě zajímalo jak jste na tom Vy!
Petro, já si teda beru na starost Vzpomínky na porod 🙂
Když se sejde maminkovský “babinec“, většinou se hovor točí kolem dětí, případně manželů, nezřídka se stočí také k porodním příběhům.
Porod je snad pro každou ženu silné téma, které láká k vyprávění, ať už ho pojmeme jakkoli. Pojďte si s námi popovídat nejen o tom, jak probíhal právě ten váš porod. Svěřte se i se svými představami, jak by měl probíhat v ideálním případě. Napište nám i o tom, co bylo pro vás největším překvapením, zklamáním nebo co vás nejvíc potěšilo.
Čekáte nebo plánujete miminko? Povězte nám o tom, jak ho chcete přivést na svět.
Krátké postřehy si rádi přečteme v této diskuzi. Téma je ale natolik povídací, že určitě nebude problém vzpomínku na vlastní porod zachytit alespoň 250 slovy – v takovém případě ji pak pošlete jako článek přes náš webový formulář (když bude trošku kratší, uši vám určitě neutrhneme ;-)). Váš porodní příběh se tak dostane k většímu množství čtenářek (a čtenářů) a zároveň tak zvýšíte svoji šanci na výhru.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Na konci prázdnin vybereme dva aktivní diskutující nebo autory článků, kteří dostanou malou odměnu (viz. článek Pojďte si povídat… o prázdninách 2011).!!!!!