Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vzpomínky na porod
Když se sejde maminkovský “babinec“, většinou se hovor točí kolem dětí, případně manželů, nezřídka se stočí také k porodním příběhům.
Porod je snad pro každou ženu silné téma, které láká k vyprávění, ať už ho pojmeme jakkoli. Pojďte si s námi popovídat nejen o tom, jak probíhal právě ten váš porod. Svěřte se i se svými představami, jak by měl probíhat v ideálním případě. Napište nám i o tom, co bylo pro vás největším překvapením, zklamáním nebo co vás nejvíc potěšilo.
Čekáte nebo plánujete miminko? Povězte nám o tom, jak ho chcete přivést na svět.
Krátké postřehy si rádi přečteme v této diskuzi. Téma je ale natolik povídací, že určitě nebude problém vzpomínku na vlastní porod zachytit alespoň 250 slovy – v takovém případě ji pak pošlete jako článek přes náš webový formulář (když bude trošku kratší, uši vám určitě neutrhneme ;-)). Váš porodní příběh se tak dostane k většímu množství čtenářek (a čtenářů) a zároveň tak zvýšíte svoji šanci na výhru.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Na konci prázdnin vybereme dva aktivní diskutující nebo autory článků, kteří dostanou malou odměnu (viz. článek Pojďte si povídat… o prázdninách 2011).!!!!!
Vzpomínky jen ty nejlepší.
U druhého teda malinko strach, že porodím v čekárně.
Rodilo 6 maminek najednou a přeci jenom nejsme největší porodnice. Ale jinak skvělý přístup, podpora a skvělý výsledek a kráásný pocit.
jedním slovem HRŮŮŮŮZA 😀
Můj první porod byl trochu horší, ale myslím, že napíšu o svém nedávném prožitku porodu. 😀
Kdybych označila svůj porod jedním slovem, pak by to byla “komedie“. Vlastně se mnou celou první dobu porodní prošla moje starší čtyřletá dcera. Měla jsem tedy o něco silnější nepříjemné pocity, ale nevěnovala jsem tomu až takovou pozornost. Tedy říkala jsem si, že mně dneska to břicho fakt nějak bolí a je to nějaké pravidelné po deseti minutách. Nicméně se mi zdálo, že je to jednou víc, potom míň a jinak nic až tak strašného, co by poukazovalo na porod. Začalo mi to tak ve dvě odpoledne přesně ve 38. týdnu (tedy 38+0). Bylo velmi brzy, tak jsem prostě s těmi “poslíčky“ sedla do auta a jela vyzvednout malou ze školky a pak s ní přímo rovnou šup autem do města a tam do cukrárny na malinkatej dortík srdíčko s jahodami, který jsem malé už den před tím slíbila. Takže jsem měla vlastně stahy a nevěnovala tomu pozrost, vesele si mlsala svůj zákusek a jenom občas se zastavila a nebo přestala s oním “vychutnáváním“, když se ozval poslíček. Ještě jsem se stavila u našich rodičů. Máma na mně nějak divně koukala a ještě se mně ptala, jestli přece nechci do porodnice, že bych neměla řídit a tak, ale já tomu nevěnovala pozornost. Pak jsem ještě s malou dojela domů a s malou byla s tchánovými v pergole na zahradě. Nicméně poslíčci si zhoršovali a pak už mi bylo jasné, že se něco děje. Takže s myšlenkou na to, že POROD TEPRVE ZAČÍNÁ, jsem čekala na muže, až za půl hodiny přijede a sledovala hodiny, kdy se ony bolesti opakovaly po pěti minutách.
Po příjezdu do porodnice v půl sedmé večer už mi zase tak dobře jako ve čtyři nebylo. Na přípravně mne porodní asistentka kontrolovala a při zjištění, že mně tohle trápí od dvou odpoledne okamžitě volala primáře, který přiběhl přímo z operačního sálu od ukončeného císařského řezu. Ten jenom vešel do kanceláře, kde já jsem už ležela na posteli a říká: Prosím vás, proč jste přišla tak hrozně pozdě? Ale je dobře, že jste dorazila alespoň na ten konec. Muž stál o kousek dál a smál se jako kůň a já nevěděla mezi stahy, jestli se smát taky a nebo ho jí zabít. Pak mne pan doktor zkontroloval a řekl, jestli má píchnout plodovou vodu, která neodtekla. Tak jsem řekla, že klidně může. Vytáhl takový dlouhý stříbrný drát, který mně vysloveně vyděsil. Nicméně samotné píchnutí plodové vody bylo vlastně naprosto příjemné…jen jak odtéká teplá voda. Žádná bolest, kterou občas někdo někde straší. A pak mi řekli, že když budu chtít, tak si mám zatlačit. Ale já jsem nechtěla. Chtěla jsem na porodní sál.
Na porodním sále šlo všechno ráz na ráz. Po pár minutách jsem prostě už tlačit musela a pak jsem jen zvolala: O můj bože, pane bože, bože… Na to mi odpověděl doktor, že nemusím křičet (naprosto klidně) a já pak klidně cítila, jak vyšla ven hlavička a po malém pobídnutí od doktora a asistentky byla malá na světě. Žádná strašná bolest, většinou jenom silně nepříjemný pocit a miminko na světě.
Všem ženám na světě přeju takový porod.
Potom jsem dokonce svého muže hecovala, ať zabere, když stříhal pupeční šňůru. Všechno si hezky prohlédla včetně placenty, kterou jsem prve opravdu vidět nechtěla. No a pak jsem jenom trpěla, když mi na chvíli maličkou odnesli vykoupat a obléknout. Od samotného porodu jsem se na porodním sále vlastně pořád smála a pak o samotě s maličko ua mužem s manželem vtipkovala na to, jak to dopadlo.
A v porodnici jsem dostala přízvisko “matka rychlovka“. 😀
čtenářka
Jóooo a ještě jsem chtěla dodat. Že si teda trošku vzpomínám, že pak bolelo šití a to jsem měla prý jen maličko to nastřižení. Ale nejhorší bylo, když jsme si malou vzali domu a ona 2 hodiny v kuse brecela, pak chvili prestala a pak zase a mi nevěděli co s ní je. Zřejmě změna prostředí, i na mě ten svět byl najednou takovej velikej, tak co teprv pro ni :-).
Vzpomínky na porod už jsou veskrze dobré. Až na dvě myšlenky, které si pamatuju, že mít jedináčka není tak špatné a ať už mi píchnou ten epidurál :-)). Kdyby nebylo těchto dvou myšlenek, tak si snad myslím, že to bylo i fajn :-). A to sem epidurál ani nechtěla, ale po 4 dnech vyvolávání a pocitu, že už nevytlačím ani hrášek, byl epidurál jasná volba. Tak moc sem se bála, aby malou netahali kleštěmi nebo zvonem.
JanaK – takový porod, jako jsi měla druhý, já měla ten první. A ten druhý si vymazluji ještě víc, teda aspoň myslím 🙂
Jasně, že nebudou stejné, šlo mi o to, jestli můžu očekávat radikálně jiné změny (kříž vs. břicho). Ale jak tu už i někdo psal, i při menses mě bolí pouze v kříži, tak jestli to spolu nějak souvisí… nebo jen s tím postavením mimča, čert ví.
Odborník nejsem – to by chtělo spíš Virenku. Ale jestli se nepletu, tak bolesti souvisejí s natočením prcka a podle mě i dělohy. Myslím že hlavička mimča nějak stlačuje nervy právě spíš v tom kříži.
S bolestma je to různé, můžou být stejné, nebo trochu odlišné, nebo úplně opačné. Žádné dva porody nejsou totožné. Je to logický, my i naše ratolesti jsme přece každý jiný. Kromě našich těl mi přijde, že to ovlivňují preparáty, co do nás doktoři napíchaj.
Poprvé mi dali jakýsi koktejl a já byla ještě týden po tom mimo, i ten porod byl pak pomalejší a nemohla jsem spolupracovat tak jak bych chtěla. Zato druhý jsem si “vymazlila“ – dohodla por.asistentku, žádný medikamenty, voňavé olejíčky a hlavně ponořit se do sebe a poslouchat se. Hned po porodu mi bylo hej, vůbec jsem nekolabovala a i poranění bylo minimální a klíďo bych rodila znovu 🙂
Rodila jsem dvakrát a pokaždé to bylo jiné.Křížové bolesti jsem měla u obouch porodů,ale když jsem rodila Anetku tak jsem byla prvorodička strašně my všichni pomohly.Nejlepší byla perličková lázeň.To bylo úžasné na ty křížové bolesti
🙂 Ovšem Nicolka to bylo něco jiného.Bylo málo doktorů i málo sester,takže si mě nevšímaly a trpěla jsem až do konce.
Anetku jsem dostala hned do náruče,ale Nicolku my hned odnesly a přinesly mi ji až skoro po dvouh hodinách.Pak jsem,ale na všechno zapoměla.Je to prostě nádherné držet v náručí malej uzlíček 😀 😀
Hanzlici, ano, celou dobu, bez přestávky. Žádné vlny, nic. Lékař mi pak na moje otázky, jak je možné, že to cítím pořád stejně a nepřijde úleva řekl, že se jedná o křížové bolesti. Víc jsem tedy nezjišťovala.
Ale u druhého porodu, kdy jsem měla klasické kontrakce (i když po oxytocinu silné), to bylo najednou něco úplně jiného a lépe snesitelnějšího.
Ahoj Hanzlici 🙂
Mam deti 3 a kazdy porod(bolesti) VZDY stejne!!
Vsechno mi,totiz,jde do kriz.bolesti(i pri periode)
Ikdyz uz mam narok,si prvni porod,moc nepamatovat(bylo
to pred 20r. :-)) ale krom 22h.porodu,mam v zive pameti,
ze mi veskera bolest sla do krizu,uplne me to dostalo a
nakonci i do nohou;ktere se mi tim i zacaly nekontrol.
trast a nemohla jsem dostatecne tlacit,ani cokoliv..(ozivovani,
inkubator..)
Druhy porod,(pred 18r.)velmi rychlej(od prijezdu byl Matt za 2,5 venku),
ale vse slo zase do krizu!
Ale nej porod(i tehu:-))
A treti,(pred 7l.)silene krizove bolesti,ktere prehlusily ty jine,..intenzivni,a kontrakce velmi rychle za sebou(nejen muj pocit,
ale i lekare:-))
Fofr,ale nejvice bolestivej porod!! 😀
4porod neplanuji 😀
Meggii