Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Děda...
Proč je ten život tak nespravedlivý???? Můj děda umírá…. Na rakovinu tlustého střeva a má to už na ledvinách… Zjistili to pozdě… Brečim pořád dokola, protože jsme si mysleli, celá rodina, že prostě umře na stáří a ne na takovou hnusnou nemoc!! Je mu 84 let…. Máme strach o babičku, jak to ponese, a co bude dál???? Co bude dál? Děda, která nás učil poznávat kytičky, na zahrádce nás učil co a jak, každé zvířátko poznal a jezdili jsme spolu na výlety, tak prostě nebude???? Chce se mi utéct pryč… Nevim co bude dál. Pracuju v nemocnici a vidim to, jak lidé umírají na rakovinu… opět bulim… ale potřebuju to ze sebe dostat….mimkys
Je to smutný,vím jak Ti je….
Ale holka to je ten koloběh života,blbej,ale s tím nic nenaděláme.
Ber,že ta nemoc bere životy i mladším lidem.Jasný,co je Ti do ostatních….
Máš nádherný vzpomínky,děda se dožívá nádherného věku,neboj babička jen bude potřebovat Vaši oporu,má svůj věk,prožívá s ním několik let a ví jak život chodí.
Hlavně,aby děda netrpěl.A možná se stane zázrak,který všem bych přála.
Hlavně se nesesyp,uý kvůli dědovi,aby neměl pocit,že ho už pohřbíváte….
Hodně síly Ti posílám a jak něco piš.Uleví se ti.
mimkis poplakej si,ponadávej a pak choď za dědou,dohlédni na to ať ho nic nebolí a povídej si s ním.Urřitě to moc bolí,ale zůstanou ti hezké vzpomínky a s tím to zvládneš,uvidíš:-)
Pavluško, to je mi moc líto…… asi Ti teď moc nepomůže číst, že jiní jsou na tom hůře, ale já jednoho dědečka vůbec nepoznala (padl v občanské válce v Řecku) a druhý zemřel v 63 letech, když mi bylo pět…. na toho mám aspoň jednu vzpomínku, byla jsem fakt maličká…. Babička si na to, že je sama, vlastně nikdy nezvykla (stejně jako manželova babička, která je vdovou už skoro 13 let), takže se celá rodina snažíme (u mojí babičky už bohužel taky ne, ta nás opustila, když mi bylo 22), aby jí bylo na světě trochu veseleji.
Moc držím palce, ať to všechno zvládnete, radujte se z toho, co všechno krásného jste spolu mohli prožít, a buďte i s babičkou co možná nejvíce….
Mimkys, soucítím. Takový konec života si nezaslouží nikdo – tohle jsem v sobě taky dlouho řešila a opravdu vím, jak strašně Ti teď je. Tak přeju, ať je dědečkův odchod ze života co nejdůstojnější. Drž se, Mimkys, a neboj se o tom mluvit, jestli Ti to pomáhá…
pavli,
mě zemřel děda před 7 lety, bylo mu 85 let a taky jsem měla pocit, že je to hrozně brzy.
On byl od 40 let v invalidním důchodu a každý rok strašil rodinu tím, jak říkal, že za rok už tu nebude. Nakonec tu byl tak dlouho a babička, která si nikdy na nic nestěžovala, umřela v 62 letech na infarkt. Děda nakonec taky, ale ten první zvládnul, byl v nemocnici a než jsme se k němu stačili vypravit (bydlel 200 km,byly Vánoce a kalamita), tak dostal v nemocnici rychle za sebou 3 další infarkty a ten poslední už prostě nezvládl. Zemřel den před Silvestrem a od té doby mám Silvestra ráda ještě míň než předtím.
Moc tobě a deděčkovi přeju, aby netrpěl a poslední chvíle jste mohli být spolu.
Mě dodnes mrzí, že jsme se nemohli rozloučit, že jsem ho viděla naposledy půl roku před smrtí.
Mimkys, to je mi líto. Nevím co napsat, je to hrozně těžké. 🙁
Přijď sem za náma, napiš, vybreč se….držte se.
mymkys to s dědou je mi líto, ale zasejc tu je pro tebe dlouho.
Já přišla o dědu ve 12 letech a o druhého v 18 ale stím jsem se po 15 letech moc nestýkala a babču jsem první nepoznala ta zemřela, když bylo mamce 12 let měla rakovinu a o druhou jsem přišla, když mi byly tři.Nejdýl se dožil tátovo otec 76 let.Chápu, že o něj nechceš přijít, tak ať je tu pro vás co nejdéle.
mimkys, to je mi líto, pamatuji se když umíral ten můj, taky mi to přišlo nemožné a nestravitelné. Je to už mnoho let a nyní zbyly jen ty příjemné vzpomínky, co a jak nás učil, bez hořké pachuti bolesti. A totéž přeji i tobě….
mimkys, vím je to velmi bolestivé, ale opravdu ne každý má možnost tady tak dlouho být. Mě na tu samou nemoc zemřel otec v 79 letech a stále doufal, když přestal tak bohužel si ho nemoc vzala. Já určitě říkám, 84 let není žádný věk a v naší rodině všichni byli přes 90 a u otce to tak nebylo. Člověk si v takovém případě může jen přát, aby to bylo rychlé a netrápil se jak on tak jeho blízké okolí. Babička bude potřebovat velkou oporu a to potřebuje asi i nyní. Musí cítit, že je užitečná a potřebná.
mimkys snad to nevyzní špatně věř že to tak nemyslím, píšeš, že život je nespravedlivý tím že dědeček umírá,já to tak nevidím….samozřejmě bych ti přála další roky s dědečkem, ale píšeš jaký krásný věk má a co krásného jste spolu prožili, to je nádhera kdo tohle může říct, já vím víš zní to blbě ale měla a zatím stále máš krásný dar mít vedle sebe bezvadného človíčka tak si užívej každých chvilek které můžeš….měla jsem také úžasného dědečka odešel bohužel moc brzy bylo mi 17 a neměla jsem šanci .. jako zdravotnici ti asi žádná slova útěchy na tohle nenajdu mám pocit že do toho vídíš víc jak kdokoliv jiný…jen bych přála aby to nebylo tak bolestivé ale to dost dobře nejde když někoho máme rádi a nevíme jak pomoci…..holka drž se musí to být moc těžké když tohle člověk ví a v uvozovkách čeká…kdybych mohla nějak pomoci tak ráda bych pomohla