Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
moje obě děti dys...
Holky tak si malinko běžím ulevit. To že je Vašík dyslektik(porucha čtení), dysgrafik(porucha psaní) a adhd z něj porucha pozornosti….všechno se to odráží v učení ale i doma. Teď jsem byla s Míšou v pedagogické poradně také. jednak tím jak jsem se o těch poruchách učila tak jsem měla pocit, že všechno máme doma, ale začala jsem delší dobu pozorovat podobné příznaky jako to bylo u Vašíka. No a dnešní papír z ppp potvrdil že je dyslektik těžkého stupně. Má návrh na individuální vzdělávací plán, tak se mu snad od září bude pracovat lépe……no a mě je tak nějak těžko u srdíčka, že oba bráchové mají takové problémy až mi to příjde neuvěřitelné, já vím pro někoho blbina a mě to zítra také možná už nepříjde. Jen si říkám že pořád to jsou kapičky za kapičkou toho mého poháru….proč se to tak na nás všechno lepí….
Bami, chápu, jak ti musí být, jako blbina mi to nepřijde ani náhodou. Určitě každý chce, aby jeho děti měly co nejlepší podmínky a tohle je určitě komplikace do života. Taky bych se nad tím trápila a říkala bych si, jak je možné, že hned dvě moje děti mají tenhle problém.
Ale dá se na to zase dívat i z druhé stránky, buď ráda, že jsi v takové situaci dnes, kdy se dyslektici automaticky nedávají do zvláštní školy a mají možnost právě individuálního přístupu atd. Je to na jednu stranu docela velké štěstí. A ještě pro povzbuzení, můj strýc je dyslektik a je profesor, učí na univerzitě. Je fakt, že u něj jde o lehčí stupeň, ale stejně. 🙂 Držím vám všechny palce, aby se dětem dařilo zvládat ve škole a hlavně bez stresů.
Bamisko, mrzí mě to, ale nic s tím nenaděláš. A životní štěstí není spojeno s tím, jestli je dis nebo není…Určitě na něj čeká moc hezký život a třeba zrovna tahle “drobná“ komplikace bude pro něj do budoucna přínos (např. naučí se překonávat překážky).
Marina
padmé napsala jsi to dobře je to komplikace a nejde o život, já si toho jsem vědoma ano…nechce se mi brečet to né, spíš je mi smutno, že jsou to další komplikace a s každým dítkem něco….víš znám i takové co se o děti moc nestarají a jsou zdravé, jsou v pořádku atd a na nás se to kulí z každé strany….no ale je to jen povzdechnutí, nějak musím přijít a vymyslet jen jak se budeme učit a jak to skloubit s ostatníma věcmy a hlavně na druhou stranu jsem ráda, že aspoň vím, proč se nám nedaří to co se nedaří i když se o to snažíme…jemu se snad ve škole uleví a bude ho to stát méně úslilí…
Bamisko, ulev si, chce-li se Ti a je-li Ti do pláče, vybreč se, aspoň část těch emocí vyplavíš ven…
Můj úhel pohledu Ti zcela jistě bude jasný – je to “komplikace“, ale dá se řešit. A tím je to dáno – jakmile má daná situace řešení, zaplať Pán Bůh.
Jako maminka Ti rozumím, přejeme těm našim klukům jen to nejlepší a kdybychom mohly, tak bychom jim všechny “komplikace“ vygumovaly… Holt to nejde…
Bami, hlavu vzhůru… Nejde o život…
Přeji Ti hlavně trpělivost a pevné nervy.
Však ona se nějaká ta cestička pro Vás najde…
bamísku,holčinko zlatá,jak já ti rozumim..můj starší syn si tím prošel taky..co se týkalo školy a jakýhokoliv učení-katastrofa :(..a neřekl ti Dr.,čím by to mohlo být,že to mají oba??..nesmutni,nikdo za to nemůže,hlavně si nedávej vinu..tady se vyplač,vyvztekej,ale neviň se..si skvělá máma a kluci to vědí.