Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Splín jak řemen
Ahoj holky,
nevím, co bych… tak jdu sem… jako obvykle… Asi se potřebuju vypovídat… nebo možná “vybulet“…
Mojí maminku propustili z nemocnice… definitivně… předali jí všechnu dokumentaci, všechny papíry, snímky, výsledky… z onkologie byla “propuštěna“… s tím, že pro ni víc udělat nemohou…
Má se nahlásit u svého obvodního (praktického) lékaře…
Ač jsem cítila malér v kostech, až takhle jsem si to nepředstavovala…
To, co nebylo vyřčeno, je teď už zřejmé…
Jsem nějak “mimo“, moje mysl se neskutečně vzpírá, nedokážu uklidnit svou duši, křičela bych do ochraptění… A přesto vím, že nic, vůbec nic nezmůžu…
Mám splín jak řemen…
Holky moje, nechce se mi vůbec nic… na nic nemám chuť, jen sedím a “čučím“… máte-li nějaký nápad, sem s ním… asi potřebuji závan větru nebo studenou vodu…
Sluníčko, Padmé, tohle je nejhorší období v životě člověka. Posílám náruč síly, obejmutí, pohlazení, tobě i mamince. Taky nejsem žádný řečník a neumím volit slova. Snad to, co cítím ale vyjádřím vhodně. Věřím, že ještě bojujete, ty i maminka, možná ještě budete hledat nějaké alternativy. Moc bych vám přála, abyste to správné řešení objevily a svůj boj vyhrály. Je těžké chovat se v téhle situaci co nejlíp. Je nejlepší všechny chvíle trávit s nemocným, dávat mu všechno? Nemůže na něj z té “přehnané péče“ padat smutek? Stejně tak ale na něj ten smutek padá, když s ním trávíš času málo. Ta hranice je strašně křehká a tenká. Moc ti přeju, ať najdete co nejlepší řešení, správný kompromis.
Nejvíc bych ale přála vám i sobě, aby se našel účinný léčebný postup.
Padmé, ač nejsem věřící v té pravé podobě, věřím, že všechno máme předem psáno. Moc mi tohle “myšlení“ pomáhá v těžkých chvílích.
Děkuji Vám.
Padmé,holčinko zlatá,dnes jsem se vrátila a taková smutná zpráva od tebe :(..ani já nevím co na to napsat,pro mě je toto strašně bolavý téma :(..moc,moc Vám všem držím pěsti,aby bylo líp,držte se,podporujte a opatrujte.
nevím co napsat….
myslím na vás, držím palce, ať se to zlepší…držte se!!!!!!!!
Tak se také stavím do zástupu těch, kteří neví, co na to říct. Nenacházím slova útěchy a tak alespoň posílám plnou náruč síly.
Holky, moc vám všem děkuji.
Padmé sluníčko, sledji tvé příspěvky a po pravdě ??? Nemám na tohle slov, jen vnitřně na tebe a tvou maminku myslím a doufám pořád ve zlepšení…………tobě opět popřeji hodně, hodně síly, trpělivosti a když to bude těžké, tak hlavně hodně úsměvu na rtu, maminka tě nemůže vidět smutnou……..bud veselá, optimistická, to mamince určitě hodně pomůže, jinak si hodně povídejte, zkuste procházky, třeba tam maminka načerpá hodně energie na další boj s nemocí……………..moc, moc držím pěsti, aby to nebylo tak zlé a ty se drž!!!!!!
Padmé..to je mi moc líto…Jsem na tom asi jako Jarmuschka … sleduju boj tvé maminky zpovzdálí a netuším, co jiného na to říct, než… že přeju hodně moc síly vám všem…
Šárka
Milá Padmé,vím čím si teď procházíš a co se ti honí hlavou sem a zpátky.Člověku se honí spousta myšlenek hlavou a neví co je dobře,co špatně.Rakovina je fakt hnusná potvora a je to boj bez zaručeného výsledku.Nevím poslední zprávičky o celkovém stavu tvé maminky a s jakou ,,definicí“ maminku pustili,jen ti chci říct,že i v tomto hledej to jedno pozitivní.Máte čas být spolu.Kdybych já mohla vrátit jednu dobu,tak místo zbytečných chemoterapií bych si maminku vzala domů a dopřála jí svoji společnost místo neosobního prostředí nemocnice.
Když se člověk dozví nějakou nepříjemnou zprávu musí si projít několika etapama od vzteku,odhodlání až po smíření a to rozhodně naznamená,že něco vzdává.
Posílám ti virtuálně obejmutí,když budeš chtít tak se ozvi…
pro ostatní holky jen takový názor..lékař není bůh a není všemocný.Má jen k dispozici nějaké léčebné postupy,které snad využívá dle svých schopností,zkušeností a možností.a já tedy bohužel neznám toho,kdo vynalezl lék na agresivní zákeřnou a hnusnou nemoc jako je zhoubná rakovina.Jen někdo,tak jak už to v životě bývá má ,,štěstí“ a zrovna na ten daný určitý druh je možná operace,chemoterapie je účinná/i když taky pěkné svinstvo/ a tak se dá porazit 🙁
Padmé, tohle snad ne! Pořád doufám, pořád na vás myslím, pořád věřím, že se tu objeví “růžovka“, a teď tohle. 🙁 Je mi to tak moc líto. Nevím, co Ti napsat, jak Tě potěšit, snad jen, že tu jsem, že s Tebou a celou rodinkou soucítím, …, však víš. I když je to takové, jak píšeš, nepřestávám doufat v zázrak. Držte se, zvládejte to.
A jak píšeš, že jsou onkologie v ČR stejné. Moje maminka zase slyšela, že v Brně na Žlutém kopci jsou “lepší“, tak šla tam a nemůže si je vynachválit.
Moc na vás myslím!!! Hodně sil!