Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
🙁 nemám to komu říct
Nemám to komu říct, tedy ne tak docela, ale kamarádkam se k tomu přiznat nechci a snad i vy pochopíte proč zůstávám v anonymitě :-(.
Zcela neočekávaně jsem přišla do jiného stavu a i když jsem normálně menstruovala, dnes mi má doktorka potvrdila těhotenství – z čehož bych se měla radovat, ale není to tak. Bohužel budu muset na interupci. Dvě děti už s manželem máme a bohužel jsme v současné době v tak nepříjemné finanční situaci,že jsme se společně s manželem rozhodli pro toto řešení. Vlastně jsem se tak hlavně rozhodla já a můj muž mě podpořil, ale býval by mě podpořil i kdybych se rozhodla pro těhotenství.
Dříve jsem to dost odsuzovala – ono je to vždycky jednodušší, když se vás to netýká. Vím, že pochvalu bych za to nezasloužila a pyšná na sebe nejsem, ale zároveň mám pocit, že jsem udělala co bylo v mých silách – chránila jsem se antikoncepcí – jenže zpětně si vzpomínám, že jsem prodělala nějakou střevní virozu, která asi tohle všechno zavinila. Zjištění těhotenství ve mě vyvolalo takovou hrůzu, že si to snad ani neumíte představit – zároveň mám strach ze zákroku, na který musím už v pátek.
Prosím o morální podporu a krapet soucitu – není mi lehko a na kritiku moc připravená nejsem. Děkuji
Asi máš pravdu, Bamisko. A možná ta tazatelka je hluboce zraněná, jen to neumí nebo nechce dát najevo. Ale na mě to pak bohužel působí, jako že si nechala vytrhnout zub, který jí překážel v puse a ještě se o to podělí s obecenstvem. Přerušení těhotenství je ale (naštěstí)zákonný zákrok, takže odsuzovat to může kdo chce jak chce, situaci to nezmění a je na každé ženě, jak se nakonec rozhodne a “popere“ se s tím.
Marina
Ještě sem musím, i když jsem opravdu už nechtěla.
Jestli si někdo představuje, že si najde bezdětnou rodinu, porodí dítě a slavnostně je předá nové matce, nezlobte se, ale musím se smát. Myslela jsem, že snad každý ví, jak to u nás s adopcemi je. Tohle je absolutní nesmysl a pohádka z tisíce a jedné noci.
A vůbec, celé se mi to nějak rozleželo v hlavě a jsem na sebe naštvaná, že jsem se vůbec zapojovala do téhle padiskuze. I když si stojím za svým názorem, něco jiného je stát při člověku, který je v průšvihu, i když to řeší jinak, než bych to řešila já.
Doufám, že anonymní, která tuto diskuzi založila, je v pořádku a že z toho vyvázne bez následků a vyrovná se s tím co nejlépe.
marino já si myslím, že to tím nebylo úmyslem já to fakt vidím jen, že někdo z nás kdo tu bud je často nebo občas, si chtěl ulevit s tím co ho potkalo, protože to nechce šířit mezi známé kolem sebe a ze sebe člověk potřebuje dostat přecejen at to rozhodnutí bylo jaké koliv tak to v člověku něco zanechá……………nebylo tam nikde psáno co mám dělat, co myslíte…….já to vnímám jako to že to někoho potkalo …a bohužel tohle téma sebou strhlo to co strhlo…na jedné straně jsou ti co to chápou a berou jako věc v uvozovkách píšu v uvozovkách!!! (aby se zas někdo nechytnul) normální , druzí kteří jsou a nebo nejsou věřící a odmítají to což také dokážu pochopit a chápu a třetí co jsou fanatici dle mého pohledu a použijí cokoliv…
Souhlasím – stát se to může každé z nás. Ale proč na mě od začátku tahle diskuze působí jako článek z Blesku, který má být za každou cenu senzací?
Marina
Hm, asi bych tu poslední anonymní poslala do stejných končin, jak Bamiska……………některé z vás jste opravdu neskutečné, kdyby se to stalo vám, tak se budete kát a trhat si vlasy, ale pokud opravdu není zbytí, tak co????
Zajímalo by mě, kolik z vás by si nechalo třeba šesté dítě, když jste tady někteří tak zaujatí proti potratům???
milá poslední anonymní nezlob se na mě ale jdi do pr…..
Anonymní, to o té adopci, že bys dítě k adopci nedokázala dát… Silně mi to připomíná příběh dvou žen hádajících se o jedno dítě a krále Šalamouna. Ten rozhodl, aby živé dítě rozetli a jednu půlku dali jedné a druhou půlku druhé ženě. Jedna z žen (nepravá matka) prohlásila „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!“
Radši dítě zabít, než aby ho dostala nějaká jiná žena, která by mu dala lásku a vše potřebné, že?
Milá anonymní, nezlob se na mě, pokud můj příspěvek vyzněl příliš tvrdě… nebyl nijak namířen přímo na tebe, spíš jsem rozebírala otázku potratů obecně… nejspíš jsem tě asi zranila, což je mi opravdu líto. Já bych spíš jen ráda, kdyby to, co jsem napsala, vedlo k zamyšlení nad touto otázkou, protože mi připadá,že je to jako spousta vážných věcí dost zlehčováno – tudíž opravdu ne konkrétně na tebe. Nevím, ani nespekuluji, kdože jsi 🙂 – každopádně evidentně mě znáš 🙂
Každopádně ti přeji jen to dobré a hodně sil.
Nepřihlášená Ájík
Přeci jen jsem neodolala a alespoň některé příspěvky jsem si přečetla a jen k těm nešťastným kroužkům – člověk občas napíše něco, co prostě není tak úplně rozumné – nepopírám, že jsem byla psychicky dost rozladěná a psala jsem lehce bez rozmyslu…
Ono to těmi penězi všechno tak nějak začíná – jelikož jsme dítko už neplánovali, všechny věci po miminku jsem darovali a opravdu nemám tušení, za co bychom pořídili základní výbavičku, když už teď dětem pořizuji věci ze Sekáče. Kde jsou plenky, mléko – kojila jsme vždy jen krátce (měla jsem s tím problémy),…a když to vidím jaký je to dnes problém sehnat práci a nikde mě nechtěji se dvěmi dětmi, tak se třemi bych mohla zapomenout na práci už teď. Vy které jste mě “odsoudily“ jako krkavčí matku, za mě moje děti živit nebudete a my se opravdu snažíme svou rodinu nějak zabezpečit, ale situace u nás bohužel není růžová. Ano, třetí dítě by nejedlo kořínky, asi bychom se v našem 2+1 smrskli a spali v “kajutách“, ale šlo by to, kdyby se chtělo – jenže my opravdu nechtěli a proto jsme se takto rozhodli.
Přirovnávat naši situaci k nemohoucí babičce, mi příjde za vlasy přitažené, protože co si budeme povídat – tak nemohoucí babička, má svůj důchod, takže vešeré výdaje si vlastně hradí sama, takže na nás pak zůstává “jen“ péče a i v tom případě není tak úplně pravda, že ji někdo dělá zadarmo, protože v tomto případě bude pobírat příspěvek o osobu blízkou – to jen že tato situace by rodinu, nijak značně finančně nezruinovala. To není vypočítavost, ale holá fakta – nelze přirovnat.
Ájíku, od tebe bych nečekala ani jinou odověď, je to otázka víry a tu já prostě nemám a mít asi nikdy nebudu – nedokážu uvěřit a dějiny mě jen utvrzují v tom, že víra je jen účinnou zbraní v manipulaci s lidmi – ale je to samozřejmě jen věc názoru. Přesto i tobě děkuji.
Nezlobte se, že neodpovím každé(mu) z vás, musela bych se zpětně vracet a znovu a znovu pročítat, abych to nezmotala.
Všem přeji hezký den a chtěla jsem si o tom jen s někým promluvit, ne naštvat spoustu lidí.
Děkuji všem.
Jsem snad v pořádku a jelikož nebyl vůbec čas, nedostala jsem se k pročítání všech ohlasů – a podle posledních na této stránce se k tomu ani nehodlám.
Naprosto chápu i rozhořčení, protože já osobně jsem také nikdy nebyla zastáncem interupcí, ale dostala jsem se do situace nešťastnou náhodou a rozhodla jsem se podle momentálního uvážení. Ten koho to nepotkalo a nemusel se rozhodovat, nikdy nepochopí – další dítko bychom v naší situaci uživili opravdu velmi obtížně a dát jej k adopci bych nedokázala – prostě jsem si vybrala tuhle cestu a stále věřím, že byla správná.