Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Cestování s kočárkem
Určitě si tímto prošla každá z Vás. Autobus nebo vlak a kočárek s dítětem.
Jezdíte hromadnou dopravou teď, nebo Vás to teprve čeká? Podělte se o své zkušenosti s námi.
A pokud máte nějakou radu nebo nápad jak nejlépe cestování s kočárkem zvládnout, napište a poraďte ostatním.
- Jaké máte zkušenosti s cestováním s kočárkem ve vlaku?
– Jaké máte zkušenosti s cestováním s kočárkem v autobuse?
– A co řidiči autobusu, pomůžou, jsou v pohodě nebo jsou na Vás nepříjemní?
– Jsou lidé ochotní pomoci, nebo dělají, že Vás nevidí?
– Kdybyste mohla, co byste nejraději změnila?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Zapojit se do ní můžete ale i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (20. 5. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-kvetnu-2011).!!!!!
Holky gratuluji těm, co s cestováním nemají problém.
Lien,
nedovedu si představit, že malého nosím několik hodin v šátku. Do toho mám ještě další dvě děti a nějaký nákup 🙁
Pokud máš dobrý kočárek, vysoká tráva ti opravdu nevadí. Ale chce to sportovní kočárek.
Bokul,
pamatuji si jak jsi to tady před časem psala. Já se už taky setkala s tím, že mi bylo řečeno – kočárek nechte venku. 🙁
Díky za pozvánku na akci. Škoda, že je to tak daleko.
Já mám z cestování vždy hrůzu. Kočárek a dvě děti. Lidi dělají, že nevidí a člověk se musí málem o pomoc doprošovat. Někteří řidiči jsou krajně nepříjemní. Už se mi stalo, že odmítl kočárek vzít. (pěšky je to do města hodina a půl, svižnou chůzí. S dětmi tři hodiny) Autobus moc často nejezdí a ještě tady máme Adru azylový dům.
Když vidím na zastávce další kočárek, mám hrůzu jestli se do města vůbec dostaneme. A nízkopodlažní u nás bohužel nejezdí.
Taky mi připadá, že autobusy nejsou na kočárky přizpůsobené.
Strašně úzké dveře, do kterých se tak tak vejdu, minimální místo, kam kočárek postavit aby se dalo kolem něho projít.
Už jsem se setkala s názorem, že by se cestování s kočárkem a s dětmi mělo omezit, protože lidem v dopravním prostředku to vadí Četla jsem o tom diskusi na internetu a byla jsem dost překvapená názory některých lidí.
Třeba – cestování s dětmi bych zakázal. Dělají rámus a binec,
mimina řvou
Kvůli kočárku se nedostanu dovnitř/ven. Ať si jezdí něčím jiným. Ať chodí pěšky………………….
A takových názorů tam byla spousta 🙁
Co si o tom myslíte Vy?
Bokul, v Olomouci už podobná akce proběhla: http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/v-olomouci-padl-dalsi-rekord-v-jizde-s-kocarky.html
Já cestuju často meziměstkým autobusem který bývá většinou prázdný takže mi neměl kdo pomoct a musel chudák řidič a nebo obsazen duchodci kteří sotva sami šli natož aby mi pomáhali s 20ti kilovým kočárem.Takže jsem z cestování nebyla nadšená.Navíc muj obří terení kočárek kolikrát ani uzkými dveřmi meziměšťáku neprošel.Tak jsem si pořídila lehoučký skladný kočárek a s tim si poradím sama a nemusím nikoho obtěžovat.Jedinou nevýhodou je když už je bus obsazen kočárky a musím čekat na další spoj ,nebo jednou přijel autobus který vůbec neměl plochu pro kočárky,řidič mě nakonec vzal ale stáli jsme v uličce a všem zavazeli.Nebo jak už bylo napsáno je sníh nahrnutý přímo před dveřma k výstupu či nízkopodlažák zastaví daleko od chodníku.Takže žádná radost to cestování s kočárkama není.Navíc za kočárek musím ještě platit.Nejlepší když jedu na otočku bez zavazadel a vezmu mini golfky,ty složím nastoupim normal předem ani za ně neplatim a sedneme si kamkoli,všude se vlezou a jsou lehoučké takže ani nevím že je máme.A v buse klidně může být x kočárků 🙂
K z tomuto tématu se myslím báječně hodí tato pozvánka:
Druhý ročník akce S kočárkem Prahou
Velké setkání těhulek a maminek s dětmi.
Na loňský úspěch navazuje další ročník rodinné akce „S kočárkem Prahou“, který má upozornit na problémy, které trápí mladé rodiny, zejména maminky s malými dětmi v anonymním prostředí Prahy.
Akce se uskuteční ve středu 25. května 2011 ve Žlutých lázních.
Ve středu 25. května od 14 do 18 hodin proběhne v areálu Žlutých Lázní v Praze Podolí zábavné i poučné odpoledne, které vyvrcholí výzvou maminek Pražanům. Chtějí vyzvat své spoluobčany, aby se nechovali lhostejně např. k těhotným v dopravním prostředku, aby v dopravních prostředcích pomáhali maminkám s kočárky, či aby obchodní centra zřídila parkovací místa pro mladé rodiny vozící děti v autosedačkách. V průběhu odpoledne se však těhulky či mladé rodiny dozví spoustu zajímavých informací o cestování s malými dětmi a to zejména v souvislosti s nadcházejícím létem.
Výzva proběhne formou pokusu o pokoření loňského českého rekordu v počtu kočárků na jednom místě. Hromadná fotografie maminek s kočárky by měla být v médiích tím nejsilnějším apelem na veřejnost.
Hm, tak já jako matka dvojčat vlastně ani zkušenost s cestováním s kočárem (kočárek fakt nemůžu napsat) veřejnou dopravou nemám.
U nás na maloměstě jezdily za doby, kdy byly holky v kočárku, takové pidi autobusy, že bychom se ani dveřmi nedostaly dovnitř. Ale do města jsme to měli svižnou chůzi cca 20-30 minut, do lázní (přes celé město) jsem dojela tak za hodinu (to už měl kočár s holkama kolem 45 kg).
Když jsme byly na návštěvě u rodičů v Olmiku, tak jsme buď jezdili jen na vycházku a když jsme potřebovali někam dál, tak jsem šla stejně pěšky, nebo jsem měla holky ve vajíčkách a zavolala jsem si taxíka.
A vlakem nebo autobusem jsme fakt nejezdili – v té době jsem byla odkázaná na chotě s autem.
Dnes mám to auto sama.
No, a my vlastně ani nestihli dvojčecí golfáče koupit – než se mi podařilo nějaké vyhovující objevit, tak už je holky nepotřebovaly. Vystačily jsme si s kombinovaným dvojčecím kočárem.
I když s tím taky omezeně – rozložený se mi totiž nevešel do výtahu. Dokud holky nevylezly z ohrady, svezla jsem ho extra výtahem (složený) a pak jsem jela s holkama.
Dokud byly nechodící, tak jednu v šátku, druhou pod paží (doslova).
No a když začaly z té ohrady vylézat, tak jsem musela kočár odložit.
Takže běžně jsme chodily jen po sídlišti.
A když jsem potřebovala někam dál, tak buď jsme se ráno svezly s tatínkem autem, když jel do práce, nebo taxíkem.
Hromadou dopravou jsme začaly jezdit, až když jsme se obešly bez kočáru. Dnes, kdy už jsem i já automobilní, to máme spíš jako atrakci (doprava mezi městy – třeba parním vláčkem, nebo po úzkokolejce). MHD využíváme někdy ve městě u rodičů, nebo na návštěvě u ségry.
Bokul, možná, jak říkám, vlastní zkušenost nemám a tohle mě tedy odradilo úplně 🙂
Jinak k nošení po císařském řezu. Mně to naopak vyhovovalo, ten tlak na bříško byl příjemný, bolelo a bolí mě to víc, když mimčo na břiše nemám. Ale je pravda, že je nutné se nosit naučit. Byla jsem na dvou kursech u nás a v Praze, sama bych si taky netroufla bez praktické ukázky. Ono to vypadá hlavně u novorozeňat dost zvláštně, takže jsem stejně ještě při prvním nošení mimča (a ne panenky)znovu konzultovala, abych se ujistila, že opravdu takhle “zkroucené“ tam má být, že to není moje nešikovnost, že to jinak nejde 🙂
To ale po pár týdnech odpadlo, když jsem začala nosit na stojáka – hlavičkou nahoru. Tahle poloha mi vyhovuje víc než novorozenecká kolébka, takže už se těším, až si za pár dní Lauru postavím.
Lien, ty problémy, které popisuješ, jak má Tvoje kamarádka s kočárkem, cítím spíše jako přecitlivělost než problém kočárku. Jinak využití šátku jsem taky mnohokrát zvažovala, ale po pravdě, neměla jsem v dosahu nikoho, kdo by mne to nechal ozkoušet, a taky mne rok bolelo břicho po císařském řezu, takže mám zkušenosti s kočárkem a nyní třeba částečným nesením v náručí…
Co mne ale překvapilo – řešila jsem to tu minulý rok – byl nápis na obchodě – zákaz vstupu s kočárkem. Jednalo se o obchod s elektrospotřebiči a já tam potřebovala zajít koupit speciální typ baterie. Respektovala jsem nápis a zároveň jsem nechápala. Nakonec jsem jednou byla přímo personálem prodejny vyzvána, že s kočárem dovnitř mohu… ale to už jsem jela koupit něco jiného. Dosud nechápu, proč ta cedule :-O
Jinak loni jsem cestovala MHD na den deti v Praze a jela jsem totalne prervanou tramvaji, kde uz byly 4 kocarky. Lide sice hazeli nevrživé pohledy, ale ja jsem se snazila “nevidet“. Pak jsem se zeptala maminky, co byla pobliz, jestli tohle na te lince je jako problem nebo co a ona mi rekla, ze je to normalni stav. Linka jezdila co 20 minut a navic tato byla nizkopodlazni. Kdybych ji nestihla, tak bych nezvladla dalsi navaznost. Jinak v ten den nam loni ridic nizkpodlazniho busu zastavil i mimo zastavku, protoze videl, ze bychom to nestihli a dalsi dva spoje byly normalni – tehda jsem tomu ridici dekovaa jeste v duchu mnoho dni a to chudak po vystupeni musel jeste pribbrzdit – maly mi tam shodil cepici 🙂
Takze je to vsechno hlavne o lidech a my jsme jedni z nich.
Taky se treba nekdy nechovame uplne idealne, lec casto vidime chyby na tech ostatnich… na sobe vetsinou mnohem mene nebo vubec.
Cestování, to je naše. Mám tříletou Terezku a čtyřměsíčního Martínka a bydlíme cca 80 km od Prahy, kde máme mimo dětského lékaře, všechny ošetřující lékaře (oční, kožní a můj diabetolog). Takže hodně cestujeme autem a poté autosedačka šup z auta do golfek a jedeme tramvají.Díky slušnosti, která ještě v některých zůstala – moc jim tímto děkuji, jsem se do tramvaje dostala vždy, a snad to tak bude i v budoucnu!
Ale proč nepokoušet osud? Oslovila jsem dvě kamarádky a před Velikonoci jsme vyrazily vlakem na vílet do Zooparku Chomutov. A obsazenstvo bylo super – tři ženy, tři děti chodící po svých (děti ve věku 3,8 a 11 let) a tři kočárky (3 měsíce,10 měsíců a 16 měsíců). Ženy, doporučuji! Bylo to super.
Doporučuji společnou zpětnou jízdenku se slevou. Dále pak nakládání kočárků s pomocí kamarádek za nemalé pomoci hodné průvodčí-ženy, která nám poradila, že zaparkovat můžeme i v kupé. Průvodčí – statný muž, který byl na zpáteční cestě, nám nepomohl – asi emancipace či co! Malá procházka k Zooparku podél tratě, kde děti viděli vlak, ve kterém jely, byl také skvělý zážitek!
No a pak čtyři hodinky mezi zvířátky (dvounohými i čtyřnohými). Opět jsme využily slevu na rodinu s dětmi (tam nás milá paní pokladní zařadila). Zde jsme s kočárky zvládli vše mimo vláčku. To jedna z nás (já s nejmladším Martínkem) zůstala s kočárky na nástupní stanici vláčku a ostatní s dětmi jely na prohlídku. Malá přestávka na oběd a hraní na malém hřišti. Zmrzlinku na cestu zpět a pak hurá domů vlakem!Doma nám pomohl z vlaku jeden z tatínků. Návrat do domova byl ve čtyři hodiny a celý den byl úžasný. Hry ve vlaku větších dětí, když malé dětičky spaly při houpání kočárku pohybem vlaku, svačina, která se dá jíst i při pohybu ze sedačky na sedačku, hledání zvířátek či různých záhad z okna vlaku,zoopark, zmrzlina – to bylo zážitků ke sdělení tatínkům! A maminky? Ty spinkaly večer lépe jak dětičky!
Když byla dcera malá, velmi časti jsem s ní cestovala vlakem. Nebyli žádné problémy.Vždy se našel nějaký ochotný člověk, který mi pomohl s kočárkem do vlaku i z vlaku.A se synem jsme cestovali jen jednou. Cesta byla klidná, malý se pěkně vyspinkal.Velmi rádi cestujeme vlake,i když máme osobní vozidlo.
Když byla dcera malá, velmi časti jsem s ní cestovala vlakem. Nebyli žádné problémy.Vždy se našel nějaký ochotný člověk, který mi pomohl s kočárkem do vlaku i z vlaku.A se synem jsme cestovali jen jednou. Cesta byla klidná, malý se pěkně vyspinkal.Velmi rádi cestujeme vlake,i když máme osobní vozidlo.