Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
V nemocnici s dětmi
Slovo “nemocnice“ ve mě vzbuzuje pocit smutku, ale i obrovské naděje.
Kdyby uměly nemocniční zdi mluvit, kolik životních osudů by nám asi prozradily???
Moc ráda si přečtu Vaše řádky, kdy Vám spadly kameny ze srdíček. Ale i řádky, které zrovna štěstím zářit nebudou…ale i to je život.
Pojďme si povídat o nemocnicích a Vašich zkušenostech jak přečkat s dětmi nebo i s dopělými tyto nelehké chvilky.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Zapojit se do ní můžete ale i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (29. 4. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-dubnu-2011).!!!!!
První věc, která mě napadne k tomuto tématu je, že je hrozně moc dobře, že je v dnešní době ta možnost být s dítětem v nemocnici, i když celou noc kolikrát třeba jen na křesle vedle postele. Je to pro ty drobky poloviční stres, kor když neví, co je čeká a proč se to všechno děje.
markittka.p
suodal, naštěstí jsem byl v nemocnici s Davídkem jen v porodnici, ale na stran druhé, jako dítě jsem nemocnice několikrát zažila. Pokusím se to sesumírovat a přispět k tomuto tématu.
Můj první pobyt v nemocnici byl s dcerou když ještě neměla tři roky. A i když jsme byly trhat pouze nosní mandle, byla jsem z toho dost vyklepaná. Možná to bylo i tím, že jsem v té době byla zrovna těhotná.
Ale pro mě bylo nejhorší to, jak to Markétka zvládala. A bylo to naprosto šílené. V přijímací zprávě jsme měli napsáno – plačící nespolupracující dítě. A takový byl celý náš pobyt.
Po zákroku byla strašně zlá i na mě 🙁 a nevěděla jestli se má vztekat nebo tulit. Nemohla jsem bez ní ani na záchod.
Pak více než rok měla strašný strach z doktorů. Dostávala doslova hysterické záchvaty když viděla bílý plášť.
To se zlepšilo až když se narodil malý.
Další pobyt v nemocnici byl s malým, taky musel pod narkozu. Bohužel jsem nevěděli co se mu to na líčku udělalo a tak doktoři rozhodly, že to musí vyříznout.
Musím říct, že to zvládl senzačně a i doktoři ho strašně chválily.
Oba zákroky byly ve Frýdku Místku.
Za sebe musím říct, že tam mají moc pěkné dětské oddělení. Milé sestry (i když ne všechny).
Ale vždy jsem z toho byla vyklepaná a měla jsem strach. Člověk pořád sleduje čas a pak každá minuta která uběhla navíc byla hrozná.
A když člověk vidí to malé dítko napíchané na různé hadičky a jehly, zabolí ho u srdíčka.
Takže všem přeji hlavně to zdraví a pokud už musíte s dítkem do nemocnice, tak příjemný a milý personál.
Slovo “nemocnice“ ve mě vzbuzuje pocit smutku, ale i obrovské naděje.
Kdyby uměly nemocniční zdi mluvit, kolik životních osudů by nám asi prozradily???
Moc ráda si přečtu Vaše řádky, kdy Vám spadly kameny ze srdíček. Ale i řádky, které zrovna štěstím zářit nebudou…ale i to je život.
Pojďme si povídat o nemocnicích a Vašich zkušenostech jak přečkat s dětmi nebo i s dopělými tyto nelehké chvilky.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Zapojit se do ní můžete ale i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (29. 4. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-dubnu-2011).!!!!!