Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
V nemocnici s dětmi
Slovo “nemocnice“ ve mě vzbuzuje pocit smutku, ale i obrovské naděje.
Kdyby uměly nemocniční zdi mluvit, kolik životních osudů by nám asi prozradily???
Moc ráda si přečtu Vaše řádky, kdy Vám spadly kameny ze srdíček. Ale i řádky, které zrovna štěstím zářit nebudou…ale i to je život.
Pojďme si povídat o nemocnicích a Vašich zkušenostech jak přečkat s dětmi nebo i s dopělými tyto nelehké chvilky.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Zapojit se do ní můžete ale i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (29. 4. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-dubnu-2011).!!!!!
Tak já mám převážně taky docela dobré zkušenosti se sestřičkami i lékaři.
Teď na ORL občas nezaklepala sestřička jinak všichni klepali.
Když jsem rodila Domulu, tak v porodnici dveřím chyběly kliky. No to byl děs!!! O sedm let později s Honzíkem už to bylo lepší.
Když jsem rodila Honzíka, tak mi to klepání neuvěřitelně lezlo na nervy. Byla jsem z toho sama překvapená. A tak jsem žákyňce i porodní asistentce zakázala klepat.
Když byla Domula na operaci v 6 měs. tak kliky v dětské neměli. Sestry s těma dveřma doslova třískly.
Uklízečky byly vesměs všechny v pohodě, až … Domča byla na pár hodin hospitalizovaná kvůli odběru růstového hormonu, tvorbu r.hor. ji uměle vyvolali. Takže byla na monitorech. Seděla jsem u ní na posteli a dostala nadaný od uklízečky, že se to nesmí atd. a dostala jsem sáhodlouhou přednášku. Nechala jsem jí vykecat a stejně sem si tam sedla znovu. Nebyla lenošná mě v podstatě jít zkontrolovat a sprdnout znova. A tak jsem jí od plic řekla, že klidně pak primáře může poslat za mnou, když se kvůli tomu po ní bude vozit. A seděla jsem dál a nevšímala si jí.
u nás taky, dokonce než vešli, tak zaklepali (a to i když jsme byli v těch průhledných), akorát na ORL Bulovce ne, ale to ani nešlo, protože jeden dětský pokoj je společně se sesternou, ale uklízečka myslím klepala.
Občas doktoři vletěli jako by se nechumelilo, ale jinak dobrý
u nás ok, sestřičky chodily ohleduplně i šeptal když viděly že děti spí, i uklizečky……
u nás problém spíš v tom že na sebe halekaly na chodbě, a když člověk chytnul pokoj u sesterny tak to bylo hlučnější, ale co se dá dělat…lepší at se smějí a maj dobrou náladu, nějak to už člověk zvládne to svoje zlatíčko uklidnit…
Dobré ránko a krásnou první květnou neděli 🙂
Když jsem byla teď s Domulou v nemocnici, tak jsem přišla na velikánský objev!!! Dveře nemocničních pokojů mají kliky a sestřičky a uklízečky je umí používat!!!
Docela by mě i zajímalo… Jaké máte v tomto směru zkušenosti Vy???
Zuzi vím, že je málo času….kór když se chodí do práce a doma jsou dítka 🙂
Budu mooooc ráda, když si najdeš chvilku a spácháš to 🙂 🙂
Už se těším i na pohled z té druh strany.
Krásné dopo statečné maminky 🙂
Tak tu máme další krásný článeček tentorát od Kekunky:
Jinak moc, moc děkuji Bami a Králíčku…tentokrát to bude Domula potřebovat!!!!
Zuzi plně s tebou souhlasím. Při jakém koliv výkonu není opravdu čas a vhodné místo na roli jako-že hrdinky!!! Samozřejmě neodsuzuji maminky, které to nedokážou.
Podle mě je hodně těžké si přiznat, že na to “nemám“. Ale odejít v tu chvíli je asi opravdu to nejlepší co pro dítko může ta maminka udělat.
Omlouvám se,nestíhám pročítat všechno,ale k tomu jestli být u dítěte při těch mnohdy bolestivých úkonech.Pokud víte,že to snesete a neuhnete,aby potom neměly sestry práci i s vámi,tak u nich zůstaňte!Ale prosím nehrát si na hrdinky,protože v tom druhém případě je to zdržování,protahování,které zase ,,odnese“ vaše dítko.Můj muž je ten druhý typ,nesnese vidět trpící dítě a místo aby ho podržel tak pustí,protože přeci dítě nechce.Já jsem sice zpocená jak myš/malý už má 20 kg/,ale vím,že to dělají pro něj/odběr,zubař atd../ a když pustím může se stát to co nechceme a stejně se to bude opakovat.Některé kolegyně nemají rády,že se jim někdo dívá na ruce,někomu to nevadí.Já zase vím,že dítě je klidnější,když je tam maminka,je důležité mluvit,říct co budu dělat a ta spolupráce i s těmi rodiči je hned lepší.Pokud jde však o hysterické maminky,mnohdy mají spoustu věcí načtené z internetu a radí vám co máte dělat i když děláte něco úplně jiného,tak je to potom hodně těžké 🙁
Suodal,také se přidávám k Bamisce,snad léky budou vyhovovat.Domula je šikulka a bojovnice a určitě vše zvládne.Moc ji přeji aby to bylo jen lepší.
suodal tak at léky sedí a plní funkci jakou maj ach jo je to někdy tak těžké co ty dětí musí snášet, ale Domula je šikulka tak držím palečky at to jde jak mám….
Ahojky všem 🙂
Dávám sem se spožděním odkaz na článek. Omluvou je snad to 🙂 , že jsem byla celý den mimo komplík….kde jinde než v nemocnici 🙁
Keenspeed děkujem…bamiska to vystihla naprosto přesně. Víš všechno “nový“ si člověk obrečí, ale pak si zas uvědomím, až to v sobě vstřebám, že je to zase posun kupředu…k těm lepším zítřkům 🙂
Dneska jsem strávila více-méně den v brněnské nemocnici. Na to, že dnešek je další velký životní Domčin postup, se už připravuji cca 5 let.
Stejně mě to položilo na lopatky.
Domula začala užívat dneškem ženské hormony. Zase další lék navíc…chjooo. To moje blonďatý štěstí je jak chodící farmacie 🙁 Endokrinoložka i hematolog vůbec nedovedou odhadnout, jak to Domčino tělo na to bude reagovat…díky všem těm jejím diagnózám. Turnerův syndrom si “žádá“ ženské hormony, protože její vaječníky jsou zcela nefunkční a naopak Leidenská mutace tyto léky vyloženě “zakazuje“.
Domula mi teď příjde jak pokusný králíček…doktoři čekají co bude 🙁