Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
(Ne)lehké začátky s kojením
Milé maminky, milí tatínci!
Pojďme společně zavzpomínat na začátky s kojením u Vás…
– kdo Vám s kojením nejvíce pomohl? (Sestřičky v nemocnici, laktační poradkyně, maminka, tchýně nebo někdo úplně jiný)
– měla jste problémy s laktací (jak jste je řešila?) nebo šlo všechno “samo“
– jak jste zvládala kojení při prvním dítku a pak při dalším (byl v tom rozdíl?)
– máte dvojčátka? Jak jste zvládla kojit dvojčátka? (nebo trojčátka, …)
Jak na celé období začátků s kojením vzpomínáte? Přeci jen, v této době maminky zažívají více změn, nejen to, že se pro dítko stávají “zdrojem obživy“.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Zapojit se do ní můžete ale i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (15. 4. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-dubnu-2011).!!!!!
Výhra pro tento týden: leporelo Máme doma kukačku
Tak za prvé poslušně hlásím, že dnes se můžete během dne těšit na tři soutěžní články a zítra ještě na dva (i ten od Suodal).
Za druhé – obě první přiložení zdokumentované máme, jestli máme potom fotky z kojení, abych pravdu řekla, si nepamatuju.
Jinak musím vyseknout poklonu Bokul za výborné diskusní téma a všem autorkám za takové množství článků. To je radost sedat k redakci, když vím, že mě tam čeká taková nadílka vašich příspěvků! Sice občas kradu čas, kde se dá, ale snažím se, aby vaše příspěvky vycházely co nejdřív to jde. Takže i díky za strpení.
suodal, přeji rychlé uzdravení a na článeček se těěším… dle mých zpráv se dnes můžeme těšit na 2 soutěžní a pak jistě i na ten Tvůj a Petřin 🙂
Ahojky Bokul 🙂
Pro samé starosti a lítání po doktorech jsem se k článku včas nedostala…což mě i mrzí. Ale čtu Vás poctivě!!!!
Nejdřív jsem psala jen sem do diskuze, ale nakonec jsem to stejně překopírovala jako článek.
První přiložení bohužel nemám “fyzicky“ zdokumentováno, ale v mých vzpomínkách zůstanou navždy pevně a silně vryty.
Před pár minutami byla poslední šance svěřit se s Vaším formou soutěžního příspěvku, resp. článku.
Pokud se ale chcete svěřit s Vaším příběhem a dosud jste si na to neudělali čas, nebojte se, redakce otiskne Váš příspěvek kdykoli!
A teď přidám ještě jednu otázečku, která sice nesouvisí tolik se samotnými začátky (ale může)… Zajímalo by mne, jestli doma máte nějakou vzpomínku na kojen ve formě fotografie… A pokud ano, má někdo zdokumentované to opravdu první přiložení???
bamisko, je pravdou, že jsem pak na pokoji zažila maminku taky po císařském řezu, která hned první den běhala s úsměvem, doslova lítala po chodbách, přijímala jednu návštěvu za druhů a já byl v šoku, že je tak OK. Já jsem se snažila, ale někdy jsem si připadla maximálně nemožná…
no vidíš já se na to pohledem po císaři nepodívala…to víš já to šupala spodem :-d tak to souhlasím jestli nodit tříkilátko a pak je to asi každým kilečkem znát a bolí každý pohyb…
Ke včerejším otázkám:
Myslíte si, že lenošné miminko by se mělo učit přisát metodou vyhladovění?
Díky za Vaše názory. Možná jsem byla hloupá prvorodička, když jsem se totiž sestřičky v porodnici zeptala, zdali by nepomohlo mého synka motivovat k přisátí tím, že bych ho nechala “vyhladovět“. Rozhodně jsem nechtěla syna uvést do nějakého “stresu“, ale uznávám, asi to bylo neuvážené. Tehdá jsem ale nedostala odpověď typu “to by k ničemu nevedlo, musíme ho naučit přisát se jinak“ nebo něco, co by člověk přijal… prostě mi bylo řečeno, že ho budu přikládat co 2,5 hodiny a přes to nejede vlak (takže jsem odpověď nedostala a díky tomu asi i tak trochu nechápala proč to nemůžeme aspoň zkusit). Ještě k tomu připojím vzpomínku – jeden den nás honili po všech možných vyšetřeních, které časově i místně přesunovali, vznikl díky tomu docela časový stres a já samozřejmě nestačila Davídka krmit po 2,5 hodinách. Neumíte si představit, jak na mě sestra řvala, co jsem za idiota, že takhle to nejde a to nemluvím o tom, že já jsem díky tomu jejich vyšetřovacímu chaosu nejedla taky…
Pokud Vás v porodnici hlídali a nařídili Vám „kojící režim“ (např. kojit co 3 hodiny), jak dlouho Vám tento režim vydržel? Myslíte si, že podobné zásahy (vlastně nastavování režimu pro miminko) jsou spíše přínosné nebo naopak?
Moje otázka tak trochu souvisí s tou první a jen bych chtěla říct, že díky cca 8 týdennímu krmení “dle hodinek“ tak papal hodně dlouho sám (byl jak budík, co se přihlásí o mlíčko co 2,5 hodiny) a trochu to asi zanechalo i stopu na tom, že dosud nespí celou noc, ale po uspání vydrží cca do půlnoci (nejdéle do 2 hodin) a pak opravdu bibá co 2-2,5 hodiny… resp. přisátej je téměř stále.
Zažili jste hromadné kojení? (kdy se sejde více maminek s malými děti a kojí naráz) Pokud ano, kolik se Vás sešlo? Vadilo to Vašemu miminku nebo mu při ojení nevadilo, co se děje v okolí?
Nikdy jsem to nezažila, ale trochu moje otázka směřovala k projektu “Hvězdná máma“ http://www.hvezdnamama.cz/program-v-kine, kde se předpokládá, že k tomu může dojít 🙂
bamisko, k velkým dětem – ony asi většinou mívají pomalejší přírůstky. Náš Davídek měl 4,16 kg a 51 cm a jak jsem psala, je kojený dodnes a věř tomu, mezi dětma jeho věku na něm vůbec není vidět to, že byl na počátku “větší“. I když je to dané i jeho temperamentem – stále lítá, jídlo bych mu raději nacpala do pusiny (i když sám rád jí – jako že rád se sám krmí) a stále chce bibat 😀
Nicméně zpět k tématu kojení velkých dětí – být po sekci a mět kojit více jak 6 kilové miminko – to asi musí vydat za několik porodů… Mě stačil Davídek a vnucovaná poloha a byla jsem hotová… (a pak ještě zvedání Dády na váhu, kterou jsem měla skoro ve výšce očí a ještě dost daleko ode mne…)
Děkuji za krásné články, které vyšly dnes k “našemu“ tématu:
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/jsem-mama/kojeni-dvojcat/ – doublerka: Kojení dvojčat
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/jsem-mama/slasti-a-strasti-kojeni/ – nuninka: Slasti a strasti kojení
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/jsem-mama/kojenicko-kojeni-d/ – bamiska: Kojeníčko kojení 😀
[Děkuji za zkušenosti Vás všech a pokud si přejete čísto Petřině kojení, tak pokud dobře počítám – chybí už jen jeden článek 🙂/i]
no tak to je extrém :-d to tak do roka nekojit, nekrmit aby se to srovnalo :-d
otázkou je co je velké mimi kluci měli čtyři kg a nemám pocit že by byl problém, občas bolely záda, ale to nebylo velikostí ale jak by určo písnula Janina že jsem třeba měla blbou polohu…kojí se i roční a ty těch deset mají a problém v tom nevidím si to člověk uzpůsobí sedne lehne usne 😀