Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mám řidičák 🙂
Tedy ještě ne v ruce, ale dnes jsem udělala zkoušky. Chodila jsem na “rychlokurs“, za měsíc hotovo a měla jsem opravdu velkou obavu, že to neudělám. Ne testy nebo techniku, ale jízdy, jsem totiž antitalent a navíc se bojím. A dnes ráno jsem si odjezdila 20 minut s komisařem a MÁM TO 🙂 🙂 🙂
makineo, to jsou právě ty nervy. Já měla učitelku rasa a říkala jsem si, nikdo už mě víc než ona vynervovávat nemůže a taky to tak bylo, komisař byl sympaťák a ona musela být TICHO. Tu poslední jízdu (s komisařem) jsem jela nejlépe za celou dobu, protože mi nešlapala na pedály ani na mě nemohla řvát, co jako dělám 😛 Dokonce jsem jí pak poděkovala s tím, že “těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, kdyby na mě byla hodná, asi bych tu zkoušku projela kvůli nervům.
A s tou odvahou pro ostatní se k tobě přidávám, ještě před měsícem bych s jistotou tvrdila, že já to neudělám se spojkou a plynem jsem bojovala dlouho a ještě určitě dlouho budu, takže kdo bych chtěl, jen nemá odvahu, s chutí do toho.
Tak já se taky přiznám,že jízdy jsem dělala dvakrát… :-):-):-)
JInak ještě s tím čerstvým řízením… Taky dobrá příhoda. Měli jsme teda auto doma ty čtyři dny, manžel byl v práci na odpolední a protože ještě neřídil, tak ho vozil kolega na kraj města a od tama manžel jezdil domů tramvají. Ten den jsme byli domluveni, že já pro něho ve 22,30 dojedu (já jsem věděla, že prostě MUSÍME jezdit, abychom se rozjezdili a chtěla jsem využít příležitost)… Byla jsem oblečená, vzala jsem si klíče od auta do ruky a šla ke dveřím.. a najednou mi praskla voda. Bez jakéhokoliv “varování“, neměla jsem žádné poslíčky, žádná hlenová zátka neodešla… nic… prostě najednou.. Měla jsem tehdy 5 dní před termínem, ale já si rpostě porod nepřipouštěla, protože jsem měla vsugerováno, že budu rodit jeden konrtérní den, který byl den po termínu…. No, nevyšlo.. 🙂
…Tak volám manželovi, že pro něho nedojedu, on na to, že nevadí, že když mi není dobře, že dojede tramvají.. Já na to, že mi není špatně, ale že mi praskla voda, že si zavolám sanitku a že on, aby dojel rovnou do porodnice… :-):-):-):-):-)
Tak se tu ctiradko, culím, my jsme na tom byly podobně. Manžel měl sice řidičák z mládí, ale nikdy nejezdil, tak když já jsem dělala autoškolu, on si dokupoval jízdy.
Tak jsme to taky prožívali spolu a že to byla občas taky pořádná komedie, to asi nemusím psát 😀
Jinak učitele autoškoly jsme měli suprovýho, vše bral spíš s humorem, tak jsem se i docela nasmála. Dodnes některé jeho hlášky při řízení s manželem používáme 🙂
Vypěnil jen jednou a to jsme pak zaparkovali, vydýchali to, zasmáli se a bylo dobře. Jiný by ze mě taky mohl mít infarkt 😀
Ale já jsem opravdu byla prvotřídní nemehlo, sama jsem to cítila a dlouho jsem bojovala i jen se spojkou atd.
To jen pro ty, co myslí, že na to nemají. Je to o zvyku, akorát jak ve všem holt je na to někdo šikovnější a jde mu to dřív.
No a ten vyhazov… 😳 jela jsem na červenou 😳
Chybí mi tu takový ten smajlík, co se buší do hlavy 😀
Jela jsem ke křižovatce, byla červená, jenže před semaforem bylo na zemi žlutě namalované místo pro autobusy. Došlo mi na poslední chvilku, že tam nemůžu zastavit a těsně před tím jsem dost zhurta dupla na brzdu. No a to mě tak znervóznělo (jak si komisař hned zapisoval do deníčku), že hned za rohem na dalším semaforu, na kterém taky červená, jsem prostě jela 😀
A to ani nejsem blondýna 😀 (nic proti blondýnkám)
A podruhé mi přišlo, že byl spíš přísný komisař, to jsem kupodivu byla v klidu a celá jízda dobrý a na konci jsem měla odbočit na (velké, víceproudové, s komplet mhd) křižovatce doleva. Jakmile blikla zelená, tak jsem si popojela dopředu, ale jen ke kolejím a čekala jsem až projedou auta z protisměru. No a komisaři se nelíbilo, že jsem si nenajela až na koleje dřív, když jsem viděla, že nejede tramvaj a v protisměru jsou už jen asi tři auta. Šlo mu o to, že pomalu reaguji. Učitel mi pak ale říkal, že jiný komisař by mě zas vyhodil, kdybych si na ty koleje najela (všichni známe situace, kdy auto na kolejích a za ním tramvaj cinká jak šílená a auto už nemůže ani zpět ani dopředu – má noční můra :D). Takže to bylo něco, co se narozdíl od té červené, odpustit dalo.
taky se pridavam ke gratulantum!!!
a doporucuju hlavne jezdit!!! ja jsem po udelani zkousek asi rok nejezdila- byla jsem uspesna na poprve a bala jsem se docela jizd..
a kdyby manzel nemel pevne nervy a nedokopal me do toho, tak doneska asi nejezdim…to priznavam bez muceni 😀 a on mi to taky obcas pripomene 😀 😀
jsem rada, ze jsem se vyjezdila poradne sama…jelikoz s malym jsem ze zacatku mela strach, kor kdyz jsme jezdili sami po doktorech…
dneska uz je to lepsi, ale je rozdil, kdyz jedu sama nebo s nim – coz je pochopitelne
Řidičák s pupkem? Velká gratulace 😉
Taky gratuluji… a taky se hlásím k těm, co dělaly řidičák těhotné, já teda měla dva měsíce do porodu, tak jsem podle některých ostatních tady docela “břídil“, protože já hned nerodila.. :-).-).-):-)
Ale my taky auto přetím nepotřebovali, když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem začala přemýšlet, pak mi došlo, že čas se krátí a tak sjem šla a přihlásila do autoškoly sebe i manžela. Oba jsme chodili zároveď a auto je o 4 dny starší, než náš první syn…
Když si pro nás tehdy manžel jel do porodnice, tak se slušně klepal, řidičáky oba “čerstvé“, zkušenosti jenom s jedním autem v autoškole, teD´naše nové auto a do toho si vezl domů manželku s novorozencem… .-):-):-):-)
A sranda byla, ksž jsme si pro to nové auto (ty 4 dny před porodem) jeli. Já to odmítla řídit, manžel taky a raději se “neuvolnil“ z práce, tak já si rpo auto jela s kamarádem, který nám ho měl dovést domů… Komedie… On jel kousek, potom sjem si sedla za volant já a domů jsem dojela.. Potom jsme se s manželem jeli projet tady 500m od domu, máme tady rondl, tak tam jsme se otočili a jeli zpátky, každý dvě kolečka… :-):-):-):-):-)
A jak jsme byli na sebe pyšní.. :-):-):-)
HOlky děkuju moc, to je reakcí.
Abych to ještě trošku upřesnila, jsem na tom asi nejpodobněji jako makinea. U nás je spojení na prd a vlak je 5 km po silnici. Občas jsem to chodila s malou, jenže ve dvou a půl letech jí vlastně spíš celou cestu nesu, pokud bych brala kočár, kam s ním zase? To bych ho musela nechat stát ve vesnici nebo ho vláčet sebou i po městě, kam jedu. NO a s miminkem?? Jedno dítě na sobě přivázané, druhé tříleté taky nesu :-(, fakt bych to nezvládla, měla jsem už co dělat teď. Takže nehodlám nijak extra brázdit silnice, takové zalíbení v tom tedy nevidím, ale je fakt, že na ten vlak si dojet bude mnohem pohodlnější, teď mi cesta do města zabere celý den (s velmi super dopravou zpět) a ani to si s mimčem nedokážu moc představit, nekdě dvě hodiny čekat na spoj o Marušce ani nemluvím. No, prostě, ačkoli jsem měla strach a takovou dobu jsem se bez něj ráda obešla, nakonec jsem do toho šla.
A makineo doufám, že mimísek se tam moc netrápil, protože ani já jsem se tak moc netrápila, i když učitelku jsem měla ostrou, neopoměla okomentovat vše, ještě předposlední jízdu mi říkala, no takhle to neuděláte!!! Ale nakonec dobré, komisař mi dokonce pochválil, že by se mě na silnici potkat nebál a cvik že získám praxí.
A fakt by mě zajímal ten první vyhazov, pochlub se, smát se nebudu 🙂 🙂
Mari taky jsem se bála všeho a bojím pořád, ale udělat se dá, jestli budu i řidička, která jezdí ráda a často, to se uvidí, moc tomu nevěřím.
Lien moc a moc gratuluji k řidičáku 🙂
Tak hlavně jezdi, aby ses pak nebála sednout za volant.
Přeji spoustu najetých km bez nehody 🙂
Gratuluju!! To jsi dobrá, že jsi to zvládla na poprvé.
Já až na druhý pokus, na poprvé se mi nevyvedly jízdy -raději ani nebudu psát, proč, to už je i na typickou ženskou za volantem silné kafé 😀
A na druhý pokus taky váhal a obměkčil ho až učitel, že prý i když na to nevypadám, tak mám za tři dny termín porodu. Řidičák jsem si vyzvedla a večer jsem už rodila 😀
Chvilku mi trvalo, než jsem se pak odhodlala k řízení a získala tu potřebnou jistotu, ale teď už ok.
Dělala jsem řidičák v druhém těhotenství a dcera auto nesnáší – po deseti minutách jí je zle na zvracení, takže si asi chudinka v tom bříšku užila 🙁
Takže kvůli ní stejně často jezdíme vlakem, ať jí nemusím pořád ládovat Kinedrylem, který jediný zabírá 🙁
S třemi dětmi jsem teda vlakem ještě sama nejela, ale počítám, že už to někdy zkusím. Problém je hlavně v tom, že máme vlakové nádraží dost daleko na ani ne tříleté dítě.
Ale i tak auto využívám na nákupy, k doktorce a tady na ty kratší jízdy nebo když jedu bez prostřední dcery.
Když jedu sama, tak si to vyloženě užívám.
Tak přeju pohodu za volantem a neblinkavé děti.
Jééé, ty tajnůstkářko, moc, moc gratuluji, jsi šikula ❗
Mě taky doma nutí, ale já se bojím šajtrpáky, že jí prostě urvu a bude po jízdě 🙂