Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
„Nej“ učitel(ka)
28. března se roku 1592 narodil Jan Ámos Komenský. Dlouho jsme v tento den slavili Den učitelů.
Pojďme společně trošku zavzpomínat na ty, kteří se tu více, tu méně úspěšně snažili vzdělat nás a vychovat.
Který byl ten “nej“, na koho nemůžete zapomenout – v dobrém či ve zlém?
Paní učitelka ve školce nebo paní učitelka v první třídě?
Kdo vás nejvíc naučil?
Kdo vám dal nejvtipnější poznámku?
S kým byla legrace a s kým naopak nuda?
Komu byste vy dali cenu Zlatý Ámos?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (1. 4. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-breznu-2011).!!!!!
Ivčo, moc gratuluju k výhře.
A taky děkuju za téma, zrovna chystáme každoroční sraz z gymplu, tak mě to vrátilo do studentských let…
Moc díky:-)
Každopádně moc díky Jarmuschce za vybrané téma, tohle bylo fajn na vzpomínání:-)
Ivča a Domča
Děkuju všem, kteří se do povídání na učitelské téma zapojili. Speciální dík patří Jarmuschce, která i přes problémy s připojením diskuzi odmoderovala.
Kdo vyhrál a může se těšit na pracovní sešit pro předškoláky, se dočtete ve vyhodnocených soutěžích.
Zveřejnili jsme dva články k tomuto tématu:
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/trocha-nostalgie/jak-jsem-se-nestala-ucitelkou-ale-tim-cim-jsem/ (od haliny)
http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/trocha-nostalgie/moje-skolni-nelasky-aneb-skola-zaklad-zivota/ (od Ivči a Domči)
Autorkám tedy patří rovněž speciální poděkování. Oba příspěvky můžete podpořit svým komentářem přímo pod jejich textem.
Do diskuze se samozřejmě můžete zapojit i nadále, jen už to bude mimo soutěž. Soutěžně si můžete tento týden popovídat na téma Soutěže – kdo nehraje, nevyhraje.
Tak ještě jednou, nechce se mi to odeslat:-(
Naučila jsem ho komunikovat mezi náma dvěma, třeba při neshodě, hádce atd. Dřív se uzavřel,nechtěl nic řešit, rozebírat a nemluvil se mnou třeba týden. Naopak já vybouchnu a za hodinu o tom nevím. Takže jsme se postupem času dostali k tomu, že mluvíme a diskutujeme. Z toho mám fakt radost, ale dalo to práci:-)
Ivča a Domča
Jarmuschkóóó napadla mě hned odpověď….Naučila jsem ho pít kávu,toho nelituju,naučola jsem ho ale taky se hádat a toho lituju:-DDD
ale taky mě hodně věcí naučil on,např,že život se nesmí brát tak moc vážně,protože z něho stejně nevyvázneme živí 😀
Zuzina
Tak, náš “učitelský týden“ uplynul.
A já tu mám ještě “prémiovou otázku mimo soutěž“: Je něco, co jste naučily své chotě, partnery na začátku soužití a dnes toho litujete? Nebo naopak si libujete, jak to bylo od vás prozíravé?
Díky za příspěvky.
Sama za sebe můžu říct, že jsem poměrně záhy začala péct bábovky a nějaké jednoduché buchty na plech.
Ale vařit jsem se začala intenzivněji učit až vlastně v těhu, kdy mě honily chutě – a to jsem si vždy našla více receptů a z nich si seskládala mně vyhovující postup.
No a strach z vaření jsem (snad definitivně) ztratila, až jsem vyvářela pro holky (a dodnes za to sklízím pochvalu ve školce – protože s holkama nebyl a není problém s jídlem, ba naopak jsou vzorem pro ostatní děti – ale taky se od nich učí některé neřesti, které pak testují na mé maličkosti doma).
Holky nějak záměrně do kuchyně nevedu. Ale nechávám je očichávat a ochutnávat, a snažím se být trpělivá, když mi chtějí míchat….
🙂
Já když se vrátím k přezdívkám, tak to byla naše BABČA, což byla dva roky naše třídní, která nás na gymnáziu dotáhla k maturitě a udělala z naší třídy takovou partu, že i po vícenež 25 letech od maturity se pořádají každoroční třídní srazy. Byla to malá seschlá dáma pro nás opravdu poněkud staršího věku (učila na gymplu už moji maminku), ale plná energie, svérázná ruštinářka, díkykteré jsem se na VŠ ruštinu opravdu učit nemusela a přijímačky jsem udělala taky bez problémů. Některé jiné ročníky jí říkali třeba sušina. Už bohužel není mezi námi.
A našemu fyzikáři se říkalo ventil – proč, to se mi nepodařilo nikdy zjistit. A to byl kantor, který byl mimořádně chytrý, ale nedokázal to předat dát, maximálně těm, kteří o to opravdu měli zájem z vlastní vůle. Ale aspoň nás ostatní nechával žít…
S těma přezdívkama jsem si vzpomněla na naši úžasnou matikářku na střední. Byla to taková mladá paní se dvěma malýma dětma, z dědiny, takové ďůry, dojížděla do města… Byla fakt bedna, RNDr., matiku jsem díky ní milovala a ještě na výšce z její výuky těžila.
Nicméně, proč jsem zmínila ty poměry… ona totiž chodila dost “staromódně“ oblékaná, styl ala 80. léta a díky jednomu kostýmku, který měl motiv tygří kůže, jsme jí s kámoškou začaly říkat “Lenča tygřica“. No, uchytilo se to v celé třídě, dodnes na srazu stačí říct tuto přezdívku a všichni mají jasno.
Potkala jsem ji nedávno, skoro bych ji nepoznala, z tygřice je fakt kočka 😉
Vařit jsem se učila tak nějak kolem a dokola víceméně sama, mamka moc nevaří a taťka mě do svého království nikdy nepustil. Hrozně ráda peču, ale kvalit své babičky jsem ještě nedosáhla. To je totiž nějaká pekařka! Vždycky říkám, že až mi bude osmdesát, tak snad taky tak napeču. Ovšem minule, když ochutnala moje koláčky, co jsem pekla na křtiny, tak mi je pochválila – jsem vyrostla asi o půl metru 😉
Tak vařit , to mě naučila mamka. A to způsobem, který bych chtěla taky zvládnout, když se snažím naučit něco mou 15letou dcerku – vyndala mi suroviny na kuchyňskou linku, řekla v které kuchařce to najdu a že když nebudu vědět, mám za ní přijít -a odešla. Já jsem totiž paličatý beran, a tak jsem si stejně nenechala poradit a udělala jsem si to podle svého. Tady se projevilo to pedagogické mistrovství mé mminky – učitelky, která pochopila, že bychom se asi pohádaly. A tak radši vyklidila pole. A já se tam s tím mořila sama.
A pak mě nikdy nenechala na pospas ostatním členům rodiny, když se něco nepovedlo.
Dodnes vařím ráda – jak ty klasické recepty, tak ráda zkouším novinky.