Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Střídavá péče
Docela mě zajímá, jak je to se střídavou péčí. Můžete mi říct, jak jste na tom vy, které to zažíváte? My žijeme spolu, ale představa, že bychom se rozešli a měli střídavou péči, je pro mě šílená a hrůzná. Nedovedu si představit, že bych děti 14 dní “neviděla“. Píšu schválně v uvozovkách, protože vidět je můžu, ale nemít je pod dohledem, dát pusu na dobrou noc… atd.
Možná je to tím, že mé děti jsou ještě moc malé (1 a 2 roky), že u těch větších to pak probíhá trochu jinak.
Na druhou stranu chápu, že ty samé pocity může mít i ten otec dětí. Jak říkám, je to pro mě nepředstavitelné, ale zdá se, že to může fungovat, ale taky nemusí. Přiměla mě k této diskuzi anonymní ze článku Po rozvodu žebračkou. Pořád nad tím přemýšlím, jak by to bylo. Zda by byl otec ten, který rozmazluje a dovolí všechno a já bych byla pak špatná, protože u mě je disciplína a pořádek… Je to pro mě moc otázek.
Díky moc za vaše příspěvky a zkušenosti, jak to funguje:-) *
Musím zareagovat, doufám, že to nebude pomatené, protože jsem trochu na úprku a mám blbý svědomí, že jsem zase u netu, když tu mám dost co dělat.
Prakticky střídačku zažitou nemám, zatím jsme úplní. Střídavá péče je podobné téma jako porod, tábory pro i proti mají hodně argumentů a na všech celkem něco je, z různých úhlů pohledu. Co já znám děti, prakticky všechny by nejradši ze všeho zachovaly nebo vrátily oba rodiče do jednoho bytu a jednoho vztahu. I dítě alkoholika v něm někdy vidí toho ideálního otce a trvá někdy hodně dlouho, než si fakt hodně natluče a prozře 🙁 Logicky, u párů, kde jeden rodič vůbec nefunguje (drogy, automaty, prostituce, týrání…) je to nemyslitelné. Ale v ostatních situacích, kdy “jen“ dojde k totální rozluce pro víceméně normální lidské nedostatky – buďme upřímní – na obou stranách, to může být varianta. Taky si to u svých dětí představit neumím, pro mě by to asi nebylo. Věřím, že bychom se dohodli nějak uspokojivě na takové variantě, aby nejenom my jsme děti viděli a užili si jich dost (určitě bychom museli zachovat část aktivit společných a to je jedna věc, která je zase pro mnoho ostatních lidí nepředstavitelná… pro mě by to byla asi nutnost), ale hlavně aby děti měly možnost oba rodiče prožít jako rodiče – ne jeden víkendový skoro jako prarodič (vše dovolí a nevychovává v zájmu nekažení střídmých okamžiků) a jeden neustálý vychovávač a dohlížitel. Aby toto fungovalo aspoň trošku, myslím, že nějaký úsek života by bylo nutné, aby děti prožily s méně pečujícím rodičem i mimo dny volna, prázdnin. Všední dny s všedními povinnostmi a záležitostmi. Kdoví, jak by to mohlo fungovat, ale dítě potřebuje nejen domov, stejně tak potřebuje právě rodiče. Oba.
V praxi si to představit neumím. Upřímně, nechápu, jak může tolik lidí vidět ulehčení v rozchodu s neladícím partnerem (když nejde o výše jmenované těžké věci jako drogy atd.). Já v situaci dolaďování věcí po rozchodu vidím samou desetkrát náročnější situaci než když se prostě snažíme spolu v jedné domácnosti fungovat. Nejen ufinancovat dvě domácnosti a ošéfovat situaci kolem dětí. Emoční zvládnutí důvodů rozchodu, pocitů ublíženosti, naschvály, a hlavně, ten velký dopad na děti… je to pro mě tak šílená komplikace, že bych radši šla na maso a kost, než to odmávnout a jít do takového boje. Jestli na to jednou dojde, pocit úlevy nebo ulehčení s tím spojený nemám ani náhodou…
Ale jen podotýkám, že otázku vyprovokovala debata o situaci, kdy střídačka reálně probíhá a jen není legalizovaná, čímž jedna část rodiny získává víc a druhá vydává víc. V tomhle případě debata o dopadu na děti je pasé, protože dopad už probíhá, je dobrý myslet i na dopady obou rodin. Tady bych o střídavé péči otevřeně a vážně mluvila…
Díky moc! Já si taky myslím, že to je více méně utopie a když se dohodnou rodiče, tak stěhování dítka mi příjde absurdní a stresující. *
Dle mého je střídavka dobrá leda pro rodiče, ale dítěti nic nepřinese.
Vždyť to dítě nemá domov!
Svůj názor jsem napsala k článku, myslím, že je naprosté minimum rodičů, kteří by byli teoreticky schopní to zvládnout tak, aby bylo všechno v klidu. Ale i tak, pro dítě to musí být děsné. Zatím jsem nikde nečetla nějaký odborný článek nebo studii o tom, jak to vidí děti, které tak žijí, co si o tom myslí, ale hlavně jak jsou na tom psychicky při takové zátěži, neustálé přecházení z místa na místo, jiné věci u maminky, jiné u tatínka, jiný režim, jiné vztahy, než se do toho dítě vnoří, už jde zase k tomu druhému. Já bych to svému dítěti neudělala.
Můj názor je ten – že střídavku ano, pokud jsou všichni zúčastnění – hl. rodiče opravdu při smyslech a zdravém rozumu.
Berou ohledy na děti, co jim to přinese dobrého.
Jsou rodiče – otcové i matky, které na děti kašlou, po rozchodu se nezajímají, nebo jen jak se jim to zrovna hodí.
Nejvíc se mi líbí řešení, aby se stěhovali rodiče – dítě zůstaně v původním prostředí a balit kufry si bude táta nebo máma.
Chápu tatínky, kterým nestačí víkend 1x14dní a týden o prázdninách – stačí si jen představit, jak by bylo mně v takové situaci.
Ale pokud na to není dítě psychicky připravené, neměl by ho tatínek (maminka) ke střídavce nutit, soudně ji vyžadovat.
Rozhodně nesouhlasím s tím, aby střídavku nařizoval soud.
U očkování se možná za chvíli stane, že bude na každém rodiči, aby situaci posoudil sám a ohledně výchovy dětí by mu to měl někdo nařizovat?
Je to další ošemetná situace – a jelikož s ní je tak málo zkušeností, ukáže až čas, jestli je opravdu přínosem nebo naopak.
ježečku tak prvně tyty co si do hlavy puštíš takové myšlenky a zaobíráš se tím co není aktuální a já ti přeju aby nikdy nebylo…já s tímhle zkušenost nemám manžel si děti bere na víkendy a prázdniny a když se domluvíme, třeba ted si je vzal na prázdniny když jsem byla v nemocnici na týden….no za mě střídavá péče néééé myslím že dítě v tom má strašný guláš kde je vůbec doma, koho poslouchat a podle koho se řídit, příjde mi že pak nemá takové to zázemí, vždyt má pořád sbalenou tašku…na druhou stranu chápu že ten chlap někdy trpí a to dítě chce mít víc jak na víkend….možná to i někde funguje, když je domluva a rodiče jsou schopni dohodnout se na “jedné“výchově, ale já si prostě myxlím že tohle funguju ojedinělé a do té doby než do té rodiny přijde další partner dítě atd….