Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nové začátky
Něco končí a něco začíná, ať chceme nebo nechceme. Určitě každý z nás si prošel novými začátky , které se týkají čehokoliv. Začátku nového vztahu nebo i konce, nového zaměstnání, mnoho z nás se několikrát za svůj život stěhovalo apod….Svěřte se nám se svými příběhy.
Co vás jako první napadne, když se někdo zeptá na nové začátky?
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
Chcete-li se k tomuto tématu rozepsat víc, můžete nám svůj příspěvek do pátku (25. 3. 2011) poslat i jako článek. Bude-li mít hlavu a patu a alespoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-breznu-2011).!!!!!
Virenko, tys to vystihla. Celou dobu přemýšlím, který začátek pro mě byl ten pravý a nový a pořád se mi žádný nezdál dost dobrý. Až když jsem si přečetla tvoje řádky, vím, že na svůj začátek teprve čekám. Čekám, že se v mém životě něco změní, že se otočí naruby. Nejraděj bych pro to i něco udělala, ale nevím co, nevím, kterým směrem život obracet. Jen doufám, že se obrátí opět v život hezký, příjemný, jako ho mám teď. Nejsem si jistá, jestli ho chci i stejně klidně plynoucí. A tak by mě docela zajímalo, jaký nový začátek očekáváš ty. Tak radikální změnu, jakou popisuješ si neumím představit.
Četla jsem tu některá vyjádření k tomu, co pro koho z nás znamená nový začátek. Téma znělo: co vás jako první napadne? Nemám čas o tom přemýšlet, ale po přečtení některých příspěvků si ostře uvědomuju rozdíl v tom, co vnímám já… Popisujete tu četné změny vnějších okolností, situací, vztahů, které zafungovaly podobně jako výhybka a poslaly vás na další cestě po nové koleji, novým směrem.
Jak to čtu, zjišťuju, že já to mám celkem jinak. Nic z toho – promoce, svatba, práce, děti… mi celkem jako nový začátek nepřipadá. Pamatuju jen dva momenty, kdy jsem měla pocit, že něco začalo opravdu nanovo, a oba se týkaly jednoznačně změny v mém vlastním vnímání okolní situace, okolního světa. Jednou v dětství, kdy jsem dokázala akceptovat a přijmout novou situaci v rodině. Všechno nové začalo až potom, kdy jsem proti situaci přestala ze všech svých dětských sil bojovat. Podruhé v pubertě – když jsem skončila s pocity bezmocné oběti a svou důvěru vložila do faktu, že ten, kdo utváří a mění, jsem já – tehdy se změnilo prakticky všechno. Mnoho lidí z mého okolí na tu proměnu dodneška upozorňuje, všimli si, není to “jen“ vnitřní pocit…
I teď, v čase, kdy cítím velký tlak na potřebu změny a prakticky nového začátku, nevnímám jako tu možnou změnu třeba to, že změním práci, nebo že najmu trvalou hlídačku dětí, ani změnu v partnerském vztahu. Cítím, že je zase potřeba naprosté změny v přístupu k životu. Nevím ještě přesně, jaká změna to má být, na tom to asi vázne Ale podobné kosmetické úpravy pro mě nic skutečně nového nestartují. Nová láhev nestačí, pokud je v ní staré víno. Potřebuju vyměnit to víno 😛 a myslím, že to zase přijde. Zajímavé, čím je člověk starší, tím déle to trvá, jak ten můj život zasahuje mnohem víc lidí… Ale věřím, že se to zase podaří. A taky doufám, že ne jen jednou. Vnější změny potom přijdou samy a asi je zase víceméně zapomenu, jako si je nepamatuju nijak ostře z minulých situací. Ale tu změnu, tu si pamatuju velmi dobře 😛
jé no to když budu vzpomínat na to naše zamilování a randění s manželem …no randění jsme taknějak přeskočili páč jsem měla dvě děti a kdo by je hlídal když já bych někde randila my jsme spolu za chvíli začali bydlet….ale určitě tam byli chvilky na které ráda vzpomínám…..
sms plné lásky a vyznání, už jsem se klepala kdy zazvoní a celá roztřesená je četla…..ted ještě hezké píše ale je to mnohem mín, zato píše vzkazy hezké na papír….sms se už řeší nákupy :-D…..poslední lísteček ze včerejškamiluju tě a přeji ti krásný cen lásko má jediná, nechávám tu pusinku tobě i honzíkovi…mám ho tu u pc
holky my jsme dokázali celé odpo být jen tak, koukat na filmy pro pamětníky a popíjet vínko a celé odpo promilovat, no a ted film nestíhám vínko piju na stres a milování jsem mrtvolka 😀 (někdy teda také nééé 😀 )
určitě nazačátku člověk žil a dýchal jen pro něj a takové ty starosti normálního chodu nevnímal, ted jsou tam zamýchané a jsou součástí ale je hezké nenechat to zabřednout jen do rutiny, ale umět si to oživit….jooo my začneme randit tak po 60 až se děti osamostatní 😀
A co takhle začátky lásek?
Na co nejraději vzpomínáte?
Já si kolikrát říkám, když mě manža naštve, že snad to jediný,krom narození našich dětí, na co nejraději vzpomínám, bylo naše randění, skrývání se před rodiči, tajné schůzky…bylo to fajn..
tak ve skolce jsem mela svou prvni detskou lasku, jmenoval se Kuba, pak jsme spolu chodili do 6. tridy na ZS…meli jsme hrozne hodnou ucitelku i reditelku, jednu dobu tam pomahala mamka, takze ideal:D
na ZS jsme byli spojene tridy, vesnicka skola…takze pul hodiny jedna trida a pul hodiny druha trida…teda krom prvni tridy, tak byla samostatna..bylo to docela fajn, hlavne kdyz jsme byli spojeni se starsi tridou…
po sedme tride jsem sla na gympl do mesta a pripadala jsem si jak alenka v risi divu 😛
Ze školky mám spoustu střípků vzpomínek. Na soudružku učitelku Rokosovou (děsná a zlá babizna). Pak na Waldmannovou – úžasná, mladá, usměvavá, hodná, prostě zlatíčko. Měla nádherné blonďaté husté vlnité vlasy a pravidelně sedávala v našem kadeřnickém koutku a na její hřívě pracovalo několik děvčátek kadeřnic. A rvaly jsme jí vlasy kartáči… a ona držela a pořád se usmívala… 🙂
V létě jsme běhali po zahradě a učitelky nás kropily hadicí.
A taky na moji první platonickou lásku! :o)
Na jídlo si moc nepamatuju. Zato si pamatuju na záchodky, byly společné a byly oddělené jen takovými malými přepážkami.
A taky si vzpomínám na paní doktorku, která přišla jednou na prohlídky našich plochých nohou, apod. A po klucích chtěla, aby si sundali trenýrky a nebo jim do nich nakukovala…
Bamisko na branná cvičení si taky kolikrát vzpomenu. Změřit každý rok takovým kružítko-úhloměrem velkost masky od kořene nosu k bradě. Dojít pro koš s maskami a vyfasovat svoje číslo. Vydenzifikovat a správně podebrat a nasadit. Utáhnout všechny gumičky. A pak velký tlemenec na spolužáky :-).
Vyráželi jsme do nedalekého lesíka, nandali pláštěnku, zagumičkované igeliťáky na všechny končetiny a masku. Byla sranda. I unás se končilo buřtíkama :-). To byly časy….
jé psovo chlebník pamatujů to byla bomba…my ho používali na výlety a branná cvičení jé ted se tlemim jak jsem to nesnášela ale byla u toho bžunda igelitáky na ruce, nohy pláštěnka, masku číslo dvě na ksichtík a běžíme přes zamořený úsek…..áááá špatně utažená maska jsi umřel….pak opékané buřtíky..zlatej komunismus
Ještě prelička ze školy kterou si hodně pamatuji. Ve 4.třídě jsme při tělocviku nacvičovali odraz na odrazovém můstku a já se do toho tak opřela, že jsem přelítla žíněnky a rukama dopadla až na parkety. Ruce bolely, čekala jsem až přijde taťka z práce pro mě a jeli jsme na polikliniku. Verdikt – levá zlomená a pravá naštípntutá – obě v sádře. Pár dní jsem byla doma a abych hodně nezmeškala, tak jsem jezdila s chlebníkem (jestli si ještě pamatujete – taková malá taštička přes rameno) do školy aspoň poslouchat vyučování. Jedna spolužačka byla vybrána jako “asistentka“ a pomáhala mi s čím bylo potřeba – WC, strojení apod.
Tak ze školky si pamatuji, že se mi tam nechtělo spát a tak jsem dostávala (nejen já) na obličej kapesník. Pak na zahradě takové prolejzačky z trubek do tvaru střechy – v létě jsme si na ně dávali deky s medvídky, měli tam domeček.
Také si pamatuji, že nám dávali chleba s mazacím sýrem a jablko – to můžu dodnes.
Z prvního dne v škole si pamatuji, že jsem si sedla podle toho, kde na na lavici se mi líbil památníček – šedivý s obrázkem růže. A mám ho dodnes.