Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
tak mě tu zas máte 😀
Tak jsem tu jen tak letem světem, prvně moc děkuju Petře a Lussy za informování co a jak s náma. Všem vám moc děkuju za krásná slovíčka a podporu jsem si to ted pročítala.
Ani toho nebudu moc psát opravdu téměř vše víte. Malej to v nemocnici zvládal dobře, tentokrát to nějak nejhorší bylo pro mě, asi toho prostě už je moc. Do toho když tam člověk vidí děti co na tom jsou ještě hůř, tak at chce nebo né tak se to na něj také nabalí, potkala jsem tam tři maminky s holčičkama a všechny měly vývod, chyběl jim kus střev čekaly na transplantaci snad všeho co je uvnitř, do toho byly stále živeny umělou výživou …takže v uvozovkách to naše je prdlačka, ale stejně ač si to člověk řekne tak to nezvládá…
No domů jsem jela se smíšenejma pocitama, kakání bylo stále i 6x do půl hodiny, ale to už tam asi řádili ty rotaviry, ten týden byl šílenej, jen jsem v mezi čase řvala, bála se být doma sama, jeden den byl manžel se mnou, pak přijela mamka, nejdřív že to je v poho, ale když viděla jak malej trpí s prtkou, jak nechce jíst a nic tak z toho byla špatná…já sama jsem byla asi na pokraji zhroucení, noci malej propláče, protože do toho všeho se nám prořízla dole dvojka(snad nepletu číslo)chvilku je v postýlce a pak půl noci u mě ale stejně sebou pořád hází…holky byla jsem ve stavu že když jsem jukla z okna a viděla maminky jak jdou s kočárkem tak jsem byla nasraná, špatná z toho že máme takové problémy a nevím jak to popsat, samozřejmě jim nic nepřeju špatného, ale byl to vztek, závist dohromady….ted se to trochu kakání ustálilo no žádnej zázrak je to tak za den 15x připrdnutí, né velká stolice, ale s tím se snad dá také fungovat, ten první týden jsem prořvala páč jsem jen přebalovala omývala a říkala si že procházka s kočárkem nebo obyčejná návštěva je pasé…no snad se to časem ustálí nic jiného my nezbývá než věřit, příští týden jedem na kontrolu tak mi třeba něco poví….
no aby toho nebylo málo, otevřela jsem dnes pc po opravě a zjistila že do 15 mám dát práci zápočtovou do školy tak jsem ji ted sesmolila, příhodné téma pvaha o psychoterapii tak jsem jim tam sepsala sebe jako pacienta 😀
o víkendu nebudeme mít kluky tak jeden den si chcem udělat pro sebe, musím do Prahy do školy dovézt bakalářku, tak to spojíme s nějakým výletem, jen tak courat být spolu, já se potřebuju nějak nabít a dát dokupy,snad to malej zvládne
stejně to mám v hlavě popletené, dopo bylo v poho i jsem se cílila já dobře malej usnul já udělala co potřebovala, dala kafe, no a odpo oba kluci přinesli špatné známky ze školy, strašně se pokazili oba, ale to je už delší chvíli, každej den se s nima učíme nebo je do toho honíme a stejně prd platný, no am ě ruply nervy řvala jsem tu jak zjednaná, sežrala co šlo, no pak jsem se omluvila….asi se půjdu léčit
dáváme dohromady pokojíky manžel navrtal ten sádrák (mari) no já vypalovala dva dny jsme montovali skřín, jsem zvězda vybrala rohovou…no a přes víkend jim to přestěhujem zbytek a budou mít každý svoje už se těším maj to hezký lupeni…
holky mě tak skáčou myšlenky nezlobte se chtěla jsem toho tolik napsat, ale mám pocit, že jsem asi napsala úplně něco jiného než jsem měla v úmyslnu…nicméně jsem ráda, že jsem mezi váma zase…omlouvám se nestíhám pročíst co a jak, pokusím se jak to půjde nakouknout co se tu děje..jdu vzbudit manžela spí na gauči, malému udělám sunar a hurá do hajen…jo a chyby jsem líná hledat už na jedno oko spím
Bamísku, vítám tě zpátky, holka, vybreč se, vyzuř se, já se hroutím z daleko menších věcí, než co máš za sebou ty a postupné zlepšování situace bude asi velmi pomalé, já tě opravdu velmi obdivuju, i když je mi jasné, že prostě mamina musí zvládnout vše, taky bych neměla nikde žádnou pomoc, tchýně nehrozí, moje máma daleko, takže díky bohu za zdravé děti, opravdu…
Když jsem to četla, vzpomínala jsem si na útržky z raného dětství, kdy jsem jako dítě s celiakií trpěla úpornými průjmy a to mě chytalo naprosto kdekoliv a kdykoliv, takže mé nejzazší vzpomínky jsou, jak jsme u tety na chatě v horách, kde netekla voda, do studny se chodilo asi půl kilometru, voda se nosila v kanystrech, před chatou ledová horská řeka, já s neskutečným průjmem ležím malinká úplně slabounká na dece, teplo, sluníčko, pod zadečkem ručník, a máma skloněná v řece neustále pere jeden ručník za druhým a suší je na šňůře a nestačí je vyměňovat… A na tu bolest prdelky si vzpomínám dost dobře, bylo to prostě hrozné…
Bami, posílám pofoukání jak Honzíčkovu trápení, tak tvé dušičce a moc na vás myslím, někdy je prostě to období, kdy život je opravdu na nás pes, hooodně dlouhé a jakoby to nechtělo přestat…
bami, hned jak jsem viděla nadpis, bylo mi jasné, od koho je a měla jsem hroznou radost… Myslím na vás, věřím, že musíš být strašlivě unavená a je super, že máš kolem sebe ty, kteří tě podrží. Víkend s manželem je skvělý nápad! Nasaj do sebe co nejvíc energie a odpočiň si…
Honzíčkovi pusu, tobě náruč energie a optimismu 😉
mari berulince zakázali papírové plínky, nám zatím nic neříkali , je možné že to přijde….ztím používám papírové, a abych se z toho finančně nezbláznila vzpomněla jsem si na separační plínky které do těch papírových vkládám a daří se mi tak snížit počet papírových, bych se musela zbláznit, je dvě hodiny vzhůru a ted jsem ho přebalovala po 7 ….zase řvu mě to tak sere
člověk si tam říká že to co máme je slabej odvar toho co mají jiní…také jsem tam potkala maminku s autistou, mamču s 16letým klukem na vozíčku po mozkové obrně narodil se jako dvojče a měl půl kila, tenkrát prý byli rarita že je zachránili, jeden se z toho dostal druhej zůstal na vozíčku pokřivený atd co s tím je spojené ale hlava pracovala tak jak měla..byla to učitelka a měla doma 4 děti nejmladší tříletou holčičku…..člověk se v tom plácal o to víc když je viděl jak to zvládají……
bomba pro mě byla mamina s rok a půl letou holčičkou, přežila meningoka, nevím jestli to říkám dobře, prý jí řekli že je třetí která to v Motole přežila….no a měla i následky nožičku a ruka zavázaná…jeli směr vinohradská nemocnice, příjde o články na prstech u ruky, nohu snad zachránili…..takže i to člověka trochu vycucne ač nechce, ale stejně se s tím svým problémem tentokrát neumím poprat, nějak se tomu neumím postavit….
no a jinak mari nevím jak dlouho vás bude bavit ty moje stesky číst, já jsem prostě jedním slovem v prdeli…
Bami ahoooooj, jsem ráda, že tě tu vidím………….a uvidíš hned ti bude líp, když máš přístup na net a budeš se moct z těch problémů vypsat, hned je pak člověku líp.
Vím, že je toho na tebe ted dost, ale pevně věřím, že vše bude za nějaký ten pátek v pohodě, máš přeci nás:-)
A můžu se zeptat proč nemůže mít papírové plíny a co používáš??
Bami vitej zpet!!!!
verim ze casem bude lepe, a jak pise danasi slunicko dodava spoustu energie a zivotni vitality!!!
nejhorsi uz snad mate za sebou, maly je bojovnik a ty jsi sikula jak to zvladas!!!! i kdyz to ted nemas jednoduche…
jak jsi psala o tom, zes videla daleko horsi pripady, tak mi se to stava, kdyz jdem na kontrolu na neurologii…a vzdycky jsem stastna, ze mam zdrave dite!!!!
a tu sobotu si uzijte, potrebujes vypnout a nacerpat sily!!!
Bamisko, také vzhlížím ke sluníčku, které snad přinese sílu do dalších dní.
To přejde a sluníčko vás všechny jistě nabyje vidalitou a pohodou.
beru já vím, jsem z toho zoufalá, zatím prostě neumím najít nic pozitivního, nebo něco co by mě od toho dna odrazilo….sice mi řekli, že to po zavedení bude častější kakání, ale to je tak všechno, no a dnes je hodinku vzhůru a už jsem ho přebalovala 4x….plínky papírové nám nezakázali, a když jsem se ptala na jídlo tak mi doktorka také říkala že at jí všechno…no vyhnout se nadýmavým, jídlům kvůli těm sešitým střevům….
ptala jsem se doktora co s tím do budoucna jestli nějaké cviky masáže atd, no a odpověd sice byla ale já jsem z ní nic nepochopila, zatím tomu dát čas než se postaví a zatíží pánevní dno a pak snad něco…štve mě že člověk neví ten výhled do budoucna a jen to tak lepí z toho co kde slyší….
mám šílenej strach z budoucnosti, no péči nechci já chci za těma svejma prdelkama zpátky do školky, a hlavně peníze tot také problém, no doufám, že to aspon trochu bude unosné, hlavně v práci o problému ví a mohla bych ho mít u sebe, ale také nemůžu půl dne trávit na záchodě přebalováním….
beru jak jste to zvládaly ve škole z toho mám velké obavy děti jsou zlé…jsem si říkala i domácí učení, ale ten kolektiv je zase nenahraditelný a potřebuje ho…prostě honí se mi hlavou otázky normálního existování, ač výlety, návštěvy, dojít k doktorovi, co škola, jak a co mít sebou aby člověk byl připravenej….už jsme i s manželem prohlásili zlatej pytlík, ale samozřejmě v tom špatném jak to z něj lítalo, vím že je to odrazovej můstek snad se posunout jiným směrem….snad
Ahoj, bamisko. To je skvělé, že jsi se vrátila a že se to zlepšilo. Držím ti palce, aby se to brzy všechno zlepšilo. Určitě jste si to horší už vybrali. Hlavně, že ti malého zachránili. Přeji ti mnoho síly. Už to bude jenom lepší, uvidíš…
no konečně bamísku:),moc tě tu vítám:))..pomuchlej za mě malýho,statečnýho bojovníka:)))..tvým pocitům zoufalství,vzteku atd. moc dobře rozumim(však víš,že jsme si tim prošli taky)..narovinu ti napíšu,jak to bylo s poprděnýma plínama u nás..dostala jsem“péči o osobu blízkou-tedy do 7let věku malýho“,protože nosil plíny ještě ve 3 letech,neudržel stolici,svěrač dodnes prostě nefunguje jako u zdravýho člověka..plíny nesměl mít papírový,jen látkový,psali nám i speciální mastičky na mazání prdelky..spoustu jídla nesměl jíst..nechci tě strašit,ale ještě to bude boj s nervama,připrav se na to..samozřejmě vám přeju,aby byl Honzíček co nejdřív v poho a ty taky,už to oba potřebujete jako sůl..opatrujte se,kdyby něco,písni vzkazík:)
Tak jsem tu jen tak letem světem, prvně moc děkuju Petře a Lussy za informování co a jak s náma. Všem vám moc děkuju za krásná slovíčka a podporu jsem si to ted pročítala.
Ani toho nebudu moc psát opravdu téměř vše víte. Malej to v nemocnici zvládal dobře, tentokrát to nějak nejhorší bylo pro mě, asi toho prostě už je moc. Do toho když tam člověk vidí děti co na tom jsou ještě hůř, tak at chce nebo né tak se to na něj také nabalí, potkala jsem tam tři maminky s holčičkama a všechny měly vývod, chyběl jim kus střev čekaly na transplantaci snad všeho co je uvnitř, do toho byly stále živeny umělou výživou …takže v uvozovkách to naše je prdlačka, ale stejně ač si to člověk řekne tak to nezvládá…
No domů jsem jela se smíšenejma pocitama, kakání bylo stále i 6x do půl hodiny, ale to už tam asi řádili ty rotaviry, ten týden byl šílenej, jen jsem v mezi čase řvala, bála se být doma sama, jeden den byl manžel se mnou, pak přijela mamka, nejdřív že to je v poho, ale když viděla jak malej trpí s prtkou, jak nechce jíst a nic tak z toho byla špatná…já sama jsem byla asi na pokraji zhroucení, noci malej propláče, protože do toho všeho se nám prořízla dole dvojka(snad nepletu číslo)chvilku je v postýlce a pak půl noci u mě ale stejně sebou pořád hází…holky byla jsem ve stavu že když jsem jukla z okna a viděla maminky jak jdou s kočárkem tak jsem byla nasraná, špatná z toho že máme takové problémy a nevím jak to popsat, samozřejmě jim nic nepřeju špatného, ale byl to vztek, závist dohromady….ted se to trochu kakání ustálilo no žádnej zázrak je to tak za den 15x připrdnutí, né velká stolice, ale s tím se snad dá také fungovat, ten první týden jsem prořvala páč jsem jen přebalovala omývala a říkala si že procházka s kočárkem nebo obyčejná návštěva je pasé…no snad se to časem ustálí nic jiného my nezbývá než věřit, příští týden jedem na kontrolu tak mi třeba něco poví….
no aby toho nebylo málo, otevřela jsem dnes pc po opravě a zjistila že do 15 mám dát práci zápočtovou do školy tak jsem ji ted sesmolila, příhodné téma pvaha o psychoterapii tak jsem jim tam sepsala sebe jako pacienta 😀
o víkendu nebudeme mít kluky tak jeden den si chcem udělat pro sebe, musím do Prahy do školy dovézt bakalářku, tak to spojíme s nějakým výletem, jen tak courat být spolu, já se potřebuju nějak nabít a dát dokupy,snad to malej zvládne
stejně to mám v hlavě popletené, dopo bylo v poho i jsem se cílila já dobře malej usnul já udělala co potřebovala, dala kafe, no a odpo oba kluci přinesli špatné známky ze školy, strašně se pokazili oba, ale to je už delší chvíli, každej den se s nima učíme nebo je do toho honíme a stejně prd platný, no am ě ruply nervy řvala jsem tu jak zjednaná, sežrala co šlo, no pak jsem se omluvila….asi se půjdu léčit
dáváme dohromady pokojíky manžel navrtal ten sádrák (mari) no já vypalovala dva dny jsme montovali skřín, jsem zvězda vybrala rohovou…no a přes víkend jim to přestěhujem zbytek a budou mít každý svoje už se těším maj to hezký lupeni…
holky mě tak skáčou myšlenky nezlobte se chtěla jsem toho tolik napsat, ale mám pocit, že jsem asi napsala úplně něco jiného než jsem měla v úmyslnu…nicméně jsem ráda, že jsem mezi váma zase…omlouvám se nestíhám pročíst co a jak, pokusím se jak to půjde nakouknout co se tu děje..jdu vzbudit manžela spí na gauči, malému udělám sunar a hurá do hajen…jo a chyby jsem líná hledat už na jedno oko spím