Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
tak mě tu zas máte 😀
Tak jsem tu jen tak letem světem, prvně moc děkuju Petře a Lussy za informování co a jak s náma. Všem vám moc děkuju za krásná slovíčka a podporu jsem si to ted pročítala.
Ani toho nebudu moc psát opravdu téměř vše víte. Malej to v nemocnici zvládal dobře, tentokrát to nějak nejhorší bylo pro mě, asi toho prostě už je moc. Do toho když tam člověk vidí děti co na tom jsou ještě hůř, tak at chce nebo né tak se to na něj také nabalí, potkala jsem tam tři maminky s holčičkama a všechny měly vývod, chyběl jim kus střev čekaly na transplantaci snad všeho co je uvnitř, do toho byly stále živeny umělou výživou …takže v uvozovkách to naše je prdlačka, ale stejně ač si to člověk řekne tak to nezvládá…
No domů jsem jela se smíšenejma pocitama, kakání bylo stále i 6x do půl hodiny, ale to už tam asi řádili ty rotaviry, ten týden byl šílenej, jen jsem v mezi čase řvala, bála se být doma sama, jeden den byl manžel se mnou, pak přijela mamka, nejdřív že to je v poho, ale když viděla jak malej trpí s prtkou, jak nechce jíst a nic tak z toho byla špatná…já sama jsem byla asi na pokraji zhroucení, noci malej propláče, protože do toho všeho se nám prořízla dole dvojka(snad nepletu číslo)chvilku je v postýlce a pak půl noci u mě ale stejně sebou pořád hází…holky byla jsem ve stavu že když jsem jukla z okna a viděla maminky jak jdou s kočárkem tak jsem byla nasraná, špatná z toho že máme takové problémy a nevím jak to popsat, samozřejmě jim nic nepřeju špatného, ale byl to vztek, závist dohromady….ted se to trochu kakání ustálilo no žádnej zázrak je to tak za den 15x připrdnutí, né velká stolice, ale s tím se snad dá také fungovat, ten první týden jsem prořvala páč jsem jen přebalovala omývala a říkala si že procházka s kočárkem nebo obyčejná návštěva je pasé…no snad se to časem ustálí nic jiného my nezbývá než věřit, příští týden jedem na kontrolu tak mi třeba něco poví….
no aby toho nebylo málo, otevřela jsem dnes pc po opravě a zjistila že do 15 mám dát práci zápočtovou do školy tak jsem ji ted sesmolila, příhodné téma pvaha o psychoterapii tak jsem jim tam sepsala sebe jako pacienta 😀
o víkendu nebudeme mít kluky tak jeden den si chcem udělat pro sebe, musím do Prahy do školy dovézt bakalářku, tak to spojíme s nějakým výletem, jen tak courat být spolu, já se potřebuju nějak nabít a dát dokupy,snad to malej zvládne
stejně to mám v hlavě popletené, dopo bylo v poho i jsem se cílila já dobře malej usnul já udělala co potřebovala, dala kafe, no a odpo oba kluci přinesli špatné známky ze školy, strašně se pokazili oba, ale to je už delší chvíli, každej den se s nima učíme nebo je do toho honíme a stejně prd platný, no am ě ruply nervy řvala jsem tu jak zjednaná, sežrala co šlo, no pak jsem se omluvila….asi se půjdu léčit
dáváme dohromady pokojíky manžel navrtal ten sádrák (mari) no já vypalovala dva dny jsme montovali skřín, jsem zvězda vybrala rohovou…no a přes víkend jim to přestěhujem zbytek a budou mít každý svoje už se těším maj to hezký lupeni…
holky mě tak skáčou myšlenky nezlobte se chtěla jsem toho tolik napsat, ale mám pocit, že jsem asi napsala úplně něco jiného než jsem měla v úmyslnu…nicméně jsem ráda, že jsem mezi váma zase…omlouvám se nestíhám pročíst co a jak, pokusím se jak to půjde nakouknout co se tu děje..jdu vzbudit manžela spí na gauči, malému udělám sunar a hurá do hajen…jo a chyby jsem líná hledat už na jedno oko spím
Bamisko, vítej zpátky na VD … já zas jako obvykle mám zpoždění při čtení zpráv … tak píšu až teď 😉
Máte toho dost za sebou a myslím si, že jste to zvládli úplně skvěle. Jsi statečná mamina a obdivuhodná ženská :-).
Držím Vám palečky, aby už všechno bylo dobré.
bamísku,čtu odpovědi až teď,přišla jsem z rachoty..nejhorší to bylo do tý 3 třídy..chodil i do družiny,takže jsem musela obeznámit tř.učitelku a družinářku s problémem,že nesmí zadržovat stolici,i v hodině ho museli pouštět na WC,naštěstí byli ochotní,řekli,ať donesu čistý spodní prádlo a ručník a kdyby něco,tak ho vysprchují,aby ostatní děti nic nepoznaly a necítily..toho jsem se bála nejvíc..chodil takřka denně poprděnej..nervy to byly neskutečný,strach,aby na to ostatní děti nepřišly,neposmívaly se atd..ale musím zaťukat,nikdy neříkal,že by se mu někdo smál,takže se to ututlalo..letos mu bude 15 a problémy má stále,akorát ne už tolik..upozornili nás na to,že kolem puberty může špinit hodně,což bylo..a on už teď jako velkej se za to stydí:(..taky nám bylo řečeno,že se může stát,že pokud by se hodně pokakával,skončil by opět na vývodu..tfuj,tfuj,to naštěstí neni,jen prostě uprdne a je bláto na hřišti:(..měl zakázaný mlíko,čokoládu,čočku,salát.okurku,nesměl pít kakao..na jednu stranu,jak roste,je lepší,že poví,po čem mu je zle,po čem ho bolí břicho,co ho projímá atd..takže když to shrnu,nervovat se budeme pořád,i když už né tolik,jako když byl mimísek..vydrž bamísku,až se prdelka trošku zhojí,Honzíček bude klidnější..zkus se akorát poptat na nějaký mastičky,vím,že nám je v Motole předepisovali,když jsme jezdili na kontroly,pak nám je mohla psát dět.doktorka.
Bamisko, moc vám přeju, aby už bylo jen a jen dobře!
Výlet si užij, potřebuješ to jako sůl! Držte se. 🙂
Bamisko ahoooooooooooj
Jsem ráda, že jsi se ukázala a dala vědět co je nového.
Jenom se vybreč a postěžuj si. Uleví se ti uvidíš.
Posílám Honzíkovi pohlazení a pofoukání a tobě velké objetí, protože jsi to zvládla bezvadně.
Drž se, bude lépe 🙂
Bamisko sluníčko… vítej :))
Tak mám konečně info z první ruky, stejně to většinou stihnu jen tak tak prolítnout… hlavně že už je to trošičku lepší, jak to tak čtu, musel to být nářez a vůbec se nedivím, že jsi z toho byla špatná a naštvaná, taky bych byla…zvláště když nevíš, kdy to skončí. Honzíček je šikulka- fakt statečný chlap, takové velké trápení – a do toho ještě hnusná břišní viróza a zoubky, to je na jednoho pidičlovíčka trochu moc. Že mu jedna VD tetka posílá obrovskou pusinu za statečnost :))
A tobě náruč sil a dobré nálady, zkus trochu odpočívat – to ostatní se nepo… Drž se – myslím na vás 🙂
Bami, jak říká tvůj chlap, zbytečně se s tím teď nenervuj. Teď je důležité, aby se to dobře zahojilo. A žádné cvičení. Než na to dojde, srovnáš si to v šišce, získáš spoustu informací a příjemných příkladů ze života a bude. Neboj. Srovná se to.
Ahoooj, ženská :-DDD
Neboj, už je to na dobré cestě, ještě že ten čas tak rychle letí, za nějakou dobu budete jen s úsměvem vzpomínat.
Jelikož tu jsou jen málo povzbudivé příběhy, tak mám jeden pro uklidnění. Neznám podrobnosti, jelikož je to dcera (Natálka) babičiny kamarádky a už je to poměrně dlouho. Takže Naty se narodila s chybějícím konečníkem, taky měli vývod a po nějaké době šla na plastiku. Asi za rok po operaci řádila jak ouplně zdravá a žádné problémy neměla – chodila si hrát k babičce s Barčou. Dneska je z ní krásná mladá slečna, chodí na normální základu a je bez problémů.
Takže Bami, hlavu vzhůru, já si myslím, že to zvládnete a doufám, že bude brzy všechno fungovat jak má.
Zkus zapátrat na netu, někde jsem četla o stránkách, které se věnují těmto problémům, třeba tam najdeš i nějaké dobré rady.
mati no to je né moc pěkná vzpomínka na dětství, no já když sem to četala tak mi vyvstala ta scéna z filmu jak vytrhnout verlibě stoličku jak je pod tou pumpou a děda hrdině pumpuje a řve je náš….
dani děkuju jste všechny zlatíčka je dobré mít kam utéci a vypsat se
zavo já vím nějak si to člověk snad časem nastaví, s pytlíkama jsme si také poradili a nijak nás neomezovaly tak snad tohle taky nastavím, jen myšlenky lítaj a plašej se jak diví…s tou školkou podle mě máš pravdu, asi nevzali, protože dítě má zvládnout udržet čůrání atd, nevím jaké by to bylo s papírem od lékaře, jestli by nemohla být asistentka atd, ale na tohle asi né to by muselo být závažnější….no uvidíme je to za necelé dva roky a je otázkou co do budoucna bude..
..
.cvičení jsem z doktora tahala, ten prostě tak nějak zdráhavě, že zatím nic no pak snad vojtovka na spodek, no ale že by to také neviděl jako nutnost, snad nějaké cviky jako tlaky, ale odpověděl mi prostě na hovno…..jsem se rozčilovala kdyby mi řekl, že ted se tomu dá půl roku a pak se začne s cvičením jsem klidnější…zkusím zavolat kamarádce má známou v Praze co svičí tu mojžíšovku také říkala že by mi to zajistila, tak zkusím at se poptá tam jak by to viděli jestli by to pomohlo atd…ale já nevím kdy začít….manžel říkal at se nenervuju že se ve středu zeptáme na kontrole, ale já si připadám jak debil dvakrát jsem se dok prala a vyhýbavě mi odpověděl, že děti i zdravé se do 4 let pokakávají….příjde mi jak když budším do vrat a nikdo mi nechce otevřít…
Bamisko, jsem moc ráda, že jsi tu zase s náma a víme, co je s váma. Ještě že tu byla ta zpravodajská služba, jinak bychom to asi nezvládli! Určitě bude jen líp. Bříško si musí odpočnout po operaci, ale už bych se pídila po informacích, co cvičit, aby se ty svěrače vypěstovaly. Máš tu Beruli, tak ti snad něco poradí. Třeba by pak stačila jen ta separační plenka do slipečků nebo náhradní slipy do kabelky (na ty cesty)- až tedy bude bez plínek a žijeme v době mokrých kapesníčků… snad se to nějak zvládne. Nebo to bude jistit ta horská bystřina:-D Nejvíc ale věřím tomu, že se to všechno spraví a udrží vlastní silou. Máš docela štěstí, že si můžeš vzít malého sebou do školky. Do cizí školky by ho asi nevzali, viď?
Tak nabírej sílu, o kterou jsi v té nemocnici přišla a zkus taky trochu odpočívat.
Bamisko, jsem ráda, že jsi zase tady. Moc na vás pořád myslím, zažíváte věci, které já si ani neumím představit, ale naprosto chápu, že ti je hrozně. Moc vám přeju, aby se to pořád zlepšovalo, ať se aspoň pořádně vyspíš, abys měla víc sil to všechno zvládat. A Honzíček, chudinka malá, ať je mu líp. Nevím, jak to napsat, ať se pořád neopakuju, ale fakt mi ležíte v hlavě a moc vám přeju, aby už bylo dobře.