Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mé nové trápení:-(
Ahojky mé virtuální kamarádky, s novým rokem vás všechny zdravím, protože z nedostatku času sem vždycky jen vlítnu na pár minut a zase běžím… Ale teď mám splín a vím, že se mi uleví, když vám napíšu.
Už dlouho se potýkám s vysokým tlakem, který se mi objevil nějakou dobu před otěhotněním s Vladoškem. Začalo to zhruba v období rozvodu, ale pak se to už víceméně zhoršovalo. Občas jsem si skočila na kontrolní změření, pokaždé to bylo horší, ale já jsem vyšetření pořád odkládala, znáte to, děti jsou důležitější… Pak jsem byla těhotná a na každé poradně mi sestřička měřila tlak 2x, aby si byla jistá, že ty naměřené hodnoty jsou fakt tak hrozné. Mě bylo divné, že s tím paní doktorka nic nedělala, ale cítila jsem se dobře, snažila jsem se šetřit, a čekala, že po porodu, jednou, si s tím tlakem konečně zaběhnu k doktorce. Když ke mě jezdí na návštěvu moje maminka, která se sama na vysoký tlak léčí, stejně jako zbytek mé nejbližší rodiny, vozí sebou vždycky tlakoměr a nutí mě každý den k přeměření. Ty hodnoty jsou fakt fuj, takže teď přijela v pátek a donutila mě, ať si zajdu k lékaři, že Vladoška pohlídá.
Nakonec jsem byla ráda. Tenhle problém musím začít řešit. Ale co mě vlastně trápí… Léky na vysoký tlak se neslučují s kojením, Vladoškovi je 9 měsíců a já ho už musím začít odstavovat. Toho mého závisláčka, tu malou prdelku, která bere kojení už jen jako utěšeníčko, jako rituál k uklidnění, jako svoji jistotu, jako svůj pocit bezpečí. Hladí si to prsíčko, když dudlá, ručičkama mi jezdí po celém těle pod tričkem, žmoulá prstíčky druhou bradavku a spokojeně mhouří očička…
Celou dobu jsem mu z legrace vyhrožovala, že pokud nebude pořádně bumbat a bude si se mnou jenom hrát, že mu to mlíčko seberu. A teď je to tady. Od pátku si pomaličku zvyká na lahvičku se Sunarem. Ubírám jedno kojení za druhým, teď kojíme jen v poledne a večer před spaním a samozřejmě celou noc až do rána. To je taky to, co mi dělá starosti, jak odbourám noční kojení, když malý se může ukřičet a dudlík samozřejmě nechce ani vidět, stejně jako čajíček nebo tatínka, chce jen to svoje prsíčko do pusinky… Ach jo… Ani přes den to není žádná sranda, byl zvyklý ke mě kdykoliv přijít, přitulit se hlavičkou a vyžádat si to svoje uklidněníčko. Teď mu jakékoliv mazlení okamžitě připomene kojení a on ho v tu chvíli chce a pak se vzteká, když ho něžně odmítám a snažím se odvést pozornost jinam.
Zítra mě čekají odběry krve, EKG, rentgeny plic, srdce, ledvin a močového měchýře. Po všech výsledcích dostanu léky, které opravdu potřebuji. V poslední době mi totiž, asi následkem té nevýslovné únavy z nevyspání, začalo být hůř, motá se mi hlava a večer před spaním mi buší srdce tak, že často nemůžu vůbec usnout. Tak mi držte palečky, ať se trápení brzy utiší a kojení se stane nádhernou vzpomínkou.
Vidím docela pozitivní zprávy. Přidávám svoje palce, držím je, až modrají.
Lékaři Ti určitě pomohou, hlavně, že většina testů dopadla dobře. Vladánkovi přeji hodně “utěšeníčka“, určitě se to dá nějak vyřešit. Pa
Matildo tak to jste si užili teda:-(
Hlavně si nedělej hlavu z té diety-to zvládneš:-) krevní cukr:Základem je vynechat veškeré sladké a omezit pečivo.
Denní jídlo rozdělit na menší porce a jíst častěji.
Masa a zeleniny můžeš sníst kolik chceš,bez omezení:-)
No a přílohy budeš muset trochu ubrat. Ovoce s mírou.
cholesterol: nejíst nic co má viditelný tuk:-) a omezit vajíčka na 2týdně:-( Takže slané a mastné uzeniny vynechat.
Možná že se Ti tlak dost srovná jen při dietě.
Tak se drž. K
Ahoj Ali, tak přesně tohle mi pak řekla mamka – proč jsme malého nenechali řvát, že by nás určitě vzali dřív:-))) Já nevím, všichni kolem byli tak nervózní, každý se chtěl dostat na řadu co nejdřív a vůbec se to nehýbalo… No už to mám za sebou, snad bude všechno v pořádku natolik, aby mě tam doktorka nehnala znovu… To už bych musela najít někoho na hlídání, můj muž si nemůže brát tolikrát volno na celý den, z čeho bychom pak žili:-)))
Já doufám, že to s paní doktorkou ohledně těch léků nějak domluvíme. Je to mladá ženská, asi tak v mém věku (můžu se v 36 ještě pokládat za mladou, ne?:-))
A taky má děti, tak to snad pochopí, že to není tak jednoduché. Pokud bych mohla na pár dní někam odjet a hlídal by taťka, bylo by to snadnější, ale za prvé to není možné a za druhé – chci to vůbec?
Dnešní noc na rozdíl od jiných nebyla tak strašná. Sice jsem ho nakojila v půl jedné ráno, pak dala do postýlky a zkoušela usnout, zkoušel to i on, byl chviličku moc šikovný, jak si tam potichoučku broukal a uveleboval se, ale pak se stejně probral, takže skončil u mě v posteli. Přisál se, zavrtal pod deku a usnul. Spinkal krásně až do rána. Sice se párkrát probral, aby ten svůj dudlík znovu našel, ale zase hned usnul. Nebylo to tak vyčerpávající, cítím se líp než jindy.
Tak díky moc, všechny vás zdravím. M.
MArtinko, to muselo být opravdu náročné 🙁 Víš, to když už mi pak v čekárně tečou nervy, neboť všichni velcí mají přednost před mámou s miminkem – tak jsem malého ponoukala, aby začal řvát :)))) To už si pak většinou všimnou i sestry 😉 Máš šikovného muže, že ta vyšetření absolvoval s tebou a pomohl ti 🙂
Vůbec ti to nezávidím…. tak malému prckovi se to moc vysvětlit nedá, viď? Ale jsem ráda, že přes den už to nemáte s kojeníčkem tak drsné – Vladošek je evidentně chápavé a šikovné miminko ;))
Tak mě napadlo – nešlo by se třeba s lékařkou domluvit, že by ty dávky léků na noc byly úplně minimální, abyste aspoň to noční krmení mohli zachovat? Vím, že moc výchovné to není, mimi v noci pít už opravdu nepotřebuje, ale zase vím, že ty noci jsou nejnáročnější a my taky ke konci kojili už jen v noci – často jen proto, abych se vyspala, protože to maminka potřebuje ze všeho nejvíc – být odpočatá.
Tak třeba by to šlo nějak udělat…. Moc držím palce, ať to zvládáte a myslím na tebe!
Ahojky, díky za milou podporu:-) Lucinko, moc tě zdravím! Dnes jsem absolvovala kupu vyšetření, výsledky budou až během příštího týdne. Ráno jsem byla na krev a moč, pak EKG, to je prý dobré, pak rentgen plic a srdce, to netuším, a ultrazvuk ledvin a moč.měchýře byl v naprostém pořádku, což se mi ulevilo. Myslím, že kámen úrazu bude v krvi – zvýšený cholesterol a krevní cukr, nastane krutá dieta, fuj:-)
Ovšem dopoledne strávené v nemocnici mi dalo zabrat. Ráno jsme odvezli holky do školky a školy a pak jeli na půl osmou k mé doktorce na krev. Pak do místní nemocnice na EKG. To bylo všechno ještě fajn, všude mě vzali okamžitě. Jenže pak do krnovské nemocnice na všechny ty rentgeny, to už bylo náročné. Dojeli jsme tam v 8.15, na rentgen jsem přišla na řadu až v 8.55 a to jen proto, že po mém příchodu, ač jsem okamžitě odevzdala papíry, se to prostě nějak seklo, přestali brát pacienty a ti se začali hromadit v čekárně, za chvíli tam bylo těsno, všichni všude postávali, do toho tam jezdily sestřičky s pacienty nemocnice na křeslech a postelích, naprostý zmatek a chaos a to se našemu mrněti vůbec nelíbilo, hlavně musel být na rukách a nemohl lézt, tak se začal rozčilovat. Další čekání bylo na ultrazvuku, kde jsem přišla na řadu až v 10. Nikoho nezajímá, že tam mám malého kojence, prostě jsme tam malého krmili, přebalovali na přeplněných lavicích, snažili se ho utišit a uklidnit, byl to prostě jako obrázek z amerického seriálu Pohotovost. Jsem ráda, že mám ten chaos za sebou, nemít sebou mužíčka, nevím, jak bych to s malým tak dlouho ustála.
Vladošek si o odstavování myslí své, ale je fakt, že mi občas připadá, jakoby tomu rozuměl víc a víc. Pokud má pohodový den bez jakéhokoliv trápení, tak se po mlíčku celý den vůbec neshání, a naopak, když po obídku vytáhnu prso, docela se diví, že by měl pít ještě mlíčko. Jak říkám, bere to hlavně jako úlevu na každou bolístku. Ale v noci s ním není řeč. Dneska jsem zkoušela ho v půl jedné v noci nakojit a dát zpět do postýlky. Vzteknul se tak, že pak byl do 4 do rána vzhůru, lezl mi po posteli a ne a ne usnout, pořád jen pocucával a pak si zase hrál, takže jsem byla ráno dokonale vyčerpaná. Tohle bude nejtěžší oříšek, který bych už i docela ráda rozlouskla, je ze mě docela už troska:-)))
Martinečko, to je mi líto, že máš takové zdravotní problémy, ale po přečtení Virenčiny rady mám hned lepší náladu.
Je fajn, že je možné se léčit a zároveň ponechat si svého (posledního? 🙂 ) závisláčka.
Hlavně ale od léčení neustupuj, však víš sama proč 🙂
Mimochodem, moje minulá prakt lékařka se taky onehdá divila, že kojím roční dítě a na bolest zad mi (mám pocit, že snad schválně) předepsala dvoje prášky, které se s kojením neslučovaly. Nechala jsem v lékárně přes sto korun, prášky mi leží doma, a já se s pokorou uchýlila k babským radám (o nic moc tenkrát nešlo).
Tak ať je dobře!! :-))
Matildo, to je mi moc líto. Chápu, jak takové násilné odstavení musí být těžké.
Ale třeba to půjde vyřešit úplně jinak. Určitě bych se ještě poradila s lékařem. 🙂
Nicméně držím palce!
Matildo, držím palce, ať to zvládnete ! Třeba to nakonec opravdu s tím kojením nějak půjde.. A jestli ne, tak ať to co nejlíp s tím odnaučováním dopadne!! A hlavně, ať jsi zdravá….
Hurá sláva – opravdu Virenčina rada nad zlato :))!! Tak třeba to ještě s paní doktrokou nějak vymyslíte, moc bych Ti přála, abyste se oba nemuseli vzdávat kojení naráz 🙂
Díky holky, vaše podpora pro mě moc znamená.Díky Karamelko, v tvém stavu je mi jasné, jak tě to dokáže citově zasáhnout:-)
Díky Ájíku, ty víš, jak nám Vladánek doma vládne:-) Jsem ráda, že jsi svůj zdravotní problém zvládla, co by si tví chlapi počali s nemocnou maminkou…
Pamino, díky za typ na zelený čaj, kdysi dávno jsem ho pila při hubnutí, a tak se k němu zase vrátím, musím si znovu zvyknout na tu trpkou chuť.
Zrovna Vladošek to kojení tak miluje. Anička se odstavila sama dobrovolně v 7 měsících a najednou začala krásně spinkat, tak vyhrály klady nad lítostí a já už se nesnažila ji přimět k návratu kojení. Kačku jsem odstavovala postupně podle příkrmů a přestala kojit v roce, když se přestala budit v noci. Zvládly jsme to v pohodě bez jakýchkoliv problémů ze dne na den. Vladošek je jinačí, je to chlap. Kojení si labužnicky užívá, úplně jinak než holky. Jsem z něj sice vyčerpaná, však víte, psala jsem to mnohokrát. Jen jsem si to představovala jinak, že budu kojit už jen párkrát za den, aby to neměl vyloženě jen pro uklidnění (chce si cucnout klidně každou půlhodinu a pokaždé, když se mu něco nelíbí, nebo spadne a praští se, nebo se kvůli něčemu vzteká, na to všechno je pro něj kojení jako útěcha) a v noci se budu snažit s tím přestat, aby spal trochu líp.
Virenko, moc ti děkuji za tvoji velikou pomoc. Jsi poklad, opravdu. Faktem je, že paní doktorka projevila pouze úžas nad tím, že ještě kojím, a jen naznačila, že pro volbu vhodných léků by bylo lepší přestat. A faktem je, že – přesně jak píšeš – nemůžu moc překousnout, že bych do sebe cpala nějaké chemické prášky a přitom kojila… Rozhodně navštívím stránky, které jsi mi napsala a budu trvat na výběru léků, které by kojení nevadily.Umožní mi, abych kojení nemusela ukončit ze dne na den, ale tak, jak se to vyvine samo dle situace. Každopádně budu chytřejší, až budu mít v ruce všechny výsledky a podělím se o ně s vámi.