Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nervy v kýblu
Holky moje, už je toho na mě asi moc! Byla jsem vždy tak klidný a mírný člověk…a teď co jsem doma skoro 6 let na mateřské se ze mě stal jakejsi gestapák,kdy mě rozčílí kdejaká kravina, že na ty svý caparty řvu,až mě bolí v krku a pak mě to samozřejmě mrzí. Jsou v období vzdoru, manžel je flegmoš a já jsem na dně. Nevíte někdo o nějakejch vitamínech na nervy? Jestli to tak pude dál, skončím u psychiatra. Samotnou mě moje chování štve a mrzí:-(
Kluci mají 5 a 2,5. Nejsem žádná tyranka, to zase ne, když na ně vstáhnu ruku, tak jen mírně a celkem zřídka, ale o to víc se s nimi zlobím. Starší je šíleně hyperaktivní, mladší má v sobě taky šídla. Nejhorší je, že jsem celej den sama, nemám si s kým pokecat, komu se svěřit, leda tak nerudné tchyni, která stejně nemá pochopení, nebo vám na VD, za což jsem momentálně nejvíc vděčná. Manžel je od rána do večera v práci a když příjde, tak mi to stejně moc neuhlehčuje.Četla jsem o jakýchsi Bachových kapkách, nemáte s tím někdo zkušenosti?
Ahoj.
Já si myslím, že řvát bys na ně opravdu neměla. Podle mého názoru, čím víc budeš na děti řvát, tím víc budou řvát ony, protože si budou myslet, že je to normální.
Tak je nějak zabav. Jak je máš velké?
Holky moje, už je toho na mě asi moc! Byla jsem vždy tak klidný a mírný člověk…a teď co jsem doma skoro 6 let na mateřské se ze mě stal jakejsi gestapák,kdy mě rozčílí kdejaká kravina, že na ty svý caparty řvu,až mě bolí v krku a pak mě to samozřejmě mrzí. Jsou v období vzdoru, manžel je flegmoš a já jsem na dně. Nevíte někdo o nějakejch vitamínech na nervy? Jestli to tak pude dál, skončím u psychiatra. Samotnou mě moje chování štve a mrzí:-(