Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rozpoutalo se peklo
Na chvilku mi Terezka usnula, tak mám několik možná i minut na to si tady u vás, pokud to nevadí, trochu postěžovat. U nás zavládlo peklo.
Předminulý týden ve čtvrtek večer dostala Terezka teplotu. Začala jsem ji srážet paracetamolem a ibuprofenem. Jednou se nám stalo, že když rostly zoubky, tak byla horečka jenom jeden den a stačilo dát jenom jednou Nurofen. Tak jsem si řekla, že počkám jestli to není zase to samé. Během pátka horečky trvaly. Ale jinak neměla žádné příznaky ničeho. Už dlouho čekáme, až se objeví stoličky, takže jsem si říkala, že určitě zoubky. Navíc nebyla ani nijak protivná. Jenom trochu plačtivá, ale v noci krásně spala i jedla. Sice méně, ale jedla.
V neděli horečky přestaly, ale objevil se kašlík. Tak jsem si říkala, že přece nebudu letět k doktorovi s takovým malým kašlíkem a troškou rýmy. Dávala jsem jí Nasivin a Stoptusin. Ve středu to vypadalo, že je z toho venku. Opravdu žádný kašel, ani rýma, ani horečka.
Ale ve čtvrtek to začalo znovu. Úplně to samé. Takže jsem nevěděla, jestli letět k doktorovi a to jsem měla, možná by to teď nebylo tak hrozně moc strašné. V noci z pátku na sobotu to začalo a fakticky to trvá dodnes a jenom se to zhoršuje. Co hodinu byla vzhůru, já srážela teplotu, houpala, nosila, pořád jenom řev, řev, řev a řev. Ale z plna hrdla a naprosto ohlušujícím způsobem. Někdy chvilku po Nurofenu byl klid, že jsem zavřela oči třeba na dvě hodiny, ale potom nanovo. V sobotu jsme byli na pohotovosti v nemocnici. Tam jsem se dozvěděla, že je to chřipka a na tu že mi prostě žádné léky nemůžou dát. Prý se to léčí jenom Nurofenem a Paralenem. Vysvětlovala mi to snad půl hodiny, upravila dávkování antipirek a poslala nás domů s tím, že to mám dávat poctivě 3 dny dle rozpisu a dnes jít na kontrolu k našemu dětskému doktorovi. Peklo se táhlo dále a dále. Nijak se to neměnilo. Horečka přetrvávala až dodnes.
Je pravda, že do toho všeho začaly Terezce asi růst zoubky. Objevily se zatím 3 stoličky, kdy 2 jsou prořezané a 1 se rýsuje pod dásnem. Ježiši, kolik jich probůh najednou roste. Jako by snad rostly všechny. Je to dost zvláštní. U ostatních zubů Terezka ani nezaplakala, jenom se třeba v noci 1 probudila. Ale to bylo celé. Za chvíli zase spala.
Dneska u doktora jsem se dozvěděla, že se z chřipky (kdy tvrdila doktorka v nemocnici, že má čistý krk, skoro žádnou rýmu a určitě to je chřipka), že je to angína. No, dostali jsme antibiotika a mám pokračovat ve srážení teploty. Probůh, vždyť už to dělám 2 týdny. Copak jí to nemůže ublížit? Tak jsem dala 1 várku ATB a od té doby malá fakticky pořád jenom řve. Ona naříkala už v noci a hodně, ale dneska se do toho pustila takovým způsobem, že mám pocit, že asi zešílím. Sice momentálně nemá horečku (težko říci, jak to bude až se vzbudí, když teď spí), ale prostě jsem jí musela po tříhodinovém řevu v kuse dát trochu Nurofenu. Dala jsem jí jenom poloviční dávku, když nemá horčku. A za chvíli usnula.
Nevím jak dále popsat toto peklo. Vždy jsem čekala, že je mateřství těžké. Ale tohle je opravdu velmi těžké. Ale jestli jí roste já nevím kolik zubů a má zánět v krku, tak se nedivím. Ale jako člověk nějak ztrácím sílu.
Čtenářko, nakukuju na VD až teď večer, neb jsem byla celý den v práci, chtěla jsem se dozvědět nové informace o Terezce. Jsem ráda, že je jí líp a že už trochu baští. To je fajn. Většinou se to takto pozná, jakmile má dítě chuť k jídlu, je to na dobré cestě :-). Takže přeji brzké uzdravení :-).
A dovolím si komentář: přimlouvám se za Terezku. Je teď asi pěkně “vykolejená“ z toho všeho, co se semlelo (v tak krátké době po sobě). Dopřej jí to. A vydrž být trpělivá.
Mějte se obě hezky a hlavně – zdravíčko :-).
keenspeed, ale to jsem přece nenapsala. Nehodlám to tak nechat na věčné časy a nijak jinak. To je celé. Ne, že řeknu povel a ona zase začne usínat v postýlce. To jste si domyslely mezi řádky… Prostě začnu ji postupně až se uzdraví směrovat k tomu, aby to bylo jako dříve. Jak jsem psala, třeba se to srovná samo.
Ctenarko, je dobře, že je Terezce lépe, moc jsem tu teď nebyla, jen občas nahlížím, tak píšu až teď.
Jen k tomu spaní v posteli – syn spával sám v pokojíku a teď, ve čtyřech letech, se začal v noci bát a chodí za námi do postele. Usíná v pokoji, čtu mu pohádky, odejdu a on usne. Asi po půlnoci se vždycky přesune k nám. Neřeším to, pokud se bojí, jsem radši, když je u mě.
Ale měl taky tendence nutit mě, abych ležela otočeníá k němu, aby mohl spát s nohama přehozenýma přes moje záda atd. Samozřejmě mě pak všechno bolí.
Vysvětlila jsem mu, že je v mé posteli, že jsem ráda, že tam je, ale musí se prostě přizpůsobit. Nemůžu spát celou noc v jedné poloze. I když má někdy námitky, vydírat se nenechám.
Je mi jasné, že v Terezčině věku to vysvětlování není tak jednoduché. Chci tím říct, že se přikláním k názoru nechat ji u sebe, ale nenechat si zas líbit všechno.
Peťko, já jsem to myslela tak, jak jsem to napsala. Co je divného nad tím, že dítě spí ve své postýlce a rodič se trochu vyspí. Mě ten odstavec nijak neškrtí. Třeba se to srovná samo, ale rozhodně to nenechám při tom, abych nemohla jít ani na záchod a nebo slít hrnec s vařenými bramborami. Pokud tobě to připadá normální, pak mě ne. Dítě potřebuje lásku, mazlení a cit, může třeba spát s námi v posteli, ale nehodlám to nechat jako standartní stav.
Lien, nemám potřebu plivat. Jistě, piš si co chceš, ale neručím za to, že to taky budu číst.
čtenářko – je prima, že je malé už lépe, má toho dost za sebou.
A souhlasím s Peťkou i Lien – nebudu se přít o tom jak co kdo napsal, ale o tom, proč považuješ svoji dcerku za rozmazlenou.
Samozřejmě je to každého věc, jak přistupuje ke svým dětem, ale … pokud malá prošla tím vším, co jsi zde psala – angína, chřipka, zoubky, ucho – to je na malou prďolku dost velký záhul (i dospělý by měl co dělat) – a to, že ji bylo a je, nejlíp u maminky, je přeci v pořádku.
Malej mi taky spí sám v postýlce…ale jak už se zde několikrát psalo o spánku dětí – i já k němu přistupuji dle jeho potřeb. Když měl horečku, špatné sny atd. , vzala jsem si ho k sobě a neřešila jsem. Vždyť co je na tom špatného?
Každé dítě je pravda jiné, a každému trvá jinak dlouho než se naučí spát samo. Ale jsou to děti, ne roboti, nefungují na povel a ze dne na den nejsou dokonalé dle našich představ a přání.
Tu máminu i tatínkovu náruč by měli mít možnost využívat co nejvíc..vždyt čas rychle utíká, a za pár měsíců,let se už k nám ani třeba chtít tulit nebudou.
Čtenářko, možná jsi to ani tak nechtěla napsat, nebo jsi to myslela jinak, ale mě ten odstavec, kde píšeš o rozmazlování taky přiškrtil. Proto jsem i zareagovala, stejně, jako kdokoliv jiný.
To ti nemůžu slíbit, tato dikuse je veřejná, plivat klidně můžeš, máš-li potřebu.
Lien, napsala bych ti něco ve smyslu tvého plivance, ale neudělám to.
Místo toho tě žádám, abys nepřizpívala do mých diskuzí.
Děkuji.
Terezka zatím spinká. Jenom jedna věc se mi nelíbí. Jak měla velké bolení, tak si zvykla spát se mnou v posteli. Kolik mě stálo úsilí, aby nebyla moc rozmazlená. Spinkala v postýlce, někdy v ní na noc i usnula, byla zvyklá, že ji přád nenosím a teď? Všechny moje snahy jsou v háji. Je prostě rozmazlená. A to stačila jedna nemoc. Úplně odmítá spát v postýlce, ale chce spát celou noc přitulená u mě v posteli. A jakmile ji do postýlky dám byť jenom na chvíli, tak v tu ránu je i vprostřed noci vzhůru, na honou a ječí jako siréna. No, nevím, snad se mi povede časem odmazlit.
Nemám slov, asi jsi skutečně hodně vyčerpaná tím rozmazlováním při nemoci, pokud tě napadají takové myšlenky. Přeju Terezce, ať se jí nepřitíží, až jí začneš odmazlovat.
No, jo, když já s ní taky ráda spím. Někdy jsem si ji i v posteli nechávala, ale to stačilo, abych ji držela za ruku. Teď je na mě nalepená celou noc, jakmile se pohnu, tak putuje za mnou a dokonce když v noci na záchod, tak usím vzbudit muže, protože by byla schopná opravdu spadnout z postele, jak mě ze spaní hledá. Navíc se nemůžu ani pohnout. Jakmile ležím tak, jak se jí to nelíbí, tak dostanu vynadáno. Asi začítná porojevovat svoji osobnost.
Ale to je jedno. Hlavně, že je jí lépe. Horší je, že se snažíme s mužem o druhé a to jaksi s malou v posteli nejde.
Jinak si ovšem nestěžuji. Začala zlobit jako čert. To je ovšem jedno. Hlavně, že je jí lépe. 🙂