Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jsem zaujatá? aneb mazaná holka
ahoj, před 2 dny jsme měli takový problém a mě zajímá váš názor. Udělejte si prosím čas, váš názor mě opravdu zajímá.
Mám 2 děti – 3 a 1rok. Dceru bohužel nevzali do školky, tak je doma jen se mnou a s ročním Míšou, nikoho v okolí neznáme a na ní je hodně znát, že jí chybí děti. Je vidět, že si chce hrozně hrát s dětmi, ale neví jak. (Jednou týdně chodíme na cvičení rodiče s dětmi a uvažujeme i o soukromé školce, ale to už odbočuju). Má švagrová má 2letého kluka a 5letou Natálku. Má dcera se za Natálkou strašně těší, že si konečně bude hrát s někým větším než se svým bráškou. Nejsem ta, co děti sleduje, nebudu pořád u nich a děti si veškeré spory musí víceméně vyřešit mezi sebou bez dospěláků. Ale jednou, když si holky zase spolu hrály, byla Vendulka hrozně zoufalá, nevěděla si rady, bylo vidět jak je nervozní. Natálka si zalezla do Vend. stanu a nechtěla jí pustit dovnitř. Venďa nechodí žalovat, ale tuhle situaci nezná, tak začala na Natálku řvát a jevila se, že je špatná ona. Stoupla jsem si schválně tak, aby mě holky neviděly a chvíli je pozorovala. Natálka teda seděla ve stanu a škodolibě sledovala, jak je Vendulka zoufalá. Když mě uviděla, tak z Vendulky udělala blbce, že to špatně pochopila, že jí tam chce pustit a chvíli byl klid. O pár minut později si N. zalezla do rohu, aby jí dospěláci neviděli a zase Vendu s něčím provokovala. Protože jsem to neviděla od začátku, tak jsem si řekla, že si příště na ně dám pozor a opravdu jsem to celé viděla:
Bylo to ve středu u nich. V. čekala, až N. dojí a hned za ní letěla do pokojíčku, N. jí vždy utekla. V. šla celá nešťastná za mnou, že si chce s N. hrát, ale neví jak. Tak jsem jí řekla, že tam má ještě Adámka (N.bráška), jak to N. uslyšela, hned si k sobě A. zavolala. Stejně se ale V. s A. dali dohromady a začali se honit. Když N. viděla, že si jí nevšímají, přidala se k nim, ale za chvilku zatarasila V. cestu a nechtěla jí pustit. V. jí hezky domlouvala, snažila se jí obejít, ale N. zase měla ten škodolibý výraz a dokud si nevšimla, že se na ní koukám, nepustila jí. Když mi Venďa řekla, že má hlad a já jí odpověděla, už jsou tady jen 2 sušenky, tak je sněz, tak N. rychle přiběhla a snědla to. V. začala pít, N. hned pila pití pro všechny z flašky. Bylo toho víc, ale tohle bylo asi tak nejhorší. Nikdo jiný si jejího chování nevšiml. N. to s rodiči umí, jen jí někdo něco udělá, hned chodí žalovat, jen není po jejím, tak začíná fňukat a oni jí hned konejší. Nikdy jsem neslyšela, že by o jejím bráškovi řekli něco hezkého, pořád jen, že jí ničí hračky a nenechá jí hrát………. Návštěva skončila tak, že si Venďa Natálky přestala všímat a začala si hrát s Adámkem. V. teď má období, že se opičí po dětech, takže jakou lotrovinu Adámek vymyslel, ona se k němu hned přidala. Takže V. s A. byli ti špatní a N. chudák, protože jí zmačkali výkres. Nikdo ale neví, jak to bylo, ale N. to nezapomněla jako velký chudáček nahlásit.
Tak a teď k jádru věci. Natálka chodí od září do školky, paní učitelka jí má strašně ráda, ale děti si s ní nechtějí hrát. Když na návštěvě švagrová pořád říkala, že je Natálka po ní strašně citlivá a stydlivá, proto zřejmě nemá kamarády, tak jsem to nevydržela a řekla jsem jí, co tady Vendě dělá. Řekla jsem to hezky a jemně jim naznačila, že to je třeba ten důvod, proč jí děti nechtějí – dělá jim naschvály, vyhecuje je, pak na ně žaluje. Závěr je takový, že jsem od manžela dostala vynadáno, co se do toho míchám atd. Přece jde ale taky o naši dceru, ke které se nechová dobře. Doma jsme teda měli zle, přinutil mě se jim mailem omluvit. Do emailu mi švagrová napsala, že na mém názoru není nic špatného a chtěla to víc vysvětlit. Tak já hloupá jí to hraní holek popisovala a ještě se zmínila, že jsem od manžela dostala vynadáno. Ona mu hned volala, proč jsem proti Natálce tak zaujatá, že by neviděla, že by se někdo zaměřil na jiné dítě a že ona proti Vendulce taky něco má, ale nesleduje to a ať mi to hlavně neříká, že mu volala. Takže po mně to chtěla pořád rozebírat a jemu si stěžovala. Při tom já jsem v mailu nepsala jen o Natálce, ale i o Vendě, jaké s ní mám trápení. Tak z manžela jsem zklamaná, že se mě nezastal a že mě opět nechápe. Všude budu ta nejhorší a ta zaujatá, při tom jsem jim chtěla jen pomoct, kdyby si stále nestěžovala, že si s ní nikdo nehraje, mlčela bych. A děsím se návštěvy s nimi. Je mi jasné, že se teď zaměří na V. a budou mi hned říkat, co dělá špatně…….
Děkuju, že jste vydržely číst až do konce a chci slyšet vaše názory, udělala jsem dobře? Jen se do mě pustťe.
Kdyby na to vyloženě přišla řeč, tak bych to asi nějak mírně řekla, ale už bych se k tomu dál nevracela a nerozebírala.
Taky nemám ráda, když se někdo mezi děti moc plete, ale tady mi připadá účinnější něco říct přímo té malé při hře, teda při těch škodolibostech. Aspoň aby věděla, že ji vidíš a že se ti to nelíbí.
Když jsou u nás nějaké děti, nechám je, ale když dojde k zoufalému pláči, tak se snažím vysvětlit stručně, že se některé věci prostě nedělají. Přecejen jsme tady i od toho, abysme děti trochu usměrňovali a ukazovali jim, co je správné a co ne.
Líbí se mi ještě i to, co napsala Nuninka zde:
Já bych V. zkusila domluvit, že pokud se N. zase bude chovat škaredě aby si zkusila jít hrát s bráškou nebo sama s něčím jiným. Možná, že když N. uvidí, že si děti dokáží hrát i bez ní a hlavně hezky bude k nim hodnější.
Tady si právě myslím, že měla švagrová sama říct Adámkovi a V., že si mají hrát sami a jí si nevšímat. Na 99% si myslím, že by stačily tyto dvě situace a nešťastná N. by skoncovala se svými móresy, ikdyž opravdu mohly být přechodné. Znám ale bohužel i děti, které z toho nikdy nevyrostly. Prostě v klidu jim dát najevo, že ji ke štěstí nepotřebují, znám takové případy ze školek a dělá to divy, co se jim zdálo pod úroveň, najednou vyhledávají, jen aby je kolektiv přijal!!! A opravdu za tím mnohdy bohužel stojí rodiče.
Nečetla jsem ještě všechny reakce, protože silnější je moje nutkání reagovat. Moje řádky budou taky asi dlouhé, ale píšu je tobě :o) a chtělas názor. Naprosto tohle chápu! Možná to budu vidět příliš subjektivně, i vzhledem k mé povaze, ale mi je to za tebe moc líto. Řeknu hned příklad, co se stalo nám, ale je to trochu jiný případ: chodívala jsem s malou (5 let) když byla ještě mladší, k mému bratranci, ten má přítelkyni, která má dceru z prvního manželství, jeho přítelkyně je mimochodem moje velmi dobrá kamarádka!!! Tehdy její dceři bylo nějakých 10-11 let, dnes už má přes 13. Upozorňuji,že toto je opravdu něco trochu jiného, ale chci dát příklad, jak naopak zareagovala její matka při střetech. Moje Sárinka odmala miluje starší děti, jsou už rozumnější, netahají se o hračky atd. Sára si k Monice našla cestu, Monika si s ní ráda hrávala, i přes velký věkový rozdíl, protože se navzájem máme všichni moc rádi. Ale jak holka rostla do puberty, pochopitelně už nemá zájem, ale styl, jakým to dávala najevo, se později už nelíbil ani mně. Nic jí neudělala, to ne,ale moje dcera je citlivka a stydlivec a při každé návštěvě u nich mi šeptala, že si chce hrát s Monikou a že ona si jí nevšímá. Vysvětlovala jsem jí to v klidu tak, jak by asi vysvětlila každá z vás, že starší holky už prostě mají své zájmy, kamarády, kroužky atd. Zkrátím to. Jednoho dne o prázdninách mě k nim kamarádka pozvala na jeden důležitý dokument. Její dcera si sedla k nám a diskutovala o filmu s námi. Probíraly se ale i věci, které by ještě vědět nemusela, tak ji mamka poslala do pokoje a ať na chvilinku vezme s sebou Sárinku. Předtím samozřejmě moje Sára několikrát otravovala mě i Monču, aby si aspoň zahrály pexeso. Monika se na ni dívala, ale dělala, že neslyší, prostě jakékoliv slušné dotazy, pobídky Sáry sprostě ignorovala! Vždyť proboha je to malá holčina a nudí se tam! Film trval dvě hodiny! Pozorovala jsem je jak ostříž. Vím, že to není její povinnost věnovat se malé, ale holky ta malá tam začala tak zoufale brečet, ale tak smutně a provinile, že jí Monča ani neodpovídá, že si jí nevšímá a dělá hluchou. Bylo mi jí líto. Slušně jsem řekla: “Moni, tobě by fakt něco udělalo, kdybys té Sáře aspoň dala na zem panenky?“ Vtom se do ní pustila i její mamka: “Moniko, to si nemůžeš zahrát jedno blbé pexeso? Celé dny jen sedíš mezi dospělýma, nic neděláš…“ Monika oponovala, že si s ní mamka taky pexesa nikdy nehrála a že si s malým dítětem hrát nechce a další výčitky z výchovy…, to už byla jejich věc, ale: Kamarádka si vzala Sáru na klín a začala si s ní hrát sama, lechtala ji, pusinkovala, no já jsem hleděla jak blázen! Monika začala žárlit a odešla. Bylo mi z toho smutno a možná tady chybí více detailů, aby se to lépe chápalo, ale já jsem pro, aby se věci řešily, pokud je to kamarádka, natož švagrová, tak by to měla pochopit, ono někdy maminky nechtějí vidět to špatné na svých dětech, ale postup Tvé švagrové je špatný, až bych řekla zákeřný. Nejvíc by mě ale mrzelo, že při mě nestojí manžel,jako je to u tebe. Když člověk nemá oporu, je to zlé. Já vím, špatně se dívá na vlastní dítě, jak prohrává spory, jak se neumí bránit. Moje Sára tehdy na té návštěvě byla fakt zoufalá a já uvnitř bojovala s tím, abych té holce od kamarádky něco škaredého neřekla. Vím, že ti co to neviděli to mohou z mých řádků vidět jinak, ale ta holčina se jí prostě mlčky vyhýbala a mě to ničilo. Stačí přece slušně říct něco co dítě pochopí, třeba: “Počkej chviličku Sári, já si teď vyprávím s maminkou, za chvilku ti donesu hračky…“ ( když jsem to řekla já, nepomáhalo to.) Ale ta holčina se vyloženě pokaždé samou zvědavostí cpala mezi nás, a ani na to neměla věk, mamka ji posílala vícekrát do pokoje….
No, a teď co bych udělala na tvém místě? No mně se už nelíbí jen to, že Adámek je odstrkovaný, nesnáším rozdíly mezi sourozenci! Tys ses snažila co nejlíp to podat a nezapomněla jsi přitom na kritiku vlastního dítěte, což by mělo ulehčit situaci a spíše tomu pomoci, ale všechno je jen o lidech, já jsem prostě člověk, co má rád věci narovinu, ale některé ženské jsou fakt falešné, nechápu to, asi nemá cenu to nějak dál probírat, když se druhá strana očividně “nechytla“. Asi je nejlepší poradit holčičce způsob sebeobrany tak, jak bys to u těch “střetů“ řešila ty sama, ve vší slušnosti samozřejmě ;o)
marina píše že nemá ráda když jí někdo hodnotí dítě a já si myslím že je to většina mamin, já také né a když tak jak od koho, a švagrová to tak nevidí tak se jí to nesnaž říkat, nemá to cenu, stejně to podle tvého popisu neuvidí…ono ač vidíme chyby svých dětí tak je stejně maličko vidíme nebo chceme vidět v jiném světle…bych si nic nevyčítala udělala jsi maximum co jsi považovala za správný, no a ono opravdu za dva roky to může být obráceně…poporostou a třeba z nich budou nejlepší kamarádky….bych se na to vyprdla, jediný co bych asi zkusila urovnat a vysvětlit si to s manželem
Já jsem se hlavně snažila, aby tu dokonalou dcerušku viděli také z druhé stránky. Já vím, jaká je moje dcera, vidím její chyby a klidně to přiznám, ale oni ne. Všichni jsou špatní, ona je dokonalá a hrozný chudák. Vyříkat na místě to nešlo, protože manžel hned ať raději jedeme domů………Moc mě zklamal.
Překonáte nějaký čas, děti povyrostou a zase bude všechno dobrý. Já osobně žádné dítě nehodnotím, pokud se mě ta maminka přímo nezeptá na názor. A já sama taky nemám ráda, když někdo iniciativně hodnotí moje dítě. Psala jsi, že Tvá dcera má teď období opičení…Tak zrovna tak ta Tvoje neteř má teď asi období, že zkouší, co všechno si může k dětem dovolit. Možná se Tvoje dcera za dva roky bude chovat stejně jako neteř, i když teď tomu nevěříš…Tak to zkus vydržet, překlenete nějaké období a pak to zase bude dobrý.
Marina
tak prvně souhlasím s marinou i nuninkou holky to napsaly hezky, ….já si také myslím, že jsou to normální dětské chování, jsi citlivá mamča a ta chce hájit svoje, tak jsi se pokusila vody uklidnit ale nemá to asi cenu jak posisuješ její rodiče hudrají na kluka a N je ta nejlepší tak nevidí co a jak, no neboj ona na to také časem příjde třeba už tou školkou, tady má navrch je starší….domluv svojí princezně at si hraje sama když je na ní taková…návštěvy se neboj třeba si to vyřikáte a bude to klidné…na druhou stranu ač to zní blbě je to zkušenost pro tvojí holčinu, že nejsou všechny děti hodné a svoje místo si musí mezi nima probojovat….ale je smutné že se za tebe chlap nepostavil at už to vidí jak chce mohli jste si o tom promluvit a neřešit to dál….podle mě se tohle když už to chceš řešit, tak to musíš řešit na místě hned…..chápu jak ti je ale s takovýmhle chováním se malá setká ještě hodněkrát a ty ji nemůžeš cestičku ušlapovat ona se probojuje…
Díky za odpovědi. Zajímá mě ale hlavně, jak byste se zachovaly vy, kdyby si vám stěžovali, že si nikdo s jejich holkou nechce hrát a vy při tom viděli, jaká je na ostatní zlá. Byly byste ticho nebo to řekly jako já? Taky se budu snažit je teď nějaký čas nevidět, ale zrovna v únoru bude mít jejich syn narozeniny, tak se na oslavu moc netěším………
Jinak souhlasím s Marinou.
Manžel by měl rozhodně měl stát za svoji rodinou!
A můj názor je ten, že Natálka je hodně rozmazlené dítě, která si vynucuje pozornost dospělých tímto způsobem, protože ať se stane cokoliv, vždycky litují jenom jí. Tak mi to alespoň připadá.
Nakonec si s ní nikdo nebude chtít a ona se bude chovat hůř a hůř.
Tohle je teda můj názor. A pokud švagrová na jedné straně chce něco vědět, ale když se jí to nelíbí a hned si stěžuje tvému muži, příště bych jí nic neřekla.
Já bych V. zkusila domluvit, že pokud se N. zase bude chovat škaredě aby si zkusila jít hrát s bráškou nebo sama s něčím jiným. Možná, že když N. uvidí, že si děti dokáží hrát i bez ní a hlavně hezky bude k nim hodnější.
Nejde říct co je nebo není správné, jsou to děti a ty umí být někdy škaredé a chtějí aby vše bylo po jejich.
Máme sousedku 7let, která když si všichni nehrají po jejím, tak si s nikým nechce hrát a nepůjčí žádnou svoji nebo bráchovou hračku a chová se tak i když jsou u nás.
Nebo holčičku v rodině 9let, která si už nechce s těmi našimi hrát. Tváří se jakoby to bylo pod její úroveň hrát si s někým mladším a sedí jenom u dospělých atd…..