Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Po kom to dítě je???
Jéééééé ty jsi, ale hodná holčička, jéééé, ty jsi, ale zlobivý chlapeček, ty uplakaný, ty chytrá, ty nadaný……..určitě všichni známe tyhle věty, buď zazněly z naších úst a nebo z úst druhých.
Kolikrát se pozastavíme a popřemýšlíme o tom, po kom to naše dítko vlastně je?????
Zajímá mě, jaké a po kom mají vaše děti vlastnosti, které buď milujeme a nebo z nich šílíme.
!!!!!Tato diskuze je souástí projektu “ pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mino tento týden.Chcete-li k tomuto tématu rozepsat více, můžete svůj příspěvěk poslat do pátku (14.1.2011) poslat i jako článek, bude-li mít hlavu a patu a aspoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu(viz.článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-lednu-2011/!!!!!
Beruli, děkuji za úsměvný příspěvěk, doufám, že snad ne, ale i jo bych se chtěla dočkat toho, jak mé děti mě mají za maminu sto let za opicemi, ale já jím vytřu zrak, jsem učenlivá, ale zároveń líná:-)
Soudal, díky moc za dlouhé příspěvky, já jsem se tak začetla, že jsem to četla 2x, jsem ráda, že tvé vlastnosti dětí jsou úplně normální, žádný extrém, určitě zdědily to nejlepší z vás, takže ty v podstatě z nich musíš mít radost……….a že tam nedominuje žádný talent na zpěv a sport přece nevadí, budou vynikat v jiných věcech:-)
Ken, jj, já si to užila a díky bohu za to, že to má za sebou, ted je slečna už jen urážlivá, něco se jí nelíbí, tak uteče do pokoje, kde sebou práskne do postele, jak po flámu a trucuje, tady jen jdu, zeptám se, co se stalo, neodpoví, tak jdu pryč, nemá smysl tlačit na pilu, za chvilku jí to přejde:-)
Soudal, ještě děkuji za příspěvěk o sobectví, krásně jsi nastínila situaci, já bych an tohle asi neměla, určitě by se nějaká kamarádka urazila, že se opavažuji na pomínat její dítě.
Taky u nás bylo období u malé, to je mojéééééééé a jen mojéééééé, no tak je, nacpi si to někam, já půjčím holčičce jinou hračku, nééééé, to je mojééééééé, no tak půjčím jinou a pořád tak dokola, až malá pustila tu první věc, co byla její, tu si mohla vzít jiná holčička a ona si zase hrála s další věci……..ale tady můžu napsat, že jí to i celekm brzy přešlo, vysvětlovala jsem a vysvětlovala.
mari 🙂 koukám že sis taky užila ..
já teda nebrečela při každým eliho záchvatu, jen 1x, to jsem situaci neustála, a dostal na holou 🙁 , on řval, já taky, protože mě to totál sebralo, a on jak viděl, že se děje něco divnýho, šel ke mně, natočil se zadečkem do klína a začal se tulit , to mě rozbrečelo ještě víc a bylo vymalováno 🙂
Takže když už záchvateček, snažím se nezvyšovat hlas, prostě nic “násilnýho“ páč to fakt u nás jen situaci zhorší.
A snažím se zůstat v klidu, (třeba si i čtu, abych udržela sebe ) a aby jako prcek viděl, cítil, že jsem u něho, ale nevynutí si řvaním a boucháním kdeco.
Pak většinou sám přestane a začne něco brblat, tak na něj normálně promluvím, a už se k tomu nevracím.
mari 🙂 koukám že sis taky užila ..
já teda nebrečela při každým eliho záchvatu, jen 1x, to jsem situaci neustála, a dostal na holou 🙁 , on řval, já taky, protože mě to totál sebralo, a on jak viděl, že se děje něco divnýho, šel ke mně, natočil se zadečkem do klína a začal se tulit , to mě rozbrečelo ještě víc a bylo vymalováno 🙂
Takže když už záchvateček, snažím se nezvyšovat hlas, prostě nic “násilnýho“ páč to fakt u nás jen situaci zhorší.
A snažím se zůstat v klidu, (třeba si i čtu, abych udržela sebe ) a aby jako prcek viděl, cítil, že jsem u něho, ale nevynutí si řvaním a boucháním kdeco.
Pak většinou sám přestane a začne něco brblat, tak na něj normálně promluvím, a už se k tomu nevracím.
Nevím jestli bych sobeckost dala do dědičnosti. Spíš se přikláním k tomu, že dítko není vedený k tomu, aby se o něco podělilo, aby bylo ohleduplné apod. A hlavně, že má vzor ve svých rodičích nebo třeba i jen v jednom rodiči. Ale řekla bych, že každý člověk je v podstatě sobec. Chce z té určité situace vytěžit to nejlepší pro sebe. Ale musí to být jen taková ta rozumná sobeckost.
Když u nás nastala častěji po sobě situace typu..nééé to je moje a já ti nedám, nepůjčím…nebo všechno sním jen já atd. Tak se do toho vkládám s tím, že dobře nepůjčuj,neděl se, ale příště ti nikdo nic nepůjčí atd. Teď už ani ne, ale dřív jsem musela dávat příklady a vedly se dlouhé diskuze o tom, že Domča ti nechala svůj jogurt, protože na něho neměla chuť. A ty ho teď stejně nejíš a Domula by ho chtěla. Je teda fakt, že jsem musela dodržet svoje slovo a přes všechny slzičky a nářky dítku nevyhovět. Aby poznalo na vlastní kůži, jaké to je. Udělala jsem to jen párkrát a děti hned pochopili o čem je řeč a jak se cítí ten druhý. Dnes už ani nemusím…a dítka si to mezi sebou tak nějak regulují samy. Docela mě to dost těší:o)Občas se do toho malinko vložím,
Docela jsem byla naštvaná, když k nám chodila známá s holkama a ty si u nás samozřejmě půjčovaly všechny hračky. Proč ne?!…ale nakrklo mě, když si donesly nějakou svoji a Honzík se na ni nesměl ani podívat. Holky ječely na celej dvůr, že na to malej sahá. A známá nic na to neřekla a tak jim to Honzík poslušně vrátil. Myslela jsem si, že je to jen náhoda, ale když to bylo už po třetí, tak jsem se do toho vložila. “Honzíku vrať to Nele, ale Nelinka si tady sedne a nebude sahat na tvoje hračky.“ Nela byla chvilku nafučená a za chvilku si šla hrát…jenže já jsem svoje slovo dodržela. Na hračky jsem jí zakázala sahat, jedině, že by Honzíkovi půjčila tu svou. Poprvé to nesl těžce i Honzík, ale pak když věděl, že svoje slovo dodržím, tak už nikdy nebyl problém, protože věděl, že mi může věřit. Ta stejná situace byla i s nějakýma dobrůtkama…oni si donesly a nerozdělily se. Následovalo to stejný. V podstatě ty malý cácorky za to nemohly….nikdo je to nenaučil se o něco dělit a být ohleduplný k potřebám a přáním toho druhýho. Ale asi to nebylo příjemný ani té známé. Už si holky diriguje sama.
Ale ani už nemusí….Honzík si to touhle formou už šéfuje sám. Někdy se tomu musím docela i smát, protože slyším sama sebe a svoje věty:o))))
marísku-opožděná odpověď: na paličatost nic nemám,nejlepší je zalézt do jiný místnosti nebo odejít úplně pryč z bytu(na vzduch),protože bych opravdu vylítla z kůže,jak to s nima někdy mává:D..jestli je to nepřejde,chudák ženská,která si je vezme:DD..zabejčenou paličatou ješitnost chlapovi(teda mladýmu muži :DD )nemáš šanci nijak vymluvit,on si tvrdě stojí za svým jako bejk:DD..kolikrát bych ho hnala na porážku:DD..ale jinak jsou v podstatě normální:DD..praštěný puboši,s kterýma to fakt mele:D..no a teď co se týká závislosti-s dovolením se teď budu považovat za “dospělý dítě“,jsem šílenej závislák na pc-VD,MMB..jak mám např.ráno Áčko,tak to musim za každou cenu dohnat pozdějc:DD..ráno je to teda nejlepší,když jsou všichni pryč,protože mám klid na čtení a prohlížení.. jakmile dorazí “moderní mládež“ domů,tak mám neustále na talíři,jak “taková stařena“ může pořád něco psát na pc,protože se 100let opožděnou ženskou,která to na pc ani pořádně neumí napsat by si asi těžko někdo povídal:D..to je vážně urážka na cti mladé dámy-tedy magmazel:DD..jinak mládež je závislá-starší na pc,mladší playstation..bojovat proti takový přesile nemám šanci,protože oni mají přece pravdu:DD..co se týká sobeckosti,ta u nás naštěstí není a za to jsem opravdu moc ráda:))
Tak celou dobu přemýšlím, co že to ty moje dítka po mě vlastně mají:o)))
Každé moje dítko má jiného tatínka, takže spíš budu srovnávat “zděděné věci po mě“:o)
Jsem pravý BLÍŽENEC, takže od všeho umím něco, ale pořádně nic. U ničeho dlouho nevydržím, takže různé činnosti se u nás střídají dost často:o)
Domča je strašně činnorodá a tvořivá. Někdy až žasnu, jak jí tohle mohlo napadnout vyrobit a jak si s tím bez mé pomoci dokázala poradit. Před cca pěti lety si vyrobila notebook i s mechanikou na CD. Vzala si kus kartonu, lepidlo, nůžky a tvořila. Tehdy si pamatuji jak mě tím šííííleně překvapila a já jsem si musela přiznat, že bych na takový nápad v životě nepřišla. Měla to fakt vypracovaný do detailu.
Pocity a myšlení máme dosti podobné. Dost věcí a pocitů si pamatuji z dětství. Na dost situací Domča odpovídá a reaguje stejně jako já tehdy. Poslední dobou si čím dál častěji připouštím, že jsem patřila k lehčím formám ADHD. Domula je bohužel mnohem víc “postižená“, ale není to jen tím…přidávají se tam i jiné věci, které ji ve všech směrech ovlivňují mnohem víc než mě. Ale co vím 100% tak z pohybového nadání nemá tedy vůbec NIC:o) Né, že bych byla nějak extra pohybově nadaná, ale Domula je takový moje dřevíčko:o) Já jsem chodila do baletu, pak gymnastiky, do různých spec. pohybových her, do pionýru atd. Z hudebního sluchu a zpěvu bohužel má jen docela malinko. Když s ní zpívám, tak se jakž-takž drží. Ale sama si tóninu nenajde a neudrží.
No a Honzík je pravý opak Domči. Je to neuvěřitelný pohodář a ritualista:o) Velmi zřídkavý vzteklík. Troufla bych si i říct, že by mi stačila jedna ruka na to abych spočítala jeho vztekání. S ním je to všechno o domluvě….ale nééé, že on si jen prosazuje svoje. Je neuvěřitelně všímavý dítko…ve všech směrech. A je to možná divný, ale on od malinka strašně rád pracuje. Vozí na svých kolečkách písek, odnáší dřevo atd. Pořád se motá u nějaké práce místo toho aby si třeba hrál. Na jednu stranu jsem docela ráda…hlavně, aby mu to vydrželo:o). Je fakt zručnej a šikovnej. Jen je to taková maminčiny prdelka:o) Už trošku menší než před rokem, ale….např. nechce nikde jíst…jen od maminky. Někdy se tomu směju, ale když jsme někde na návštěvě a on tvrdošíjně odmítá jídlo, tak se trošku stydím. No a co se týká fyzické zdatnosti?! Je na sebe neuvěřitelně opatrnej. Dokonce i tak, že chodit začal před rokem a pořád jen za ruku. Jeden prst naprosto odmítal:o) Sám se teprve pustil a šel až v roce a půl. To já jsem jako malá šla do všeho po hlavě a s vervou. A přítel v podstatě taky. Takže tohle po nás nemá určitě:o) Po mě zdědil nějaký ten hudební sluch. Přítel je takové té tvrdší povahy, ale i v tomhle je Honzík po mě. Je to takový citlivý,umazlený koťátko.
Jsem ráda, že se vás tolik zapojilo do diskuze, dokázali jste napsat, jaké to vaše dítě zrovna je a dokonce i poradili, jak na jisté vlastnosti, ze kterých šílíme.
Tak mě napadla další otázka:známe určitě vlastnost závislost a sobeckost, má někdo s tímhle zkušenost u svých dětí a jak s tím bojujete???
Ken, tam to bude asi hodně ovlivněno mluvením, víš, já u malé záchvaty zažívala, třískala sebou na přechodech, na ulicích, prostě měla období, které já nesla těžce a z jejího vztekání šílela, já se vždy jen u jejího záchvatu doma seseula na zem a brečela, nevěděla jsem, co mám dělat, i když jsem věděla proč to dělá, protože ve dvou letech mluvila pěkně, zkoušela jsme domluvu, že maminka je z toho neštastná, zkoušela jsme jí dát na zadek, zkoušela jsem vybouchnout a nic…….prostě nic…….tady opravdu pomohlo jen přesunutí do pokojíku se slovy, až se uklidníš, můžeš přijít za námi………..pomáhalo to a za půl roku jí tohle přešlo.
Malý ten nemluví, nemá záchvaty, jen skáče a řve, čehož si vůbec nevšímám, ho to po chvilce přejde.
Lien, já si myslím, že jsi diskuzi nenarušila, napsala jsi, jak to řešíš ty, mě se tenhle způsob líbí, Maruška je určitě víc chápavá, jak náš Honzík, on chápe jen základní fráze, pochopí, když ukážu rukou, když se na něho škaredě podívám, ale vysvětlení, tak si bouchej do polštáře se nyní bude míjet účinkem, je pomalejší v chápání.
Piškotko,jsi v podstatě štastná, že máš klidné dítě, malá právě není na šatičky, třeba malování na obličej jí baví jen do doby, než uvidí na dno nádobky, je opravdu jiná, baví jí kopat do balonu, baví jí lítat po parku, ráda tancuje, chodí do dvou kroužků na tohle zaměřených, aby se prostě vyblbla.
Jinak s tím přerovnáváním, to znám, malá je to samé, ona to prostě umí líp, já ne, já to má špatně, zrovna nedávno si rovnala knížky a jak??? Podle barvy hřbetů knih a běda, jak nějakou knihu tam vrazím špatně, dostanu pučení, že ona to má takhle a tak to být nemá.
Jinak musím tě zklamat, ale u nás dětí v parku a na hřišti bývají, třeba její kamarádky ze školky, to se tam vždycky vyblbnou, ale co chci napsat, tak tam jsou děti starší 6let, dokonce i 12,13 let, to víš, ža tam chodí rádi, prorože tam mluví sprostě, kouří, kibicují ty děti mladší, ničí houpačky, ne jednou jsem jím tam nadávala, opravdu neslyšíš nic jiného, než p****, k****, č***** a jiné, dokonce i klacky, šišky lítají mezi kočárkama………takže tady bych ctila, aby zasedli radši k těm počítačům, mluví sprostě do zdi a nekazili ty mladší po parcích, tak to vidím já.
Bami, no vidíš, třeba budou kluci jinak založení, než sportovně, i to je hezké, že je něco baví.
mari já vím že je to úkol držet téma nahoře to mělo vyznít jako pochvala jak jsi šikovná…no a jinak k jídlu u Honzíka, neboj neterorizuju, on řve jak dojí plnou misku s kaší, dojídá jogurt a řve ukazování že spapal a je to v bříšku nepomáhá…jak vezmeš jídlo do ruky je u tebe, no ted je to asi normální v tomhle období….no a vlastnosti po tatínkovi víš, já to nějak neřeším a nejsou nijak extra výrazné tak nějak normál…Honzík je vzhledově víc k tatkovi a doufám, že až ho ten vztek přejde že bude takovej pohodář jak on…no a s tou láskou ke sportu, tak nějak normál zakopou, zahrajou florbal ale není to nic vyjmečného snad rádi montujou a jsou šikovní na ruce, táta jejich je také stále zalezlej v dílně….no a jak jsem psala ten starší má při zlobě jeho zlé pichlavé oči a výraz no a z toho moc velkou radost nemám, (protože mi kolikrát vrátí to špatné v bývalém manželství hned to vjede do hlavy…)
ježíš, já se omlouvám za ten příspěvek, nějak jsem si myslela, že jsem v plkárně, tak promiň za “rušení“ v diskusi.