Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Po kom to dítě je???
Jéééééé ty jsi, ale hodná holčička, jéééé, ty jsi, ale zlobivý chlapeček, ty uplakaný, ty chytrá, ty nadaný……..určitě všichni známe tyhle věty, buď zazněly z naších úst a nebo z úst druhých.
Kolikrát se pozastavíme a popřemýšlíme o tom, po kom to naše dítko vlastně je?????
Zajímá mě, jaké a po kom mají vaše děti vlastnosti, které buď milujeme a nebo z nich šílíme.
!!!!!Tato diskuze je souástí projektu “ pojďte si povídat“ a zapojit se do ní můžete i mino tento týden.Chcete-li k tomuto tématu rozepsat více, můžete svůj příspěvěk poslat do pátku (14.1.2011) poslat i jako článek, bude-li mít hlavu a patu a aspoň 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně. Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu(viz.článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-lednu-2011/!!!!!
Mariko, no právě že se děda vnukovi co se týče chemie nevěnoval. Bydlíme na úplně druhém konci republiky, a tak děti u babičky a dědy tráví tak týden až dva o velkých prázdninách a to se věnují úplně jiným věcem. Ale já to spíš napsala proto, jak se prostě automaticky uvažuje, že po dědovi, i když tam žádné genetické zatížení být nemůže.
Tak k babofce, určitě bych kamarádku nepodporovala, pokud by říkala jasné nesmysly. Snažila bych se toto přejít a odvést téma jinam.Pokud by ovšem byla neodbytná a opakovala to pořád, nejspíš bych to nevydržela a natvrdo jí řekla, že přeci obě víme, že je to nesmysl.
No a tím se dostávám i ke svým kladným a nesnesitelným vlastnostem 🙂
Za ty horší považuju velikou kritičnost (i sebe), a puntičkářství, kterým otravuji život svému okolí. Jsem panna, ale myslím, že na tom až tak moc nesejde, jen se tohle u nich opravdu uvádí.
No a klady: vlastnosti psané výše si uvědomuji a snažím se je krotit, což se mi někdy více, někdy méně daří, ale podívám-li se zpět dlouhodobě, musím říci, že jsem se hooodně polepšila :-). Také se považuji za pracovitého, přemýšlivého člověka.
Výbušný temperament vnímám na sobě spíše jako negaci, ale pokud by bylo možné ho vyměnit za flegmatičnost, hodně bych váhala.
A vlastnosti, o kterých sním a mám dojem, že se mi nedostávají?? Tak to je láskyplnost, mírnost a ženskost.
Mari a JaniK řidíčák bude u nás na cukru:o))))
Mari ta příhoda ze života je psaná s tím a tak, že je pro pobavení:o) A jsem ráda, že tě rozesmála znovu. V tu chvíli jsem se nesmála, ale pak už jooooo.
Mari já nejsem vůůůůbec urážlivá, takže klidně můžeš napsat, že jsi se tomu řehnila. Člověk se podle mě musí umět zasmát i sám sobě. V mém případě, je to dosti často:o)
A když nahlížíš do ADHD tak klidně pisni, budeme všechny jen rády:o) A písat můžou přece i ostatní. Taky chodím šmírovat na plkárnu:o)))))
jejda, mari, to jsem vůbec netušila! Každopádně díky za zpověď a taky za osobní názor a postoj.
S tím malováním – nevím jakto, ale náš prcek neskutečně hezky maluje na svůj věk. Skoro mám pocit, že maluje líp než já! 🙂 Nijak ho tedy malovat neučím, nepomáhám mu. A u nás v rodině vždycky maloval můj děda. Moc hezky. Tak to má asi po něm. Ale po kom má hudební sluch a nadání, to tedy netušíme nikdo… 🙂
Já jako Blížěnec mám ráda novinky a změny.Jsem zvědavá a upovídaná.Unavuje mě monotolní práce a nesnáším stagnaci a omezování svobody.Taky měním zvyky,způsoby a i nálady.Nerada poslouchám od některých lidí rady i když jsou dobré a nesnáším krytiku.U ničeho dlouho nevydržím(pletení, háčkování atd.)Myslím, že mám smysl pro humor a pro regeneraci potřbují Blížěnci více spánku než ostatní znamení.Tak už se nedivím, že bych tak dlouho spala.
dani já to neberu jako poučování neboj :-d já jen hodila příklad přímo z rodiny…no a vidíš holky mají i opačné :-D…no já se to taky učila loni a to víš co nemusím tak to vypustím, no a to číslo si pamatuju proto, protože v tu dobu brácha zrovna řešili adopci tak jsem si to s tím spojila.. no a 5é na 50 to není tutově protože brácha na nějaké té přednášce ohledně adopce se tam také tohle doslechl a byl moooc překvapen…
mari dědí se i charakterové vlastnosti a to jaké dítě je, je to divný ale je to tak…no hlavně at nám ty naše vyrostou v hodné lidi co víc si přát
Halino a nemohl se dědeček třeba ídtěti věnovat s tou chemií???
Ta se nemusí zdědit, stačí mít jen trochu vlohy a je to, to je jak já, mám malovací talent a po kom??? Po nikom, nikdo z mé rodiny není a nebyl výtvraně nadaný, jen já jsem se snažila ho rozvinout a naučit se to.
Jinak si taky myslím, že 20% je hrozně málo, přikláněla bych se k Babofce 60:40……….opravdu některé vlastnosti v dítětech vypěstujeme my……….já si ani neumím domyslet jako, co dítě zdědí z genů??? Beru podobu, ta je genově daná…………..ale jinak mi to mozek prostě nebere…….na co jsem došla je , že když jsem čekala malého, tak jsem v těhotenství pořád brečela, nyní je malý hrozný uplakánek, je možné, že jsem to přenesla na něj nebo je to takové období u dětí????
Malá mohla zdědit talent na kreslení po mě, ale………..třeba by ani nekreslila, pokud bych se jí v tom kreslení nevěnovala, neučila jí to………….:-)
Babofko díky, krásně se debata rozvinula:-)
Víš, ono je to těžky, přitakávat někomu, když víš, že to dítě je někoho jiného.
Mě se do toho moc nechce, ale asi to napíšu, i když zas budu mít brouka v hlavě, ono je to hodně citlivé, někteří z vás ví, že má dcera není mého manžela, má jiného otce, ale………….s manželem jsme spolu dlouho, na chvilku jsme si dali pauzu a tím vzniklo dítě s jiným, vrátili jsme se k sobě, když už sem měla bříško………..otec malé se vzdal otcovství, práva vidět dítě i toho, že malá nemá jeho příjmení…….byla to jen domluva mezi čtyřma očima, manžel je u malé v rodném listě napsaný jako otec………….prostě HO považují za otce mého dítěte, byl u bříška, byl u zrození, byl a je u výchovy…………..a bude i nadále u všeho / její biologický otec bydlí kousíček od nás, nevídáme se, nekomunikujeme, on nemá zájem, dcera o tom nemá ponětí/…………takže lžeme, ano přiznám se, lžeme, ale já prostě nevidím jinou cestu………..můžu napsat, že to ví spoustů naších známých, rodiče, ale nikdo si to nepřipouští, nikdo nám nedává najevo, že její otec je někdo jiný, oni už prostě žijí v tom, že otce má a považují ho i přesto prostě za tatínka, i když realita je úplně jinde…………..polovina lidí ho ani neviděla, takže soudit nemohou…………….v podstatě mám štěstí, že máme takové lidi kolem sebe, kteří nás nesoudí, ale považují nás prostě za rodinu, bez kamene na noze v podobě biologického otce jednoho z mých dětí.
Přiznám se bez okolků, že mi momentálně nevadí, že lžeme, protože ochromit dětskou citlivou dušičku tím, že její tatínek není její je nad moje síly, stále si myslíme, že je ještě nějaký ten čas, i když mi budete tvrdit, že čím dřív, tím líp, já mám úplně jiné myšlnky na tohle.
A jestli něco malá podělila po svém biologickém otci??? Hm, můžu říct, že nic, znala jsem ho, takže vím, jaký byl a Naty z povahových vlastností od něj, nemá ani chlup……….ona je v podstatě po mě povahově, zbytek vlastnosti chytla jako moresy u nás doma, prostě výchovou.
Podoba, jak už sem psala, typově byli stejní, tady si troufám říct, že má po něm oči, tvar, barvu může mít po mě, po otci bio. i po manželovi, máme jí stejnou a barvu vlasů to samé.
Takže kamarádku bych nepodporovala, nevšímala bych si toho, odbočila bych, jak Janča, mě tohle nikdo nedělá a já se s tím ani nikde nechlubím, ani nejlepší kamarádce, prostě mi bereme budouctnost, přítomnost a v minulosti se nehrabeme, ani mé okolí a dcera otce má jednoho, zatím.
Jani, krásně řečeno, myslím tu otázku, jestli je ten altruismus dobrá nebo špatná vlastnost. 🙂 Taky se s tím občas potýkám. 🙂 Ale zjistila jsem, že když si na sebe neudělám čas moc dlouho, pěkně na to doplácím, tak se taky snažím. A někdy musím i něco vydělat a ne jenom odvádět práci zadarmo, takže se učím bruslit mezi tím, aby nastala nějaká rovnováha.
Pěstouny taky moc obdivuju, jedni moji kamarádi měli doma dítě dva roky, než na ně začali pobírat peníze, právě kvůli tomu, že nebylo možno sehnat biologickou matku, která měla cosi podepsat. Soudy se vlekly, odkládalo se to, nakonec se podařilo to vyjednat, ale stálo je to plno času a úsilí, které mohli věnovat dětem.
A je to přesně tak, ten chlapeček se úplně změnil a už druhý den jim říkal mami, tati, i když mu nabídli, ať si vybere, že by to chápali, kdyby mu to nešlo od srdce.
Jééé, tak koukám, že je nás tu vícero 😀 Piškotko i v ostatním tvém popisu se úplně vidím, jen jsem nevěděla, jestli to rozdávání pro druhé je dobrá nebo špatná vlastnost .)
Jo a fakt je, že většinou myslím pořád na druhé, ale jak se potěšit sama, to zapomenu. Takže já jsem na tohle pyšná, že se snažím jít proti povaze a občas si na sebe vzpomenu a trošku se rozmazlím :-DD
O těch adoptovaných dětech – mám spoustu kamarádek z rodin, které jsou pěstouni a téměř denodenně před nimi smekám a to hooodně hluboko. Oni to ty děti vědí, dokonce se občas s pravými rodiči stýkají, ale stejně kamarádce říkaj mámo a je úplně neuvěřitelné jak se to dítko po příchodu do “nové“ rodiny celé rozsvítí. Taky bych nikdy nevěřila, jaký to maj těžký, třeba u nich při podpisu nějakých důležitých listin musí být podpis i biorodičů, což sehnat dá někdy pěkně fušku.
A co se týká přitakávání maminkám, tak já bych asi nepřitakala – nemám ráda lhaní, radši bych řeč stočila jinam.