Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Veselé vánoční a silvestrovské zážitky
Zkuste na chvilku odložit vařečky, prachovky a vypnout vysavače a další “nepostradatelné“ předvánoční atributy hospodyněk, uvařte si kafíčko nebo čaj a podělte se s námi o nějakou veselou či milou vánoční vzpomínku.
Zažili jste nějaký pořádný vánoční nebo silvestrovský trapas? Podařilo se vám podpálit záclony, osolit vanilkové rohlíčky nebo třeba zaměnit dárky pod stromečkem?
Máte nějakou vzpomínku, která se vám automaticky vybaví při vyslovení toho magického slůvka “Vánoce“?
Na které ze svých Vánoc vzpomínáte nejčastěji?
!!! Jednu z historek, které sem napíšete do konce tohoto roku, vylosujeme a její autor dostane knihu z ediční řady Slepičí polévka pro lidskou duši nakladatelství Práh – Jaká matka, taková dcera.
Tak jako dítě si taky pamatuji, zavřené dveře v obýváků a rodiče, kteří zkouší (hrají si) s dárkem od Ježíška.
Pamatuji si, že jednou jsem si strašně přála zimní bundu, nic víc, jenom pěknou bundu.
Nemohla jsem to vydržet a hledala jsem ve skříních, jestli opravdu pod stromečkem bude.
A něco měkkého jsem opravdu našla. Jenomže to nebyla bunda, ale kožich. Takový ten co má dlouhé chlupy.
Měla jsem co dělat abych se nerozbrečela.
Ale na druhé straně jsem mohla pod stromečkem projevit alespoň trochu radosti, abych mamku potěšila.
Kožich jsem nesnášela a taky ho nenosila. Na to zklamání si ale pamatuji dodnes.
Od té doby jsem už nic nehledala.
A proto se snažím aby děti opravdu pod stromečkem našly to co si moc přejí (nebo alespoň něco z toho) a co si do dopisu pro Ježíška napsali.
Proto ten dopis přece píšou, ne!
Stromeček zdobíme až na štědrý den, když je pěkné počasí, jdeme se projít.
Jenom začíná být čím dál těžší vymyslet, jak dostat dárečky pod stromeček.
Zatím prochází, že jdeme do koupelny, děti se vykoupou, a čekáme, ale dcera už je velká a už se jí nechce jít po slavnostní večeři koupat.
Tatínek dá rychle dárečky pod stromeček, zazvoní na zvoneček a pak přijde za námi jako ze záchodu 🙂
Jéje to je pěkné téma.
Takže my věříme, že stromeček je takový narozeninový dort pro Ježíška, takže ho s dětma zdobím většinou 23 odpoledne či k večeru. Na Štědrý den jdeme po večeři na procházku a zdobíme někde venku stromeček pro zvířátka (ozdoby a řetězy máme z dobrot jako jsou mrkve, jablíčka, kaštany, apod.).
Babička většinou nechává otevřené okno, aby se tam mohl Ježíšek dostat, no a mě jednou napadlo nechat tam kousek červené látky, na ty dětské oči do dnes nezapomenu – “Jé, mamí, ježíšek si natrh kabát, tady je kousek…“ Jo a taky dcera chce pořád pro něj nechávat nějaké dobroty, že prý, aby neměl hlad 🙂
Jinak klasika, babička vždycky ještě půl roku po vánocích objevuje různě poschovávané dárečky.
Jinak samozřejmě vzpomínám na “moje“ vánoce, třeba když sestra dostala jednu z prvních barbínek, zkusila jí ohnout nohu, nešlo to a panenka letěla do kouta, že to není TA PRAVÁ.
Nebo když jsem šla 23 v noci na záchod, tak z ložnice rodičů bylo slyšet vyhrávání kláves, no a pod stromečkem opravdu byly klávesy…
Nebo když můj táta dostal pokladničku, na které bylo napsáno NA KOLO, a on asi 5 minut študoval, kam se to na to kolo dává, to se chechtáme ještě dneska, když si na to vzpomenem.
Nebo jeden rok jsme měli malé koťátko (někdo se ho chtěl zbavit, tak jsme si ho vypiplali) a když jsme odešli ke stromečku, využilo toho a šup k pánvi s olejem od kapra a chlastalo a chlastalo až bylo úplně celé od oleje. Takže místo rozbalování dárků jsme koupali našeho nezbedu – máme i fotku, jak jsme u stromečku s mokrým kotětem zabaleným do ručníku.
Určitě toho bylo ještě spousta, jen si to momentálně nevybavuju. Podle mě jsou každé vánoce něčím nezapomenutelné a já se snažím, aby každý rok byla nějaká drobnůstka, která nás společně rozesměje 😉 Protože na vánocích je nejhezčí, že celá rodina může tento báječný čas prožívat spolu a je jen na nich, jak si ho užijí.
Tak já přidám taky jednu vánoční historku. Naše malá (tenkrát asi 3 roky) si od Ježíška moc přála boby s brzdami jako měl starší brácha. Boby jsme s manželem koupili a schovali tak důkladně, že jsme na ně zapomněli. Sedíme u stromečku, když mi hlavou blesklo – boby. V tu chvíli si na ně vzpomněla i dcera. A proč jí je Ježíšek nepřinesl, když mu o ně “psala“? Vysvětlila jsem jí, že je u nás určitě zapomněl složit a až poletí zpátky, tak je určitě dá do kolny k bobům bráchy. Šla tedy v klidu spát. Ležela jsem již v posteli a vzpomněla si, že jsem nevyndala ty boby ze skříně a neodnesla do kolny. Původně jsem si myslela, že to stihnu ráno, ale raději jsem vstala, na sebe jsem na noční košili oblékla manželovo vaťák, narazila čepici, obula jeho pracovní boty a odnesla boby přes celý dvůr do kolny. Do dnešního dne věřím, že mě nikdo neviděl, jak běhám v noční košili s baterkou o půlnoci po dvoře.
Ráno se ozval hrozný křik – mamíííí od nezapomněl. Na schodech stála dcera v tátově kabátu (oblečená jako její matka v noci) a radostně mi ukazovala SVOJE krásné boby. A boby drží do dneška.
Ještě obálka knížky:
Více o knize: http://www.prah.cz/slepici-polevka-pro-lidskou-dusi-jaka-matka-takova-dcera-p-451.html
Rovnou přispěju svojí troškou do mlýna…
Když měla Anička 2 roky, čekali jsme na Štědrý den, kdy už zazvoní Ježíšek a budeme moct vyrazit ke stromečku. Když ve vedlejším pokoji konečně ten zvonek zazvonil, skočila mi do náruče, chytla mě pevně kolem krku a se slovy “Bojím Ježíška“ začala natahovat…
… podotýkám, že jsme ji Ježíškem rozhodně nestrašili, nestrašíme holky ani čertem s Mikulášem.
Vloni měl Ježíšek zase trošku opačný účinek. Stromeček míváme v pokojíčku a Ježíšek si ho v noci z 23. na 24. sám nazdobí, takže holky mají ráno překvápko.
Anička má ve zvyku v noci přeběhnout k nám do ložnice. Vloni v noci na Štědrý den ale nepřišla, až ráno, když už bylo světlo, přiběhla s rozzářenýma očima, že máme stromeček.
Když jsem se ptala, jak je možné, že v noci poprvé nepřišla, tak mi vysvětlila, že se sice probudila, ale měla takový strach, že by zrovna Ježíška vyrušila a on nám pak nic nedonesl, že ležele pořád otočená ke zdi a bála se pohnout.
… no, takže naše veselé vánoční historky jsou spíš o strachu z Ježíška 🙂
Zkuste na chvilku odložit vařečky, prachovky a vypnout vysavače a další “nepostradatelné“ předvánoční atributy hospodyněk, uvařte si kafíčko nebo čaj a podělte se s námi o nějakou veselou či milou vánoční vzpomínku.
Zažili jste nějaký pořádný vánoční nebo silvestrovský trapas? Podařilo se vám podpálit záclony, osolit vanilkové rohlíčky nebo třeba zaměnit dárky pod stromečkem?
Máte nějakou vzpomínku, která se vám automaticky vybaví při vyslovení toho magického slůvka “Vánoce“?
Na které ze svých Vánoc vzpomínáte nejčastěji?
!!! Jednu z historek, které sem napíšete do konce tohoto roku, vylosujeme a její autor dostane knihu z ediční řady Slepičí polévka pro lidskou duši nakladatelství Práh – Jaká matka, taková dcera.