Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Veselé vánoční a silvestrovské zážitky
Zkuste na chvilku odložit vařečky, prachovky a vypnout vysavače a další “nepostradatelné“ předvánoční atributy hospodyněk, uvařte si kafíčko nebo čaj a podělte se s námi o nějakou veselou či milou vánoční vzpomínku.
Zažili jste nějaký pořádný vánoční nebo silvestrovský trapas? Podařilo se vám podpálit záclony, osolit vanilkové rohlíčky nebo třeba zaměnit dárky pod stromečkem?
Máte nějakou vzpomínku, která se vám automaticky vybaví při vyslovení toho magického slůvka “Vánoce“?
Na které ze svých Vánoc vzpomínáte nejčastěji?
!!! Jednu z historek, které sem napíšete do konce tohoto roku, vylosujeme a její autor dostane knihu z ediční řady Slepičí polévka pro lidskou duši nakladatelství Práh – Jaká matka, taková dcera.
Pamatuji si na vánoce před třemi roky.V duchu mít pod stroměčkem co nejvíce dárků jsem holkám balila i ponožky ne celý balíček,ale po páru a tak jsem si ani nevšimla,že jeden dárek chybí.Našla jsem ho když jsem odnášela papíry a krabice.Byl to růžový hrací telefon.Dala jsem ho holkám do pokojíku na stolek když usly.Ráno přiletěly,že našly telefon,že tady Ježíšek byjĺ ještě v noci.Napovídala jsem jim,že Ježíškovi zbyl v pytly a protože byly moc hodné tak jim ho dal.Pro ten rok byl telefon dárkem číslo jedna.
já nejraději vzpomínám na letošní vánoce…první vánoce,
které jsme trávili s oběma dětmi…Když jsme rozbalovali dárky u babiček tak Milánek pořád chodil kolem stromečku a říkal:Já tu nemám žádný dárek!!!Já chodila od místa k místu a opravdu jsem neviděla žádný pro něj…Vtom si babička uvědomila, že všechny dárky pro Milánka zapomněla v tašce ve vedlejším pokoji.Co Teď? Odvedla mě stranou a měla jsem za úkol odlákat Milánka, aby neviděl, jak tam dárky babička dodatečně dodává. naštěstí se nám povedlo situaci zachránit a Milánek nic nepoznal.Z dárečků byl moc nadšený a jestli si po letech vzpomenu, ráda mu tenhle příběh budu vyprávět.Teď to ještě není možný, jelikož dárky přece nosí Ježíšek:)
Snad to není ani trapas, ale..
Moje maminka nějak v listopadu říkala, že by docela ráda parní hrnec, chtěla by vařit zdravě, bez tuků a tak jsme se jen tak bavily, že by to mohlo být fajn, takový parní hrnec!
No a já ho pak hned našim koupila. Na Štědrý den u nás naši rozbalovali dárek a hned nastal výbuch smíchu, tak jsem svoje rodiče snad ještě neviděla se smát. Nechápala jsem, ale pomalu mi docvakávalo…
Druhý den chodíme my k nim a rozbalujeme dárky u nich. Už když jsem viděla zabalený dárek pro naši rodinu ve stejném tvaru a velikosti, bylo mi jasné, co to asi bude.
Ano! My jsme rodičům dali a oni nám koupili naprosto, ale opravdu i značkou a typem, úplně stejný parní hrnec! 🙂
Musím říct, že už jsem v něm vařila knedlíky a maso s bramborem – skvělé! A mamka rybu a brambor – také si pochvalovala
Suo, to jde vidět, jak jsi byla v pohodě, že všechno bylo OK 😉
Nám se doma povedly dva, naštěstí se zavčas podařily zamaskovat a holky si ničeho nevšimly.
Nejdřív se u nás nahoře povedlo zapomnět dárek pro babičku ve skrýši 🙂 Tak jsem jí pošeptala, že zbytek donesu dolů, až holky přesídlí…
No a jak rozbalovaly dole u nich, tak jsem najednou zjistila, že mamce se povedlo špatně popsat dárky a dárek pro malou právě rozbaluje velká… a ten druhý tam ještě ležel. Tak jsem honem zareagovala, dárky vyměnila (naštěstí Lucka trhala jako štěně, takže jmenovka byla hned v pánu 🙂 )
No musím říct, že tohle se nám ještě nikdy nestalo 😀
Myslím, že je docela prima čas na to se zeptat…Byl letos nějaký vánoční “trapas“????
Ať přemýšlím, jak přemýšlím mě se letošní vánoční trapásek nepodařil 😀 Ale vzhledem k tomu, že dnes půjdu na obecní Silvestrovský ohňostroj a pak o půlnoci ven za sousedama si přát krásný Nový rok, tak se trapásků ještě nezříkám
A co VY???
jediná nepovedená věc, co se mi z vánoc vybavuje, je to, jak jsem koupila mamce knížku a pod stromečkem byly dvě stejný – ona si ji totiž koupila taky… moc mě to tehdy mrzelo, ale nakonec jsem si říkala, že je aspoň vidět, že jsem se úplně trefila do vkusu.
Ráda vzpomínám na silvestra 2008, malé byly necelé tři měsíce a my jsme koukali na nějaké ty veselé scénky a smáli se a ona se začala řehtat – poprvé. Tak to si pamatuju pořád.
Přemýšlím a vzpomínám, ale nic zajímavého mě nenapadá.
Snad nejkrásnější vánoce, když se narodil Zdenda a 19. prosince nás pustili domů, já neměla nic nachystáno a pod stromeček jsem si dali Zdendu v košíčku.
Silvestr vždy proběhl v pohodě a poklidu.
Peťko,
dobrýýý 🙂
Já na VD o našich Vánocích před 4 lety napsala svůj první článek 🙂
Kopíruju sem aspoň kousek:
Koupě stromku – jeden rok se povedlo, že naši nějak nekoupili stromeček. A tak jsme se vydali koupit ho až na Štědrý den. Asi si umíte představit tu nabídku. Nakonec jsme našli místo, kde prodávali pár posledních borovic. Já s bráchou jsme dostali záchvat smíchu a máma se jala vybírat tu nejméně ošklivou. Kromě nás tam byl nějaký mladík, stejný zoufalec. Najednou máma vykřikla: „Mám ji!“ a držela v ruce jakž takž rovnou a ne moc opelichanou borovici. Jenže jí držel i ten mladík. A začalo dohodování, mladík tvrdil, že jí držel dřív, mamča, že žena má přednost, on, že jí nutně potřebuje, mamča, že má děti, že budeme mít zkažené Vánoce bez stromku. Tak tam stáli a oba to koště drželi. Mamča měla tak odhodlaný výraz, že mladík se nakonec pustil a se slovy: “Když jsou ty Vánoce, svátky klidu a míru, tak si jí nechte.“ a odešel. Stromeček to byl tak hrozný, že přes veškeré maskovací pokusy hyzdil obývák a ten rok jsme se ani nefotili u stromečku s dárky…
Světýlka – každý rok 23.prosince u nás nastala stejná situace. Mamča vyndala ze skříně starý zaprášený kufr s ozdobami a světýlky. Táta světýlka rozmotal, natáhnul na koberec, aby zjistil, jestli fungují. Nikdy nefungovala. Nastal každoroční dialog rodičů: Tak co svítí? -Ne. – Jak to že ne, vloni na stromečku svítily. – Ale teď nesvítí. – Co budeme dělat? Nevim. – Ale bez světýlek nebudeme, že ne? – Ne.- Tak vyměň žárovičky. – To by mě nenapadlo. – No tak je vyměň. – A kde je mám vzít? – My je nemáme? – Ne. – Jak to? – Nevim. Někdy také nastala varianta, že žárovičky byly, vyměnily se, ale stejně nesvítily. Nakonec se v nich táta pošťoural šroubovákem a svítily…
Vesuv – byly to Vánoce v roce 1989, to vím přesně. Daly se sehnat věci, o kterých se nám předtím ani nesnilo. A tak mamča donesla Vesuv. Byl to jehlan asi 10 cm vysoký, nahoře se zápalnou šňůrou. Prostě petarda. Jenže tenkrát to nikdo neznal a mamča dostala od prodavačky instrukce, že to je dekorační ohňostroj, že se to krásně vyjímá např. na stole. Ať zhasne,položí Vesuv na talířek a to uvidíte, jak budou děti valit oči. A tak na Štědrý den po rozbalení dárků mamča rozhodla, že Vesuv zapálíme. Táta se snažil přečíst návod napsaný malými písmeny, ale nic nerozluštil. Naštěstí ho zachvátil jakýsi pud sebezáchovy a řekl, že Vesuv zapálí venku, ať se díváme z okna. A tak jsme s mamkou zůstali vevnitř za oknem. Pod okny byla králíkárna a táta se rozhodl Vesuv položit na její střechu, abychom dobře viděli. Ta králíkárna měla střechu z lepenky IPY, po zapálení začaly šlehat asi metrové plameny, které zapálily tu střechu a to jsme tedy valili oči. Králící dostali amok, protože jim hořela střecha nad hlavou a táta jí hasil. Dodnes, když na Vánoce nebo na Silvestra vidíme a slyšíme petardy, s láskou vzpomínáme na Vesuv…
Nezapomenu na to, jak jsme večer, po usnutí dcery vytáhli z půdy stromeček a já dostala nápad, že z něho uděláme stříbrný. Nastříkala jsem celý strom sprejem na bílo. Byl to neskutečný smrad, fakt hrůza. Takže strom šel pod sprchu a pak jsme ho sušili fénem, abysme mohli začít zdobit.