Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jak s tím bojovat?
Ahoj všem
Mám velký problém se svým skoro bývalým manželem.
Narodily se nám dvě děti (2 roky a 2 měsíce). Celou dobu mého těhotenství mě manžel podváděl a nakonec, když se nám narodil syn, tak od nás odešel, ke své nové přítelkyni ze dne na den. Prostě nás hodil přes palubu.
Jakoby nestačilo co udělal a kolik bolesti způsobil, tak všude vykládá, že syn není jeho, neustále se snaží ze mě udělat “socku“, která dětem nic nekoupí, protože na to nemá atd.
Léčí si svědomí nebo je za tím něco jiného?
Jak se může člověk takhle změnit? Vše se z jeho strany obrátilo jen a jen v nenávist, přitom jsme spolu žili spokojeně desítku let.
Agáto taky ti přeji příští rok šťastnější.
Do diskuse jsem se asi nezapojila, nějak nevím, co napsat. Taky jsem před pár lety prožívala dost nepříjemné situace a je to pryč, teď jsem opravdu spokojená a šťastná, bude líp.
také přeji pokud možno klidné vykročení do Nového roku, načerpejj co nejvíce energie a ať ten další rok přinese do dušičky klid a pohodu co nejdřív…..choď jak je třeba a pro pokecání jen tak kam se chodí asi nejvíc je “improvizovaná plkárna“ tam se povídá o všem jukni…
Agáto, Tobě rovněž do nového roku “vše dobré“, zejména pevné zdraví, hodně štěstí, spoustu trpělivosti, klidný spánek a hezké sny :-).
A “přijít“ sem můžeš kdykoli.
(to je přece jasný!)
Ahoj holky,
chci všem moc poděkovat za Vaše reakce, nápady, rady atd. moc jste mi pomohly. A doufám, že i v dalším roce si mohu přijít “pobrečet“ aspoň sem.
Ale dnes jsem všem chtěla popřát vše nejlepší do nového roku, štěstí, zdraví a ať potkáváme lepší lidi než v roce loňském.
Agáta
Agátko, ono to tak bývá skoro všude, že jeden z těch dvou manželů/partnerů už má myšlenky na rozchod či rozvod dlouho a toho partnera/partnerku s tím “seznámí“ v okamžiku, kdy už je sám rozhodnutý. Jemu to hlavou proběhlo určitě mnohokrát, narozdíl od Tebe, takže má před Tebou veliký “náskok“. A mezitím co on je “strůjce“, Ty jsi v tuto chvíli pouhý “divák“… Měla jsem podobnou situaci v rodině, takže vím, o čem mluvím. Můj švagr měl také milenku a o rozvodu uvažoval skoro rok. A jeho manželka neměla ponětí, že se “něco“ děje. I my to věděli dřív než ona. Je to smutné, ale je to tak. Děje se to… bohužel…
Samozřejmě to není v pořádku a takhle to by to být nemělo, jenže někteří muži jsou slaboši a zbabělci a než by řešili problém, utečou před ním (a před zodpovědností)…
ALE věř, že se z toho vymotáš. A věř, že Ti zase bude dobře. Chápu, že teď se na něj nemůžeš ani podívat. Rozumím tomu. Myslím si, že Tvá reakce je úplně normální a úplně přirozená.
Zkus tomu dát čas. Čas pomáhá a hojí všechny rány. A také víra. Víra, že to zvládneš. A Ty to určitě zvládneš.
Zase bude líp.
ahoj holky.
Tak jsem si pročítala diskuze, které tu proběhly a řeknu Vám, že veselo mi z toho nebylo…opravdu je všude něco.
Jinak dnes je den celkem fajn…vím, že skoro bývalého tak tři čtyři dny neuvidím, tak jsem v pohodě. Ale hrozím se zase dne, kdy si přijede pro dceru.
Prostě mě psychicky deptá jenom, když ho vidím. Ale asi je to tím, že já byla ten blbec, který do poslední chvíle miloval a těžko se s tím srovnává.
Agáta
Agátko, nevím, jak dlouho na tyhle stránky chodíš a jestli jsi měla možnost (čas a chuť) nahlédnout do starších (předchozích) diskuzí – zdejší holky tu mají za sebou různá trápení, rozvody, nevěry partnerů atd. atd. – a byly to bolestné prožitky stejně jako to máš Ty teď a jak plyne čas, rok za rokem, jsou z toho “venku“, některé mají nového partnera, některé se znovu vdaly – já Ti tím chci jen říct, že bude líp, že se z toho dostaneš, že Ti zase bude svítit sluníčko… Hlavu vzhůru. Zase bude dobře.
Zkus se krůček po krůčku, den za dnem, kousek po kousku od něj odpoutat (nejen citově, ale i myšlenkou). Zkus se smířit s myšlenkou, že se to stalo, už to udělal (a s opravdu poněkud nešťastným načasováním!) a s tím, že se jedná o minulý čas. Teď je přítomnost. A Tebe a děti čeká budoucnost. A jaká je přítomnost a jak to bude, je ve Tvých rukách. Věř si, že to zvládneš. Je to obtížná situace, životní zlom, ale zvládneš to.
Uvidíš, že se časem vše v dobré obrátí.:-)
Agátko věřím,že je ti ze všeho zle,ale rada moc není.To prostě ,,musí“ přebolet.Psycholog není až tak od věci.Ty prostě víš,že musíš fungovat a není žádná hanba požádat o pomoc.Jsi v opravdu blbé životní situaci,tak pokud máš kontakty neváhej.Zkus si ty zprávy o něm nepouštět k tělu,jedním uchem dovnitř druhým ven a z manželky se přeměň na matku jeho dětí a zbytek komunikace nechej potom na období,které ještě přijde.A klidně napiš,vždycky tady někdo je a určitě ti všechny držíme palce:-)Zuzina
nadi děkuji mockrát za podporu /(i všem ostatním)
Myslela jsem, že se to pomalu opadne, ale připadá mi, že je to stále horší. A nejhorší na tom je, že s ním musím být stále ve styku a vídat ho kvůli dětem.
Dnes například přivezl dceru, která u něho byla na jeden den, aby jí teda dal dárky, a přijel celý oblečený ve značkovém a nezapomněl ukázat, že má drahé hodinky, asi od Ježíška. Nepíšu to ze závisti a nechci vypadat jako ufňukaná hysterka, ale když si vzpomenu, že jsme šetřili každou korunu, abychom si postavili dům…všechny tyhle věci jsme si odpustili..značkové oblečení, dokonce ani hodinky nechtěl, že je to zbytečné utrácení…no prostě se šetřilo na všem. Ani vánoce jsme témeř nedrželi, vždy se koupilo něco do domácnosti např. myčka atd.
A najednou se chová jako blázen, který na všechno má a vlastně mi tím dává najevo jaký se mnou byl chudák, že si nic nekoupil a strádal kvůli rodině a hlavně kvůli mě, protože mě musel živit na rodičovské dovolené s dcerou.
Už je mi z jeho chování fakt na zvracení a pomalu přemýšlím o psychologovi, protože tohle už je fakt neúnosné.
Ví, že jsem zůstala sama, přítele nemám a že jediné co mohu, je být zavřená doma starat se o děti. Všichni se mi snaží pomoci, ale hlavu mi fakt nikdo nevymění a když zůstanu sama tak jenom brečím a někdy vyjedu i na dceru, když něco provede.
Další jobovka je, že jsem dověděla, že dnes odjíždí na hory k rodičům přítelkyně se představit jako její nový přítel a možná i budoucí manžel. Zajímalo by mě jen co rodičům nalže…težko jim bude vyprávět, že je ještě ženatý a má čerstvé mimi a dceru, které opustil.
Jinak vím, že všude je něco…a každý má své bolesti a starosti…jsem Vám všem moc vděčná, že můžu “vykecat“. U příbuzných to jde také, ale každý je v takovém šoku, že i když situaci probíráme stále dokola a nic nového nepřijdem.
Ahoj Agátko,máš to opravdu hodně těžké,ani nevím co napsat,čím tě utěšit.A tak jen foukám foukám bolístku a přeji ti,aby jsi našla sílu normálně žít a fungovat i bez toho zmetka!koukej baštit a pěkně odpočívat,věř že teď miminko potřebuje jen a jen tebe..je na tobě závislé a žádného tátu nepotřebuje a až poprvé zažvatlá..máma..nebo se postaví na nožinky,nebo až babky na náměstí budou říkat..jééé to je krásnej a šikovnej chlapeček….tak to bude tvoje zásluha!!
a kdyby to bylo někdy k nevydržení tak písni-podržíme,pofoukáme a něco vymyslíme,aby bylo zase líp..:))
Každá z nás má občas nějaké to trápení a je fajn mít ho komu říct,ať je to cokoliv.Sice máme rodiny,přátele,známé..ale jim se to těžko říká,nevíš kdo co komu řekne dál,jestli se neurazí,nebo se to neobrátí proti tobě..prostě je to složité,kdežto tady to nehrozí,je tu spousta hodných lidí,každý má nějaké zkušenosti,každý má trošku jiný pohled na svět a to je dobře.Člověk pak vidí to svoje trápení z každého úhlu a ne jen z toho jednoho.
tak papa Nadi