Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Muž je u porodu zbytečný, ženu spíše stresuje...
říká Dr.Radim Uzel..tak mě to přivedlo k otázce,byl s vámi Váš muž u narození miminka?Ovlivnilo to nějak Váš vztah jakýmkoliv směrem a byl to pro Vás přínos nebo spíž zátěž?
Žádného chlapa bych k účasti u porodu nenutit a stejně tak by měl každý chlap respektovat, když ho tam žena nechce. Osobně jsem se do ženy u porodu “znovu zamiloval“. Prostě to je podle mě ten nejsilnější zážitek, co spolu můžou partneři mít. A přesto, že jsem si své ženy vážil i před porodem, po něm se to ještě posílilo. A zavazet u porodu může jen blb, pro kterého je důležitější dobrý záběr než průběh porodu.
Tak o tom tak přemýšlím a došla jsem k závěru, že je to sice pěkný, je v tom podpora, žena má na sále někoho blízkýho, komu může věřit, ale není to taknějak i známkou nesamostatnosti? Teď se možná bude zdát, že to nesouvisí, ale nedávno jsem šla po Hlavním nádraží a nějakej uklizeč vlaku si stěžoval druhýmu, že ty lidi se dneska na všechno ptaj, stojej před tabulí a ptaj se jestli to vyčetli správně, pak jdou po značení a ptaj se, kde je nástupiště, potom stojej na nástupišti a zase se ptaj jestli to je opravdu ten vlak. Tak mě vzhledem ke zkušenosti z nástupiště napadlo, jestli ten manžel nebo kamarádka u porodu není to “a jsem tady opravdu správně?“. Samozřejmě můj manžel u porodu byl a byl mi oporou, mluvil za mě na docela nepříjemný sestřičky, potom tam byl ještě pan doktor, co mi všechno příjemným hlasem vysvětlil a tím mě uklidnil snad líp jak manžel, kterýho jednou u dalšího porodu asi budu chtít zase, ale když se na to dívám teď, tak bych to z určitý části zařadila do tý nesamostatnosti, slabosti..
Nesouhlasim!! kdyby u porodu nebyl manzel, tak nevim jak to zvladnu!!! obrovska podpora a pomoc pro me!!!! byl u me celou noc a rano jsem stejne sla na cisare..takze jsem maleho videla sice prvni ale nechovala…u druheho bych chtela, aby byl se mnou taky!!!! myslim, ze pochopil, ze to neni az takova “sranda“ i kdyz to nakonec nedopadlo prirozenou cestou…
Já zvedám ruku pro, aby každý muž viděl příchod miminka na svět a palec dolů dávám za nesmysl, že muž ženu u porodu stresuje………..pokud to teda není nějaký chytrý pán, který snědl svět, ale určitě je můž nápomocen ženě, at už jí podává věci, kříčí s ní, čí jen podá ruku………….manžel neváhal ani minutu, u dcery byl, ale moc mi nepomohl v porodnici, ale doma, drtila jsem židli, kousala do plyšáků, hlídal stahy jela jsem totiž na poslední chviličku do porodnice, kde manžela poslali domů, že rodit nebudu a za hodku jsem ho volala zpátky, že rodit budu, čekali na něj,a by mi píchli vodu………držel mě poctivě za ruku a mluvil na mě…….byl štastný a hrdý na to, že to zvládl a pyšný na malou:-)
U malého jsme tak moc toužila po jeho přítomnosti na sále, ale bohužel jsem měla akutní CS, takže jsem byla sama samotinka na všechno, ale poctivě čekal, až mu dojdou říct, že se to narodilo, kolik to měřilo a vážilo a byl tak dojatý, že to všechno spletl, malému dal o kilo min, všem to rozeslal a pak se všichni divili, že máme tak velkého klučíka:-)
Náš vztah to nepoznamenalo, spíše posílilo, ví, že rodit není jen tak vyplivnout dítě, ví, že dítě je plod dvou lidí a když jsou u jeho početí, tak by muž měl být i zrodu……………..vylít žaludek alkoholem a posléze vytřít podlahu v knajpě může i po narození miminka a ne v době zrodu:-)
Musím říct, že to není první podivný Uzlův názor, o kterém čtu. Možná by se nějaké důvody proti našly, ale to, že muž ženu stresuje, o tom jsem snad nikdy z osobních zážitků neslyšela.
Manžel mi u porodu hodně pomáhal už jen svou přítomností, ale i tím, že mi podal vodu atd. Pro něj byl porod taky velký zážitek a myslím, že je nezapomenutelné, když člověk může držet v náručí své před minutkou narozené dítě.
Holky těhulky držím vám palečky ať je všechno v poho s chlapem i bez:-DD
Matildo já to pochopila s tím montováním,pobavilo mě jak je to napsaný:-DD
Taky si myslím,že to má na chlapy nějaký ten pozitivní vliv,protože když se manžela potom dcera ptala jestli byl i u ní a když jí řekl,že ne,tak dodal,že ho to mrzí.Že je to opravdu nepopsatelný zážitek.
No aještě k Uzlovi bych jen dodala,že si myslím,že by to co ženu stresuje měl nechat na posouzení na nás,ženách.Předpokládám,že nikdy nerodil,takže tak usuzuje jen z doslechu:-DD
..a kdo nezažil,nepochopí…Zuzina
No, tak tohle je podle mě nesmysl. Co vím, tak většina tatínků je u porodu. Alespoň manželé mých známých a spolužaček určitě. Jenom jeden u něj nebyl a to proto, protože jednoduše nesnese krev a okamžitě omdlévá. Je to taková třasořitka.
Můj manžel byl u porodu a já byla ráda. Alespoň jsem tam nebyla mezi samými neznámými lidmi. Opravdu mi pomohl a naopak jsem díky jeho přítomnosti byla klidnější.
Příště ho tam chci zas. Pokud bude chtít a já myslím, že bude chtít.
Muž byl u porodu dcery a chtěl to 🙂 Já byla ráda a je pravda, že ta chvíle po porodu kdy malou viděl a choval jako první je nezapomenutelná i pro něho.
U druhého porodu nebyl a já byla tenkrát za to strašně ráda. Měla jsem takové bolesti, že kdyby to šlo, tak asi lezu po zdi (jak se říká) s odstupem času nevím, druhý porod byl dost rychlý a bolestivý, neměla jsem čas přemýšlet nad tím, že tam jsem sama. Hlídání jsme neměli, takže to ani nešlo, ale jinak by u toho asi být chtěl.
A třetí porod? Uvidíme.
Přítel byl u Domčova porodu a jsem tomu moc ráda. Nenutila jsem ho, pouze jsem vyslovila přání, že bych byla ráda. Faktem je, že váhal, ale nakonec, podle jeho slov, byl a je je rád, že tam byl.A i já jsem tomu moc ráda. Muž tam není od toho, aby se motal Dr. a asistentkám do práce, je tam jako opora a jistota té ženy, tak jsme to brali i my. Byla jsem strašně ráda, že mě držel za ruku, kterou jsem mu skvělým způsobem drtila:-)Ale třeba mě i podepřel, pomohl mi se nadzvednout, když jsem potřebovala a pro mě byl naprosto úžasný zážitek, když právě on choval vlastně jako první naše dítě. To bylo taky poprvé, co jsem ho za celou dobu, co jsme spolu, viděla brečet….bylo na něm vidět, jak je šťastný a přenášel to i na mě, takže jsme svorně brečeli oba:-)
Vůbec bych to nebrala jako tvá švagrová, že bych se bála, že se mu zošklivím – to mi přijde proti srsti, porod je přece naprosto přirozená věc, nevidím proč? To jako z té krve, nebo z toho nářku….Jo, taky jsem prý pěkně ječela a k tomu nadávala (já si to teda moc nepamatuju, možná naštěstí), ale to hodil za hlavu:-)Já to beru tak, že je to taky jeho dítě, tak proč by neměl být u jeho narození, i když to není v sametových rukavičkách a na zlatém podnosu:-)
Dodneška kolikrát vzpomene, a říká, že to byl jeho naprosto nezapomenutelný zážitek plný štěstí, že prý to ani nelze popsat:-)
Takže je zároveň i rozhodnuto, že teďka u narození holčičky bude taky. Těší se tak, že se už ptal, jestli mám zaplacený ten poplatek za účast otce u porodu, abych na to prý nezapomněla:-)
No a k tomu stresu – mě tedy rozhodně nestresoval, jak jsem psala výše, byla jsem ráda, že tam byl, nevím, jak to přesně popsat, ale byl prostě takovou známou jistotou, někdo, koho znám, komu věřím, komu můžu říct všechno, komu jsme mohla říkat celou dobu, jak mě to bolí atd….I když tam byla s náma asistentka, moc milá, tak pořád to byl cizí člověk, kterému jsem sice řekla, co chtěla vědět, ale nemohla jsem si s ní popovídat, nebo tk něco…..Nebo jí držet za ruku….Naopak, byla jsem víc klidná, protože v tom neznámém prostředí jsem měla známého člověka.
No, tak končím, nějak jsem se rozepsala:-)Jen bych ještě dodala, že je to každého věc, nikoho neodsuzuju a nikomu necpu svojí pravdu jako tu nejdůležitější. A taky si mysím, že pokud chlap vysloveně nechce, tak nenutit, to není taky dobrý. Chlap musí chtít sám, a ne jen proto, že to chce ta ženská, nebo že by se mu chlapi v hospodě smáli. Jinak to celé ztrácí smysl.
No Zuzi, ráda jsem tě pobavila:-)
Výrazem “nemotnoval“ jsem chtěla zahrnout všechny ty rádoby chytrolíny, kteří ví všechno nejlíp i o porodu:-) Prostě například – musím ti masírovat kříže, protože tady v té knížce to tak píšou, určitě ti to udělá dobře. Kdyby se mě tam jen dotknul, dala bych velmi hlasitě najevo, co si o tom myslím, protože zrovna v těchhle místech mi masáž dělala až zle od žaludku…:-)
Porod s chlapem byl určitě přínos, protože když mě ve sprše chytily kontrakce, tak jsem měla jistotu, že mi pomůže, podal ručník, masíroval mi horkou sprchou záda – to bylo prostě strašně příjemné, běhal kolem mě s pitím, podpíral mě při chození, nabízel mi mlsání, jelení lůj, byla to taková holka pro všechno:-)
Ve chvíli, kdy mi fakt už bylo mizerně a kontrakce po dvou minutách, tak bych si pro to pití už snad ani nesáhla, ale mít u sebe partnera mi vyhovovalo. Navíc špičkoval se sestřičkami, uvolňoval atmosféru, mám na všechny porody co se chlapů týká (protože u třetího mimča mám druhého muže) příjemné vzpomínky. Nebyly žádné silácké hlášky o tom, jak je to snadné vyplivnout a že my toho naděláme… Kdykoliv můj muž mluví o porodu, má v očích takový zvláštní výraz, byl prostě šťastný.
Pokud je tohle moderní, jakýsi boom mužů u porodu, tak zrovna tahle moderna se mi líbí, myslím, že by tátové měli být u narození svých dětí, pokud chtějí. Ale já bych ho nenutila, to by postrádalo smysl.