Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
co byste udělaly s nalezeným noťasem?
Stalo se to už před časem,ale mě to pořád vrtá hlavou:-((
Maminka od jedné známé našla nootebok.Jelikož se v tom nějak moc nevyzná,nechala si ho doma,protože nevěděla komu patří.Přišla k ní ta moje známá,otevřela ho a našla jen v podstatě neškodné soubory,nic co by ji navedlo k majiteli.Rozhodla se,že si ho nechá a dá ho dceři.Když nám to prezentovala,tak padaly různé názory.Teď pominu,že ho měly třeba odevzdat na policii a tak,nevím jak se přesně postupuje,já nic nenalézám,ale třeba já bych to brala něco jako krádež,jiné oponentky zase,že prostě smůla toho dotyčného a stejně pokud by majitel hodně moc nehledal,tak nemá šanci ho dopátrat a že by stejně někde ležel až byto propadlo městu(prý)….No nevím…také jsem už vlastní chybou přišla třeba o mobil,bohužel moje chyba,ale přesto…
Stalo se vám,že vám někdo vrátil co jste ztratily nebo obráceně?Co vy na to?
Musím zaklepat, že jsem zatím nic významného, včetně peněz neztratila. Já neztrácím, mě už rovnou nějaký zloději něco ukradnou. Takhle dvakrát auto s peněženkou a doklady (samozřejmě moje chyba, že jsem to tam nechala. Jednou docela velký obnos, podruhé peněženka s pětikorunou, ale se všemi doklady..).A jednou v tramvaji s kabelky peněženka s pár tisícovkama:-( Příteli zrovna před týdnem vykradli pracovní auto, takže se ztratilo nějaký pracovní nářadí, dokonce i pitomý montérky, to jsem nepochopila, kdo krade oblečení:-(
Ale ať si každý myslí co chce, když bych našla třeba peníze, tak si je nechám. Na svý věci si podle mě má každý dávat pozor, mě by taky nikdo nic nevrátil (ať to zní sebejak tvrdě).Jednou jsem našla před poštou pětistovku. Když bych jí šla vrátit k přepážce, dost silně pochybuju o tom, že by tam byli tak solidní, aby jí tam vystavili – a halé, přihlaste se, komu patří. Tak jsem si jí prostě nechala místo úřednice já.To je život.A krádež to teda podle mě rozhodně není – když něco najdu,tak to přece nekradu.
Zuzi, nemyslím, že jsi blbá, možná ale nemáš tolik těch negativních zkušeností. Napadá tebe, co bys dělala? Já jsem o tom přemýšlela jen tu chvilku, kdy jsem teď četla, ale určitě podle místa nálezu. I když jak se znám, spíš bych věc nechala ležet, kde je – možná by majitel ještě včas doběhl zpátky a našel si ztracené sám. Kdybych o to přímo zakopla, napadá mě ještě, že bych u nás na maloměstě dala vývěsku do frekventované vývěskové skříňky, že jsem našla a dám tomu, kdo věc dobře popíše, třeba. Kdyby to nikdo nevyzvedl, počítám, že bych věc někomu darovala, ale musela bych asi přemýšlet, co s tím.
Ztratila jsem kdysi mobil, myslím, že mi byl přímo ukraden ale není úplně vyloučeno, že mi ho malý v kočárku z tašky “vyklepal“. Tehdy jsem ho hodně potřebovala, manža na služebce v daleko a já týdny sama, lítala jsem po trase naší vycházky několikrát. Pár dní potom mi jedna vzdálená známá – kontakt v telefonu – říkala, že dostala smsku, že mi bude vrácena SIMka, pokud mám zájem, za prachy, telefon ale ne. Pak se asi telefon vybil a už jsem se tam nedovolala nikdy. Já jsem ještě nikdy neměla negativní zkušenost s vrácením čehokoliv, ale stalo se mi jednou, že mi paní donesla peníze za přítomnost u porodu a prostě mi je přibalila k bonbonům, když jsem na to přišla, už jí nebyl nikde konec. Tak jsem je tehdy poukázala nadaci Naše dítě, což mi v případě porodu přišlo docela přiléhavé. Jsem moc ráda, že to za ty roky napadlo jen jedinou matku, protože mi to dost vadilo a stejně, i přes ten dar nadaci, z toho nemám dodnes dobrý pocit.
Lien,tak teď jsi mě dostala tou paní:-((
Jednou se mi stalo,že jsem na chodníku u frekventované cesty našla 1000Kč.Je to už spoustu let,nechali jsme si ji,ale pořád mám v sobě ten nepříjemný pocit,že někomu asi musela chybět.Proto mě překvapily ty názory ohledně noťasu..Asi jsem ,,blbě“ vychovaná:-D
Mari, tak teď tedy opravdu já :-)))
Zuzino, za mě, pokud jde dohledat majitele, určitě vracím, pokud ne, na policii bych nešla, buď bych věnovala někomu potřebnému, nebo si i nechala a věnovala odpovídající hodnotu někam potřebným. Ale kdybych si ho nechala pro sebe, asi bych z něj radost neměla, pořád by mi ležel v hlavě ten někdo, komu teď chybí 🙁
NO a moje historka, na školním výletě jsem měla ssebou na celých x dní 500 korun od našich na nějaké výdaje, s tím, že doufají, že něco domů dovezu zpět. Takže jednou u stánku koukám na zem a leží tam pětistovka, zvedla jsem jí a dala paní přede mnou ve frontě, která se k ní velmi hlásila a moc mi děkovala /tenkrát to ještě byly docela peníze/. No a vzápětí jsem zjistila, že je to to moje pětikilo. M“ilou paní jsme ještě s kamarádkou dohnaly, poprosila jsem o vrácení a paní se mi vysmála. Domů jsem přijela bez ničeho a ještě jsem poslouchala, jak jsem bl… :-((
Zuzi, horko těžko bych tady váhala, pokud by tam opravdu nebyl nějaký kontakt, tak bych si ho asi nechala…….jak Lien, trávit několik hodin na PČR, skrz takovou věc bych nechtěla………….a třeba kdyby ho někdo opravdu hledal, tak jsou lidé ochotní pro ztracenou věc napsat pár vět do novin, že ztratili, to, čí ono a nabídnout odměnu……….já jednou našla v telefonní budce paněženku, je pravda, že jsem jí prolezla, ale jen skrz nějaký kontakt, byl tam, tak jsem po cestě vzala útokem policejní služebnu, dala jsem do ruky sloužícímu peněženku, že ležela tam a tam………….policista mi povídá, že něco sepíšeme, já mu řekla, že ani náhodou a odešla jsem pryč, ještě na mě volal, že mi třeba nálezce dá odměnu, prděla jsem na to…………jen jsem zavolala na to číslo z peněženky, že peněženku má tam a tam, paní poděkovala a já byla ráda, že jsem aspon takhle pomohla a neměla z toho žádné problémy:-)
Lien, dostala jsi mě tím pokladem:-)
zuzi,
mě se stalo, že jsem našla u nás před domem na trávníku mobil. Zvonil,tak jsem šla po sluchu:-).
Projela jsem kontakty a našla “táta“ a zavolala mu. Moc děkoval, dceři vypadl z kapsy, když jela kolem nás na koni.
Přijeli pro něj, úplně vyjevený, že jim ho vracím a dali mi nějakou bonboniéru.
Přišlo mi to jako normální, hlavně, když není problém zavolat někomu ze seznamu.
Ale přiznávám, že u notebooku bych teda nevěděla. Tam asi těžko bude kontakt na majitele. A jestli bych šla na policii? Přiznávám, že asi ne. Když si představím, jak tam trávím několik hodin, sepisují to se mnou a stejně majitele nenajdou, tak bych si ho asi nechala. A nebo spíš věnovala někomu potřebnýmu, abych neměla ten blbý pocit, že jsem ho ukradla.
To je jako kdybych našla peněženku a v ní peníze a doklady. To se stalo ménu manželovi, tak se prostě sebral, jel na uvedenou adresu a majiteli to vrátil. Ale kdybych našla jen třeba obálku s penězi, tak bych je dala na charitu nebo tak nějak, na policii bych nešla.
A ještě příhoda – moje teta šla kolem hospody a před ní ležela na zemi peněženka. Ani jí neotevřela a hned s ní vlezla dovnitř a volá: Neztratil někdo peněženku? Zvedl se nějaký chlápek, že je jeho, ale hned jí obvinil, že tam bylo víc pěněz, ať je navalí a byl na ní dost drsnej, takže teta prchla a od té doby říká, že i kdyby našla na ulici zlatý hov.o, tak ho obejde obloukem.
A ještě naše “rodinná“ příhoda, kterou moje babička ráda vypráví. Její příbuzní žili v Sudetech, byli vysídleni a po válce se vrátili. Na jejich louce, kam chodili sekat trávu si všimli, že je místo, kde tráva roste málo a je nějaká nažloutlá. Tak je napadlo, že tam je něco zakopáno. Vzali rýč a vyhrabali “poklad“. Němci co po válce utíkali, tam zakopali své cenosti – stříbrné příbory, hodinky, šperky, sváteční oblečení a tak. Příbuzní zavolali předsedu MNV, ten řekl, že se bude hledat majitel (který byl evidentně fuč) a po nějaké době začal chodit v tom oblečení, i ty hodinky nosil. Babiččiní příbuzní neodolali a než ten předseda přišel, vzali si malinkého slona ze slonoviny. Toho má moje babička dodnes na památku, na to “jak mohli být bohatí, kdyby nebyli blbí“ :-)))
Takže tak za mě:-)
Stalo se to už před časem,ale mě to pořád vrtá hlavou:-((
Maminka od jedné známé našla nootebok.Jelikož se v tom nějak moc nevyzná,nechala si ho doma,protože nevěděla komu patří.Přišla k ní ta moje známá,otevřela ho a našla jen v podstatě neškodné soubory,nic co by ji navedlo k majiteli.Rozhodla se,že si ho nechá a dá ho dceři.Když nám to prezentovala,tak padaly různé názory.Teď pominu,že ho měly třeba odevzdat na policii a tak,nevím jak se přesně postupuje,já nic nenalézám,ale třeba já bych to brala něco jako krádež,jiné oponentky zase,že prostě smůla toho dotyčného a stejně pokud by majitel hodně moc nehledal,tak nemá šanci ho dopátrat a že by stejně někde ležel až byto propadlo městu(prý)….No nevím…také jsem už vlastní chybou přišla třeba o mobil,bohužel moje chyba,ale přesto…
Stalo se vám,že vám někdo vrátil co jste ztratily nebo obráceně?Co vy na to?