Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak se vyrovnat s nevěrou??
Máte některá zkušenost s nevěrou partnera? Jak jste se s tím vyrovnaly? Já nějak ani po roce nemůžu…a omlouvám se, že zůstávám anonymní..
Musím napsat, že před každým, kdo tohle ustál a neužírá se uvnitř, smekám, nevím, zda bych to zvládla.
Ještě chci jen dodat, že pokud ani po roce nemůžeš najít klid, možná bych zkusila nějakou psychlogickou (popř. alternativní) poradnu, pokud je zájem i z manželovi strany, tak klidně spolu, ale i sama bych se pokusila, kdybych chtěla vztah zachovat a zároveň se netrýznit. A i když nevím, o koho jde, moc mě mrzí, že něco takového prožíváš, budu na tebe myslet, abys zase nelezla svůj klid, ať už sama nebo v tomto, či jiném svazku, život v bolesti a ublížení je určitě krutý.
Milá anonymní, také zůstanu pro tuto chvíli “anonymní“, myslím, že u tohoto tématu to jaksi nevadí… Myslím, že potřebuješ slyšet (přečíst si) jiné názory a jde Ti o jiný úhel pohledu. Snad Ti ho mohu poskytnout…
Osobně se domnívám, že nevěra není důvod k rozvodu. Pokud je Vaše manželství pevné a drží na pevných základech, ustojíte to. Nebudete ani první, ani poslední…
Souhlasím s tím, co už výše někdo napsal, že nevěra se neděje bezdůvodně (tedy alespoň u normálních párů).
Po společně prožitých letech a jistém druhu stereotypu se může v partnerovi/partnerce probudit touha po vzrušení, po něčem novém, touha těšit se na události příští …
Přesto si myslím, že rozumný člověk, který má na paměti štěstí svých dětí, rodinný krb neopustí. Prostě nezahodí společně prožité roky, ví, kam patří a kde je jeho místo.
Vím, že je to téma rozporuplné a vždycky bude záležet na těch dvou lidech, jak to vyřeší.
Budeš-li chtít, napiš víc, co se Ti honí hlavou, nad čím přemýšlíš…
Anežka
(pro tuto chvíli vypůjčené jméno)
Ahoj anonymní, také zůstanu v utajení. Řekněme, že si budu říkat Mila, abyste mohli třeba reagovat, i když mne ze stránek znáte pod jinou přezdívkou.
Ano nevěru jsem v partnerském vztahu zažila a i přesto náš vztah trvá již 18 let.
Nevěra se neděje bez příčiny. U nás se stala po narození druhého dítěte. Kdy já jsem po porodu a šestinedělí měla strašné bolesti. Manželský sex byl za trest. Nebylo to něco pěkného, či něco, co bych chtěla i z důvodu lásky zažívat. Prostě každé milování byla jen bolest. Taková, že jsem byla i já nešťastná. Neustále jsem chodila po doktorech, léčila se. A snad asi, že mi lékař nedůvěřoval, nebral vážně, co mu říkám. Neustále předepisoval nové léky. Já musela přestat kojit, neboť buď kojení, nebo léky. Léčila jsem se již půl roku a výsledek žádný. Sex jsem odmítala a tak jsem se asi nemohla divit, že jsem pojala podezření, že manžel má jinou.
Nakonec jsem přešla k jinému lékaři a problém z bolestí a uzdravená se najednou spočítal na pouhé 3 týdny. Tento lékař vyslechl, udělal cílené vyšetření. Již jsem nebyla hysterka a neměla jsem poporodní deprese a léčení najednou, i když s malým operativním zákrokem bylo úspěšné.
Nejvíc mne dorazila žena, s kterou můj muž spal. To že existuje, mi přešla sama říct slovy: Přišla jsem si pro váš oddací list, já za vás vyřeším rozvod.
Ani nevím jak, ale přesto jsem ji v klidu pozvala dál. Uvařila kávu a jen poslouchala proud jejich slov. Z jejího proslovu jsem pochopila, že je to vlastně nešťastná ženská, kterou chlap podvádí. Vzal si ji jen pro peníze. A ona ho i přesto milovala a myslela si, že když svede mého muže, že se tomu svému pomstí. Ještě navíc, když dokázala také svést mladíčka.
A když to s jejím mužem nehlo, myslela si, že si nechá toho nového. Který ale podle jejích slov, již několik týdnů za ní nebyl a ona ho chce zpět.
Odešla dřív, než přišel můj manžel z práce. K odpolední kávě jsem mu místo dobrot řekla, že zde byla jeho Kamila a že chtěla oddací list, aby za nás vyřídila rozvod.
Manžel byl nešťastný, přiznal se, že ho uháněla víc jak 2 měsíce, že nakonec jednou podlehl. Ale sám sobě si to vyčítá a po 3 schůzkách ji řekl, že to on nechtěl a vyhýbal se jí, co mohl. Protože byla neodbytná jak svítiplyn.
Dohodli jsme se, že nějaký čas bude u svých rodičů. Tam právě probíhala velká rekonstrukce statku a tak se řeklo, že pomáhá. Peníze jsem měla na účtu a za dětmi jezdil. Když jsem něco potřebovala, třeba nakoupit, abych netahala těžké věci, přijel a pomohl. Odjela jsem s dětmi na týdenní dovolenou pro maminky a děti. Tam mi ochotně pohlídali děti a já si mohla zajít na masáž, do sauny, zaplavat, ke kadeřnici. Idylka a odpočinek.
Už ani nevím jak, po půl roce jsme vztah obnovili. Doufám, že jsme zkoušku přestáli.
Mila
tohle téma tu už bylo, myslím že pokaždé napíšu malinko něco jiného…jednak všichni ví byla jsem rozvedená a jeden z důvodů byla manželova nevěra, né jedno pochybení i mě s ní seznámil aniž bych tušila o koho jde…no dopadlo to rozvodem z mé srany….myslím že je to vždy o těch dotyčných dvou lidech, jednak nevěru neomlouvám v žádném přépadě, úlet, alkohol prostě to do manželství nepatří,jsou lidé kteří se po zjištění přes to dokáží přenést a jet dál a je vše ok..já nevím já bych asi byla podezřívavá po celý zbytek života…ale myslím že i záleží na tom daném vztahu který momentálně je pokud manželství prochází krizí tak to je podle mě kapička, někdo skončí někoho to nakopne a zabojuje….sakra je těžké o tom psát já si i myslím že pokud je vztah hezký a člověk o něj opravdu nechce přijít tak se pokusí odpustit…v každém případě když už k tomu dojde, nebo se pro to někdo rozhodne musí být na tolik silný to v sobě potlačit, neužírat se tím, a nevracet či slovně vpálit při příležitost…myslím že je i rozdíl jestli je to po roce vztahu, nebo 20 leteh.,..kolik zrovna je lidem když se to semele…..kolegyně z práce přišla manželovi na nevěru a nebyla první, ale díky věku tvrdí kam bych šla…no a za druhé stále ho má ráda..nas tohle se fakt nedá odpovědět aby to mělo hlavu patu…jen bych dotyčné moc přála aby v sobě našla klid a vyrovnání a neubližovalo jí to…hernajs docela mě mrzí že nevím o koho jde, kor když podle příspěvku s náma asi komunikuje…ale chápu to je to jen moje ženská zvědavost
Kleopatro jak to myslíš..pokud by se přiznal?To jako vážně existuje chlap,který se své manželce svěří,že jí je nevěrný,ale vzápětí dodá,doufám,že tím že jsem se přiznal,nenarušíme naše soužití,vše odpuštěno??Jsem teda asi mimo,ale co jsem v mém okolí zažila nevěry,tak to prasklo buď,že manželka měla tušení a naběhla na kontroly emailu,mobilu atd nebo se nějaká dobrá dušička postarala o to,aby to podezření pojala.A kdo hledá a hodně chce,tak vždycky najde.
Je to ošemetné teď říkat co bych udělala kdyby….ale zase chybovat je lidské a ne vždy je horkokrevné unáhlené řešení to pravé.Fakt nevím…Ono je to pro ženskou ponížení,ale nezvíme pozadí,proč se to stalo a za jakých podmínek došlo k usmíření.Odpuštění tedy ne,ale bohužel bez toho čistého stolu to nejde,tak jak to nejde pisatelce.
Jasně, že každý se s tím vypořádá jinak, ale já si dnes už říkám, že nevěra není důvod k rozchodu. Pokud nenaruší jinak fungující rodinu. A také záleží, jestli se opakuje, nebo ne. Nějaký úlet bych asi nějak tragicky neřešila. Ale nejsem v té situaci, ani jsem ji nezažila, tak bych možná reagovala úplně jinak, než tu teď píšu
Horempádko.
no fakt se to řeší jinak, když ještě nejsou děti.Většina žen to kvůli dětem odpouští.Za sebe pokud by to bylo jen ulítnutí a přiznal by se sám, tak bych mu i odpustila.Kleopatra.
Opravdu těžké téma, nedávno mě napadlo, dát sem ten samý dotaz, i když mně se to teď neděje. Taky vidím rozdíl mezi nevěrou jednorázovu (sexuální úlet ještě většinou pod vlivem) nebo dlouhodobým milostným poměrem. A i ve věku a situaci, jinak budu řešit úlet bezdětná po krátkém vztahu a jinak s rodinou a v jinak funkčím manželství. Ale i přes všechny tyhle rozumové věci vím, že zranění by bylo veliké a těžko přetěžko bych hledala cestičku zpět k zachování vztahu jinak než naoko. Pořád přemýšlím o bezpodmínečné lásce, kdy člověk má mít rád druhé bez ohledu na to, jak odlišně od jeho představ se chovají. Asi bych svůj protějšek mohla mít dál ráda, nikoliv už však jako svého životního partnera, kterému věřím a hodlám s ním ve vzájemném porozumění trávit svůj život. Spíše jako každého člověka, se kterým se více znám, a nevím, zda tohle pro šťastné soužití stačí. Myslím, že nejsem z těch, kteří dokáží nad nevěrou mávnout rukou a říci, stane se, jedeme dál. Také to asi vyplývá z toho, že mým přáním je toto druhému neudělat, neberu ani u sebe, no tak se stalo, svět se nezboří. On se totiž většinou svět emoční i svět důvěry zboří :-((
Jejda to je těžké téma:-((
Já jsem toho názoru,že není nevěra jako nevěra.Jinak bych to řešila ve 20ti letech a jinak asi po 20 letech manželství.A možná jsem alibistická,ale mě by víc vadilo,kdybych zjistila déletrvající vztah,byť založený na sexu než jednorázový úlet na firemním večírku..Pokud na tím pořád fáráš,nejde ti to spláchnout,tak prostě bohužel…Ne vše se dá odpustit a zapomenout…
Máte některá zkušenost s nevěrou partnera? Jak jste se s tím vyrovnaly? Já nějak ani po roce nemůžu…a omlouvám se, že zůstávám anonymní..